Kukačka v temném lese

Dobrý scénář vytvořený z   kvalitní literární   předlohy, docela působivé   mezinárodní obsazení na   čele s velkým ruským   hereckým bardem Olegem   Tabakovem, ale přesto mě   tenhle film nějak výrazně   nechytil. Přišlo mi, jako   kdyby si zkušený televizní   režisér Antonín Moskalyk   tak úplně nevěděl rady s   možnostmi, které mu dává   filmový formát, nebo je   spíš nedokázal naplno   využít. I tak je to ale   podle mého názoru velmi   solidní standard.

Dosti mi lezly na nervy   některé úseky, ale jinak je   to natočeno velmi dobře.   Britská vlajka v závěru   překvapila, tedy že to   prošlo. Přece, jen a jen   sovětská armáda byla ta   nej. V každém případě   hodnotím jako nadprůměrný   film.

Film volně čerpá z osudů   jedné z lidických dívenek -   Emilky Frejové.   Děvčátko,které nese   všechny znaky "pravé   germánské" rasy a je   tudíž určeno k poněmčení   se stává členem rodiny   nacistického důstojníka a   jeho ženy, ke všem a všemu   plné nenávisti. Je odtržena   od domova,rodiny i   kamarádů,z nichž   většina(tedy ti,kteří   měli např. tmavé oči či   vlásky),už nežijí. Pomalu   se sžívá s novým   prostředím,hlavně díky   (snad) opravdové lásce a   pochopení ze strany nového   otce. Šok jí ovšem   způsobuje setkání s jeho   povoláním krutého velitele   koncentračního tábora.   Rozporuplného otce Kukucka tu   vynikajím způsobem ztvárnil   ruský herec Oleg Tabakov.

Skromný snímek o zrůdnosti   války, který se obejde bez   výbuchů a laciných gest a   lze ho rozhodně doporučit   jako plnohodnotnou variantu k   akčním spektáklům typu   vojín Ryan apod.
Příběh je o to   tragičtější, že v prvním   plánu není užito   explicitního násilí a   manipuluje se s duší   dítěte. Vynikající Oleg   Tabakov, mladičká Součková   mu šlape na paty, její   zatvrzelost tvrdé české   palice, která nepodlehne   „otcovské“ lásce, se   projeví zejména ve scéně,   kdy nechá svoji adoptivní   matku napospas osudu, když je   nálet nebo, když bez emocí   sleduje, jak její spolužáci   jdou bojovat za cíl, který   není ani jejich.
Trošku pozapomenutý   snímek by neškodilo oživit   alespoň uvedením na TV   Barrandov v rámci   květnových oslav konce 2.   sv. války.

Zůstat sama sebou
Drama odehrávající se za   druhé světové války, kdy   bylo běžné, že docházelo   k rozdělování rodin.   Hlavní hrdinkou je   třináctiletá dívka   Emílie. Nacisté ji   zavraždili otce a matku   zatklo gestapo. Dívka je   odvážena do Německa na   převýchovu. Po roce pobytu v   Kinderheimu je prodána do   domácnosti velitele   koncentračního tábora kdesi   v Pobaltí. Ten se k ní   snaží najít cestu, coby   láskyplný otec. Film je   natáčen dětskýma očima   dospívajíécí dívky.   Shledá se ještě někdy s   matkou?

Dramatický snímek s   poetickým nadhledem o   převýchově třináctileté   Emilie a začlenění do   jedné německé bezdětné   rodiny v Německu v období 2.   světové války sleduje i   jinou podstatnou věc.   Nacistický důstojník,   velitel koncentračního   tábora Kukuck, který si   Emilii koupí a příjme za   svou, je člověk s vlastní   protikladnou stránkou své   osobnosti. Na jedné straně   se snaží být milujícím   otcem, na straně druhé však   uplatňuje vyhlazovací   politiku. A tak příběh   sleduje jak osudové   počínání Emilie, tak osud   onoho nacisty. I přesto, že   se tvůrci právě kvůli   poetičnosti vyprávění   vyvarovali přílišného   násilí a zrůdností   páchaných na dětech, lze   snímek považovat za velice   zajímavý. Hlavně názorně   ukazuje co že to byl ten tzv.   Lebensborn (Pramen života)   založený už 12. prosince   1935 Heinrichem Himmlerem. Pro   zajímavost, Jana   Andresíková ztvárňující   postavu Frau Höpfner si roli   takovéto dozorkyně   zopakovala v TV snímku na   stejné téma ´Uloupené   dětství´.

Jeden z mála netelevizních   filmů, které Moskalyk   natočil. Jeho typická   poetika je zde dobře   čitelná i přes chmurné   téma dívky zavlečené do   cizího prostředí. Válka je   vůl.

Zajímavý film nutící přemýšlet.
V tomto filmu se střetnou dva   světy. Dívka je odtržena od   své maminky a zavlečena do   Německa, kde je dána   vysokému představiteli   gestapa na převychování a v   podstatě do adopce. Je   zvláštní, že i přes   veškerý odpor k nacismu a   tomuto   "gestapákovi",   navíc rozčíleni faktem, že   holčička byla do říše   násilně zatažena, přesto   necítíme vůči nacistovi   tak úplnou nenávist. Tu   spíše vzbuzuje jeho tvrdá a   nesmlouvavá žena, která od   první chvíle dává dívce   najevo svou nenávist.   Náhradní otec však snad má   dívenku upřímně rád,   čili se zde objevuje   pohlavárova lepší stránka.   A tak si možná na malou   chviličku i přejeme, aby   holčička zůstala u nového   tatínka, jenž ji miluje. Asi   to tak měli tvůrci tohoto   velmi dobrého filmu v úmyslu   - tak trošku manipulovat city   diváka a konfrontovat v jeho   nitru sympatie a nesympatie.   Odpor k nacismu vítězí. Ač   je nový otec   sebelaskavější, je to cizí   člověk a nacista...dívenka   má právo na shledání se   svou maminkou, to je její   skutečná rodina. A slzy   vzbuzuje dojemný závěr.   Oceňuji vynikající výkon   mladinké Mirky Součkové,   později výborné dabérky.   Jako nacistický důstojník   se představil rovněž   výborný herec Oleg Tabakov.

Je to drsný příběh české   holčičky na převýchově v   Německu, a Oleg Tabakov tady   ztvárnil velitele   koncentračního tábora   který si tuto holčičku   jaksi adoptoval. Jeho podání   nacisty nemá chybu.

surovost války jiným pohledem
Pro mne jeden z   nejsugestivnějších   válečných filmů.   Přestože není, až na pár   výjimek, nijak brutální   nebo drastický, vystihuje   válečná utrpení běžných   lidí a neskonalou zrůdnost   fašismu možná víc, než   leckterý „krvák“. Ke   kladům určitě řadím jeho   stopáž. Do jedné a půl   hodiny se vejde vše   podstatné a přitom tvůrci   nemuseli odbíhat od tématu a   shánět někde tak hojně   používanou časovou výplň.   Mám-li zhodnotit hereckou   úroveň snímku, pak musím   říci, že se jedná o   herecký koncert Olega   Tabakova, kterému neméně   úspěšně sekunduje ještě   mladá a nezkušená Miroslava   Součková. Bezesporu by si   zasloužili pochvalu i mnozí   další, ale těmto dvěma   prostě film patřil. Skvělá   je manipulace režiséra s   psychikou diváka, kdy ho   podprahově nutí dívat se na   Tabakovova esesmana z té   lepší stránky a chvilkami   mu třeba i fandit v jeho   počínání. Tomuto filmu   nelze nic vyčíst a jako   jeden z mála, vzniklých   ještě v době hluboké   totality, neztratil nic ze   své působivosti. Diváci   starší generace film   samozřejmě znají, neboť   byl často předmětem   povinných školních   filmových představení. A   těm mladším, kterým   neříká vůbec nic,   případně o jeho existenci   nemají ani ponětí, vřele   doporučuji. Podívat se na   skutečně kvalitní film   přece nikdy nezaškodí.