Tak určitě se jedná o nejlepší český loutkový film letošního roku. A zároveň si pravděpodobně připíše prvenství v tom, že jde o první domácí loutkový projekt, ve kterém uvidíme akupunkturu. Hlavní hrdina, Ben Pipetka, má totiž výraznou nadváhu. Paní doktorka ji ohodnotí jako obezitu druhého stupně. Zřejmě by to ani neřešil a dál by se ládoval sladkým, kdyby se nezakoukal do spolužačky Klárky. Proto se rozhodne, že shodí. To si přímo říkalo o zakomponování hudebního motivu z Rockyho, kterého se tudíž při „tréninkové pasáži“ vtipně dočkáme. Teenagerovské období je zrádné i v tom, že si laskavost jiných můžou někteří vyložit jako lásku. A v momentě, kdy není opětována, to může se zklamaným jedincem pěkně zamávat …

Hlavní hrdina má tu kliku, že se k němu skoro všichni chovají hezky a že se ze své geneticky dané nadváhy nehroutí. Rodiče se rozvedli, což by pro školní šikanátory mohl být další důvod k tomu, aby mu nic nedarovali. Jenže tihle šikanátoři jsou jiní než ty, které známe z filmových adaptací knih Stephena Kinga. Dva z nich jsou Klárčini bráchové (přesto jejich pozdější náhlá změna přístupu nedává tak docela smysl), zatímco u třetího si nelze nevšimnout toho, že je ve skutečnosti zbabělý a rádoby drsňácký přístup slouží pouze jako jeho ochrana před světem. Ben je možná tlustý, nicméně není hloupý, takže tohle okamžitě prokoukne. Nebojí se mu odporovat, nebojí se s ním porvat. Obecně vzato problémy neřeší zbrkle, nýbrž racionálně. V čem tedy bude tkvět jádro konfliktu Života k sežrání?

Tak jelikož u Pipetkových doma natrefíme na opici, která zprvu nechce žrát, mohlo by se stát, že by pošla. Ale to se nestane. Jak název napovídá, půjde o tu nadměrnou chuť k jídlu u hlavního hrdiny. Není to ovšem o tom, že by ho při náročných hodinách tělocviku měl pod vedením učitele s abnormálně dlouhýma rukama skolit infarkt. Klárka to sice neřeší, leč Bena okolnosti donutí k tomu, aby si myslel, že získat ji bude o poznání snadnější, když se dostane do formy. Láska hory přenáší, takže vůle mu nechybí a my mu držíme palce, protože ve stejném věku (někteří ještě dříve) jsme se taky zakoukávali do spolužaček a snažili jsme se něčím upoutat jejich pozornost.

 










 

Tvůrci tedy správně sází na univerzální situace, které snad všichni znají z vlastní zkušenosti, přičemž nezáleží na tom, jestli se na film budou dívat současní náctiletí (kteří asi nebývají fandy Davida Bowieho a AC/DC), jejich rodiče nebo třeba jejich učitelé. Není divu, že se Život k sežrání dočkal ocenění na Mezinárodním festivalu animovaných filmů Annecy, kde byla v minulosti vyznamenána i Michaela Pavlátová se svým povedeným titulem Moje slunce Mad (recenze). Tahle podívaná dosahuje pouze na 80 minut, takže by nemělo překvapit, že v závěru působí rozuzlení poněkud uspěchaně, nepříliš originálně a trochu v rozporu s předchozími událostmi. Naopak taková návštěva babičky postrádá hlubší pointu (jakkoli jsou ty kratší scény od rybníka fajn, zvláště když prší), protože informaci od Klárky mohl Ben obdržet kdekoli jinde. Jinak ovšem mají všechny postavy své dobré opodstatnění, včetně dietologa Dubského, tátovy nové přítelkyně Sofie či učitelky Marcelky.

Život k sežrání vypadá vizuálně zrovna tak parádně, jako loňský animák Tonda, Slávka a kouzelné světlo (recenze). Tenhle není úplně určený pro nejmenší diváky a divačky, ale vcelku zdárně se snaží naučit, že na vzhledu vlastně tolik nezáleží. A protože Ben hraje v kapele, vytváří pěkné texty k písničkám, které znějí, jako kdyby je napsal Jiří Macháček. To bude dáno tím, že je doopravdy napsal Jiří Macháček, který se podílel i na scénáři, jehož hlavním autorem je Petr Jarchovský. Vycházel z předlohy od francouzského autora, stejně jako David Laňka a Martin Müller při práci na dramatu Spolu (recenze). Uvidíme, jestli tenhle trend bude v české kinematografii dál pokračovat. Přesazování příběhů ze Země galského kohouta do českých reálií totiž evidentně funguje jak v hrané, tak v animované verzi.


INFORMACE O TOM, KDY A KDE BUDE FILM KE ZHLÉDNUTÍ, JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Aerofilms