Těch dětských snů jsme každý měli desítky. Někdo chtěl být doktorem, jiný policajtem, někdo chtěl objevovat skryté poklady po vzoru Indiana Jonese a někoho fascinoval vesmír. Charles Farmer (Billy Bob Thornton) je obětí snu o cestě ke hvězdám. Svou šanci propásl, touha však nezmizela. Protože se Farmer vyzná v technice leteckých strojů, vydá se na vrakoviště vesmírných raket a začne si stavět ve své farmě svou vlastní kosmickou loď, s kterou si hodlá svůj dětský sen splnit. A něco takového jako let farmáře na oběžnou dráhu, to prostě nemůže ujít jak zájmu sousedů v maloměstě, tak pozornosti ostražitého strýčka Sama.

Přiznám se, že jsem měl z Astronauta hrůzu. Dojemný příběh vidláka, který si sám sestaví vesmírnou raketu ve stodole, zněl na papíře přinejmenším podezřele. Režisér Michael Polish to naštěstí vzal z té správné strany, takže se sice celý film nese v poetickém zasněném duchu o tom, že „si máme plnit sny, rodina je důležitá a velký americký sen neumírá“, ale Polish veškerou sladkobolnou pohádku vyvažuje odlehčeným tempem. Dramatičtější dějové kličky slouží tomu, aby se ve filmu pořád něco dělo a hlavní hrdina se jen stereotypně neprobíjel ke kýženému konci. Odpadá tak únavný jednosměrný přístup snímků V zajetí rychlosti (hlavní hrdina má snad tisíc králičích paciček) a Štěstí na dosah (kde pro změnu hlavní hrdina prostě musí šlápnout do každého lejna, která se mu nabídne).

Pravda, problémy typu „hrozí nám exekuce“ působí spíše násilně našroubované na hlavní zápletku, ale třeba zapojení vládních jednotek je výborné a Polishova vize běžného agenta roztomilou karikaturou (sám se zhostil jednoho z nich). Děj je nicméně spíše tou slabší složkou snímku. Dominantou je vedle herců především Polishova režie. Obrázky jak z pohlednic se díky působivému hudebnímu podkreslení neokoukají, navíc se Polish nebojí takových vizuálně osobitých scén, jako třeba Farmera ve skafandru, jak se pod červenající se oblohou pomalu projíždí na svém koni vyprahlou krajinou, která v odstínu vycházejícího slunce až nápadně připomíná Mars.

Pomineme-li slabší digitální efekty, které jsou vzhledem k malému rozpočtu pochopitelné, je dost zarážející podivný střih, který je často tak nemilosrdně pohotový, že se člověk ani nestihne rozkoukat a už se odehrál nějaký další dějový konflikt. U jedné takové scény jsem ještě dobrou minutu po ní přemýšlel, zda se to skutečně odehrálo a nebyl to jen nějaký myšlenkový fleš některé z postav. Někdo ve střižně holt úřadoval víc, než by bylo záhodno a tak působí chvílemi Astronaut i při svých 104 minutách zbytečně zkratkovitě.

Billy Bob Thornton v hlavní roli přetéká charismatem a potvrzuje, že mu žádná role není příliš těsná. Potěší i Virginia Madsen v roli jeho oddané manželky, jejíž charakter Polish sympaticky netlačí do zbytečně hysterických poloh (i když by se našel nejeden důvod), ale vyobrazuje ji coby Farmerova rádce a svědomí. Těšit se můžete dokonce i na Thorntonova parťáka z „vesmírného programu Armageddon“ Bruce Willise v jedné z vedlejších rolí. Ač ho nenajdete v úvodních, ani závěrečných titulcích, má Willis ve své roli více prostoru, než je na běžné cameo zvykem.

Navzdory všemocným klišé, navzdory skřípající logice, která by ze spánku probudila o toho největšího narkoleptika a navzdory některým zbytečným dějovým kličkám, které Farmera od odletu oddělují, je Astronaut neskutečně milý a sympatický film. Nebere se totiž vážně. Michael Polish moc dobře věděl, že takový příběh o snu by vážnou tváří akorát podrazil. A tak je celý film nasládlý oním nakažlivým dětským přístupem, kterým trpí jeho hlavní postava. A je to dobře. Hned mám chuť začít si plnit nějaký ten dětský sen.