Nejistá sezóna

Divadelní zkušenosti Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka se staly podkladem pro hořkou „cimrmanovskou“ komedii, kterou spolu natočili v roce 1987. S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie ve filmu líčí peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycují usídlování divadla na nové štaci v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí severního pólu, Cimrman v říši hudby), ačkoliv tu jméno slavného fiktivního génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací a není v něm (kromě her) nic vymyšleného.

Zdroj: ČT

Hořká komedie Nejistá sezóna byla natočena v roce 1987. S humorem, satirickou příchutí i s nádhledem nostalgie líčí peripetie malého divadelního souboru který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými organy. Zachycuje usídlování divadla na nové ,,štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru divadla Járy Cimrmana, ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Fil byl natočen podle skutečných situací, není v něm, kromě her nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavním dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů.

Do sálku na předměstí se stěhuje Divadlo starých forem a na zahájení provozu chystá novou inscenaci. Hořká komedie o vážných věcech jež potkávají ty, co se snaží ostatní pobavit.
Autobiograficky laděné vyprávění líčí trampoty malého divadelního souboru (s příznačným názvem Divadlo starých forem), který sice dosáhl velkého úspěchu u diváků, ale schvatovatelům je trnem v oku - nelibí se jim zejména malá angažovanos. Film obsahuje několik ukázek z „cimrmanovských" her, zajímavostí rovněž je, že do rolí cenzorů byli obsazeni režisér Karel Kachyňa (jehož se zákazy často dotýkaly) a bývalého ústředního dramaturga z Barrandova Ludvíka Tomana (odpovědného za normalizaci naší kinematografie), jenž hrál sám sebe - zlověstně mlčícího muže v pozadí.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola

O tragikomických osudech jednoho malého Divadla starých forem, které se až příliš nápadně podobá Divadlu Járy Cimrmana. Hořká komedie o tom, jaké smutné věci potkávaly ty, kteří v minulém režimu chtěli dělat zábavu pro lidi.
Cinema 2000/10/123,

Autor/Zdroj: /Cinema