Fantasy filmů se v posledních letech zas až tolik nenatáčí. O to více pak zamrzí, když se nepodaří naplno využít ten velký potenciál, jaký konkrétně 47 róninů rozhodně mělo. 
Kira hodlá za pomoci čarodějnice Mizuki vyřadit ze hry Lorda Asana, aby převzal jím spravované území a oženil se s jeho půvabnou dcerou Mikou. Vymyslí proto lstivé spiknutí, které jim šógun slupne, jak se říká, i s navijákem. Ze 47 samurajů se tak stanou róninové, kteří se jen tak toulají zemí. Mezi nimi je i Kai – míšenec, kterého Lord Asano jako malého přijal. Tak jako ostatní, i on je skvělým bojovníkem, akorát jejich vůdci potrvá celý rok, než si to uvědomí. Spolu s Kaiem se pak rozhodnou pomstít svého pána, i když jsou si vědomí toho, že se to nemá.Příběh 47 róninů je v Japonsku národní legendou a je brán jako nejslavnější příklad dodržování
samurajského kodexu Bushidó. Už po desetiletí se o něm Japonci dokonce učí ve školách, tak jako my všichni známe třeba pověst o kněžně Libuši. Japonští herci a herečky v tomto americkém filmu tedy dobře věděli, do čeho jdou. A šli do toho s pokorou sobě vlastní a odhodláním podat co nejlepší herecký výkon. Nedivil bych se však, kdyby i některým z nich po zhlédnutí 47 róninů připadalo, že tihle tvůrci jeden z jejich národních pokladů (s)prostě dehonestovali, čímž de facto ponížili i je samotné, tak jako se nám v podstatě vysmáli ti, kteří stojí za filmovou Kněžnou Libuší.Jenže, v Japonsku existuje tzv. Chūshingura, která „přímo vybízí k rozvíjení příběhu o 47 róninech
prostřednictvím různých médií a originálních tvůrčích postupů, ponechává historický koncept a tradice a vítá jejich umělecké přikrášlení“. Takže nemůže překvapit, když v tomto zpracování uvidíme třeba draky a různé jiné fantastické stvůry a bestie. Za sebe musím říct, že překvapen jsem byl ještě před samotnou projekcí filmu, kdy jsem zjistil, že je k dispozici i s českým dabingem. Tenhle projekt se totiž v Hollywoodu rýsoval několik let a jak vidno, za tu dobu došlo k několika podstatným úpravám, přičemž tou vůbec nejpodstatnější zůstává posun k té nejbenevolentnější přístupnosti. Znaje pouze původní koncept, očekával jsem cosi ve stylu Třístovky, nebo abychom setrvali na japonském území (v takřka stejném období), alespoň 13 samurajů. No jo, někdy je opravdu lepší se dopředu podívat třeba jen na trailer.Mystifikací se ukázaly býti i zvěsti obklopující pana režiséra. O Carlu Rinschovi se povídalo, že je
obrovským talentem, který dokáže své zkušenosti ze světa reklamy naplno prodat i ve filmu a k nim přidat ještě něco navíc. Jeho jméno bylo dokonce spojováno s tímto, což byla před těmi několika málo lety, než došlo k realizaci, velmi lukrativní zakázka. Nicméně 47 róninů by se v klidu dalo připodobnit ke Sněhurce a lovci – u obou se jedná o celovečerní debut původně reklamního režiséra, oba vypadají velmi líbivě po vizuální stránce, oba vlastně nabízejí nový, odlišný pohled na známý příběh (pravda, u Sněhurky známější, ale u 47 róninů zase o poznání odlišnější) a oba místy docela nudí, přičemž bych klidně vsadil veškeré své úspory na to, že za tyto zdlouhavé pasáže je zodpovědný scenárista Hossein Amini, který je podepsaný pod oběma těmito dílky (a také kupříkladu pod tímhle).V obou také hraje jeden slavný herec. Troufám si však tvrdit, že ani Chris Hemsworth, ani Keanu Reeves určitě nebudou Sněhurku a lovce, resp. 47 róninů řadit k tomu nejlepšímu, co kdy natočili.
To samé platí i pro asijskou hereckou megastar Tadanobu Asana, který je, stejně jako Reeves, naprosto zastíněn projevem Hiroyukiho Sanady v roli Oishiho, vůdce samurajů/róninů. Ovšem ti z vás, kteří se kdysi výborně bavili při sledování Mortal Kombatu, jistě potěší účast Cary-Hiroyukiho Tagawy v epizodní, ale důležité roličce šóguna Tokugawy Tsunayoshiho. Na Rinko Kikuchi je pak vidět, že si hraní té své čarodějnice celkem užívá a Ko Shibasaki (Mika) zaujme spíše svou krásou, než svým představením.47 róninů je film v první řadě pro předteenagerovské děti (kluky), takže spadá do stejné kategorie, jako třeba Po zániku Země. Ty ostatní patrně zaujme striktním dodržováním samurajských rituálů (ačkoliv si nejsem jistý, jestli zrovna zobrazování tohoto bylo vzhledem k cílové skupině nezbytně nutné), nádhernými kostýmy a pěknými, velmi pečlivě vybranými lokacemi. Přestože se natáčelo jen a pouze v Anglii a Maďarsku, známé představy o japonských reáliích té doby se podařilo zachytit skvěle, což je fakt, díky kterému si tento jinak opravdu podprůměrný film nějakou tu hvězdu navíc zaslouží.
