Kawasakiho růže

Proč tak dlouho trvá, než   se přejde k jádru pudla??   Nebaví - nudí. Nemám za co   dávat jakýkoli plus,   protože ani napodruhé jsem   nepochápal, proč je to tak   zdlouhavé, bez chuti a   zápachu, mdlé a   nedovařené.   201209119053/9105-----
Tak jsem to zkusil   podruhé, abych si byl   hodnocením jist. Mohu přidat   jen to, že to odporné   chování těch třech na   začátku filmu kde spor   řeší filosoficky je děs.   No jo. Rádoby inteligenti co   si hrají na duševní   vzdělance. Na nervy lezoucí   hudba, vinou zřejmě   ožralých mistrů zvuku   stokrát silnější než   mluvené slovo mi lezla na   nervy po celou dobu. Chtěl   jsem dát něco za velmi   dobré scény s panem   Chudíkem a jeho výpovědi,   ale nedám. Tenhle paskvil si   to nezaslouží. 201311180/0

Hřebejk opět nezklamal
Ano, nezklamal, ale musím to   upřesnit - nezklamal ve   směru, že jeho snímky   opravdu nejsou   "poživatelné" a   ač jsem doufala, že by mě   Kawasakiho růže mohla   alespoň trochu přesvědčit,   že Hřebejk točit umí,   tak...bohužel! Marně hledám   něco, co filmu pochválit.   Nenapadá mě nic! Děj je   nudný, chaotický, dialogy   vyznívají trapně,   nezáživně. Dvakrát jsem   toto "dílo" vracela   na začátek doufajíc, že   jsem unikla při prvním   sledování v myšlenkách   jinam a určitě se do něho   napodruhé ponořím.   Nezadařilo se, nic   únavnějšího a   otravnějšího jsem už   hodně dlouho nesledovala.   Oceňuji snad jen snahu o   kritiku negativ minulého   režimu, ale to je asi tak   všechno a na kladný postoj k   filmu víc než zoufale málo.   Herecké výkony nemastné,   neslané. Daniela Kolářová   nepatří mezi mé oblíbené   umělce, což přiznávám,   asi také hraje v hodnocení   roli. Nicméně taková Lenka   Vlasáková mi naproti tomu   nevadí, ale i její výkon   zde (opět díky   příšernému scénáři) mi   přišel trapný a o ničem.   Snaha spojit rodinné drama o   otcovství s pohledem na   totalitní režim ztroskotala   na celé čáře. A význam   pana Kawasakiho v celém   snímku jsem opravdu   nepochopila....

Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.
V období, kdy se měnily   osudy zúčastněných jsem   byla ještě "na   houbách", takže nemohu   říct, ani dostatečně   posoudit, jak by případná   informace, že moje matka   potřebuje takové a takové   léky, případně:   "Chceš dostat dítě na   školu?", se mnou   zamávala.
Zpracování   tohoto tématu bylo zcela   jiné než na jaké jsem byla   dosud zvyklá, velmi dobře   svoji postavu pojala Lenka   Vlasáková a Daniela   Kolářová se po Vratných   lahvích pěkně vybarvuje,   určitě by si zasloužila   výraznější roli, např.   jako Balzerová v Ženách.   Poslední dobou je   "přehubováno" ,   takže jsem si postavu Doktora   nemohla užít a u Ladislava   Chudíka stačilo jenom když   mluvil, protože to co   říkal, bylo tak obludné,   že mi šel mráz po těle.   Oceňuji kameru a střih ve   scénách, kdy docházelo ke   konfrontaci ve výpovědích   zúčastněných osob -   vyšetřovatel - výtvarník,   doktor - výtvarník apod.   Naprosto mě iritovala   manželská scéna v úvodu,   kdy manžel přivede domů   milenku, marně jsem hledala v   prostoru velký tupý   předmět, který by skončil   na jeho hlavě. Po shlédnutí   U mě dobrý a K. růže, jsem   usoudila, že Hřebejk má   problém s tím si rozmyslet,   co chce vlastně točit a   úvod filmu odflákne,   nicméně potom co se   rozhodne, má příběh spád   a posouvá se rychle kupředu.

Vážně míněný film   zabývající se něčím, co   už dneska většinu   normálních lidí, žijící   normálním životem a   řešící běžné denní   problémy, vůbec nezajímá.   Doporučoval bych, tedy jestli   mohu, panu režisérovi, aby   zabrousil do jiných vod a   scénářů. Něco, co je   dnešnímu divákovi blízké.  

Snažit se   prezentovat minulý režim a   prezentovat jeho zlo, je po   dvaceti letech přeci jenom   už spíše únavné. Minulým   režimem by se měli spíše   zajímat vědci, kteří snad   v sobě mají smysl pro   zdravý přístup k věci. To   Hřebejkovi chybí.   Propagátoři se budu svými   činy míjet účinkem.

Ale, abych byl   férový. Co herecké výkony?   Ty bych řadil k lepšímu   průměru. I když nastala tam   jistá scéna, kterou bych   Lence Vlasákové nevěřil.   Mám na mysli onu scénu, kdy   dcera hovoří s matkou o tom,   co právě zjistila o svém   otci. Teď si představte, že   byste byli v její kůži.   Budete mít vedle sebe   člověka, kterého znáte o   hodně více než je třicet   let, tedy takřka od   narození. Ten člověk vás   vychoval, dal vám lásku a   oporu a vy na něj jednoho dne   něco zjistíte. Toho se hned   zřeknete? Zahodíte vše, co   pro vás doposud udělal?   Plivnete na něj? Ten dialog   Vlasákové s Kolářovou byl   nedůvěryhodný.
Film   Kawasakiho růže řadím k   průměru. Je to spíše   plakátové a prvoplánové   dílo.

Kawasakiho růže
Film, který mě překvapil.   Byla sem donucena na něj   jít, a upřímně toho   nelituji. I když donutit mě   jít na tenhle film byl   doslova rekord, nesnáším   české filmy, takže velké   utrpení se donutit na to   koukat. Ale tohle téma dosud   nikdo netočil ani se v tom   nikdo nepatlal. Já jelikož   jsem se narodila v roce 89 je   mi tohle téma naprosto cizí,   leda z vyprávění, a proto   mě film velmi zaujal.   Pobavíte se ale zároveň se   zamýšlíte nad pravdou či   lží!Postavy podle mě byli   naprosto úžasné. Lenka   Vlasáková, která byla jak   jinak skvělá( mohu posoudit   jen z pár filmů, a divadla   kde sem jí viděla) a kdo mě   opravdu bavil byl Martin Huba,   úžasný herec, který svým   výkonem zlepšuje film. Pro   mě velké překvapení když   pan Chudík ztvárnil něco   tak nelidského, oproti jeho   všem rolím hlavně jeho   nejslavnější role doktora   Sovy v Nemocnici na kraji   města. Několik hodně   směšných scén, třeba jako   manžel si přivede domů   svojí milenku, nebo když   volá všem známým a   příbuzným, že jeho žena   se chtěla zabít. Jen ten   konec bych ocenila trošku   jiný. Ale jinak film hodně   povedený podle mého.

Pan Hřebejk točí a točí a   točit bude, ale všechno se   jednou přejí. Film má   silné téma, dobré herce a   je stále asi aktuální, ale   nevím, nekoupil bych si ho   ani znovu nepodíval. Je   takový trochu mdlý a nemá   patřičný náboj, toť můj   názor. Ještě pochválím,   že vystihl situaci, kdy i   slušný člověk může za   jistých okolností selhat!

Konečně jsem se dočkal   kvalitního filmu od Jana   Hřebejka. Od Pelíšků   nenatočil nic, co by stálo   (snad jen kromě Pupenda) za   řeč. Vypořádání se s   minulostí, kdy režim nutil   kariéristy udávat své   nejbližší, ranou takřka   nejtvrdší. Celý film stojí   na naprosto precizních   hereckých výkonech snad   všech představitelů,   nejvíc ale Daniely   Kolářové. Výborný film,   který je pro plné pochopení   třeba vidět několikrát.

Navzdory scénáři a   zajímavým hercům je   Kawasakiho růže další   zoufalou průměrností   současného českého   filmového rybníčku. Pojmout   film jako natáčení   dokumentu pro televizi... no   proč ne, ale příště bych   prosila to udělat   záživnější formou,   protože vydržet až do   konce, vyžaduje nadlidských   diváckých sil.

Ve stejném roce natočila   Lucie Bělohradská snímek   Archív, který je ve vícero   aspektech dost podobný jako   Hřebejkova Kawasakiho růže.   Drama postupně odkrývající   události minulého režimu,   kde lidé udávali na STB a   sami byli jejich   spolupracovníky. Těžká   doba, těžko soudit. Jako   velmi zdařilé bych kvitoval   obsazení Ladislava Chudíka   do role bývalého   vyšetřovatele Kafky, jeho   téměř dokonale dobrácká   povaha v něm zároveň   skrývala obrovské zlo,   jehož propojení bylo   perfektně zahrané.   Nešťastným tahem naopak   spatřuji obsazení Antonína   Kratochvíla v roli   výtvarníka Bořka, který   svoje věty pronášel suchým   a strojeným projevem   zdůrazňující jeho   neherectví. Celkově se   jedná spíše o lehce   nadprůměrný snímek ve   filmografii Jana Hřebejka.   Nejvíc mě asi zaujala   klasicky výtečná hudba   Aleše Březiny, z vetší   části se pohybující v   gotických rovinách, což   tvořilo krásný a   příjemný poslech.

Pro mně jasných 5   hvězdiček. Viděl jsem   dvakrát s časovým odstupem.   Jak hodnotit film, který se   dotýká naší minulosti a   současnosti. Našeho temna a   dnešního procitání. Naší   zpěněné žluče, která   stále bublá. A jak by sme se   chovali my, kdyby sme tehdy   měli rodiny?

Od tvůrčího dua Hřebejk   – Jarchovský už jsem nic   velkého nečekal. Po pádu na   samotné dno v podobě Nestydy   jsem nad nimi zlomil hůl. A   oni si najednou přijdou s   tímhle…Ne že by to byl   kdovíjaký zázrak ale přece   jenom se zdá že Jarchovský   šel do sebe a napsal něco   mnohem hodnotnějšího než   jenom trapnou historku o   pochybném moderátorovi   počasí. Ať totiž hodnotím   příběh z jakéhokoliv   úhlu, nemám co bych mu mohl   vytknout – snad až na   celkem předvídatelný   průběh. Pochválit naopak   musm cekové zpracování, kde   nám režisér necpe tu   obecně rozšířenou   „pravdu“ o tom, že   komunisti byli svině (sorry   za uvozovky - vím, vzhledem   k mému věku mnozí   namítnou, že já do toho   mám tak co kecat, ale   historii VŽDY píšou   vítězové a žádný režim   nebyl/není/nebude ideální,   nehledě k tomu, že takhle   už by to dnes prostě   fungovat nemohlo). Film tuhle   moderní pravdu sice   nepopírá, ale ani se   nesnaží o ní přesvědčit   za každou cenu - nechává   to čistě na divákovi, což   je jednoznačně dobře.   Navíc postavy jednají docela   uvěřitelně (když tedy   vynechám trapnou scénu   manželského trojúhelníku   či nezbedné dcery/vnučky v   obchodě – tohle působí   značně absurdně,   prvoplánovaně a jaksi   násilně dotváří jinak   velmi uvěřitelný obraz   jednoho lidského života či   spíše obraz série   (špatných?) rozhodnutí   učiněných kdysi v   sedmdesátých letech) a   neměl jsem nejmenší   problém se s nimi (alespoň s   některými) ztotožnit.   Možná je to tím, že tuhle   dobu jsem nezažil a proto jí   nechápu, možná je důvod   prozaičtější, totiž že   se tenhle snímek opravdu   povedl a já to nejsem schopen   přiznat. Navíc ve filmu se   neobjevuje jediná postava,   která by na mě svým   charakterem působila jako   postava záporná, což je   dáno asi tím, že lidé se   nedělí na dobré a špatné,   spíše na špatné a ty   ještě horší… Další   věcí, která mě   jednoznačně potěšila je   absence profláklých xychtů   typu Jiří Macháček/Tatiana   Vilhelmová/Ivan Trojan a   spol. Místo nich se mi   dostalo Daniely Kolářové,   Lenky Vlasákové nebo třeba   mě zcela neznámého Martina   Huby. A ti za současnou   českou hereckou elitou   rozhodně nijak   nezaostávají. Další   příjemnou věcí jsou fajn   dialogy, nulové pokusy o   odlehčení a už klasicky   povedená hudba. Přestože se   můj komentář nese ve   značně pozitivním duchu,   více než 7 bodů nedám.   Snímek stojí určitě za   vidění, ale není to nic, co   by ve mně zanechalo nějaké   hlubší pocity třeba jenom   do zítra, natož abych si na   něj vzpoměl třeba za   měsíc. A pustit si to znovu?   Možná za pár   let…Každopádně jsem ale   byl příjemně překvapen,   takže se zdá že zlomit hůl   nad touto tvůrčí dvojicí   byla přece jenom chyba.

Tento rok je významný   spoustou kouře a smradu, tedy   přesněji výrobou smradlavé   kouřové clony, která má   zakrýt hnus a svinstvo   posledních dvaceti let,   které tu vyrábí malo-mocní   tohoto společenství.
K tomu se "jim"   samozřejmě hodí bývalý   režim. Pro děti se   pořádají akce a projekty,   točí se stupidní filmy,   vše jen proto, aby se zakryly   oči.
Film je otravný   maglajs, ale co čekat od   nejotravnějšího režizera   českého filmu, který ho   pomáhá pohřbít.

Když se pan Hřebejk po   první třetině zázračně   našel a kameraman Šácha   docílil jasného bodu, nabral   příběh konečně čitelnou   linii, bez rušivých odboček   a bylo nám dopřáno, odkrýt   lidské tragédie, lži a   přetvářku. Pohnutky s tím   spojené se leckomu mohou   jevit tristně banální,   zvláště těm, kteří   neznají příčiny, jenž je   k takovým činům dohnali.   Odsoudit a zavrhnout je   snadné; dcera Lucie je toho   příkladem, ale mají i ti   ostatní svědomí bez   poskvrnky, to je otázka.   Proto je potřeba více   takových zpovědí, jejichž   popel, ještě stále doutná   a nutí nás nepřivírat oči   před vlastní minulostí. //   I toto vzácné   shromáždění statečných   lidí, kteří se nebáli   vzdorovat zlu, je společným   bojem proti ztrátě   kolektivní paměti, pokud   paměť vymizí, přestáváme   existovat.

Průměrný film. Byl jsem na   tom dnes v kině. Začátek   filmu absolutní nuda nic se   tam 40 minut nedělo. Říkal   jsem si vyhozené peníze, ale   nakonec jsme se dočkali   slušného scénáře,   doprovodní hudba a napětí   mě nakonec přesvědčilo o   tom, že to není film k   zahození. Chvilkami se ve   filmu stále objevovaly nudné   scény o ničem. Jednoduše   řečeno film pro starší   generaci...

Když pominu první,   přibližně třetinu filmu,   která byla tak nudná, že   jsem chtěl odejít z kina,   byl to celkem zdařilý film.   A podle mě je jedno, kterou   historickou částí se   zabývá. Historické filmy   jsou přece stejně kvalitní,   jako třeba sci-fi.   Každopádně od scény, kde   se objevila ona informace,   doplňující složku o   ´Doktorovi´ děj nabral   obrátky a mě osobně se   líbil dost. A dokonce mě   překvapilo, že měl film i   celkem ucházející konec,   což v poslední době   českým filmům chybělo...   Takže super!

Toto rodiné drama mě velice   zaujala skvělá filmová   zápletka u tohoto filmu sem   se ani chvili nenudila a   zanechal ve mě   nezapomenutelný pocit. Když   si vezmu všechny filmi   režiséra Hřebejka tak tenfo   film byl nejlepší a opravdu   vede. Přiznám se že mám   ráda všechny filmy kde hraje   Martin Huba a v tomhle filmu   mě opět nesklamal ba právě   naopak ještě víc dokazuje   že umí opravdu hrát. tEnto   film je velice dobře herecky   obsazen také mě velmi mile   překvapil Ladislav   Chudík,ač je to už starší   pán hrál zde opět velice   kvalitně. Těm kdo má rád   dramatické filmy mohu tento   film opravdu doporučit

Tenhle film si zaslouží   ocenit. Možná má spoustu   rozporuplných scén, ale už   jen téma filmu stojí za to   ho vidět. Mě naprosto nadchl   výkon paní Kolářové ve   scéně, kdy vysvětluje   dceři svoje chování a   postoj v době jejího   narození. Já jsem pí   Kolářové věřila každé   slovo.
Moc mě mrzelo,   že v kině se dali diváci   spočítat na prstech jedné   ruky.

..
priznam se, ze kdyz jsem cetl   recenze a oceneni mel jsem   pocit, ze se objevil FILM   bohuzel byl to jen   sen.tragicke obsazeni a   herecke vykony,dej filmu temer   o nicem co by neslo vyjadrit v   15 minutach.nuda nuda trapas z   teto oblasti nasi historie je   to hodne slaby cajicek

Hřebejkův návrat v plné síle?
Zdaleka ne. Ale proti   "výtvorům"   Medvídek a Nestyda má   Kawasakiho růže poměrně   silný výstup a s kvalitou je   oproti oběma titulům, výše   zmíněným, také na míle   napřed. Celkově vzato, dílo   KR je silné v těch ohledech,   které se od dramatu   očekávají - herecké   výkony (zajímavé je srovnat   hraní profesionálních   herců s osobitým přednesem   fotografa Kratochvíla), emoce   a osobité téma. Film však   kolabuje jako celek. Na   začátku hraje prim otázka   nevěry a opar nejistoty ze   strany vzácné nemoci. Po 25   minutách konečně   přichází zlom a navenek se   (co se týče děje)   dostávají konečně ty   věci, kvůli kterým jsem se   rozhodl film zhlédnout. K   začátku, který je mimo,   připočtěme několik   podobně, hrůzostrašně   vypadajících scén. Jakou   vypovídací hodnotu měly   mít scény:   intelektuálně-meditační   rozprava ze strany   Hřebíčková-Kratochvíl,   hysterické   obvolávání/obesemeskování   všech známých (Kratochvíl)   a krádeže čokoládové   tyčinky (Šimonová) - to   opravdu netuším. S nápadem   zrealizovat "dokument ve   filmu" problém vůbec   nemám, kdyby určité   okamžiky nepůsobily až   ukrutně křečovitě a dále   nesekali už tak neucelený   výtvor. Klady, zmíněné na   začátku komentáře, drží   film na lepší šestce.

přiznám se, že nevím...
...proč se to tak jmenuje a   co tam ten Kawasaki   pohledával. Napadá mě jen   symbol, že svět je širší   než zaprděná česká   kotlina, problémy hlubší a   aktuálnější než nějaké   hrátky na policajty a   disidenty a ve světle toho   jsou naše msty a vzteky uboze   malé. Jenže film říká   naprostý opak. A tudíž je   tam K. snad PROTO, že ani ve   světle větších věcí   nesmíme na tyhle staré a   malé zapomínat.
Celkově se mi to zdálo   vynikající, potřebné,   nestranné a přiměřené -   snad až na přepjaté úlety   Luďka, pro mne tak jako tak   vysloveně odpudivého.
Myslím, že je tu   znamenitě podáno, jak   různé postavy popisují své   role v jednom příběhu tak,   aby z toho vyšly co nejlépe.   A podvědomě přikrášlují,   zamlčují a lžou, ať už   jsou jakkoli sympatické nebo   ne.
Film dává   příjemnou volnost nevěřit   nikomu a ponechat si své   vlastní pochyby o tom co, jak   a proč se stalo. Není to   trapná agitka jako většina   předchozích.

Nemyslím si, že by film   Kawasakiho růže patřil mezi   špatné filmy, ba naopak.   Včera jsem ho viděl a ikdyž   zpočátku byl děj dosti   rozplizlý a nebylo jasné, co   je hlavní myšlenkou, od 2.   třetiny jsem se začal dobře   orientovat. Chválím   vynikající výkon M. Huby,   D. Kolářové a L. Chudíka.   Tím nechci říct, že   ostatní byli průměrní.   Byli taky výborní, ale tito   tři vynikli. Tak citlivě a   pravdivě mluvit o tomto   tématu není jednoduché a   natočit film rovněž. Je   dobře, že se scénář   mírně vymyká ustálenému   klišé, podle kterého se dá   dobředu typnou vývoj děje.   Já za to tvůrce chválím a   nevzpomínám si na nic, co   bych jim kategoricky vytkl.   Proto dávám 10.

Narodni sebemrskacstvi
To je muj dojem z filmu. Po   udalosti, naivne nazyvane   'sametova revoluce', kdy se   podarilo odstupujici (a zpet   nastupujici)strane zfalsovat a   zamotat fakta tak, ze nikdo   nevi kdo byl kdo a co mel kdo   na svedomi, je tu   vykonstuovany pribeh, ktery   nepusobi ani presvedcive. Ti   nahore se muzou jen smat.   Smali se predtim a smejou se   porad.

Pan Hřebejk dokázal velice   citlivě přenést na filmové   plátno absurditu totalitní i   následné doby. Film   otevírá prostor k zamyšlní   nad odpuštěním. Přinutí   nás zamyslet se nad naším   smyšlením. Dnes spokojeně   stárnou a v kruhu rodinném   užívají důchodu estebáci,   kteří brali sebeúctu a   hrdost lidem, kteří se jim   dostali pod ruku. A stále se   mohou spokojeně dívat jak   dozvuky jejich praktik ničí   lidské životy.
Děkuji za tento film,   který se tak těžkým   tématem zabývá.
Na   druhé straně si neumím   představit, že by dcera   reagovala v problému otec   versus otec, tak jak bylo   uvedeno ve filmu.
Ale   jinak je to opravdu film,   který všem doporuřuji.