Nejprve si pojďme objasnit jednu věc. Tenhle brutální horor se sice jmenuje Zombi 2, ale nejedná se o žádné pokračování. Existuje tady ovšem spojitost s Úsvitem mrtvých od George A. Romera, který si odbyl premiéru několik měsíců předtím a který byl ve Fulciho rodné Itálii uveden pod názvem Zombi. Producenti se tak rozhodli, že by nemuselo být marné na počinu amerického režiséra lehoučce zaparazitovat. Sám Lucio o tom nevěděl, a pak sám férově prohlašoval, že žádná zamýšlená spojitost není (kdyby to tak všichni přiznali i v případě Djanga). Nutno dodat, že v USA pak byl tento biják uveden pod názvem Zombie Flesh Eaters, přičemž termín ‚zombie‘ George A. Romero u svých projektů zpravidla nepoužíval. Prostě šlo o oživlé mrtvé.

Na přelomu 70. a 80. let byli na Apeninském poloostrově zvyklí na ledacos, včetně kanibalských fláků. Splatter filmy plné násilí, brutality a krve vznikaly jako na běžícím pásu. Na jihu od rakouských hranic se pro ně našlo označení Giallo a k té brutalitě a krvi a násilí přibyli mimo jiné také červy. Jeden z předních představitelů, Dario Argento, později jakožto poctu tomuto subžánru přímo pojmenoval tento svůj snímek. Vedle něj točili Giallo horory také Lucio Fulci, Umberto Lenzi nebo Lamberto/Mario Bava. Nicméně patrně na nikoho jiného neměl zvolený žánr tak neblahý vliv, jako na režiséra Zombi 2. Chtěl točit horory, přestože jeho mentálnímu rozpoložení to na pohodě vůbec nepřidávalo.

 










 

Zatímco někteří hororoví tvůrci se řídí heslem „čím méně toho diváci vidí, tím více se budou bát,“ Lucio Fulci se toho opravdu nebál a nejbestiálnější hrůzy servíroval pěkně z první ruky. Tak mohl si to dovolit, protože masky měl na starosti Giannetto De Rossi a nutno podotknout, že z tohoto pohledu Zombi 2 do dnešních dnů rozhodně nezestárnul! Dovedu si představit, že probouzející se mrtvé na krchově na ostrově Matul budou slabší povahy delší dobu rozdýchávat. Vrcholem ovšem bezesporu zůstává ani tak ne legendární souboj zombie vs. žralok, přestože se natáčel se skutečným žralokem, jako nabodnutí oka na dřevo, protože kam se hrabe Luis Buñuel se svým Andaluským psem (viz ukázka!).

Dost zamrzí, že Lucio Fulci nikdy nebyl zručný řemeslník, protože kdyby kupříkladu některé záběry nechal ve finálním sestřihu třeba jen o tři sekundy delší, mohla to být teprve podívaná, jaká by se zadřela pod kůži každého hororového příznivce. Zároveň by se tím odčinilo pár nedostatků ve scénáři (neadekvátní reakce postav, promarněné příležitosti ohledně dalšího přirozenějšího vývoje, přehlednější objasnění původu zombie situace, absence oživlého mrtvého Hernána Cortéze či dalších conquistadorů na krchově), na kterém spolupracovala Elisa Briganti. Aby takovýto krvavý horor napsala žena, to se vskutku nestává často. Nicméně tahle paní s tím opravdu neměla problém a na žánrových kouscích se podílela častěji.

Zápletka přitom nepřekvapivě není nijak komplikovaná. Podobně jako potom v případě filmů Cannibal Holocaust a Sežrána zaživa, se i tentokrát podíváme do New Yorku. Objeví se tady loď se zombíkem na palubě, s čímž nikdo z pobřežní hlídky fakticky nepočítá (asi netřeba upozorňovat, že v této pobřežní hlídce bychom Miche Buchannona, C. J. Parkerovou, Matta Brodyho, Caroline Holdenovou, Stephanie Holdenovou či Shauni McClainovou hledali marně). Nicméně se ukáže spojitost s otcem Anne Bowlesové, který si podle všeho hospodaří na ostrově kdesi v Karibiku. Anne s novinářem Peterem Westem na to místečko – s pomocí jistých Briana a Susan – zaletí. Seznámí se s doktorem Menardem (jeho manželku z výše zmíněných důvodů už v lidské podobě nestihnou) a letmo také s voodoo magií. Podstatné však je, že mrtví ožívají a že by se klidně mohli rozšířit do celého světa … zrovna jako koronavirus.

 










 

Dobrý horor se pochopitelně neobejde bez krásných hereček. Fulci obsadil jednak Tisu Farrow (ano, je to Mii sérga), pro kterou to záměrně byla jedna z posledních hereckých příležitostí. Velká škoda, protože talent měli u Farrowových evidentně v rodině (kam vlastně patří i Woody Allen :-) ). A pak tu máme samozřejmě Olgu Karlatos, která si předtím zahrála s Frankem Nerem v Keomovi, kde se její postava jmenovala Liza Farrow. Není pochyb, že kdyby se ve světě stříbrného plátna doopravdy chtěla naplno prosadit, tak by se jí to podařilo. I tak ale stopu v historii světové kinematografie zanechala. Už jenom vzhledem tomu, jak to tady s ní dopadne …

Zombi 2 je určitě vítaným příspěvkem k hororovému žánru. A Lucio Fulci film pojal tradičně podle sebe, což se mu ovšem v některých jiných případech nevyplatilo. Každopádně na rozdíl od tvorby zmiňovaného George A. Romera se nejedná o satiru, nýbrž prostě o katastrofickou hororovou podívanou. Sem tam se objeví nějaký náznak geniality (ruka na okně během sprchování nahé paní Menardové, Susanino navlékání tlakové lahve před potápěním, závěrečný pochod po mostě), stejně tak se stane, že správný výraz v obličeji herečky řekne více než dvacet replik. Pochopitelně nelze nezmínit hudbu, přestože Fabio Frizzi se výrazně inspiroval u původní Godzilly a songu Prayer for Peace. A byť to tak na první poslech nezní, tento song zremixoval už pro tuto Godzillu a následně tedy ještě jednou pro Zombi 2. I tak ale patří tato „cover verze“ k tomu nejlepšímu, co hlavní hororové hudební motivy nabízejí. O tom, že byl v dané době italský režisér na vrcholu tvůrčích sil, svědčí i jeho následující počiny, tj. Brána do záhrobí, Dům u hřbitova a Páter Thomas ... Ale to už je jiný příběh.

FOTO: cinema.de