Ve filmu Zrození planety opic James pracuje jako vědec Will Rodman pro velkou farmaceutickou společnost Gen-Sys, a vede genetický výzkum s cílem objevit příznivý virus, který dokáže obnovit mozkovou tkáň. Netuší, že jeho výzkum obrátí svět vzhůru nohama a že jeho chráněnec, šimpanz Caesar, je prvním svého druhu. Druhu, který bude pro lidstvo znamenat zkázu.

Poprvé je tento film natáčen metodou performance capture, známou z Avatara. Proč?

James: Od začátku natáčení se všichni snažili, aby tenhle film šel trochu jiným směrem. Ve všech předchozích zpracováních používali živé herce pod vrstvou make-upu. Myslím, že lidé byli ohromeni tím, jak to vypadalo a bylo skvělé vidět opice mluvit a filozoficky diskutovat. A teď si myslím, že lidé se znovu podívají na první film Charltona Hestona, aby viděli ten kontrast. U tohoto filmu jsme zcela opustili myšlenku herců v maskách a také skutečných šimpanzů. Místo toho přišel svět společnosti Weta, počítačem generované opice. Díky motion capture technologii může hrát Caesara Andy Serkis (Glum, King Kong). Hraju s ním a on dodává každé scéně na reálnosti.

Jedná se o první „opičí“ film, který se odehrává v našem světě. Co ho nad ostatní snímky vyzdvihuje?

James: No, to je další věc, která se liší od předchozích filmů. Vše se odehrává v našem světě, jak ho známe. Myslím, že v některých starších filmech se opice vrací do současnosti. Ale je to ještě v těch bláznivých maskách a je to pořád o křížení kultur. V našem filmu se snažíme udělat tlustou čáru za minulostí a vyprávět tento příběh ve světě, který si uvědomujeme. Je to svět, kde i s malou dávkou fantazie můžeme připustit, že by se něco takového mohlo stát.

Původní filmy spoléhaly v podtextu zejména na vztahy různých ras v Planetě opic, které byly žhavým tématem v té době. Jaká témata přináší tenhle film?

James: Řekl bych, že jednou z dalších velkých změn v tomto filmu je právě tématické zaměření. Jistě, prvních pět snímků Planety opic mělo jasné poselství, které mluvilo o mezidruhových vztazích, třídním uspořádání a kulturních střetech. Vzhledem k tomu, tento film je prequel, zabývá se tím, co předcházelo příběhu opic před tím, než měly možnost rozvíjet svou vyspělou kulturu. Je to mnohem méně film o dvou střetnuvších se kulturách, je to spíš příběh Frankensteina. Je to více o etice vědy, co se může stát, že je nebezpečné experimentovat, pokud nejsou etické a bezpečnostní zásady pod kontrolou. Je to opravdu spíše tragický příběh Frankensteina, ve kterém je nebezpečná technologie v rukou lidí.

Vypadá to jako klasické sci-fi - skutečná věda povýšena na jinou úroveň. Bylo to pro vás lákavé?

James: Ano. Sci-fi může mít mnoho motivů a témat, která se dají zpracovat. Pokroky vědy jsou jistě jedním z nich. Téma vývoje vědy nám skrze ni dovoluje vidět i několik možných budoucností a uvažovat o našem vlastním chování, kam naše dnešní kroky mohou vést. To pro mě bylo velmi zajímavé a já jsem rád ztvárnil myšlenku, která by mohla být odstrašujícím příkladem. Objektivem našeho filmu se na sebe můžeme podívat z trochu jiného úhlu. Zda je to dobré nebo špatné, nevím, ale jsem rád, že mám tu možnost prohlédnout si náš svět z různých úhlů. Doufám, že tento film nám to dovolí udělat.

Režisér Rupert Wyatt řekl, že se nechal inspirovat filmy ze 70. let a vypráví fantastický příběh civilněji. Mluvil s vámi o tom?

James: Rupert je velký milovník filmu a viděl řadu snímků ze 70. let. Dva filmy, které opravdu mají vliv na strukturu a styl tohoto filmu jsou Čelisti a Blízká setkání třetího druhu. Příběh nabízí skvělé akce a efekty, ale klade také velký důraz na postavy a jejich vztahy. Myslím, že se dá říct, že postavy u nás získaly hodně energie tím, co se děje mezi řádky příběhu.

Co myslíte, že nás tak fascinuje na představě inteligentní opice?

James: Myslím, že v některých ohledech je tenhle snímek poplatný původnímu zpracování - vzdálený bratranec. Je to všechno o mluvící gorile - o druhu gorily mluvící! (Smích) Ale vážně. Domnívám se, že to má co do činění s myšlenkou evoluce a chybějícím článkem. Odkud náš druh vzešel? Kde jsme se vzali? Jak se chováme k jiným druhům? A opravdu je to o tom, „jak se chováme k sobě“? To je to, co spojuje všechny ty předchozí filmy. Jak můžeme obhájit sebe proti ostatním, když se budeme prezentovat v trochu jiné podobě? Myslím, že tohle téma bude navždy přitažlivé. Člověka bude vždy zajímat, jak definuje sám sebe, a náš film poskytuje určité prizma, skrz které může najít odpověď.

Ptal se: Joe Utichi

Překlad a úprava: Ivan Hladík,  zdroj: časopis Filmstage