trapná manipulace s body
Film jsem neviděl, takže jej   hodnotit nemohu, a velmi   slabých 55% ani k jeho   shlédnutí neláká. Tím   spíš, že i tenhle velice   chabý výsledek je zřejmě   dílem manipulace - až na   jeden případ všichni, kdo k   dnešnímu dni nad touto   lidovou komedií hýkají   radostí a dávají 10 bodů,   mají okomentován právě jen   tenhle jeden film. Navíc ani   ne všichni pochopili, jak se   body přidělují. Zavání to   zoufalou snahou /tvůrců a   jejich okolí?/ dostat   Babovřesky ze dna bodového   hodnocení. Nemůžu o tom   filmu prohlašovat, že je   hloupý, ale viditelně má   velice hloupou   "reklamu".

Jsou díla, která navzdory   popularitě semele čas a   díla, které zub času   nepoznamená. Ale je tu   ještě třetí kategorie -   filmy, které stárnou jako   víno a po letech dostávají   nový, obdivuhodný rozměr.   Sísova adaptace, jež   osciluje mezi divadelní hrou   a studentským happeningem,   tvoří svébytný a vpravdě   ojedinělý útvar, který má   své kouzlo samozřejmě   především pro obdivovatele   dnes již zlidovělých   písniček. Ale vidět dnes   mladého Polívku a Donutila,   k nezaplacení!

Filmy, jejichž gloriolou se   před uvedením stane   rekordní rozpočet, to mají   těžké, a to v globálním   měřítku, viz třeba Vodní   svět. Očekávání vysoká,   kritika neúprosná, a při   hodnocení je těžké od   takové startovní čáry   odhlédnout. Možná v tomto   případě nemusel být   rozpočet tak velkorysý:   např. třízáběrový stěk   krále Matyáše by místo   Franca Nera v pohodě   zvládnul třeba Luboš   Kostelka, ušetřit se mohlo i   za technické vynálezy jako   byly kolečkové brusle,   které film zbytečně   vykolejily nebo padák Bolka   Polívky, díky němuž film   padl do bahna nechtěné   karikatury. Zbytečnou   investicí byla i celá role   Jiřího Mádla, který   chvílemi snad hrál podle   scénáře z Roku   podvraťáků. I bez něj by   ve filmu byla spousta legrace:   Upír hraje mnicha, král   /valašský/ dokonce   žebravého mnicha :-)

Nicméně,   finanční osud Andělské   tváře zřejmě Bathory   nepostihne, protože hrozí   reálné nebezpečí, že se   zalíbí Američanům, pro   které byl možná   především natočen. Pokud   se filmu podaří v Americe   prorazit, možná, že to   pomůže vynikajícímu Karlu   Rodenovi katapultovat se mezi   hollywoodskou elitu ...

Když mohl Woody Allen točit   ve filmu Hollywood v koncích   film ve stavu psychosomatické   slepoty, proč by nemohl Joel   Schumacher točit film bez   scénáře. Ale výsledek se   dostavil: nedá se na to   koukat. Kaleidoskop   načičnaných scén netvoří   ani jednoduchý příběh a   jediný vzrušující aspekt   pro diváka je zjistit, jestli   nedošlo omylem místo filmu k   prezentaci zbylého materiálu   z natáčení. I dva body jsou   hodně, tohle dílko aspiruje   na nějakou speciální   kategorii.

Tak tohle jsem měl problém   dokoukat - podobně jako   Grinche nebo Batmana a Robina.   Jsem v rozpacích - tvůrci se   při natáčení určitě   ohromně bavili, ale na mě z   toho zbylo málo. No more   comment.

"Tak kde jsou sakra ty   prachy?"
"Možná jsou v tom   hajzlu, ještě se tam   podívám."
Film,   příjemnou, ale nijak   vyjímečnou kriminální   komedii Chandlerovského   střihu , povyšuje na   nevšední zážitek životní   výkon Jeffa Bridgese, jehož   salámista Lebowski, chlápek   bez perspektivy, který si ale   nedělá z ničeho vrásky, je   ztvárněn s tak hřejivým   člověčenstvím, jakoby   sám herec v civilu neměl na   nájem, vyhýbal se práci a   věnoval se jen válením   kuželek se sobě podobnými   ztroskotanci.

Očekával jsem lepší služby! Očekávejte je venku!
Některé sitcomy prostě po   divákovi vyžadujou, aby si   na ně zvyknul a hrál tu hru   spolu s hlavním hrdinou,   jinak se nepobaví. Platí to   typicky třeba o Fawlty   Towers, ale určitě i o Black   Books. Pokud si obhroublého,   věčně nachmeleného   sympaťáka, u kterého není   jasné, jak kdy mohl rozjet   vlastní živnost,   neoblíbíte, nemá to cenu.   Ale jestli se vám to   podaří, je to opravdu   /většinou/ povedená   taškařice. A pokud si někdy   řeknete "tak tohle už   je vážně moc",   doporučuju podívat se   ještě jednou, ono se to   poddá.

Proboha proč?
Nudná, užvaněná   slátanina, která nejméně   třikrát terorizuje diváka   falešným zdáním, že už   je konec ... a ještě další   epizoda ... a ještě další   scéna se zbytečným   rozhovorem ... a ještě   rádobymoudrý monolog ...   prostě peklo, včetně toho,   co nám producent chtěl   prodat coby velké finále /po   kterém následují   samozřejmě další   žvásty/. Kdyby si autoři   odpustili natáčení a místo   něj koupili odpad ze   střižny z nejhoršího dílu   Dannyho parťáků, výsledek   mohl být o hodně lepší.  

Jsou filmy,   které svojí hloupostí baví   alespoň nechtěně, ale ani   takových kvalit bohužel   tento "film"   nedosahuje. A tak zůstává   záhadou, proč odborná   kritika tohle dílko   nestrhala, a namísto toho   vyzdvizuje herecké výkony,   přehršel zápletek a   nápadů a "milé   detaily". Skutečnost je   taková, že Rachel Weisz je   průměrná, Mark Ruffalo   divákovi naprosto lhostejný   a jinak celkem sympatický   Adrien Brody se tváří   pořád tak stejně, že   strčí do kapsy i Orlando   Blooma.

Byt může sloužit jako   důkaz, že nemusí jít o   detektivku, thriller, akční   nebo scifi, aby byl film   dokonale napínavý od   začátku do konce. Příběh   Lemmonova dobráckého hrdiny,   který na sobě nechá   dříví štípat /a proto ho   všichni štípou až třísky   - z jeho postele - lítají/   je podán s velkou noblesou a   výbornými hereckými výkony   hlavních postav. Lemmon tak   trochu chvílemi připomíná   svojí stylizací Stana   Laurela, a když si zkouší   "jeho" klobouk,   nemůže to nikomu uniknout.   Přitom je ale jeho výkon   nejen skvělý, ale i   originální. A Shirley to v   těch krátkých vlasech   opravdu sluší! Kdyby byl   film o 20 vteřin kratší,   bylo by to za desítku. Ale   kašírovaný happyend je asi   prostě nutnost ...

Důstojná dělostřelecká   příprava Víta Olmera /v   době, kdy měl ještě jako   režisér invenci a soudnost/   a Zdeňka Svěráka na   pozdější Jako jed.   Příběh lyrický svou   všedností, nenásilným   idealizmem i tichým   odhodláním plyne proti   proudu zavedených konvencí   ... přáli byste si happyend,   ale když ten náhle přijde   ve formě filmově   ztvárněné holé věty, je   vám líto, že už u toho   příběhu dál nebudete ...

Mistrovské dílo, tu   andersenovsky temnou   atmosféru někde mezi   pohádkou a horrorem by lépe   nezvládnul ani tim Burton.   Zlatý fond československého   filmu.

Kdysi za totality jeden z   vrcholů akční dobrodružné   podívané, o které   kormidelníci socialistického   realizmu usoudili, že nebude   pracujcí příliš vyrušovat   od práce u soustuhů. V   osekané konkurenci podobných   oddychových děl se proto   stal Černý tulipán snadno   klasikou, a nutno říct, že   právem. Kupodivu se ovšem   dá vidět i po letech. Alain   Delon je úchvatný, dámy   pořád stejně krásné, a   dobro zase zvítězí. A pak,   že v dnešní době nejsou   žádné jistoty ...

Luxusní výkon Meryl   Streepové, švih a spád,   vše podpořeno především   dokonalým střihem, za jaký   by se nemusel stydět žádný   akční film. Příběh sám o   sobě není nic extra   zvláštního, ale řemeslná   dokonalost a herecké výkony   jej povyšují na kvalitní   netuctovou podívanou. Z paní   Mirandy jde strach, který se   skoro fyzicky přenáší z   okolohrajících   podřízených až na diváka.   Ale panika není namístě - i   ona nakonec svoje ostny   /poněkud/ obrousí ...

Velká noblesa a skvělá   zábava. Už samo obsazení je   okázalé /v případě role   Julie Roberts až   marnotratně/, zápletka   propracovaná a finále, tedy   realizace loupeže, je taková   jízda, že se ani nedá   všechno pochopit hned   napoprvé. Takže i když sám   koncept filmu není nijak   novátorský, hranice žánru   se posunuje zase o kousek   dál.

Apology accepted
Film zvláštní a cenný   hlavně svojí atmosférou,   která navozuje něco jako   1984 v laskavém balení, ve   světě, kde jsou všichni k   sobě laskaví, všichni   dodržují pravidla, nikdo   nepropadá emocím, nikdo   nechce vědět to, co se   vědět nemá /tedy skoro   všechno/. Je to sterilní   svět ve skleníku,   specifická civilizace, která   strká hlavu do písku hlavně   před svými vzpomínkami - a   o jejich znovuobjevení jde.   Režie si umně hraje s   barvami /respektive   především s jejich   absencí/, herecké výkony   jakoby voskových figur jsou   ve skutečnosti dobře   odvedenou hereckou prací.   Sci-fi o totalitě, která   pohladí skoro jako Paralelní   světy.

a ještě pštrosa
Film stejně jako jeho hlavní   hrdina od začátku do konce   vrávorá na hraně vkusu, a   hodně často spadne do   sraček za ní. Polívkova   postava zlýho a egoistickýho   hlupáka může budit sympatie   snad na začátku děje, ale   postupem času je člověku   trapně za něj. To je   Chytilový parádní   disciplína - kladných postav   netřeba.

Takřka celý film se tváří   použitelně jako   mysteriózní thriller s   kriminální zápletnou, děj   je poutavý, slušně   natočený /zvlášť scéna s   invalidním vozíkem   pracujícím jako perpetuum   mobile je působivá/ a Johnny   Depp samozřejmě sázkou na   jistotu. Škoda že se v   závěru neukáže, že šlo o   prachy, pomstu, podvod,   patologickou sběratelskou   vášeň nebo třeba   sabotáž. I když, poslední   scéna vlastně jako sabotáž   funguje. Pocit naprosté   slátaniny, který se   například v Šifře mistra   Leonarda poctivě buduje v   průběhu celého filmu,   zaskočí totiž diváka   náhle v poslední scéně, a   spolehlivě mu film znechutí.   Ale přepnout už je pozdě,   takže Polanski vlastně   vyhrál ...

Není to film o životě, ale   o přežívání bez motivu, o   bloudění v kruhu. V   panoptiku zbytečných postav   není těžké najít svého   souseda, kolegu nebo   vesničana, kterého znáte od   vidění z obchodu. Jediný,   kdo snad někam spěje, je   Matonohův mimozemšťan,   ovšem neví se kam, a proč.   A tak jedinou postavou, která   ušla kus cesty, je Michael   Jackson, který musel využít   služeb smečky předních   vizážistů a choreografů a   stát se obětí pochybných   plastických chirurgů, než   se mu podařilo vypadat jako   Pavel Liška.

Životopisných westernů je   pomálu/a to ještě dobrou   polovinu obstarává Wyatt   Earp/, takže se jedná o film   v mnoha ohledech neotřelý.  
Kariéra slavného a   obávaného pistolníka je za   zenitem, když přijíždí do   města Deadwood, aby napsal   poslední kapitolu svého   života, a při té   příležitosti zavzpomínal   na ty předchozí. Na řadu   vyhraných pistolnických   soubojů, a hlavně na svojí   životní lásku, ženu,   kterou opustil, i když jí   miloval. Tohle období jeho   života ale Billovi   připomíná hlavně Jack,   její syn, který ji přišel   pomstít ...

Film stojí především   na excelentním, naprosto   uvěřitelném Jeffu   Bridgesovi v jedné z jeho   nejlepších rolí.   Zajímavostí je i Christina   Applegate, kterou by nejeden   fanoušek Ženatého se   závazky skoro nepoznal ...

Přátelé, je to vůbec pláč?
Mezi hrami DJC asi největší   klasika /byť konkurence je   veliká/, alespoň co do   množství zlidovělých   hlášek. O tomhle se snad ani   nedá psát, aniž by člověk   nezatoužil vypnout počítač   a podívat se na to podesáté   ...

Průměr - dá se to vidět,   když není poruce nic   lepšího, ale nic moc z filmu   publiku neutkví, snad kromě   postavy obchodníka s   kořalkou, která je   vydařená. A bitvy, kdy ani   desetinásobná přesila není   indiánům proti posádce   dostavníku nic platná /žeby   nějaký sebevražedný   kmen?/. Velké finále se pak   odehraje v prvoplánovém   duchu, aniž by diváka   emocionálně vtáhlo do   děje.

Tahle varianta hry s časem   rozhodně patří mezi ty   lepší, už jen proto, že se   nesnaží bourat časovou   posloupnost pomocí   přitroublých časohybů tak   jako třeba Dvanáct opic, v   našich vodách Zítra vstanu   a opařím se čajem, nebo   nově Deja vu. Navíc   podpásovka s obsazením   Sandry Bullock a Keanu   Reevese, kteří   "rozebírají"   dámskou i pánskou část   publika, funguje výborně a   scénář odbourává   nedůvěru i těch, kteří se   při sousloví   "romantické drama",   otřásají odporem. Celé to   funguje ... divák sice neví,   jak, ale ví, že funguje ...   kdyby byl film o dvě minuty   kratší, tedy s otevřeným   koncem, aspiroval by   minimálně na 9. Ale ten   nářez nakonec, třikrát   fuj, tohle bych nazval   smrtícím happyendem.   Tentokrát bez bodování,   protože 9+3/2 = 6, a to   nevystihuje nic ...

Film s osobitým vizuálním i   hudebním ztvárněním,   obdařený zvláštním   charismatem. I pokud máte   pocit, že téma temné   reality v poválečném   Německu vás spíše   nezajímá, ani nevíte proč,   a sledujete film až do konce.   Von Trier snad musí umět   čarovat.

Pro   českého diváka má   momentálně film i jednu   pikantnost, a to v tom smyslu,   že stejný hlas, který   dabuje roli hlavního hrdiny,   je propůjčen i reklamě na   minerálku, jejíž   závěrečný slogan, pokud by   byl připojen na samý konec   snímku, by dal filmu nový   rozměr. Bon voyage.

Technicky jeden z milníků   dějin filmu díky   "spolupráci"   živých herců a animovaných   "herců" je zasazen   do retro hávu detektivky z   chandlerovské drsné školy   meziválečného období, kam   skvělý Bob Hoskins zapadá   daleko líp než všichni   filmoví představitelé   slavného Phila Marlowa   dohromady.

Jeden z filmů, ve   kterých Robert Zemeckis   udržel na uzdě svojí   patologicku tendenci k   pompéznosti a vytvořil   zábavnou klasiku, ke které   stojí zato se čas od času   vracet.

Originální, napínavý,   poutavě vyprávěný   příběh nás zavede do   takové Paříže, jaká   vytvořila kulisu pro knihu   E.A.Poea Vraždy v ulici   Morgue /= márnice, aby někdo   nebyl na pochybách, o co   půjde/ koncem první poloviny   19.toletí, tedy v době, kdy   vznikl literární žánr   detektivního románu. Temný   kriminální thriller svojí   atmosférou ne nepodobný   třeba Purpurovým řekám   nebo v anglofonní oblasti   ztvárnění příběhu Jacka   Rozparovače ve filmu z Pekla.   Narozdíl od něj ale   divákům nabídne na konci   překvapivé, ale věrohodné   rozuzlení. Skvělá   podívaná, jednoznačně.

Třícentová známka bude potřeba, až se zdraží pošta
Fargo nestrhává diváky   samotným příběhem, ale   zpracováním a hereckými   výkony, především padouši   jsou úchvatní /i když   vydařený "kuní   xicht" Petera Stormarea   asi předčí Jiří   Macháček v Samotářích/.   Nejsem si zcela jistý, jestli   má jít skutečně o film   kultovní, ale některé   pasáže jsou mistrovské -   hlavně samotný úvod filmu s   výbornou hudbou a první   scéna, v motelu ve Fargu.   Ale, když se nejvíc líbí   začátek, není to úplně   optimální ... navíc v   tomhle žánru nelze   nezakopnout o Tarantina,   jehož nadsázky jsou   přecejen noblesnější, /tak   jako monolog S.L.Jacksona o   burgerech v Pulp Fiction je   víc než probírání   problematiky palačinek ve   Fargu/, snad s vyjímkou   tenisky čouhající z drtiče   větví.

Film, který se asi bude   líbit hodně málo lidem. Ale   těm, kterým se bude líbit,   se bude líbit ne málo, ale   hodně. Úžasná freska   zobrazující všední   starosti spojené s nezměrnou   chudobou a těžkou prací   židovského obyvatelstva   zakarpatské vesničky, ale i   jeho radosti povolené   židovskou vírou, a někdy i   užívané za zády   všemohoucího. Příběh   plyne zvolna, na drobné   nešvary se tvůrce dívá   vlídně, s lehkou nadsázkou   a pochopením pro slabost   člověka. Film je korunován   skvělým hereckým výkonem   Ondřeje Vetchého a Jana   Hartla.

Firmu Coca cola koupila Sodovkárna Lipsko
Originální námět a   výborný příběh, německá   obdoba vypořádání se s   přelomovou dobou roku 1989.   Dá se to vidět, ale ve   srovnání s českými filmy,   které si berou na mušku   totalitu /mrazivými komediemi   zmrazenými v trezoru jako   Ucho nebo Žert počínaje a   porevolučními Pelíšky nebo   Černými barony konče/ z   filmu čouhá německá   topornost, která nedovolila   nahrávku na smeč lépe   využít. Takový film pro   hurony, podotkl by Jára   Cimrman ...

Zvláštní, sakra zvláštní   film, jehož charakter se   zcela odvíjí od   Fleischmanna, amaterského   meteorologa a dalo by se   říct profesionálního   podivína, člověka   předurčeného k tomu, aby   neměl přátele a setrvával   uzavřen sám ve svém světě   - a ve svém městě - a   přesto létal do oblak,   zpočátku obrazně, a nakonec   i doopravdy. Film přes   všechny výtky, které lze   vůči němu vznést, má   svoje fluidum, svojí poetiku   - tedy ve chvílích, kdy jí   neruší dementní hulvát   Jaromíra Dulavy nebo sobecký   pitomec Jaroslava Plesla.

Bezduchá slátanina, kterou   by měli pouštět ve   věznicích těžkým   zločinům. Možná by pak   konečně ubylo těžkých   zločinů.