Sylvester Stallone si v roce 1976 napsal scénář na tělo a prostřednictvím něj se rozhodl žít americký sen. A podařilo se mu to. Stal se miláčkem celého světa, dal vzniknout jedné z největších filmových legend a byla mu prorokována slibná herecká budoucnost. Jenže úspěch vždy tak trochu stoupne do hlavy a sám Stallone přiznává, že právě to stálo za jeho pozdějším pádem, stejně jako za nepovedeným pátým dílem Rockyho, který je nejslabší epizodou celé série.

Nicméně Stallone zestárl a rozhodl se, že se utká se svými vlastními stíny. Že se naposledy vydá do ringu s postavou, která pro něj udělala nejvíc a že se filmem vyjádří ke všemu – ke svému problematickému vztahu se synem, k upadající kariéře, k potřebě návratu skrz to, co člověk upřímně miloval. Jako by si Stallone vzpomněl, proč byl Rocky tak úžasnou postavou a proč on sám kdysi tak bodoval a tak nechává Rockyho proplouvat mapou minulosti, aby si nostalgicky pohrával s cennými vzpomínkami, které kdysi tvořil. A ono to funguje, neboť Rocky se po letech opět našel – zase je tím sympatickým prosťáčkem, z jehož úst i sebebanálnější věty působí jako upřímné velké pravdy.

Rocky Balboa však není jen o nostalgickém rozjímání, i když to je zcela logicky jedním ze stěžejních bodů celého filmu. To podstatné je návrat k atmosféře původního filmu. Žádné zbytečné zběsilé tempo, Rocky Balboa staví na pečlivě budovaných emocích a práci s charaktery, to vše doplněné neveselým prostředím špinavých uliček a Rockym v pozici outsidera. Stallone možná není geniální režisér, jak dokazují sem tam nevhodné zpomalovačky, ale zná svého hrdinu a moc dobře ví, jak prostřednictvím něj vyrazit z diváků veškeré sympatie a emoce. Stallone navíc má tu výhodu, že on o Rockym pouze povrchně nevypráví - on prostě JE Rocky.

Je obdivuhodné, že i pošesté dokáže Stallone navodit ono známé nadšení, když Rocky začne opět trénovat (ty schody vážně nikdy neomrzí) a že opět funguje nervozita během závěrečného zápasu (ač třeba do formální nabušenosti předchozích dílů má daleko). V televizi se málokdy nechám nějakým sportem strhnout, ale tady jsem měl zaťaté pěsti a téměř hlasitě fandil společně s diváky, kteří jsou ve filmu svědky zápasu. Ta postava má tak silné kořeny, že dokáže ustát i „další obyčejný boxerský zápas“, nehledě na to, jestli člověka box zajímá nebo ne. Zajímá ho Rocky a proto je zápas tak napínavý.

Tím se samozřejmě dostáváme k bodu, že kdo k Rockymu nemá naprosto žádný vztah, pro toho bude šestka přeslazenou limonádou s jednou průměrnou akční scénou na konci. Snímek staví na tom, že je postava Rockyho legendou a pro ty, kteří vyrostli na hrdinech osmdesátých let, bude Rocky Balboa svátkem. Člověk, jenž je sérií nezasažen, nemá v kině na takovém filmu co dělat – mimo jiné proto, že odkazuje na minulé díly, ale nijak nevysvětluje jejich děj. Ne, že by nezasvěcenému Rocky Balboa neměl vůbec co nabídnout (Stallone coby charakterní herec se přeci jen jen tak nevidí), ale k pochopení tohoto filmu je třeba znát základní kameny a ty tkví v předchozích dílech.

Vzhledem k tomu, že Sylvester Stallone již pěknou řádku let nenatočil hit a pětka Rockyho se nepovedla, měl veliké problémy s tím, aby na šestku sehnal peníze a důvěru. Nakonec získal skromných 24 miliónů dolarů a mohl začít natáčet. Výsledek předčil veškerá očekávání, neboť snímek nejel uspěl u kritiky, ale i u diváků, kteří do dnešního dne nechali v kinech (celosvětově) 144 miliónů dolarů, což ze šestky Rockyho dělá malý, nicméně podstatný hit a Stallone se tak směle může pustit do čtvrtého Ramba. Komerční úspěch je pro opravdové fanoušky nicméně nepodstatný.

Důležité je, že Stallone natočil důstojné zakončení série a legendu tím učinil nesmrtelnou. Málokdo se v to odvážil před premiérou doufat, ale kouzlo je zpátky. Slyi, děkujeme.