Vůbec není důležité, kolik přesně je ve filmu dětí. Je jedno, jestli jsou jejich tatínkové příbuzní nebo jenom kámoši. Stačí vědět, že dospělé ženy jsou jejich lehce zoufalé manželky či přítelkyně, tohoto času na ně naštvané. Jedna kvůli práci, druhá kvůli nefunkčnímu komínu (nehledejte v tom žádný dvojsmysl). Dojde jim trpělivost a vyrazí na dámskou jízdu na kole. A tatínkové? Ti se i přes zákaz vydají s dětmi sjíždět vodu. Na konci toho všeho má být veselka, jelikož staří rodiče oslaví kulaté výročí od svatby. Během cesty dojde na několik více, méně i víceméně pozoruhodných a vesměs komických situací, mezi něž lze zařadit i fakt, že si chlapi s dětmi pro výlet vybrali shodou okolností stejný rajon, jako ty manželky …

… a ta přítelkyně, která z nějakého důvodu nemůže být Češka, ale Slovenka. Pak se totiž musí lehce bizarně v české kotlině natrefit na jejího krajana s chalupou. Naštěstí tahle epizodka je zakončena stejně jako ty ostatní, tedy buď absurdně (ovšem v dobrém slova smyslu) infantilní hláškou či nějakou legrační pointou. Takže rozhodně nevadí, že Špunti na vodě nejsou vrcholnou ukázkou filmařského umění a že se v nich najde nějaká ta chybka – svůj účel, tedy na tu necelou hodku a půl pobavit, určitě splní, i když z několika scén se zase nepodařilo vytěžit maximum. A řeč není pouze o dětech – tuhle komedii si jistě můžou užít i dospělí.

Teď by se už asi klidně dala recenze ukončit, nicméně přesto přidejme ještě něco. O postavách se dozvíme úplně to nejzákladnější, přičemž naprostá většina z toho bude později opět využita k „dělání humoru“. Vpravdě nenáročného, leč přesto dosti účinného. Nejpozoruhodnějším charakterem bude jistě Ondřej ve výborném podání Pavla Lišky. Právě se vrátil … ne z Hradu, nýbrž z Kanady/Aljašky a patří k těm lidem, kteří by klidně vlezli do žhavé sopky, kdyby se mohli dozvědět něco, co nikdo jiný neví. Takový dobrodruh, o jehož cestách a počínání bych docela chtěl vidět samostatný film.

Jenom nevím, jestli jsme potřebovali tu zápletku s jeho odcizenou náctiletou dcerou Eliškou, jež se tu místy řeší téměř s vážností dánského dramatu. Lepší by místo toho bylo dalších pět minut srandy. Tu jinak obstarají kupříkladu „válka“ se dvěma voprsklejma puberťákama, využívání dcery jakožto v podstatě tlumočnice mezi rodiči, vodácké eskapády, nápis na tričkách, alergická reakce nebo pátrání po křečkovi. Prostě Špunti na vodě uvádějí hodně věcí, jaké zná spousta rodičů/dospěláků z vlastní zkušenosti, ale sází i na ty, které by třeba chtěly jejich děti samy zažít v rámci takového rodinného výletu. S tímto konceptem pak nejde šlápnout vedle.  

Špunti na vodě jsou příjemnou letní (lidovou) komedií, která nezapře inspiraci S tebou mě baví svět. Jenom se děj tedy neodehrává v zimě. Kvalit počinu Marie Poledňákové ovšem Špunti na vodě nepřekvapivě nedosahují. A to píšu i přesto, že ho za „komedii století“ nepovažuju. Nabízí však určitou nadstavbu, tj. nesálá z něj tolik komerce (to si režisérka nechala až pro Boha a ďábla). Ale Špunti na vodě jsou jinak po dlouhé době prvním českým bijákem, jaký si může skutečně bez obav užít celá rodina. K tomu dopomáhá i výborné obsazení v čele s už zmíněným Pavlem Liškou a dále s Jiřím Langmajerem, Hynkem Čermákem, Annou Polívkovou, Táňou Vilhelmovou, Arnoštem Goldflamem, Danou Syslovou … a kdo ví, možná přiletí i mimozemšťani.

FOTO: Bioscop