A protože tvůrce celé série byl zaneprázdněn prací na dalších Avatarech, přizval "přeplacený stroj na režii" Tima Millera (Deadpool), aby celkově šestou část režíroval. Nutno dodat, že Temný osud ignoruje trojku, Salvation i Genisys. Zároveň to ale neznamená, že by se události v nich zobrazené nikdy nestaly v některé z možných alternativních verzí budoucnosti! Temný osud tedy navazuje přímo na Terminátora 2: Den zúčtování. A po něm se mohlo stát opravdu cokoli. No, Edward Furlong se tady objevuje pouze v jediné krátké scéně a hraje Johna Connora ve věku cca 14 roků. A je otázka, nakolik byl James Cameron v celém projektu zainteresován, protože kdyby se mu věnoval výhradně, asi by nedošlo na ty paradoxy a nelogičnosti, kterým se přitom dalo snadno předejít, kdyby se tvůrci alespoň trochu zamysleli.

Na začátku spatříme „véháeskově“ vyvedené logo společnosti 20th Century Fox, které následuje logo Paramountu, tedy konkurenčního studia. Poté se vrátíme do Pescadera, kde Sarah Connorová vypráví o Dni zúčtování. Následně se dostaneme do městečka Livingston v Guatemale, kde se Sarah coby hotová válečnice dopustí školácké chyby, přestože se více než dekádu snažila každý den zabránit tomu, aby se přesně tohle přihodilo. Nepochopitelné, kór když je nejbližší okolí krásně přehledné, takže nehrozí nenadálý útok takříkajíc zpoza rohu.

Dvaadvacet roků poté se přesouváme do Mexico City, kde se svým otcem a bratrem žije a pracuje Daniella Ramos, které přátelé říkají Dani (Natalia Reyes). Z budoucnosti je však poslán zpět robot-Terminátor z označením Rev-9, aby ji zabil. Vedle něho však přichází také bojovná a vylepšená Grace (Mackenzie Davis), která má Dani chránit. Asi netřeba dodávat, ale přesto – termínem ‚vylepšená‘ nemyslím to, že by Grace měla silikony. Myslím tím, že sice není Robocop, Wolverine ani Captain America, nicméně k nim nemá zase tak daleko. Nejblíže ale bude mít patrně k Alitě.

Už tady se dá v klidu zmínit, že co se příběhu týče, je Terminátor: Temný osud v podstatě remakem dvojky. To znamená, že dost z toho, co uvidíme, jsme už viděli, a tudíž nepřekvapí, že to tenkrát fungovalo o poznání znamenitěji. Tenhle recyklační přístup se obecně v hollywoodských předělávkách častokrát snaží rekapitulovat ty nejikoničtější momenty. Jít zcela vlastní cestou možná ne pokaždé vyjde, nicméně alespoň za ten pokus to stojí. Temný osud se některé z těch momentů snaží upgradeovat (např. Rev-9 ani Grace se po projití časem neobjeví na zemi, nýbrž několik metrů nad ní), ovšem už vzhledem k těm podivnějším paradoxům se tentokrát v podstatě nejedná o cameronovský „science-fact“ přístup, ale o klasickou science-fiction. Tedy je zřejmé, že kdybychom se dění pokusili zasadit do reality, takhle by se to i díky rostoucí inteligenci umělé inteligence určitě neodehrálo!

Jako jednoduchá pomůcka by mohla posloužit skutečnost, že všechno by měla být reakce na nějakou akci: Když vím, že protistrana poslala svého Terminátora do minulosti, aby zabil matku vůdce našeho hnutí Odporu ještě před jeho narozením, budu reagovat třeba tím, že pošlu alespoň výborného vojáka, aby ji chránil. Když vím, že jistý Miles Bennett Dyson de facto nevědomky zapříčinil vznik v budoucnosti vysoce nebezpečného Skynetu, mám vlastně hned několik variant co s tím udělat. Bude stačit mu o tom jenom říct, nebo ho rovnou raději musím zabít? A není náhodou pravděpodobné, že se místo něj, třeba v úplně jiné zemi (např. České republice) najde dříve či později jiná chytrá hlava, která jeho dílo – klidně i nezávisle, aniž by o něm věděla – dokončí?

Trochu to souvisí i s akčními scénami. Ty v první polovině filmu jsou velmi dobré. Zvláště ta na silnici na mostě, během níž zároveň dojde na působivý nástup Sarah Connorové, třebaže její představitelce Lindě Hamilton už táhne na sedmdesát. Na druhou stranu taky díky tomu, co jsme viděli ve dvojce, jí věříme, že se jistě dokáže s Terminátory vypořádat i v době, až jí bude devadesát. Ve druhé polovině jsme ovšem kupříkladu svědky velké akční scény, která je jakožto reakce na vzniklou situaci zbytečně přehnaná. Všechno se dalo vyřešit méně nákladnou cestou, jenže scenáristé prostě tuší, že diváci chtějí hlavně vidět akci. Určitě, ale musí to být akce, která je logickým, smysluplným nebo nečekaným, ale odůvodnitelným vyústěním předchozího dění. 

Bohužel v Temném osudu také chybí výrazný a vpravdě nečekaný twist. Jedna z postav položí jednu z mála chytrých otázek: „Proč jde Terminátor právě po téhle holce?“ Odpovědi se ujme Sarah s tím, že Dani v budoucnu určitě porodí syna, který se stane novým vůdcem hnutí Odporu ve válce proti strojům. Něco nám však říká, že tentokrát by to mohlo, resp. mělo být jinak. Nabízí se i tato varianta: Co když se ukáže, že Rev-9 je ve skutečnosti hodný a chce mladou Mexičanku zabít proto, že se v budoucnosti stane nějakým způsobem spoluzodpovědná za vznik nového Skynetu (tady Legion)? Nebo co když je Grace zlá a hodnou Dani potřebuje jenom dostat někam, kde by nevědomky provedla něco, co změní k (nej)horšímu osudy miliard lidí?

Taky by bylo bývalo skvělé, kdybychom konečně v rámci sérii strávili jeden celý film v budoucnosti ve válce proti strojům a dvě hodiny sledovali to, co při flashbackách, resp. částečně možná flashforwardech v prvních dvou částech, a také v atrakci Terminator 3D: Battle Accross Time – tj. pochodující a na všechno útočící endoskeletony či létající „harvestery“. Taková terminátorská Zběsilá cesta či spíše terminátorský Černý jestřáb sestřelen. Pak by to klidně mohla být ospravedlněná non-stop akce. Takže když Linda Hamilton prohlásí, že „akce v Temném osudu je desetkrát větší, než v Terminátorovi 2,“ není to úplně důvod k oslavě. A vlastně to ani není úplně pravda.

Zamrzí, že se v Temném osudu nepracuje s tím, že z psychologického hlediska může být svazující a skličující, když daná a dosud zakřiknutá postava ví, že se za několik roků má stát vůdkyní, kterou budou následovat další lidé v boji o přežití a o záchranu planety pro lidský druh. Místo toho si musíme vyslechnout několik prazvláštních replik. Třeba tuto: „You’re John.“ Vsadil bych se, že ji má na svědomí David S. Goyer, vzhledem k replice „Save Martha!“ v Batman v Superman: Úsvitu spravedlnosti, která si zřejmě po zásluze vysloužila i nějaké to parodování. Alespoň, že Daniina reakce na nepříjemnosti, jaké ji potkaly v první polovině filmu, je víceméně adekvátní.

Samozřejmě co by to bylo za Terminátora bez Arnolda? Tady hraje poněkud jinou verzi modelu 101. Bohužel se teda nejedná o člověka, který provedl cosi natolik významného, že po něm Terminátoři získali tvář. Tvůrci tuhle potencionálně zajímavou linku oproti původním zvěstem totálně zazdili. Takže pořád máme akorát tuto nedostačující vystřiženou scénu. Navíc to – stejně jako v Zabít Gunthera – trvá, než se objeví na scéně. A ani potom to není tak, že by neslezl z plátna. To Gabriel Luna bude asi ve filmu častěji, ačkoli ve srovnání za Robertem Patrickem i Byung-hun Leem docela zaostává.

Terminátor: Temný osud zase prodlužuje čekání. Čekání na další precizní počin v rámci této stále populární série. Tahle novinka není celkově vzato vyloženě špatná, ale na rozdíl od jedničky a dvojky (a vlastně i nedoceněné trojky) vlastně pořádně nemá co říct. Tématu člověk vs. umělá inteligence, resp. obavy z umělé inteligence chybí sofistikovanost, dramaturgií či ve sci-fi často vídanými a vítanými metaforami se nikdo příliš nezabýval a o akčních scénách už byla řeč. Terminátor: Temný osud však opět potvrzuje výjimečnost a nadčasovost (speciální a vizuální efekty, hudba, postavy, příběh, režijní vize, ženská akční hrdinka) Terminátora 2: Dne zúčtování.

FOTO: CinemArt