Sara má dvě děti, ale s jejich otcem Dustym to nějak neklapalo, a tak teď žije s Bradem. Ten je úplně jiný – citlivý, měkký, nekonfliktní a nevynechá jedinou příležitost (včetně těch nevhodných), aby si mohl pobrečet. Odjakživa chtěl mít děti a chtěl jim být dobrým tátou. Jenže po jedné bizarní nehodě mu nebylo přáno. Teď si trochu obtížněji hledá cestu k těm nevlastním – k Dylanovi a k Megan. A bude to mít ještě obtížnější, jelikož svalnatý Dusty, který všechno spraví a skoro všemu rozumí, se na nějakou dobu vrací navštívit svou bývalou rodinu. Rivalita mezi těmi dvěma „kohouty“ je zřejmá a soupeření o přízeň ostatních na sebe nenechá dlouho čekat.

Takováto rodinná situace není v současnosti ničím neobvyklým a je přirozené, že ti dva se tak docela nemůžou vystát. Biologický otec nerad vidí, když jeho děti vychovává někdo jiný, třebaže sám nebyl zrovna nejlepším tátou. Nevlastní otec se s nimi začíná konečně spřátelovat a teď tohle. Takže se bude bojovat o jejich přízeň. A bojovat bude i člověk s charakterem Brada Whitakera, kterého zahrál Will Ferrell tak dobře, že ho trochu podezírám z toho, že je přesně takový i ve skutečnosti. Mark Wahlberg jakožto jeho opak také výborný a nutno dodat (kdyby to snad nebylo úplně jasné), že film se v první řadě soustředí právě na tu jejich rivalitu.

Pro Brada to není snadná situace. Dusty ví, jak na děti krátkodobě zapůsobit – vozí jim dárky, dá i peníze a vypráví pohádku, která reflektuje skutečnost, přičemž vypráví možná ještě legračněji, než Ondřej Vetchý v Pohádkách pro Emu. Z dlouhodobějšího hlediska ale tušíme, že lepším otcem by byl Brad, nejen kvůli tomu, že Dusty se dost možná živí zabíjením lidí. Manželce Sáře (Linda Cardellini) navíc podle všeho nevadí, že její současný manžel je oproti tomu minulého docela břídil. Hecovačka na U-rampě se nezadaří, domácí opravy taky ne a na klidu nepřidává, že když se Dusty staví v Bradově práci (jazzové rádio), hned se stane tím, kdo oficiálně přečte slogan, přičemž pak za každé jeho přehrání dostane slušné peníze. Mimochodem, předchozí potencionální hlas sloganu při rozmlouvání se zmíní Českou republiku!

Jediné, co dovede Brad lépe než jeho nový soupeř, jsou triky s motorkou. Takové by rozhodně nezvládnul ani Nate Adams. Ačkoliv hlavní postava této komedie to tak určitě nezamýšlela. Musí tedy vymýšlet jiné vychytávky, jako třeba Vánoce v dubnu. Tahle scéna, podobně jako mnohé další (namátkou basket, ta U-rampa, lekce sebeobrany v garáži, akce rodičů a dětí, …), je skvěle vypointovaná. Celý film je z řemeslného hlediska kvalitní podívanou. Navíc se to všechno obejde bez vulgárního humoru, a přesto je to ohromná zábava. Prostě takhle nějak by měla vypadat ideální nebo takřka ideální komedie.

Táta je doma představuje povedený biják, který si můžete užít, i když nemáte (nevlastní) děti, bývalého manžela či bývalou manželku. V něčem se při jeho sledování můžete dokonce i poučit. Například v tom, že vždycky je třeba rozmýšlet, protože to, co uděláme v současnosti, muže mít nějaký dopad v budoucnosti. A taky v tom, že není dobré se nad někoho povyšovat jenom proto, že je dobrosrdečný ňouma. Nad tímto v podstatě varuje výborná závěrečná scéna, která vybízí k pokračování, které určitě vznikne. Jenom aby dosáhlo kvalit jedničky.             

FOTO: CinemArt