Tenkrát před skoro celou jednou dekádou, jaká uplynula v našem světě, hledal Malý pán (aka Malíček) něco, co mu chybělo. Podle všeho to byla jen jedna věc, zatímco takové princezně Zubejdě chyběly tři obyčejné věci. Tady jakékoli další úvahy utneme, jelikož dělat crossover zrovna těchto dvou pohádek by bylo nepřístojné. Tím spíše, že tahle je hraná, zatímco tato loutková. Navíc se nabízí otázka, jestli je Velký pán vůbec pohádka, protože se nelze zbavit dojmu, že staví do popředí vesměs dospělácká témata a servírovaná jsou tak, aby je pochopili hlavně dospělí. Zároveň se nabízí napsat, že místy zabředává do ještě větší temnoty, než práce bratří Grimmů. A znám případy těch, kteří mají dodnes trauma z rovněž loutkových Broučků, na které se při sledování dá taky vzpomenout.
Další věc spočívá v tom, že loutky ve Velkém pánovi zase nemají digitálně vyretušovaná lanka a při mluvení neotevírají pusu. V konkurenci moderních Pixarovek s CGI animací typu V hlavě 2 to bude patrně dosti nerovný souboj, přestože tvůrcům Velkého pána za jejich píli a odhodlání a snad i odvahu přejeme úspěch. Bohužel si v některých ohledech sami zbytečně ledacos komplikují. Samotný příběh by nebyl špatný, avšak jeho zpracování se nejednou topí tu v mírném, tu ve výraznějším chaosu, do kterého postavičky trousí zcela nevhodné repliky. Někteří zase měli potíž rozlousknout, kdo že má být tím Velkým pánem. Vcelku jednoznačně lze přitom chápat, že jde o hlavního záporáka, tj. není to o tom, že by se hlavní hrdina proměnil nějakým epickým hrdinským skutkem z Malého pána ve Velkého pána. On totiž ve své popletenosti a snad i přemotivovanosti nepředvede nic vpravdě záslužného (na rozdíl od pana krtka), ale ostatní mu tvrdí, že ano – zřejmě proto, aby neranili jeho city.
Sám je chová ke sličné Majolence, která umí i zpívat (neboť ji namluvila Bára Poláková), avšak text její písničky by s největší pravděpodobností nadzvednul feministky ze židle. Každopádně, společně provozují poctivý lesní kiosek, kde se dá sehnat nejen grilovaný mech a kde se scházejí obyvatelé lesa. Jedinou starost jim dělají Jeleňáci, kteří by mohli být obdobou „těch, o nichž se nemluví“ ve Vesnici. Tu najednou objeví se Dr. Zetek, jenž zásobuje televizemi, prostřednictvím kterých chce obyvatele lesa ovládat, především tedy tím, že bude šířit strach. Na jednu stranu v něm vidíme diktátory typu toho minulého nacistického (záběr v TV jak od Leni Riefenstahl) i současného bolševického (stisknutí červeného tlačítka), na tu druhou má slabost pro tanec waltz, a občas tudíž působí dojmem, že sám pořádně netuší, jaká je vlastně jeho úloha v tomto příběhu.
Velký pán je film, který má kdesi ve svých útrobách schované pozoruhodné myšlenky, jenom je holt nedokázal naplno prodat, a to ani prostřednictvím hlášek typu: „Přemýšlela jsem.“ Na tu totiž zní odpověď: „To nevadí.“ Kdyby se je podařilo zpracováním lépe přetlumočit, předčil by Velký pán jak svého předchůdce z roku 2015, tak ve stejném roce vzniklou – a podle všeho o poznání dražší – Malou z rybárny. Znovu uslyšíme řadu známých hlasů, včetně Saši Rašilova či Miroslava Krobota, jenž by byl pro zápornou úlohu určitě vhodnější než Pavel Liška. Během závěrečných titulků dostaneme příležitost se podívat přímo na plac, abychom si udělali jasnou představu o tom, jak probíhalo natáčení s loutkami od Františka Skály (Petr Slavík o něm natáčí film), mezi nimiž nechybí ani vpravdě hustí roboti.
FOTO: Bontonfilm