Kinematografie toho s faktickým světem sama o sobě moc společného nemá a navodit dojem skutečnosti je téměř nadlidský úkol. Italští neorealisté by mohli vyprávět. Příkladem úspěšného pojetí může být loňské nezávislé Moje léto lásky a naopak ukázkou smutného ztroskotání české počiny Indián a sestřička a v určitém směru i velice nepravdivé a emocionálně vyděračské Štěstí . Ovšem Zápisky patří do jiné ligy. Už svým obsazením míří k mezinárodnímu uznání. Judi Dench, Cate Blanchett a Bill Nighy jsou těžký kalibr sami o sobě. A i další obsazení je vybráno s nebývalým citem a velice trefně. Ať už zmiňuji Andrewa Simpsona v roli povedeného studentíka anebo další členy učitelského sboru v podání Toma Georgsona, Joanny Scanlanové aj.

Co ale opravdu dělí Zápisky od žánrově podobných filmů, je unikátní styl vyprávění. Obraz sleduje celou tu potměšilou historku nezúčastněně. Záběry jsou odcizené a strohé. Až na hlavní hrdinku se emoce a prožitky ostatních dozvídáme skrz dialogy. Ale právě již zmiňovaný komentář neukojené Barbary Covettové (Dench) tvoří velmi důmyslnou propast mezi pravdou, krutou pravdou a posedlostí. Deníkové poznámky emocionálně vykolejené profesorky dodávají událostem zneklidňující význam. To ony jsou pravé drama. Hýří jedem, nenávistí, a zároveň i trefnými odhaleními stárnoucího člověka obklopeného nekončící samotou, které i obyčejnou touhu po lásce přetvoří v zahořklou posedlost. Když Denchová leží ve vaně a její nakřáplý hlas odříkává další a další zdrcující pravdy, člověka zamrazí, že tak nějak to přece musí být ve skutečnosi.

Další postavy nemají tolik prostoru, přesto je jejich chování krutě realistické. Na falešné představy o pubertálním klukovi zamilovaném do své roztržité profesorky není místo. Kde scénáristé většinou nasazují melodramatické scénky, brečící hrdinky a velké emoce, Marber si vystačí s civilností založenou na exaktně vypozorovaných vzorcích chování.

Skladatel Philip Glass se přiklonil ke klasickému instrumentálnímu ztvárnění, čímž přesně vystihl poněkud zatuchlý a neměnný vnitřní svět hlavní hrdinky. Hudební doprovod kombinuje klasickou hudbu s instrumentálními skladbami. Výsledkem je vysoce atmosférický koktejl.

Shrnuto a podtrženo, Zápisky jsou zdařilým filmem, který překonává konvence svého žánru. Společně se snímkem O Schmidtovi se zabývá nelehkým tématem stárnutí, pocitů viny a neuvěřitelné osamělosti, která jednou velice pravděpodobně stráví i nás ostatní.