Kukačka v temném lese

Dosti mi lezly na nervy některé úseky, ale   jinak je to natočeno velmi dobře. Britská   vlajka v závěru překvapila, tedy že to   prošlo. Přece, jen a jen sovětská armáda byla   ta nej. V každém případě hodnotím jako   nadprůměrný film.

Dramatický snímek s poetickým nadhledem o   převýchově třináctileté Emilie a   začlenění do jedné německé bezdětné rodiny   v Německu v období 2. světové války sleduje i   jinou podstatnou věc. Nacistický důstojník,   velitel koncentračního tábora Kukuck, který si   Emilii koupí a příjme za svou, je člověk s   vlastní protikladnou stránkou své osobnosti. Na   jedné straně se snaží být milujícím otcem,   na straně druhé však uplatňuje vyhlazovací   politiku. A tak příběh sleduje jak osudové   počínání Emilie, tak osud onoho nacisty. I   přesto, že se tvůrci právě kvůli   poetičnosti vyprávění vyvarovali   přílišného násilí a zrůdností páchaných   na dětech, lze snímek považovat za velice   zajímavý. Hlavně názorně ukazuje co že to   byl ten tzv. Lebensborn (Pramen života)   založený už 12. prosince 1935 Heinrichem   Himmlerem. Pro zajímavost, Jana Andresíková   ztvárňující postavu Frau Höpfner si roli   takovéto dozorkyně zopakovala v TV snímku na   stejné téma ´Uloupené dětství´.

Je to drsný příběh české holčičky na   převýchově v Německu, a Oleg Tabakov tady   ztvárnil velitele koncentračního tábora který   si tuto holčičku jaksi adoptoval. Jeho podání   nacisty nemá chybu.

Skromný snímek o zrůdnosti války, který se   obejde bez výbuchů a laciných gest a lze ho   rozhodně doporučit jako plnohodnotnou variantu k   akčním spektáklům typu vojín Ryan   apod.
Příběh je o to tragičtější, že v   prvním plánu není užito explicitního násilí   a manipuluje se s duší dítěte. Vynikající   Oleg Tabakov, mladičká Součková mu šlape na   paty, její zatvrzelost tvrdé české palice,   která nepodlehne „otcovské“ lásce, se   projeví zejména ve scéně, kdy nechá svoji   adoptivní matku napospas osudu, když je nálet   nebo, když bez emocí sleduje, jak její   spolužáci jdou bojovat za cíl, který není ani   jejich.
Trošku pozapomenutý snímek by   neškodilo oživit alespoň uvedením na TV   Barrandov v rámci květnových oslav konce 2. sv.   války.

surovost války jiným pohledem
Pro mne jeden z nejsugestivnějších válečných   filmů. Přestože není, až na pár výjimek,   nijak brutální nebo drastický, vystihuje   válečná utrpení běžných lidí a neskonalou   zrůdnost fašismu možná víc, než leckterý   „krvák“. Ke kladům určitě řadím jeho   stopáž. Do jedné a půl hodiny se vejde vše   podstatné a přitom tvůrci nemuseli odbíhat od   tématu a shánět někde tak hojně používanou   časovou výplň. Mám-li zhodnotit hereckou   úroveň snímku, pak musím říci, že se jedná   o herecký koncert Olega Tabakova, kterému   neméně úspěšně sekunduje ještě mladá a   nezkušená Miroslava Součková. Bezesporu by si   zasloužili pochvalu i mnozí další, ale těmto   dvěma prostě film patřil. Skvělá je   manipulace režiséra s psychikou diváka, kdy ho   podprahově nutí dívat se na Tabakovova esesmana   z té lepší stránky a chvilkami mu třeba i   fandit v jeho počínání. Tomuto filmu nelze nic   vyčíst a jako jeden z mála, vzniklých ještě   v době hluboké totality, neztratil nic ze své   působivosti. Diváci starší generace film   samozřejmě znají, neboť byl často předmětem   povinných školních filmových představení. A   těm mladším, kterým neříká vůbec nic,   případně o jeho existenci nemají ani ponětí,   vřele doporučuji. Podívat se na skutečně   kvalitní film přece nikdy nezaškodí.

Film volně čerpá z osudů jedné z lidických   dívenek - Emilky Frejové. Děvčátko,které   nese všechny znaky "pravé germánské"   rasy a je tudíž určeno k poněmčení se   stává členem rodiny nacistického důstojníka   a jeho ženy, ke všem a všemu plné nenávisti.   Je odtržena od domova,rodiny i kamarádů,z   nichž většina(tedy ti,kteří měli např.   tmavé oči či vlásky),už nežijí. Pomalu se   sžívá s novým prostředím,hlavně díky   (snad) opravdové lásce a pochopení ze strany   nového otce. Šok jí ovšem způsobuje setkání   s jeho povoláním krutého velitele   koncentračního tábora. Rozporuplného otce   Kukucka tu vynikajím způsobem ztvárnil ruský   herec Oleg Tabakov.

Zajímavý film nutící přemýšlet.
V tomto filmu se střetnou dva světy. Dívka je   odtržena od své maminky a zavlečena do   Německa, kde je dána vysokému představiteli   gestapa na převychování a v podstatě do   adopce. Je zvláštní, že i přes veškerý   odpor k nacismu a tomuto "gestapákovi",   navíc rozčíleni faktem, že holčička byla do   říše násilně zatažena, přesto necítíme   vůči nacistovi tak úplnou nenávist. Tu spíše   vzbuzuje jeho tvrdá a nesmlouvavá žena, která   od první chvíle dává dívce najevo svou   nenávist. Náhradní otec však snad má dívenku   upřímně rád, čili se zde objevuje   pohlavárova lepší stránka. A tak si možná na   malou chviličku i přejeme, aby holčička   zůstala u nového tatínka, jenž ji miluje. Asi   to tak měli tvůrci tohoto velmi dobrého filmu v   úmyslu - tak trošku manipulovat city diváka a   konfrontovat v jeho nitru sympatie a nesympatie.   Odpor k nacismu vítězí. Ač je nový otec   sebelaskavější, je to cizí člověk a   nacista...dívenka má právo na shledání se   svou maminkou, to je její skutečná rodina. A   slzy vzbuzuje dojemný závěr. Oceňuji   vynikající výkon mladinké Mirky Součkové,   později výborné dabérky. Jako nacistický   důstojník se představil rovněž výborný   herec Oleg Tabakov.

Zůstat sama sebou
Drama odehrávající se za druhé světové   války, kdy bylo běžné, že docházelo k   rozdělování rodin. Hlavní hrdinkou je   třináctiletá dívka Emílie. Nacisté ji   zavraždili otce a matku zatklo gestapo. Dívka je   odvážena do Německa na převýchovu. Po roce   pobytu v Kinderheimu je prodána do domácnosti   velitele koncentračního tábora kdesi v   Pobaltí. Ten se k ní snaží najít cestu, coby   láskyplný otec. Film je natáčen dětskýma   očima dospívajíécí dívky. Shledá se ještě   někdy s matkou?