Eden (nikoliv Eva) a Adam (nikoliv Evan) existují na velmi neobvyklém místě. Jde o svět s dvojí gravitací. V tom Hořejším (UP TOP) jsou lidé bohatí a daří se jim dobře. Tady bydlí Eden. Naopak v Dolejším (DOWN BELOW) jsou lidé chudší a teoreticky by se dalo říci, že živoří. Tady je Adamovo místo. Oba se jednoho dne setkají a zamilují v Pelyňkových horách, odkud je do druhého světa jen kousek. Problém je, že vás to tam „nadnáší“ a nesmíte tam být dlouho. To výrazně komplikuje jejich společné vyhlídky. A ještě více poté, kdy jsou hlídkou přistiženi a Eden se nepříjemně zraní. Čili jsou mnohem více jako Romeo a Julie. Deset let poté ji Adam zahlédne v televizi a chce ji za každou cenu získat zpět! Proto začne pracovat ve stejné společnosti Transworld na omlazovacím krému, avšak kvůli své milované se čím dál častěji vydává do Hořejšího světa na sbližovací (ale nebezpečné) výpravy, které jsou možné díky speciální inverzní hmotě.

Takto originální námět jsme tu neměli od doby, kdy se bývalý, ale pořád stylově „zmalovaný" rocker Cheyenne vydal na cestu za (sebe)poznáním a pomstou nacistickému dozorci ve filmu Tady to musí být. Úžasný trailer na Paralelní světy naznačoval, že by tato sci-fi mohla z takového Počátku udělat jen chudého příbuzného. Dá se říci, že se jí to částečně povedlo. Kdyby ovšem scénář Juana Solanase (jako režisér jej nepochybně realizoval přesně tak, jak chtěl) čistě teoreticky ještě upravil nějaký zkušený scenárista (třeba David Twohy), nebo naopak relativní, talentovaný začátečník (např. Ben Ripley či někdo zatím docela neznámý), mohlo se jednat o možná vůbec nejlepší film letošního roku. I když je otázka, jak by si Solanas s případným cizím zásahem do svojí koncepce poradil. Ale popravdě řečeno, za tento svůj původní scénář by si i tak klidně zasloužil oscarovou nominaci. A možná, že se jí opravdu dočká, protože to vypadá, že ani letos nebude v této kategorii mnoho konkurentů.

Protože se jedná o autorskou sci-fi, je nezbytné definovat pravidla. To režisér/scenárista hned na začátku udělá, ale v prologu je docela obtížné poslouchat zvuk/číst titulky a přitom sledovat obraz. To nejpodstatnější určitě zachytit stihnete, ale přesto si pak při scénách samotných přechodů mezi světy nebo těch, ve kterých se on či ona nacházejí ve světě, do kterého nepatří, budete občas pokládat sami sobě otázky: „Jak to, že je to zrovna takhle? Jak je tohle možné?“. Pokud budete dávat opravdu dobrý pozor (což by neměl být vůbec problém, protože film vás svým námětem vtáhne do děje prakticky okamžitě) a místy se nad tím vším trochu více zamyslíte, většinou si je dokážete zodpovědět. Drobné výjimky se možná přeci jen najdou, ale určitě nebudou vadit tolik, jako to, o čem si napíšeme v následujícím odstavci. Ale pozor! Připouštím, že někteří z vás to mohou považovat za klady.

Mezi těmi největšími nedostatky se musí na prvním místě jmenovat absence takové záporné hodnoty (postavy), která by nás přinutila výrazně se bát o hlavní postavy. Místo toho sledujeme pouze náznaky, jako když inverzní materiál přestává působit, a Adamovi se začnou (obrazně i doslova) „zapalovat lejtka“. Nebo při pronásledování těmi, kteří mají mezi oběma světy dodržovat pořádek. V traileru to vypadalo, že by se z toho mohla vyklubat výborná akční scéna, ale hlavní hrdina se místo toho jen rozeběhne, k čemuž začne tuším hrát dramatická hudba, a záhy najde poměrně snadno nějaké pěkné východisko z této situace (a jí podobným). Celé je to prostě až příliš uhlazené. Velkou kaňkou pak představuje samotné finále, které je hodně, hodně kýčovité a s originalitou nemá opravdu vůbec nic společného.

Jedna věc si však udrží fantastický standard po celý film. Na mysli mám jeho visuální stránku, která, 
troufám si tvrdit, bude letos patřit určitě k tomu nejlepšímu a přinutí vás uvěřit, že taková místa (včetně kavárny, ve filmu trefně pojmenované „Dos Mundos“) někde ve vesmíru skutečně existují. Kameraman Pierre Gill by rozhodně neměl mít v budoucnu o pracovní nabídky nouzi. Stejně tak firmy podepsané pod visuálními efekty, které nelze popsat jiným slovem, než špičkové. V nehollywoodských filmech je takováto kvalita skutečnou vzácností. Tuto pastvu pro oči mohlo ještě vyšperkovat 3D, ale bohužel se mu to povedlo jen z části. Nicméně v této oblasti mají filmy obecně stále ještě co dohánět. Avatar ani Huga se z tohoto pohledu ještě nikomu dostihnout nepodařilo, ačkoliv zhruba tři díla k tomu neměla daleko. Jsem však přesvědčený o tom, že ta dvě jmenovaná rozhodně nepředstavují strop. Jak už jsem několikrát poznamenal, trojrozměrné technologie se nepochybně mohou vyvíjet mnohem dál.

Paralelní světy nedokázaly vytěžit maximum z více než slibného námětu. Dá se tedy očekávat, že hollywoodský remake na sebe nenechá dlouho čekat. Jenom aby to dopadlo lépe než Total Recall, který se připomene jednak „zeměpádem“, a také v podstatě pouze dvěma jím spojovanými světy – Kolonií a Spojenou britskou federací, z nichž v jednom jsou lidé chudí a ve druhém bohatí. Režisér rozhodně udělal velmi dobře, když do hlavních rolí obsadil Jima Sturgesse a Kirsten Dunst. Jen je trochu škoda, že nemají více společných scén a že v podstatě propásl vhodnou příležitost na něco takového, když už měl Kristen v hlavní ženské roli ... Třeba tomu tak bude v pokračování, které není úplně nereálné, ačkoliv ten hollywoodský remake by byl patrně zajímavější. Ale to už je jiný příběh. Shrňme to tedy tak, že když ne pro nic jiného, tak už jen kvůli námětu, visuálu a efektům se vyplatí na tuto romantickou sci-fi pohádku podívat.