Nejistá sezóna

Já jakožto dlouholetý   milovník a pravidelný   návštěvník divadla Járy   Cimrmana jsem si tenhle film   ohromně užil ale trochu se   obávám, že kdo není   přímo fanda tohoto divadla   asi se příliš nebavil.   Tenhle hodně specifický   humor Vás buď chytne nebo ne   a pak je asi zle. Ohledně   počínání téhle party   zůstává jenom málo lidí   neutrálních. Některé   přesně adresované šlehy   navíc dnes po víc než 30   letech od pádu   komunistického režimu dávno   ztratily svou břitkost a pro   mladší diváky působí asi   dost podivně. Pro mě ale   tenhle film zůstává hodně   nadprůměrným počinem.

Občas se divím, že tento   film prošel do distribuce   před r. 1989. Všichni   Cimrmani mají u mě   automaticky nejlepší   hodnocení. Kvalita humoru se   nezapře. Ve filmu se mi   líbí účast Ludvíka Tomana   v roli ředitele agentury,   jinak dlouholetého ředitele   Českého státního filmu v   normalizační době. Rád   bych se někdy dozvěděl   historii jeho angažmá.   Miluju Záskok, Švestku.

Fenomén Cimrmanů v době   největší slávy, hrátky s   češtinou, jinotaje, vtipné   glosy, ozvláštněno   ukázkami z cimrmanovek a víc   není třeba ani naznačovat.

Dokument doby, kdy různá   malá divadla a divadelní   soubory bojovaly o své místo   na slunci, nejen s   komunálními úředníky.

Tak zase nase jedna skvela   komedie Cimrmanskeho   stylu.Dost dobry humor a   vtipne hlasky.Me se to teda   libilo.

Vynikající pohled za kulisy   "amatérského"   divadla i za   "kulisy" kulturních   komisí bývalého režimu.   Chytrý film plný   legendárních scén divadla   Járy Cimrmana, neomrzitelná   záležitost.

"Zlatý prciny"
Pěkný film, ale hrůza   vidět, k jakému   poklonkování a   patolízalství jsou donuceni   umělci, aby se mohli   svobodně projevovat a   tvořit. Mne by to otrávilo   od všeho natolik, že bych se   na to radši vykašlal.   "Zlatý prciny" --   tuhle hlášku bych dal do   podtitulu: Nejistá sezóna   aneb Zlatý prciny.

Nedávno jsem tento film opět   viděl a bavil jsem se těmi   všemi komisemi, co   schvalovali zábavu pro lidi.   Na tom filmu bylo vidět, že   lidi nebyli tak zatemnění a   našli si cestu za tím, co je   zajímalo a bavilo.Nebo   spíše co jim předkládal   hlavní cenzor.Bezva.

S+S
Svěrák+Smoljak a jejich   potíže s byrokratickým   aparátem.
Divadlo   Járy Cimrmana se za minulého   režimu vymykalo. Nehrálo   budovatelské hry, nevelebilo   socialistické zřízení.   Naopak, prohrabávalo se v   dobách starého   Rakouska-Uherska a k tomu se   navíc vyžívalo v satiře a   dvojsmyslech. Z těchto   důvodů neměli chlapci okolo   českého velikána na   růžích ustláno.
Ve   filmu Nejistá sezona si   Smoljak se Svěrákem tak   trochu vyřizují účty a   pranýřují tehdejší   nomenklaturu. O tom, že to   lze udělat s grácií,   noblesou a vtipem, nás   přesvědčují právě v   tomto snímku, kde na pozadí   nově zkoušené hry   probíhají všechny trapné   schvalovací procedury a   podobné lahůdky.
S+S   znovu dokázali, že mají   výlučné místo v české   kultuře.

Historie Cimrmannů i normalizace
Kupodivu, tento film nestárne   díky výkonům   představitelů... Zato z něj   stále čiší ta bezmocnost a   pasivní strach z rozhodčích   komisí, které popravovaly   kulturní frontu.
Paradoxně a nebo možná   příznačně si Smoljak   obsadil do jednoho z   rozhodujících katů   hlavního kata českého   normalizačního filmu 80.a   90. let, tzv. ústředního   dramaturga Ludvíka Tomana. Je   to takový ten silný   plešatý pán - role   ředitele agentury. Druhou   zajímavou figurkou je Jiří   Šrámek, jehož hlas znali   zejména diváci Ein Kessel   Buntes - východoněmeckého   Televarieté - kdy Šrámek   neúnavně překládal   synchronně z němčiny,   třeba i trio slovních   komiků - Akademiků -   rovněž umírněně   "normalizačně"   rádoby humorně   politizujících.

Skvělá komedie ze zákulisí   divadelních představeni.   Dozvídáme se, jak se   Cimrmanovi hry zkouší, nebo   kterak se tenkrát potýkali s   komunistickým režimem:)

Na pohřby bychom si měli chodit
Cimmrmani jsou prostě   machři. Člověk si jich   váží už jen kvůli tomu,   kolik toho dokázali.   Neváhají si udělat legraci   i sami ze sebe. Jejich hry   vždy rozesmějí a přitom   mají v sobě i dávku   jakýchsi tajných poselství,   které jsou vysloveny jen   náznaky a člověka to nutí   přemýšlet.

Tětiva, ne titěva!
Stačilo by, kdyby tenhle film   vznikl o dva tři roky dřív,   a šup s ním do trezoru. Ale   rok 1987 už zřejmě přál i   dílům, která svojí   otevřeností překvapila.   Skvělý, unikátní kus o   unikátním divadle, které by   mělo být naší národní   insignií spíš než pivo   nebo semtex. Ve filmu, který   má i velkou dokumentární   hodnotu, byla širšímu   publiku zpřístupněna celá   hra Vizionář, jasná ironie   znárodňování a výsměch   kolektivizmu.

Ironií je i to, že v   roli výhružně mlčenlivého   kulturního inkvizitora se   objevil režisér několika   trezorových filmů Karel   Kachyňa. I na tom je krásně   vidět, jak tehdejší   skuteční inkvizitoři byli   už úplně tumpachoví.

Tak nějak půl na půl.   Občas nějaká hláška je   fajn, na Vizionáři jsem byl   v divadle...i na Dlouhým,   Širokým a krátkozrakým,   ale divadlo má v repertoáru   i vysloveně slabší kusy. To   spojení divadelních scének   s realitou mi tady moc   nesedlo. Trošku jsem musel s   revizorkou i souhlasit. To   počasí (i když chápu   smysl), mě na scéně taky   ubíjelo víc, než bavilo.

Skvělý film pro všechny kdo   mají rádi Cimrmana. Film   mapuje vznik Divadla Járy   Cimrmana a život jeho herců.   Dalo by se říct že je to   takový dokument. Ve filmu   jsou skvělé hlášky a   klasický inteligentní humor   typický pro duo Svěrák,   Smoljak.

Pro někoho mystifikace, pro   jiného realita. Těžko   říct, nakolik se do filmu   přenesly vztahy uprostřed   Divadla Járy Cimrmana, ale   vykreslení reálií   skomírajícího socialismu je   naprosto přesné, byť   zasazeno do svěrákovské   chápající optiky. Na jedné   straně stojí nadčasovost   filmu spojená s nesmrtelným   JdC, na straně druhé je film   pevně svázaný s dobou a   například v popisu procedur   a postupů schvalovacích   komisí stojí nohama pevně   na zemi.

Typický cimrmanovský film.   Ani tragédie, ani komedie,   ani hraný film, ani dokument,   ani herci, ani neherci. Můj   obdiv patří Divadlu Járy   Cimrmana a jejím   představitelům za to, jakým   způsobem obohacují české   divadlo a také za to, že se   nebáli v tak složité době   vystoupit s něčím tak   originálním.

zajímavé, originální, zvláštní
zajímavý film z divadelního   prostředí ale stačí ho   vidět jen 1-2 za rok....:-)   :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)   :-) :-)