„Je to tak: Čím větší neřád, tím víc se má k světu.“ Tímhle mottem od Karla Čapka je uvedený celý film, ovšem ta věta sama o sobě se dá aplikovat na velice široké pole působnosti, tj. nejen na příběh tohoto pana zahradníka, jemuž začnou ztrpčovat život neřádi minimálně dva. A neděje se to zrovna v komediální rovině, kterou bychom od režiséra a scenáristy spíše čekali. Když už, tak se jedná o komedii smutnou, vzhledem k tomu, co v ní uvidíme, a taky vzhledem k tomu, že se nelze zbavit dojmu, že to, co v ní uvidíme, se jinde ve světě zase tolik nevidí. Za to můžou zákony, které často hájí zápornou stranu, a samozřejmě také povaha některých jedinců, kteří buď byli dříve ve straně a teď si neuvědomují, že bolševická doba už skončila, anebo mají tolik peněz, že se považují za Tonyho Montanu, čili si myslí, že svět je jejich. 

To bylo tak. Tenhle pan zahradník – na rozdíl od pana Komárka – rozhodně plánuje, že i na jaře zaseje, a proto prostě zaseje. Zákazníků má dost, bere jen hotovost a prosperuje. Svou práci ovládá precizně, ale následujících dvanáct měsíců bude zažívat kruté chvíle, protože přilehlý zámek má nového majitele, který poslal svého zástupce (sama vrchnost se přece s „poddanými“ nebaví), aby s panem zahradníkem vyjednal podmínky prodeje jeho usedlosti a mohl si s ní hospodařit dle svého uvážení, což by zároveň znamenalo šmitec se zahradnickou činností. Odstupné by bylo štědré, ale tohle je přece domov, ze kterého se složitě odchází. A nikdo by k tomu neměl vlastníka nutit … Jenže právě tohle se stane. Nátlak postupně graduje a je otázka, tedy jestli nekapituluje, tak kde se všechno zastaví.

 










 

Přistavění plotu s ostnatým drátem, ničení úrody, noční vyrušování, rozbíjení soukromého majetku, překlopení multikáry a samozřejmě instalování závory, kterou hlídá poskok, co má k dispozici karavan se satelitem a za úkol nenechat projet nikoho kromě majitele zámku a zahradníka. Paní starostka s kolegou jsou krátcí, policajti by jistě pomohli, kdyby nepůsobili trochu jako Pat a Mat a hlavně kdyby se měli, čeho chytit, neboť pachatel je nepřekvapivě neznámý. Prodávat se musí, aby bylo co jíst (a že zahradník se svoji paní jedí hodně), takže nezbývá, než vyrazit prodávat k hlavnímu silničnímu tahu. Fakticky nepříjemná situace, která nutí k přemýšlení nad tím, jak bychom takovouto nestoudnost a nespravedlnost řešili, kdyby se stala nám.

Kdyby pan zahradník nebyl tolik mírumilovný člověk, který by se přetrhnul jak pro svoji zahrádku, tak patrně i pro svoji ženu, měl by několik variant, jak to řešit, když to legální cestou nejde snadno. Diplomatická domluva s majitelem zámku asi není reálná (vlastně to připomíná válku na Ukrajině v maličkém měřítku). Policajti možná mohli využít kamery u karavanu, avšak to se neví, jestli nahrávají záznam. Mohl se inspirovat Chammurapiho zákoníkem a zvolit ono dávné „oko za oko, zub za zub.“ Ale na to už se přeci jen asi jedná o staršího pána. Mohl si taky minimálně na hlídače u závory najmout „vostrý hochy“, kteří by jemu i majiteli zámku domluvili po svém. Nějakých Sedm statečných by se zahradníkovi zkrátka za daných okolností při takovém přístupu protistrany určitě šiklo. Mohl zapojit do hry ve velkém média, protože málokterý sígr by za takové jednoznačné situace chtěl publicitu …

Nejen Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, takže když bude zástupec [sic!] napaden zahradníkem s chemickým postřikovačem, mohlo by se to nakonec obrátit proti hrdinovi, kterému držíme palce, ale tuhle variantu se autor filmu rozhodnul neprozkoumávat. Zato se dá tvrdit, že i Zahradníkovým rokem a s těmi naschvály a některými hláškami (např.: „Jedu náhodou kolem ...“) nastavuje zrcadlo, stejně jako ve svých předchozích dvou bijácích. Problém je, že tentokrát se někdo, kdo se třeba v některých postavách uvidí (čímž pochopitelně nemyslím herce a herečky, kteří je hrají!), nad sebou asi nezamyslí, v nejhorším případě by si události ve filmu zobrazené mohl vzít za vzor. Na druhou stranu je pravda, že v tomto titulu, který je současně tak trochu detektivkou (ono stavění puzzle o tisíci dílkách však neslouží jako metafora), si nikdo nic nekomplikuje. A říká se, že v jednoduchosti je síla. Takže by přece jen mohl zarezonovat.

 










 

Nic se nekomplikuje ani z pohledu toho, že by se představitel hlavního hrdiny musel naučit moře textu, jaký by mu jistě většina jiných scenáristů napsala. V Zahradníkově roce neřekne titulní postava ani slovo! A to vůbec nevadí. Vadilo by pouze v případě, kdyby ho nehrál Oldřich Kaiser, který žádná slova nepotřebuje, protože všechno dokáže říct a všechny emoce vyjádřit pouhým pohledem, což jest skutečně obdivuhodný herecký výkon, jaký by mu ve finále klidně mohl přihrát čtvrtého Českého lva i premiérovou Cenu české filmové kritiky. Poprvé si taky zahrál se svou reálnou manželkou Dášou Vokatou, ovšem tenhle nápad byl zajímavý spíše pro ně samotné, jelikož pro diváky a divačky v ničem nic neřeší. Pravda, v kolonce „zajímavosti o filmu“ jistě nemůže chybět. Hlídače ztvárňuje Štěpán Kozub – nejobsazovanější český herec současnosti, co bude mít brzy i svoji knihu. Je patrně jen otázkou času, kdy někdo napíše scénář, ve kterém bude například patnáct postav a všechny bude hrát Štěpán Kozub. No, dost možná by se z toho vyklubal nejnavštěvovanější snímek roku, logicky nejen toho zahradníkova.

Zahradníkův rok se původně měl jmenovat Zahradník. Teprve později přišlo na větší propojení s knihou Karla Čapka. Ve voiceoverech zazní úryvky z ní, které čte Oldřich Kaiser, ale to je skutečně jediný případ, kdy uslyšíme jeho hlas. Zprvu to vypadá, že jejich jediným účelem je oznámit nám, v jakém se zrovna nacházíme ročním období (a že jejich autor fakticky uměl výborně psát a pojmenovávat věci pravými jmény), jakkoli leckoho asi může napadnout, že když na zemi leží sníh a postavy jsou víc oblečené, bude asi zima. Nicméně ve finále tohle pozoruhodné propojení svůj význam má. Nejen třeba v tom smyslu, že zřejmě neexistuje žádný oddaný zahradník, který by byl připraven na takové naschvály. Zahradničení přece není jenom zábava, nýbrž taky dřina. A nutno podotknout, že právě tenhle poslední zmíněný fakt z filmu tak docela neleze.


KOMPLETNÍ PROGRAM KINA LUCERNA JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Donart Film