jen další marný boj s chobotnicí
Giuseppe Ferrara se tématem   mafie zabývá hlouběji a na   díle je to poznat. Jsou   mafiánské filmy, které vám   ukážou problematiku jen   povrchně, jen tak, aby film   diváka co nejvíce zaujal, a   aby se to projevilo na   návštěvnosti a tržbách.   100 dní v Palermu není ten   případ. Jde do hloubky,   vychází ze skutečných   osob, z historických faktů.   A myslím si, že i to je   důvod, proč dokáže   zaujmout ještě mnohem více.   Samozřejmě, že také jen   poukazuje a nic neřeší, ale   to určitě od filmu v tomto   případě nikdo neočekává.   Já osobně mám pro tento   snímek slabost, neboť se v   něm potkalo mé velmi   oblíbené téma s jedním z   mých nejoblíbenějších   herců. Lino Ventura jako   nekompromisní a neúplatný   generál Dalla Chiesa je v   mých očích   nepřekonatelný. Film skvěle   vystihuje atmosféru a pocit   strachu, bezmoci a v podstatě   vědomí beznadějnosti   situace. Pár scén je dost   brutálních, ale přesto   myslím, že nevystihují   skutečný stav úplně   věrohodně. Souhlasím s   faktem, že je to jeden z   mnoha podobných italských   filmů té doby, ale přesto   tvrdím, že je pro svá   výše popsaná pozitiva   jedinečný. Mám jej zařazen   ve své pomyslné TOP galerii   a určitě tam i zůstane.   Vřele doporučuji všem, mimo   beznadějných romantiků.

nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky
Po zkušenostech z Bobulí   jsem se na film moc těši, i   když mám z těch dvojech   vždycky obavu. Bohužel to   platí i tady, i když ne v   tak tragickém rozměru.   Vyděsil mě hned ten akční   začátek, který se k filmu   vůbec nehodí a dost mu   ublížil. Drala se mi na mysl   prostá otázka - PROČ ? Že   by se režisér chtěl   zařadit do světovější   společnosti a obyčejný   moravský venkov už mu nebyl   dost dobrý?
Většinou se nerad   pouštím do hodnocení   konkrétních herců, jaksi si   myslím, že mi to   nepřísluší. Snažím se   hodnotit film pouze   emocionálně jako běžný   divák, jako laik. Tady však   chci udělat výjimku. Role   pana Krampola se nepovedla,   nehodí se sem a vůbec mu ji   nevěřím. Vše je přehnané   a přehrané. Vidím to jako   špatný výkon herce a chybu   režiséra, že to   připustil.
I na tento   film jsem se již podíval   několikrát. Jsou však   pasáže, které vypouštím.   Ty úplně stačilo vidět   jednou, abych byl v obraze s   dějem. Shrnul bych to asi   takto: u Bobulí jsem se smál   v podstatě celý film, u   2Bobulí jen občas. Přesto   snímek hodnotím mezi   současnými českými   veselohrami jako lehký   nadprůměr.

trochu moc umělé
Jako celek ano, celkem v   pohodě, jen nesmíte začít   vnímat detaily. Jsou totiž   perfektní až   perfekcionistické. Zjistíte,   že vše je jaksi dokonalé, i   nepořádek. Všechno je   jakoby sterilní. Na děj   samotný to samozřejmě nemá   vliv a děj je většinou to   podstatné, co film táhne. I   tady mi však něco málo   vadilo. Snad přemíra poezie   a filozofie? Ano, vím, že to   bylo právě o tom, ale i   podstata by měla být   úměrná. Herecky velmi   dobré, profesionální, jen   si myslím, že Kryštof   Hádek vypadal ještě na   trochu staršího, než v   době natáčení skutečně   byl. Ale na 17 ani omylem.   Film pro svět to určitě   není, ale v českých   poměrech určitě dost trčí   nad průměrem. Ani těch pár   českých lvů mi i přes   uvedené výhrady nevadí,   dokonce myslím, že jsou   zasloužené. Vizuálně   skvělé, obsahově trochu   míň, ale u Protektora i u   Kawasakiho růže,   pocházejích ze stejného   ročníku, jsem se prostě   bavil lépe. Jednoznačně   nejvíce mě však zaujalo   propracování dobové   atmosféry. Ta se povedla na   jedničku a celkově tedy film   zase trošku pozvedá. V   celkovém souhrnu, v českých   filmových, chvíli již   stojatých vodách, poměrně   příjemné překvapení,   které by si žádný ctitel   české kinematografie neměl   nechat ujít.

o nikdy nedobyté zemi
9. rota není ojedinělým   filmem o   sovětsko-afghánském   konfliktu. Ale určitě   patří k nejpůsobivějším.   Faktem je, že po herecké   stránce nezapře   sovětskoruskou filmovou   školu, ani kdyby vás   posadili před plátno a o   filmu jste předtím   nevěděli vůbec nic. Ale to   je jen pouhý fakt, který   jinak na kvalitu, ani   vypovídací schopnost snímku   nemá negativní vliv. Ve   filmu nejsou překvapující   zvraty, spíš momenty,   kterých příchod víceméně   v postupujícím ději   očekáváte. Ale i přesto   vás mnohdy hluboce zasáhnou.   Tvrdé, ale filmařsky   výborné.

dobrý vzor i pro mnohem mladší filmy
Opět jsem se jednou vrátil   do svého mládí a po   dlouhých letech si pustil   Aféru Concorde a čekal,   jestli mě osloví stejně   jako dřív, nebo už   „vyprchala“, tak jako   spousta jiných snímků té   doby. Ani tentokrát jsem   však času stráveného před   obrazovkou nelitoval. Je to   prostě klasika, která sice   obsahuje pár dnes již hodně   slabých trikových záběrů,   ale jinak snad nemá chybu.   Filmaři velmi oblíbené   letadlo, tentokrát ještě   navíc atraktivní,   příjemné a přitažlivé   exotické prostředí, ve   kterém se děj odehrává,   prvky dobrodružství,   očekávané i dokonané   katastrofy, reálné   automobilové honičky. Co   víc si od podobného filmu   přát? Za více než 30 let   pokročila filmová technika   mílovými kroky a přesto   vám mnoho současných filmů   tolik zábavy neposkytne.   Určitě někdo podotkne, že   je to jen nostalgie.   Přiznávám, je, ale zdaleka   ne jen nostalgie. Je to kus   skutečně skvělé tvůrčí   filmařské práce, kterou by   mnozí dnešní počítačově   trikoví mágové možná ani   nedokázali zvládnout.   Vyskytuje-li se ještě   někdo, kdo film neviděl   (zřejmě spíš z mladší   generace), vřele a bez   váhání doporučuji. Obrňte   se troškou shovívavosti,   nutnou k akceptaci roku   vzniku, a užijte si výborný   příběh.

beznadějná válka
V komentáři k filmu Noc nad   Chile jsem si položil   otázku, kde berou sovětští   tvůrci tu drzost hodnotil a   kritizovat politický vývoj v   jakékoliv zemi. Je fakt, že   v té době byla sovětská   filmografie plně pod křídly   všemocné sovětské   komunistické strany. Dnes, po   shlédnutí Afgánského   zlomu, musím přiznat, že se   něco změnilo. Jasně,   Brežněv je nenávratně v   propadlišti dějin a v roce   1990 (vznik Afgánského   zlomu) je vrcholným   představitelem stále ještě   Sovětského svazu Michail   Gorbačov. Perestrojka je v   plném proudu a na světlo   světa jsou blahovolně   vypouštěna fakta, která   byla ještě před pár lety   tabuizována. Tedy alespoň   ta, která jsou hlasitě   kritizována světem a jsou   dále neudržitelná. A   jedním z největších z nich   je válka v Afgánistánu.   Nevím sice, proč byl ten   snímek natočen, jestli   opravdu jen jako vypuštění   džina z lahve před světem,   nebo snad jako oslava padlých   hrdinů po kterých po   návratu do vlasti ani pes   neštěkl a byli pokud možno   izolováni od veřejného   života, ale byl natočen   zatraceně poctivě a dobře.   Myslím, že má obrovskou   vypovídací hodnotu: pro ty,   kteří se bojů přímo   účastnili je určitě   realistický, pro nás   ostatní spíš   surrealistický. Jediné   okamžiky, bez kterých bych   se obešel, byly scény   rádoby intelektuálního,   typisky ruského   "tlachání"   samozřejmě vždy nad   pořádným stakanem vodky,   ale i to k té ruské realitě   určitě patří. Když se mi   dostalo DVD do rukou, měl   jsem trochu strach z Michele   Placida v takovéto roli.   Přece jen je zaškatulkován   víc do boje s mafií, než do   skutečné války. Musím ale   přiznat, že to byla dobrá   volba tvůrčího štábu.   Jeho neměnný výraz a   absence téměř jakékoliv   mimiky v tomto případě   "sedla". Kamera   skvělá, hudba chvílemi   žádný zázrak, ale co byste   chtěli po ruských unylých   častuškách. Film vřele   doporučuji všem, kteří se   shlédli v militarismu a srdce   je táhne do armády a   nejlépe k zahraničním   misím bojových jednotek.

oddechovka z nádherného prostředí
Bohužel je to asi tak vše.   Je to film na který jsem se   opravdu moc těšil. Skloubilo   se v něm totiž vše mé   oblíbené. Divoká africká   příroda a dvě velké   herecké hvězdy Catherine   Deneuve a Philippe Noiret.   Příroda nezkazila nic a ti   dva také dělali co mohli,   ale ten děj samotný byl tak   slabý, že se s tím v   podstatě nic udělat nedalo.   Scénárista se v tomto   případě opravdu   „nevycajchnoval“. K mé   veliké lítosti tedy v daném   žánru spíš dost   podprůměr. Nemohu říct,   že bych se nezasmál vůbec,   ale pravdou je, že to bylo   jen velmi sporadicky.   Převážnou většinu filmu   jsem protrpěl. Celá   komediálnost je postaveno jen   a jen na neustálých   rozporech, jiskření a   vzájemném osočování   ústřední dvojice. A to je   hodně málo. Pro mě tedy   suma sumárum veliké   zklamání, které však   naprosto nepřisuzuji hercům,   ale tvůrčímu štábu. Pouze   hercům a africké divočině   naopak posílám svých 5   hvězdiček. Poděkovat bych v   tomto případě chtěl i za   velmi zdařilý dabing ČT.   Ten se však neodráží v   mém hodnocení, neboť není   zásluhou francouzských   filmařů. Nedovolil bych si   film nedoporučit, protože   vím, že existuje hodně   diváků, které osloví. Já   jen za sebe podotýkám, že   jej odesílám do hlubokého   zapomnění a vím zcela   jistě, že už se k němu   nikdy nevrátím.

nedoceněný český film
Vzpomínám, že v   sedmdesátých letech byl   žánr sci-fi u nás velmi   oblíbený. Vycházelo spoustu   skvělých knih, ať už   autorů sovětských,   polských, anglo-amerických,   nebo našich. Filmů však už   tolik nebylo, spousta   filmařů se na tento tenký   led zřejmě nechtěla   pouštět. Otakar Fuka   nepatřil v té době k   nejzkušenějším   režisérům, ale zkusil to a   je nutno říct, že se mu   podařilo natočit skvělý   snímek, který dokáže   zaujmout i po bezmála 40   letech. A to nejen   pamětníky, ale mám   ověřeno, že i mladé   diváky. Já osobně jsem ten   film neviděl už snad 15 let,   ale vydržel jsem jej po celou   dobu znovu sledovat s   opravdovým zaujetím. Je   samozřejmé, že je v něm   mnoho věcí, nad kterými se   už dnes pousmějeme.   Jestliže jej však chci   hodnotit jako objektivní   filmový fanda, musím se na   něj podívat očima doby ve   které vznikl. Bez tohoto   úhlu pohledu by přece už   nebylo možno hodnotit   žádný starý film. Je   potřeba se vžít do   možností tvůrců a   ohodnotit, co z těchto často   velmi omezených možností   dokázali zužitkovat. Akce   Bororo má především   skvělý námět. Pro hlavní   hrdiny to byla jistě   životní role a zhostili se   jí se ctí. Výborně bylo   vybráno různorodé   prostředí, v němž se děj   odehrává, velmi věrohodně   je vytvořena   latinskoamerická část   filmu. Opravdu zvláštní je   hudba a mám ji nesmazatelně   vrytou do paměti. Poznal bych   podle ní ten film zcela   neomylně i se zavázanýma   očima. Jsem přesvědčen,   že kdyby vznikl ve stejné   době jinde, udělal by mnohem   větší díru do světa. U   nás měl prostě smůlu a   zůstane už navěky filmem   skvělým, ale nedoceněným.   Já jej rád doporučím všem   vyznavačům   vědeckofantastické   literatury a filmu, prosím   jen o uvědomění si faktu,   že rokem vzniku je letopočet   1972.

funkční skanzen
Miluju americká auta,   nejlépe 60. a 70. let. Takže   po zhléhnutí tohoto   dokumentu pochopíte, proč   nemohu dát jiný počet   hvězdiček. Každému   milovníkovi těchto   technických skvostů prostě   musí zaplesat srdce, a to i s   uvědoměněním si faktu, že   mnohým z těchto veteránů   už jejich původního   výrobce připomíná pouze   ten vnější obal a vše, co   je pod ním skryto už je   dávno mnohokrát vyměněno   za díly s původem zcela   jiným, než jsou USA. Přesto   si tento dokument pustím   vždy, když má duše   potřebuje potěšit. A   funguje to. Určitě   doporučuji.

životní role Denzela Washingtona
Takto civilně a realisticky   natočenou gangsteru snad   nepamatuji. Filmy s touto   tematikou patří   jednoznačně k mým   nejoblíbenějším, přesto   je z nich vždy cítit jakási   trošku nadsázka a   glorifikace mafiánských   bossů. Tenhle film je prostě   jiný. Ridley Scott jen   podtrhl svou vyjímečnou   režisérskou kvalitu.   Příběh nekorunovaného   drogového krále, který   svého „úspěchu“ dosáhl   pílí, nenápadností,   rozvahou a za všech   okolností chladnou hlavou, a   na druhé straně policisty s   buldočí povahou a   neústupností a se svými   nevyvratitelnými etickými   zásadami, jejichž striktní   dodržování rozvrátí jeho   osobní život. Děj je   zasazen do krutého   prostředí newyorského   Harlemu a skvěle korunován   nečekaným závěrem   absolutně ze života. Prostě   nikdy není nic jen bílé,   nebo jen černé, každý   člověk se v životě na   základě vlastních   životních zkušeností a   svého okolí mění a kamsi   posunuje. Nemohu než ještě   jednou pochválit režiséra,   ale určitě i celý filmový   štáb. Na tom filmu není ke   kritice nic. V titulku jsem   napsal, že se jedná o   životní roli Denzela   Washingtona. Současně však   musím říct, že ani Russel   Crowe nezůstal naprosto nic   dlužen svému umění.   Potěšilo mě to, neboť ho   považuji za vynikajícího   herce, ale bohužel mimo L.A.   – Přísně tajné a   Dobrého ročníku mě   žádný film s ním moc   nezaujal. Takže v jeho   případě pro mě velká   satisfakce. DVD ve své   sbírce jsem zařadil k   nejfrekventovanějším a   snímek vřele doporučuji   všem milovníkům dobrého   filmu.

zákulisí italského venkova
Je škoda, že vždy, když se   v popisku objeví slovo   thriller, všichni   očekávají jednu   nekončící akční   střílečku a honičku. V   Američanovi je vše jaksi   civilnější,   věrohodnější a tudíž pro   mně určitě lepší.   Skvělý děj, skvělá   lokace, skvělá hudba,   skvělá kamera. Vše plyne   přesně tak, jak to v   životě bývá - pomalu, ale   neúprosně. Film mě prostě   nadchnul, a to i při   opakovaném zhlédnutí.   Určitě nebylo poslední,   řadím si jej do soukromého   fondu skvělých filmů.

nevytvářejte české překlady za jakoukoliv cenu
Andělské srdce je v tomto   případě absolutní a   zavádějící blábol. To se   však vůbec nedá říct o   filmu. Ten je, právě naopak,   absolutně skvělý.   Depresivní, mystický,   tajemný. Prvky   náboženských rituálů a   vražd, woodoo, ale hlavně   všeho tak akorát. Nic se   neopakuje, pořád se do   tajemna noříme dál a dál.   K hereckým výkonům Roberta   de Niro i Mickeye Rourka   prostě nemám co dodat.   Skvost, který se podaří   jednou za X let. Alan Parker   dokázal, že je Pan   režisér. Film však vyniká   i z jiného pohledu, nejen   toho hereckého. Výběr   likality, a to interiérů i   exteriérů velmi silně   napomáhá celé   emocionálnosti snímku, kde   by to potřebovalo ještě   trošku "potlačit",   tam nastupuje nepřekonatelný   hudební doprovod. Celkově je   to film velmi zvláštní a o   tom, že má v sobě cosi   ďábelského svědčí i   fakt, že kdykoliv se   probírám svou filmotékou a   zvažuji, na co bych tak   kouknul, Angel Heart neminu   bez povšimnutí nikdy. Jakoby   mě k němu něco magicky   přitahovalo. V tomto   případě se ale nechám   přitáhnout rád a nikdy toho   nelituji. Jen odvahu   doporučit film někomu, kdo   není právě přívržencem   Luciferova žánru, jsem   nenašel. To přesvědčení   musí v sobě najít každý   sám.

ani český film není vždy zárukou kvality
Anglické jahody se u mne   řadí k filmům, které   nejenže nesplnily   očekávání na ně kladená,   ale vyloženě zklamaly. A to   v tomto případě hlavně   filmařským zpracováním.   Tolik do očí bijící   umělé kulisy už jsem   neviděl dlouho, a i kdyby byl   film určen jen pro televizní   obrazovku, hodnotil bych jej   jako dost slabý. Vyrukovat s   ním v dnešní době, kdy   lístek do kina není   nejlevnější záležitostí,   na filmová plátna, vyžaduje   určitě poměrně velký kus   odvahy i drzosti.   Každopádně, pokud by se pan   Drha rozhodl v nejbližší   budoucnosti opět něco   veřejně prezentovat, budu   velmi ostražitý.   Osmašedesátý rok a jeho   letní události jsou určitě   vděčným filmařským   tématem a je velmi   záslužnou činností je   připomínat. Pokud jsou však   prezentovány formou tohoto   snímku, pak se není co   divit, že o ně mladá   generace ztrácí veškerý   zájem a celé dobré   předsevzetí se stává   absolutně   kontraproduktivním. I po   herecké stránce je film   velmi slabý, hlavně   zásluhou mladých herců,   kterým bylo absolutně jedno,   jestli představují aktéry   jednoho z   nedramatičtějších dnů   naší novodobé historie,   nebo zda se účastní   pochybné bojové hry třídy   zvláštní školy. Pane Drho,   držte se svých   VéKáVéček, tam nikdo   žádné umění neočekává   a to je Vaše parketa.

jedna z nejzdařilejších adaptací
Přestože jsem velikým   milovníkem klasické ruské   literatury, patří právě   Anna Karenina L.N.Tolstého ke   knihám, kterými jsem se   prokousával jen velmi těžce   a moc mě neoslovily.   Přiznám se, že jsem ji   přečetl snad jen proto, že   jsem si řekl, že přece   MUSÍM. A možná právě   proto jsem byl vždy zvědavý   na různé adaptace tohoto   románu. Bylo jich v historii   dost, a je pravdou, že jsem   viděl jen některé. Mám   pocit, že čím novější,   tím horší. Britská z roku   2000 nic moc a u té americké   z roku 1997 mi absolutně   chyběla atmosféra carského   Ruska. Adaptace, kterou teď   hodnotím, mi přupadá jako   jedna z nezdařilejších,   přestože je tak stará, že   její aktéři už mi   neříkají nic a herectví je   trochu divadelní. Výborné   je však ztvárnění emocí a   psychologie postav. Vím, že   se jedná o témata, která   už dnešní mladé diváky   neosloví, někdy se však   nemohu zbavit pocitu, že je   to trochu škoda.   Jednoznačně doporučuji, i   když je mi jasné, že sehnat   použitelnou kopii právě   tohoto filmu a ještě s CZ   titulky, nebo v   akceptovatelné jazykové   mutaci asi nebude jednoduché.

cesta do vietnamského pekla
Dlouho jsem zvažoval, jestli   má vůbec ještě cenu   jakkoliv se k tomuto filmu   vyjadřovat. Je notoricky   známý, je to bezesporu   absolutní klasika, a když se   podíváme na tvůrčí štáb   a herecké obsazení, pak   skutečně není o čem psát.   Apokalypsa je film, který   vám neukáže válku ve   Vietnamu. Je to film, který   vás do této války vtáhne.   Pocity strachu střídají   pocity beznaděje, absurdnost   některých situací vás   absolutně odzbrojí.   Chvílemi jsem měl pocit, že   by film mohl být o pár scén   a pár minut kratší. Ale   zbytečný čas a zbytečné   děje jsou i nedílnou   součástí válek, takže je   to vlastně v pořádku.   Snímků o vietnamské válce   je hodně, mnohé jsou   skvělé a víc než   nadprůměrné. Ale přesto,   pokud uslyším o této válce   jakoukoliv zmínku, je   Apokalypsa to první, co se mi   podvědomě vybaví. Skvělé   dílo, které komentář   nepotřebuje.

jak i sci-fi může být užitečné
Je to samozřejmě právě ten   imaginární sci-fi film,   který zajistil konečný zdar   celé popisované akce. Já   mám politické thrillery   velmi rád, a tento mne   přímo nadchl. Samozřejmě,   že jsou tam drobné   nelogičnosti třeba právě v   možném zabránění odletu   letadla, ale to připisuji   umělecké nadsázce a   celkový dojem z filmu to   nezkazilo. Letadlo přece   nemuselo vůbec odstartovat   díky včasnému zásahu   řídící věže, a když se   podíváme na mapu Íránu,   jeho rozlohu a lokaci   Teheránu, téměř přesně   uprostřed země, je jasné,   že pokud by bylo vše tak   časově na hraně jako ve   filmu, letadlu by určitě   nebylo povoleno opustit   území státu a Íránci by   měli dost času k jeho   vrácení. Ale jak říkám,   pro film je to nepodstatné,   naopak to přispívá ke   špičkově vygradovanému   závěru akce a drží to   diváka v poměrně dlouhém a   vyhroceném napětí. Vždyť   kdo může vědět i po   odtajnění akce ze strany   USA, co se tehdy po odletu   přesně dělo na zemi?   Nezkoumejme a raději si   užijme opravdu skvělý film,   který nelze nedoporučit.

opětovné totální ohrožení lidstva
Asi jen těžko bych   spočítal, které už v   pořadí. Zdá se mi, že je   to jeden z   nejoblíbenějších   filmových námětů   současnosti. Přesto má v   sobě právě tento cosi   zvláštního, co ho   vytváří sledovatelným i   opakovaně. I já jsem jej   viděl už několikrát, a   přesto jsem při x-té   televizní repríze opět   zasedl před obrazovku. Tak   jako vždy jsem na konci   konstatoval, že je film   nabitý tolika nesmysly a   nelogičnostmi, ze kterých   musí mít odborníci na   vesmír a vesmírnou techniku   těžkou noční můru, ale   tak jako vždy jsem bez   jakéhokoliv přemáhání   vydržel až do konce a film   mi příjemně a velmi rychle   uběhl. Možná je to   skvostným hereckým   obsazením, možná i   osvěžením v podobě   krásné a příjemné Liv   Tyler. Zcela jistě se pod to   podepsala skvělá hudba,   spousta nádherných záběrů   z technického i přírodního   prostředí, a v neposlední   ředě i nevtíravý a   inteligentní humor. Snímek   je nabitý správnou dávkou   amerického hrdinství i zcela   nezbytného patosu,   drsňáctvím i čistou   láskou. Má zkrátka vše, co   hlavně americký divák od   amerického filmu očekává,   tak aby dokázal naplnit sály   multiplexů a přinést svým   tvůrcům a sponzorům   očekávaný zisk. Přestože   se tedy jedná o pouhopouhou   komerci, lze nakonec jen   máloco vytknout. Film sice   doporučím, ale mám obavu,   že už jej viděli všichni a   není už jej tedy doporučit   komu.

pro děti zbytečné
Už je opravdu v dalekém   nedohlednu doba, kdy jsem   sledoval animované filmy.   Možná i proto jsem tento   dost dlouho odkládal "na   potom". Obrovská chyba   !!! Auta jsou skvělé,   úžasné, poučné,   moralizující, geniální.   Jen nejsou pro děti. Dětský   rozum prostě nemůže   zhodnotit tu pravou podstatu   příběhu. Děti si mohou   zamilovat hlavní postavy   (vlastně stroje), ale to je   tak vše. Neunavujte je a   vychutnejte si film sami a   naplno. Téměř skutečný   osud byť jen jediného   kousíčku Matky cest Route 66   za to stojí.

příjemné mrazení
Horor je pro mě   nicneříkající kategorie.   Vejde se do ní film, který   se hluboce zaryje do paměti a   i po letech si vzpomenete na   strach a úzkost, kterou jste   při sledování zažili, ale   i absolutní magořina, která   je spíš trapná a   srandovní. Auto -   překvapivě - se u mě   zařadilo blíž té první   kategorii. Pro mě je vždy   nejhorší takové zlo, které   nemá tvář. Tato podmínka   ve filmu splněna je. Hrůzu   přináší sice zvláštní,   ale zcela bezvýrazové a   anonymní auto. Herecké   výkony žádné velké,   lokace perfektní. Přestože   šlo původně určitě o   nízkorozpočtový snímek,   své poslání zcela naplnil.

nelituji návštěvy, ale jednou stačí
Nejsem žádný super fanda   sci-fi filmů, takže i   návštěvu tohoto jsem nechal   pár týdnů uležet, až   opadla první návštěvnická   vlna a vstupenky se daly   sehnat i jinak, než s nutnou   rezervací minimálně týden   dopředu. Měl jsem tak   možnost pozjišťovat recenze   a postřehy známých a   přátel. No a pak jsem seděl   tři hodiny v kině a říkal   jsem si: "jo,   slušné", ale to bylo   asi tak vše. Emoce se   nedostavily a nutkání   zopakovat si to už vůbec ne.   Velmi solidně,   profesionálně natočený   film. Jen nevím, jestli bylo   při takové záplavě   počítačové animace nutné   zatahovat do toho vůbec   nějaké herce. Snad jen   proto, aby bylo co napsat na   plakáty. Smutné je   zjištění, že i ve   zpracování pohádky, aby   byla dobře prodejná a   vydělala na sebe, se musí   scénář opřít o válku,   pokus o genocidu a spoustu   utrpení. Film je dělán pro   amerického diváka (my bychom   jej nezaplatili) takže   končí povinným happy endem,   aby ani jedno oko v sále   nezůstalo suché. V žádném   případě nemohu nikoho   odrazovat od shlédnutí a už   vůbec nemohu říct, že   nedoporučuji. Já mám však   svůj pocit vystižen v   titulku: nelituji návštěvy,   ale jednou stačí

z počátků ropného průmyslu
Mistrovské filmové dílo,   syrové, nekompromisní,   jdoucí tvrdě po ose   příběhu bez jakýchkoliv   vedlejších aspektů. Vzestup   a pád jednoho z průkopníků   ropného průmyslu, který   dokázal chytit vlnu ropného   boomu v počátcích a jít   nekompromisně a doslova přes   mrtvoly za svým cílem. Boj s   ďáblem a zřeknutí se   svých nejpevnějších zásad   pro peníze a realizaci   myšlenky. Zaujme už úvod   filmu, neboť není obvyklé,   aby první slovo padlo ve   čtrnácté minutě. Tady to   prostě je a skvěle to   navodí atmosféru celého   díla. Perfektní kamera i   hudba a neuvěřitelný   herecký koncert Daniela   Day-Lewise. Nemám co vytknou   a musím přiznat, že mi zase   jednou pochyběly hvězdičky.   Takže dávám   "alespoň" to   maximum a doporučuji všem   milovníkům opravdu   kvalitního filmu.

válka je požehnáním !?!?!?
I takovýto výrok může   zaznít naprosto vážně, i o   něm je možné vést   rozsáhlé úvahy a diskuze.   Íránský dokument Bassidji   nás seznámí se zemí plnou   mučedníků, kde každý, kdo   stojí mimo tuto kategorii, je   svým způsobem méněcenný.   Je plný, na můj vkus až   hodně intelektuální   polemiky a filozofických   rozmluv, které jej můžou   znepřístupnit širšímu   diváckému spektru. Vedou se   zde rozhovory o různých   aspektech islámu, které jsou   sice nesmírně dlouhé, ale   na druhé straně nutné k   pochopení rozdílnosti   našich kultur. Vznik tohoto   dokumentu je záslužným   činem a určitě by bylo   zapotřebí podobných filmů   více. Na druhou stranu je   nutno přiznat, že právě   tenhle je v některých   sekvencích zdlouhavý až   značně nad únosnou míru.   Je známo, že méně někdy   může znamenat více a   dokážu si živě   představit, že ne každý   snese toto rozvleklé tempo po   celé bezmála dvě hodiny a   raději film vypne. Pak totiž   celá myšlenka vzájemného   poznání a snad i pochopení   zabije sama sebe. Za svou   osobu však tvrdím, že ty   dvě hodiny nebyly zahozené.

děsivá realita
Tenhle film určitě není o   kinematografickém umění ani   o přemíře filmových hvězd   vtěsnaných do jediného   filmového okénka. Je ve své   nejhlubší podstatě o   něčem naprosto jiném. Je o   obrovském problému naší   společnosti, je o těch,   kteří společenský systém   znaužívají, o těch,   kteří jej využívají, o   těch, kteří si sami o sobě   myslí, že jej tvoří a o   těch, kteří jeho slabosti   akceptují a tím jim   dodávají živiny k dalšímu   zhoubnému bujení. Všichni   recenzenti, kterým se nezdá   dost autentický a   realistický zřejmě žijí v   dostatečné a bezpečné   vzdálenosti od ohnisek   podobných sociálních   problémů a mohou mít pocit,   že v reálu snad ani   neexistují a že se jedná o   bujnou fantazii scénáristy.   Věřte, že opak je pravdou a   že některé ze scén se   realitě ani nepřibližují.   I mi samozřejmě vadil   nevyřčený podtext o   převzetí spravedlnosti do   vlastních rukou pradávným   systémem "oko za oko,   zub za zub". Pominu-li   však tento fakt, jedná se o   film mimořádně zdařilý a   po dlouhé době zase jednou   na něco problematického   kolem nás poukazující. Vy,   kteří se zatím cítíte v   bezpečí vězte, že pokud   stát nezačne situaci OPRAVDU   řešit, můžete o své   bezpečí v relativně   krátké době přijít.   Jednoznačně doporučuji   všem, zahrabání hlavy do   písku neřeší nic.

jak potopit film změnou režiséra
Jestliže jsem u Bastardů   použil titulek komentáře   "děsivá realita",   u dvojky by to muselo být   "ztráta soudnosti".   Je u nás zvykem, že dvojka   se točí po úspěchu prvého   dílu, aby těžila z   úspěchu té jedničky a   vysála z diváků ještě   trochu peněz. Taky je zvykem,   že se dvojka - až na   vzácné výjimky - povede   očividně méně a zabije tak   projektu jakoukoliv další   budoucnost. To se tady stalo   beze zbytku. Bastardi měli   hloubku, myšlenku a přesnou   dějovou osu, Bastardi 2 z   toho nemají nic. Slátanina   několika dějových   příběhů, lákání   diváků do kin nasazením   spousty filmových i   mimofilmových hvězd,   jejichž výkon je však   mnohdy utrpením. Politický   mafián Krampol tento   žebříček přehmatů   jednoznačně vede.   Prvoplánové akční scény a   zařazení dnes tolik   oblíbeného tématu jako jsou   političtí kmotři zatáhlo   ten film do bahna nevkusu,   trapností a mimo realitu. Moc   jsem se na film těšil, ale   považuji jej za jedno z   největších zklamání   české kinematografie   posledních let a za   absolutní ztrátu času a   peněz.

slušná road movie na východní způsob
Předem jsem celkem nic   neočekával, proto poměrně   příjemné překvapení. Jen   pár minut na začátku filmu   jsem měl v těch stejných   obličejích a stejně   vyholených lebkách trochu   chaos, ale brzy se vše   vyjasnilo a dál už byl   příběh poměrně   jednoduchý a přehledný a   děj se rozvíjel jen   ponenáhlu s přibývajícími   ujetými kilometry. Herecké   výkony byly sice poměrně   slabé, ale myslím, že plně   odpovídaly současnému   ruskému standardu. Někdy   totiž působila ta partička   srandovně a to i v momentu,   kdy režisér očividně   neměl v úmyslu přinést   odlehčení. Na druhé straně   jsem ocenil, že i po jedné   dobře mířené ráně   zůstal postižený ležet na   zemi a neposkakoval nesmyslně   jako nesmrtelný papírový   čertík, které tak milují   na druhé straně zeměkoule.   Silným zážitkem pro mě   nebyl ani tak děj samotný,   jako reálie z ruského   prostředí. Ani na chvíli   nevěřím tomu, že by   režisér vymýšlel něco, co   sice zapůsobí na diváka,   ale není to denní   skutečnost. Jsem   přesvědčen, že je to   realita ruského venkova, a to   je to, co mě děsí. Je nutno   si uvědomit, že nejsou tak   vzdálené časy, kdy nám   tato země byla předkládána   jako vzor a kdy synonymem pro   ni bylo označení „země,   kde zítra již znamená   včera“. Narodit se tady a   tady prožít svůj život -   no potěš pánbůh. Souhrnně   vzato solidní práce, pár   skvělých scén,   neuvěřitelně   naturalistická zima, která   jakoby se mi dostala do bytu a   poměrně zvláštní a   zajímavý hudební doprovod.   Určitě to není film pro   každého, ale jistě si najde   i své spokojené diváky.

nové obzory ruské bezútěšnosti
Kupodivu příjemné   překvapení i po zhlédnutí   druhé části této road   movie. Vše je položeno do   jakési civilnější polohy,   přidala se i poetičtější   část. I když po pravdě   řečeno vstup Dašky na   scénu filmu spíš ublížil,   než pomohl. A to i přesto,   že se snažila vystupovat   minimálně stejně drsně   jako její mužští   kolegové. Jinak opět tvrdé   a akční pasáže střídají   lyrické pohledy na venkov   široširé matičky Rusi.   Pokud tedy slovo lyrika není   ve spojení s ruským venkovem   protimluv. Já osobně se bez   podobné lyriky velmi rád   obejdu. Celý film je hodně   postaven na náhodách.   Náhodné jednání v   nejméně očekávaných   situacích, spousta   náhodných setkání, bez   nichž by však děj nemohl   pokročit. Nad tím ale   nesmíte uvažovat, musíte   brát příběh tak, jak je   vám předkládán, a pak to   není ani na škodu věci.   Také hodně v chování   některých postav nechápete,   ale přesto jsem   přesvědčen, že to tak   může být. To jen my nejsme   schopni ruský naturel   pochopit. Po herecké stránce   bych tento díl hodnotil lépe   než jedničku, téměř   všichni mi připadali takoví   věrohodnější. Kameramanovi   se opět podařilo pár   skvělých záběrů, hudba i   tady byla použita velmi   vhodně. Každému, kdy by se   chtěl na Bavoráka 2 podívat   jen doporučím, ať se   předtím podívá i na   jedničku. Není to sice   bezpodmínečně nutné, ději   budete rozumět i tak, ale   mnohem lépe pochopíte   některé náznaky. Rád film   doporučím a troufám si   říct, že to je za málo   peněz hodně muziky.

skvělé krimidrama plné letní pohody
Bazén je obrazem skvělé   režisérské práce, kdy je   celý film v postatě plný   nudy, letního nicnedělání,   pohledů na nádherný dům a   krásný bazén s azurově   modrou vodou a přesto na něm   při zpětném pohledu   nenajdete hluché místo a   nudnou část. Už jen jméno   režiséra a tváře dvou   největších hvězd   francouzského filmu té doby   vás musí přinejmenším   zaujmout. K zaujetí by měly   přispět i erotické scény   oživující ospalou   atmosféru, i když je jasné,   že tak jak byly natočeny v   roce 1969, by už asi   dnešním mladým divákům,   zvyklým na zcela jiné   sexuální scény, moc   adrenalinu v krvi   nepřivodily. V době svého   vzniku byl však film hodně   diskutován a měl své   obdivovatele i kritiky. Já   ale prostě tento typ filmů   miluji a považuji je za   vrchol filmařského umění s   velkým U. Dnes už by byl   označen jako thriller, ale   tehdy naštěstí toto   bezpohlavní a   všezaštiťující slovo   nikdo neznal, a proto to bylo   „obyčejné“ krimidrama.   Nejvíc ze všeho to však   byla skvělá psychologická   studie a rozpitvání vztahů   těch pár postav, kolem   kterých se celý příběh   točí. Vím, že jej ocení   jen starší diváci, těm   mladým v něm bude chybět   akce a přejdou jej bez   povšimnutí. To je daň   zaplacená za ubíhající   roky. Přesto doporučuji.

o problémech života po životě
Přestože tento žánr není   až tak úplně mým šálkem   kávy, musím konstatovat, že   v tomto konkrétním   případě se autorům   vydařilo dílo velmi vtipné,   s nápaditým dějem a velmi   slušným hereckým   obsazením. Dopřál jsem si   ho opakovaně, což vzhledem k   roku vzniku není jistě   nikterak podivné, a vždy   jsem se velmi dobře bavil.   Takže účel filmu byl   splněn beze zbytku. Trikaři   se určitě vyřádili a   zvládli svou práci na   výbornou. Ale má poklona   patří celému filmovému   štábu. Podařilo se jim   nadávkovat všeho tak akorát   a právě tohle umění   dokáže vždy vytáhnout film   do nadprůměru. Inteligentní   humor, citlivá duchařina.   Naštěstí se tady   mimořádně vydařil i   dabing, takže nedostatky je   opravdu těžko pohledat.   Nezbývá než doporučit   každému, kdo by se s tímto   filmem snad doposud míjel.   Ale takových asi nebude   mnoho.

skvělý začátek, konec do vytracení
Vynikající dobové   vykreslení příběhu.   Typicky německá ponurost   provází celý film. Uvítal   jsem úlohu vypravěče, od   kterého jsem očekával   občasné upřesňování   dějové linie. Od počátku   to tak fungovalo, a to   téměř až do závěru, ve   kterém jsem se bohužel tak   trochu ztratil. A v ten   okamžik mi teprve začala   vadit ta strašně dlouhá   stopáž. Téměř celý film   pedantsky přesný, jasný a   srozumitelný, závěr jako by   dělal někdo úplně jiný a   to jen tak z povinnosti.   Škoda. Jako celek tedy   zajímavé, ale přesto vím,   že se k tomuto dílu nikdy   nevrátím.

kocour vytasil drápy
To je asi tak to jediné, co   mi z filmu uvízlo v paměti.   Byla to kódovaná zpráva,   která oznamovala všeobecnou   mobilizaci izraelské armády   v květnu 1967, kdy začínala   další z řady   izraelsko-arabských válek,   jež byla později označena   jako "šestidenní".   Vzájemné vztahy židů a   arabů jsou dodnes velmi   silným a zárověň velmi   citlivým tématem, o kterém   se zajímá celý svět.   Jistě ne bezdůvodně. Tento   snímek však k poznání   tématu nepomohl. Spíš mu   ublížil a zesměšnil ho.   Mnozí si na stejnou situaci   pamatují z našich kin a   obrazovek. Zlí,   nesympatičtí a povětšinou   tupí němci jsou po   tisících koseni dávkami   přesně cílených střel   veskrze hodných, odhodlaných   a odvážných vojáků   slavné sovětské armády,   kteří byli, narozdíl od   němců, téměř   nezranitelní. A v tomto   snímku je to zcela totéž,   jen ti hodní jsou židé a   zlí arabové. Osobně   naprosto nesnáším toto   kastování celých národů   na hodné a zlé. Tak to   přece nikdy nebylo, není a   ani nebude. Ten film je celý   špatně. Byl-li myšlen, jako   výpověď o životě v dané   době, tak to potěš   pánbůh. Pokud by si totiž   chtěl někdo udělat obrázek   například o životě v   kibucu, pak by bezesporu nabyl   domění, že to byla jen   samá sranda a veselí nad   nepřesností dopadajících   arabských střel. Boj   samotný byl vylíčen také   dost specificky. Je mi známo,   že brannou povinnost mají v   Izraeli i ženy, ale přesto   by někdo asi jen těžko   hledal více osamocenou,   neřízenou a nesourodou   bojovou jednotku, sice bez   jakýchkoliv předešlých   bojových zkušeností   (jednalo se totiž jen o   povolance, ne o   profesionály), ale přesto   zvládající jakýkoliv   vyvstalý problém. Ten film   je celý úplně špatně. Je   bezmezně naivní,   tendenční, poplatný době,   jednostranně zaměřený.   Snad kdyby byl prezentován   jako ideologický film   izraelské armády. Ale ani   pak bych si nebyl úplně   jist. Vše je podbarveno   neustále se opakujícím   jediným hudebním námětem   lišícím se pouze v   interpretaci. Proč tedy při   takovém hodnocení ty dvě   hvězdičky? Měl jsem osobně   možnost poznat beznadějně   bezútěšnou krajinu   sinajskéno poloostrova, kde   pusté hory střídají jen   písek, a to je vše.   Vzdávám proto úctu všem,   kteří dokázali v této   nehostinné pustině snášet   strádání vojenského   života, a to jen pro vidinu   zisku úzkého mořského   průlivu zvaného Suez.   Zasloužili by si však za   své oběti lepší   ztvárnění. Já umím   určitě zužitkovat hodinu a   půl svého života lépe a   věřím, že to dokážete i   vy. Ten film prostě   nedoporučuji snad nikomu.