Důchodce s fyzičkou třicátníka John Rambo (Sylvester Stallone) odpočívá v džungli na hranicích Thajska a Barmy, loví ryby a hady a s nikým zbytečně nemluví. Jeho relax naruší skupinka amerických misionářů, mezi nimiž nechybí ani krásná blondýnka Sarah (Julie Benz), která má namířeno do válečné zóny v Barmě. Jejich zásilky Biblí a antibiotik válečného veterána zprvu neobměkčí, ale při pohledu na neoblomnou misionářku roztaje a s upozorněním, že to je sebevražda, je odveze do vytoužené vesnice. Tam je samozřejmě zajmou, Rambo jen pokrčí rameny, zopakuje si, že zabíjení je jeho úděl, vyrobí si svůj nůž a hurá na záchrannou misi. Tentokrát v tom ale nejede sám, doprovází ho bizarní skupinka žoldáků, u kterých jen tipujete, který to za své kecy schytá první. S pomocí „parťáků“ pak zajatce osvobodí (i když největší podíl na nepřátelské sekané má samozřejmě Rambo;) a udělá si další desítky (nebo stovky?) čárek za odklizené nepřátele.

Rambo: Do pekla a zpět je opravdu hodně krvavý a hodně surový – zároveň je to násilí hodně realistické, takže chvílemi téměř odvracíte zrak při pohledu na nafouklé zmasakrované mrtvoly vesničanů či při létajících střevech. Sly, který si stejně jako v případě filmu Rocky Balboa vzal i režisérské opratě, se tím (kromě toho, že je to efektivní) také prý snaží ukázat pravou tvář válečných hrůz. A rozhodně si rozhodně nebere servítky – vzduchem létají končetiny a hlavy dětí, žen, ohořelé mrtvoly psů, bezduší barmští vojáci-klony pro zajatce pořádají minovou překážkovou dráhu, hlavní slizký generál je na chlapečky… K tomu všemu hektolitry krve a díry po kulkách, kterými by se dala prostrčit celá pěst.

Co si budeme povídat, scénář nic moc, dialogy jsou plné rádoby životních mouder („Žij pro nic… nebo zemři pro něco.“ „Možná jsi ztratil důvěru v lidi.“), ale ta akce! Pro milovníky rambovské série či akčních, hodně krvavých snímků je to pravé pošušňání nepřekonatelně dýchající atmosférou 80. let. Jednoduchá zápletka slouží jako podklad manifestace toho, že tenhle maník ještě nepatří do starého železa – John Rambo prořezává břicha a vytrhává hrtany jako zamlada. Boj bere jako samozřejmost a příliš nostalgie si také (naštěstí) neužijeme – pouze krátký flashback v polovině filmu a pak ztrápený psí pohled na konci, kdy je po bitvě, jeho kulomet už nemá co střílet a on si uvědomuje, že jeho poslání bylo naplněno a víc se po něm nechce.

A to platí i pro závěrečného Ramba. Nevěřila jsem, že Sly to dokáže, ale tenhle svalnatý steroidový chlapík se opět stal válečným veteránem s bohatou minulostí se vším, co k němu patří. Zestárnul, ale to Rambo taky. Drsný strnulý výraz zabijáka mu zůstal a i po letech z něho jde respekt. Rambo své poslání dokončil, vrátil se domů a Stallone si může blahopřát – jeho zmrtvýchvstání proběhlo úspěšně.