Zlaté dno

Pan papírník Putička je z   rodu pracovitých Hadimršků   a Ducháčků. Nevydrží bez   práce, ač na vejminku, dva   zabezpečení synové. Nedá   mu to a dá se do holportu se   sympatickou majitelkou   papírnictví, kde jí zvedne   v krámě obrat a sukně pro   svého syna.

Děti doženou svojí   starostlivostí svého tátu,   k tomu, že zanechá svého   obchodu a na penzi jen   odpočívá. Ale člověk,   který celý život poctivě   pracuje si říci nedá, najde   si novou ženu, zrenovuje v   úspěšně prosperující   obchod a dokonce ještě   zaměstná své děti, kteří   přišly o práci...

Excelentní scéna s   žehlicím prknem /27/ se   nedá zapomenout. Ne tak celý   film, kde nebylo panu   Burianovi dáno rozvinout   plně komediální talent.   Snímek jej spíše   vážnějším zamyšlením   nad hodnotami života dvou   generací. Přesto se velkému   komikovi povedlo do snímku   pár svých věciček   propašovat. Za to dávám   plusy. Jinak je to vcelku   průměrný film.

Přes skutečnost, že Vlsta   Burian všechny přehrál,   dokonce i Marvana, nelze filmu   upřít, že vytvořil s   málem prostředku slušný   film. Z dnešního pohledu mi   poněkud vadila jakási   přesladká idealizace   živnostenského podnikáni.   Kouzelné byly také menší i   větši dětičky školního   věku.

Zlaté dno
Vedle Vlasty Buriana   (papírník Putička) hrála   jeho životní partnerku   milá, neprůbojná majitelka   papírnictví Zita Kabátová.   Ve filmu se především   dokazuje, že řemeslo má   zlaté dno, a to, čím se   člověk vyučí mu i přes   různé nepřízně života   nakonec nikdo nemůže vzít..

filmová komedie zlaté dno   značně využívá   veseloherního talentu v.   buriana v hlavní roli, jemuž   velmi zdatně sekundují   ostatní herečtí   představitelé ve   zbývajících rolích. I   když je vývoj a ostatně i   celý nástin děje zlatého   dna velmi lehce   předvídatelný a místy má   i kolísající rytmus, ve   výsledném efektu se   inkriminovaný snímek   zařadil mezi nejlepší díla   střední třídy světových   kinematografických dějin.

Jeden z mých   nejoblíbenějších filmů s   Burianem. Jenom se mi   pokaždé zdá, že jde v   podstatě o tři samostatné   části. první se odehrává   v malém městě, kde má pan   Putička krámek, pak část,   kdy je v Praze a zvyká si na   tamní společnost a pak,   když se nudí a začne   pracovat v papírnictví paní   Jarmily. Vždycky mě to   uhodí do očí, jak je   příběh rozdělen na tři   tyto linie, jak kdyby se   tvůrci nedokázali dohodnout,   co vlastně chtějí a   příběh pořádně prolnout.   Co však zůstává ve všech   liniích, to jsou hlášky,   kterými Burian v roli   Putičky častuje vlastní   děti, zákazníky a   každého, kdo na něj   narazí.

Film Zlaté dno je trochu   symbolický v tom, že byl na   dlouhou dobu filmem   posledním, kde v hlavní roli   hrál Vlasta Burian.   Paralelně vznikal ještě   snímek Ryba na suchu. Z   filmů Vlasty Buriana v   předválečné a válečné   éře snímek řadím k tomu   lepšímu. Zde už Burianova   postava nemá tolik, řekněme   infantilního humoru, jako   mnohé dříve vytvořené   postavy. Hraje majitele   papírenského obchodu, který   už má tři dospělé děti.   Žena mu utekla a už celá   léta hospodaří sám. A   daří se mu. Jednoho dne se u   něj objeví jeho děti a   snaží se jej přemluvit, aby   krámek prodal a přestěhoval   se do Prahy. I nechá se   umluvit a stane se.   Nicnedělání mu však   nevyhovuje a opět se vrátí   k papírenské práci. Děti   se s ním za to rozkmotří.   Jeho novým působištěm je   papírenský krám (dnes by to   byla na Náměstí Jiřího z   Poděbrad). Tento krámek   provozuje Jarmila Valentová.   Tuto roli vytvořila Zita   Kabátová. Paralelně právě   se sledováním tohoto snímku   přišla zpráva o jejím   skonu ve věku 99 let. Tak   jsem si ji tímto snímkem i   připomínal. Film Zlaté dno   má nadčasový příběh a   mohl by být natočen i dnes.

Toto je jeden z mala filmu pro   tzv."pametniky",ke   kteremu pisu kometar.Ale tady   proste musim,protoze se mi   hodne libil a muzu ho jenom   doporucit.

Skvělý herecký koncert   V.Buriana i když je to   komedie není to tak vtipný   jako většina jeho filmů ale   i tak tam bylo dost vtipných   i vážných scén.

Nejlepší film Vlasty   Buriana. A přehlídka   skvělých prvorepublikových   herců.Mě se tento film nikdy   neokouká.

To není komedie.
To bylo nějaké divné,   příliš upracované. Co to   vlastně bylo? Komedie to byla   možná jen tak první   čtvrtinu, a to jen díky   Burianovi (skvělý výstup   má např. při kouření).   Hodnocený subjekt je tedy   lépe označovat nikoli jako   "komedii", nýbrž   neutrálním "to".   Pak "to" k závěru   sklouzlo již jen k jakési   reklamě na nízké   měšťanské ctnosti, ovšem   se stále platným   nacistickým poučením, že   žít na dluh a důvěřovat   bankám se nemá.

Film "Zlaté dno"   mám rád pro jeho křehkost a   lidskost, protože Vlasta   Burián coby Cyril Putička je   spravedlivý a chápající   člověk a otec,žije skromně   a váží si života, umí   pokárat a zůstává   milujícím otce. Jsou tam   zábavná místa, třeba s   tím žehlícím prknem.Libí   se mi jeho partnerka paní   Zita Kabátová.Je v tom   cítit domov.

Veľmi pekný film, kde sa   opäť potvrdilo, že príliš   vyskakovať sa neoplatí a   lepšie je byť skromný a   mať istotu, ako mať veľké   oči a pritom padnúť na   hubu. Vlasta Burian ako   papírník Putička opäť   ukázal svoju veľkosť a   nadhľad v pohľade na život.   Neuspokojil sa s dostatkom   peňazí a ničnerobením,   naopak napravil chybu, ktorej   sa dopustil, keď sa nechal   presvedčiť od synov a najmä   dcéry, aby predal svoj   podnik, ktorý sám vybudoval,   a vrátil sa tam, odkiaľ   vyšiel. Našiel si prácu v   obore, ktorému sa venoval   celý život. A oplatilo sa mu   to. Našiel si pritom   nádhernú ženu (Zita   Kabátová), s ktorou spolu   rozširovali svoj podnik, aby   neskôr v ňom mohol   zamestnať aj dvoch svojich   synov inžinierov, ktorých   firma skrachovala i svoju   dcéru. Ako už tradične   vynikajúci výkon podal   Vlasta Burian i Zita   Kabátová, ktorá ma opäť   očarila svojou neskutočnou   krásou. Film, ktorý sa   oplatí vidieť, pretože je   nádherný a navyše aj   poučný.

Protektorátní film   oslavující pracovitost   drobného člověka a to ,že   poctivá práce je to   nejdůležitější.Jinak   skvělá komedie krále   komiků,scéna s   univerzálním žehlícím   prknem prostě nemá   chybu.Poslední   protektorátní film V.Buriana

Sice protektorátní film ale   velmi poučný o lásce k   řemeslu a jeho provozování.   Tady je jeho humor dost   mírný.

Jeden z nejlepších filmů   vůbec, a to nejen   černobílých. Film je   zábavný a zároveň   poučný. Dnes by si z něj   obchodníci měli brát   příklad! Vlasta Burian zde   přímo perlí, ať při   vyprávění vtipu nebo   scéně s žehlícím prknem,   která je zbytečně dlouhá,   ale nevadí, a určitě se   řadí mezi jeho nejlepší   filmy. K tomu všemu krásná   prodavačka v papírnictví   Zita Kabátová, se kterou se   Vlasta Burian nakonec ožení.   Film je prostě nádherný!

Jak kdy
ta část s rozjížděním   byznysu v papírnictví se mi   líbí, ale předcházející   děj včetně nudného boje s   prknem a plkání ve vyšší   společnosti mě tedy   neoslovil.

...pro všechny dnešní   podnikatele velmi poučný   film, který jakoby definuje   vztah k zákazníkovi. Mohli   by jej používat personální   a školící agentury, který   vychovávají zaměstnace jak   se chovat. Mottem filmu je pro   mě Putičkův monolog směrem   k majitelce papírnictví   "každý zákazník má   dostat tři dárky: pozdrav a   úsměv při příchodu   zákazníka, drobný   propagační předmět s logem   firmy, vřelé poděkování   za návštěvu a úsměv při   odchodu zákazníka".   Tento princip je nám Čechům   stále jaksi cizí.......