Když Chris Wolff něco začne, musí to taky dokončit. A je fuk, jestli se jedná o skládanku puzzle nebo vyřešení pochybného účtování jedné velké společnosti. Do toho všeho ještě pomáhá právě coby účetní prát prachy zločineckým organizacím, i když této lince se film de facto vůbec nevěnuje (velká škoda). Více prostoru patří vedle toho počítání zbraním, autismu a s ním související říkankou o Solomonu Grundym. Své k tomu bude chtít říct i ministerstvo financí, přičemž ale platí, že opravdu zajímavé věci se začnou dít až v závěru tohoto bijáku.

Tedy, jak se to vezme. Protože režisér Gavin O’Connor režíroval sedm celovečeráků, z toho minimálně ve třech bylo jedním z témat to, ve kterém se zabývá i v případě Zúčtování. Samo o sobě je určitě zajímavé, nicméně ve filmech tohoto tvůrce je dáváno dohromady s protichůdnými, která navíc do celkového konceptu nepasují. Buď kvůli tomu, jak je daný počin natočen, nebo proto, že ve výsledku působí dojmem skoro (skoro!) jako z Hlavy 22. U Zúčtování bude všechno ještě daleko složitější a troufnul bych si tvrdit, že by se vám tento počin mohl zamlouvat více, pokud jste alespoň průměrně zběhlí v oblasti autismu (zhlédnutí Rain Mana ještě neznamená, že něco takového můžete prohlásit).

Postava, jíž ztvárňuje Ben Affleck, rozhodně nebude z těch, které by se výrazným způsobem vryly do paměti. Teoreticky by mohla, pokud by po celou dobu zůstala „uvězněna“ ve světě čísel. Jenže není a vzhledem k tomu, že její představitel málokdy výrazněji změní svůj výraz, se nedá ani věřit, že by někdo takový mohl skutečně existovat. Figura hraná Jonem Bernthalem patří k těm hodně tuctovým. Třetí významná mužská se jmenuje Raymond King a pozornost zasluhuje jenom proto, že tenhle pán vypadá jako J.K. Simmons, do jisté míry nechávající vzpomenout na J. Jonaha Jamesona, jehož si zahrál v trilogii o Spider-Manovi.

Daleko pozoruhodnější úlohy tu připadly ženám. Jenže jim pohříchu není věnována dostatečná porce prostoru. Dana Cummings s tváří Anny Kendrick klidně mohla zůstat po boku hlavní postavy prakticky celou dobu, jelikož interakce mezi ní a Benem Affleckem funguje natolik, že by to stálo za zevrubnější zkoumání. Marybeth Medina (Cynthia Addai-Robinson) zase dostala důležitý úkol a jistě by nebylo od věci sledovat, kterak se pídí po důležitých informacích, které mají odhalit podle všeho nebezpečného recidivistu (přestože my víme, že jde o Bena Afflecka). Ze Zúčtování by to sice asi neučinilo originálnější snímek, ale nepochybně by pak bylo ucelenější.

Zúčtování (v originále The Accountant) v této podobě totiž nenabízí odpověď na otázku, co mělo být jeho hlavním motivem a takříkajíc hybnou silou. Sotva za ně můžeme označit humorné situace, neboť jich není mnoho a divák se u některých ještě musí domýšlet, jestli náhodou neměly působit zcela seriózně. Sotva za ně můžeme označit atmosféru, byť ta místy nemá daleko k tvorbě Scotta Franka či Scotta Coopera. Sotva za ně můžeme označit akční scény, protože se v nich často ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ mrhá lidskými životy. A jestli to mělo být čistě o tom, jak lidé s autismem hledají své místo ve společnosti, tak teda už fakt nevím. Proto na závěr nepatrně odbočím: V roce 2011 měl premiéru biják nazvaný Drive Angry. V něm si William Fichtner zahrál postavu Účetního (v originále The Accountant). A i když se v podstatě jednalo o s áčkovým rozpočtem natočené béčko, byla to – čistě co se zábavy týče – lepší podívaná. Ačkoliv se musí nechat, že Zúčtování nějaké své specifické kvality taky má. 

FOTO: Warner Bros.