А зори здесь   тихие nejsou typickým   válečným filmem, jaký si   divák představí, když se   řekne "sovětský   válečný film". Na jeho   počátku nás uvítá   Levitanovo "Над   вечным   покоем", filmem   poté provází verše Bloka i   Puškina. Film je   černobílý, pouze některé   sekvence (např. současnost   či vzpomínky hrdinů) jsou   barevné. Estetika studiových   scén se mi zdála až   přelomová. Navíc je   hlavním hrdinou jeden muž   (staršina) a 5 žen   (bojovnice). Jistě, patosu se   nevyhneme, role ženy jako   matky a ochránkyně   rodinného kruhu bije do   očí, ale přesto je film   velmi působivý.

Přemístěte se na východ,   přimíchejte konflikt s   Čečnou, 13. komnaty   porotců, hudbu místy   přípomínající doprovod   videoher a máte... Dvanáct.   Coby znalec původního filmu   Dvanáct rozhněvaných mužů   budu nad Michalkovovým dílem   skákat radostí jen těžko.   Natočil si to zcela po svém,   ale přiznám, že   originálně. Barevnost   tělocvičny nepříjemně   kontrastuje s případem a ti   dědové spíš než porotce   ztvárňují 12 babek na trhu,   které se přou kvůli   kvalitě brambor.

Dobrá kamera, dobří herci,   silný příběh... a stejně   mi tam "něco"   chybí a film nefunguje, jak   by mohl. Není tam nic, co by   vás doslova zatlačilo do   sedaček. Je tu celá škála   emocí a diváka všechny   minou. Svezou se po jeho   zorničkách a zapadnou.   Nedonutí ho k hlubšímu   zamyšlení. Řekne si   "ok, otroctví bylo   špatné", ale je škoda,   že tento vývod nedoprovodí   silnější pocit z filmu.

Nedá mi pokoj jedna vtíravá   otázka: Jak by film vypadal,   kdyby se González nerozhodl   pro servírování příběhu   po střípcích? Byl by z toho   další průměrný   psychologický snímek?   Možná. Hra coby-kdyby ale   fanoušky nezajímá. Ty   zajímá konečný výsledek.   A ten stojí za to. Zpočátku   je složitější se ve   scénách   minulost-přítomnost   orientovat, ale jak naskakuje   stopáž, scény se   vyjasňují a divák chápe.   Skládačku si poskládá a   spokojeně pochválí nejen   Gonzáleze, ale celý jeho   herecký ansámbl.

Výborná oddechovka ze všemi   velmi dobře známého   prostředí - americké   střední. Frajeři a   looseři, šprti, drogy,   vztahovky. A přátelství   pevné jako ocel. Jonah a   Channing válí od prvního   šlápnutí pedálu.   Připravte si bránice, je to   sakra jízda.

Jiný kraj, jiný mrav... a   taky jiná filmová kultura.   Zvláštnost 3-ironu neberu,   ale jeho tempo je vážně   ubíjející. Ani nakládačka   na policejní stanici a   několik povedených záběrů   z vězení mě nepřesvědčí   si tuhle   jihokorejsko-japonskou   záležitost pustit znovu.

300 je sice pořádná   vypalovačka, ale asi se   nenajde moc lidí, co si ji   pustí ještě jednou. Hromada   svalů doplněná ostřím   kopí a dialogy, které snad   ani nemůžeme brát vážně,   plní svůj účel-podívat se   a zahodit. Navíc - za   bezostyšnou vykrádačku   motivů z Gladiátora jde   další hvězda šupem dolů.

"Politics is dirty".   Zní to syrově, bonbonkem je,   že tato slova pronese sám   premiér...
Snímek je   diváky dosti opomíjený,   což je bohužel smutný   úděl nezávisláků. Ukazuje   na nitky v pozadí   politických rozhodnutí a   manipulaci s médii. Rozhodně   stojí za vidění - i díky   výborné Heather Peace.

Typická snaha o komedii pro   nenáročné popcornové   teenagery. Námět by se mohl   považovat za originální,   ovšem to provedení fakt ne.   A o hereckých snahách se ani   rozepisovat nebudu.

Hodně příjemná podívaná,   která se v kategorii   romantických filmů až tak   často nevidí. Sandler mě   příjemně překvapil - jeho   vtípky nepůsobí trapně   (narozdíl od jiných filmů),   nedělá ze sebe šaška a   chemie mezi ním a Barrymore   zafungovala. Je vidět, že   natáčení si celá herecká   skvadra užila, což se   pozitivně podepsalo i na   filmu.

Pekelný stroje, vůně   benzinu, šustot dolarů a   ladné křivky Angie... toť   vskutku smrtelná kombinace.   60 sekund na obrazovce   uvítám kdykoliv, protože   tenhle akčňák se mezi   sourozenci rozhodně   neztratí. A soundtrack? -   jedna velká pecka.

Eminem je originál každým   coulem. A stejným způsobem   nám ukazuje svoje začátky,   které jsou všechno, jen ne   růžové. Běloch, co se   nekompromisně postaví před   černošské publikum a podá   jim rap tak, jak jej chápe   on. Hudbu coby Marshallův   fanda musím jedině   pochválit, příběh je taky   poutavý, jen ty herecké   výkony pokulhávají. Ale ta   syrovost vás prostě dostane.

9. rota mi způsobila šok   jako hrom. Tahle filmová   lahůdka může za to, že   pád mé čelisti zachytila   až podlaha. Když už jsem si   myslela, že film víc   nepřekvapí, nabrala gradace   ještě větší obrátky.   Nechybí tu humor, dojetí,   smutek, sex, násilí,   hrůzy, realita válečného   dne... to vše doplňuje   bezchybný hudební podkres a   přesvědčiví herci.   Tleskám, Fjodore.

Dave von Kleist nám tu   postupně, krok za krokem,   logicky servíruje fakta.   Žádné coby-kdyby, ale   čiročirá fakta. Nesnaží   se divákovi vnutit svůj   pohled na věc, jen ho nutí,   aby otevřel oči, uši a   zapojil mozek. Je až   neuvěřitelné, jak mnoho   může člověk vyčíst a   odvodit si z fotografií či   zaznamenaných videí z   osudového 11/9/2001. Pravdu   se asi nikdy nedozvíme, ale   nemusíme přece jen slepě   odkývat tvrzení, jimiž nás   média zahlcují.

Za tenhle dokument jsem   vděčná už jen proto, že v   každém vzbudí nějaké   emoce a je to skvělé   osvěžení, protože dosud   nás média masírovala   událostmi jen z jednoho   pohledu a evidentní   nesrovnalosti zametala pod   kobereček. Proto vřele   doporučuju otevřít oči i   uši, použít mozek a   zapřemýšlet si nad USA. Ono   to občas neuškodí, a někdy   to přinese i své ovoce.

Povedená podívaná nadupaná   akčností. Přesto má malý   kaz - a to představitele   hlavní role. Liam Neeson mi   jako mstící se taťka   prostě nesedl.

Velmi zajímavý kousek ze   zcela jiného soudku filmů   made by Soviet Union, než   jsem dosud zhlédla. Snímek   nabízí hned několik   pohledů do vztahů mezi   mladší a starší   generací(včetně pedagogů),   do střetu mužského a   ženského pohledu na svět, a   klasicky do nesourodosti   reálného světa s tím   citovým. Tamtamy šíří   zvěsti rychle a, pokud se   těm lživým poddáte jako   Xeňa, přijdete o tu křehkou   věc jménem   "láska" velmi   snadno. Nicméně si dovolím   pochybovat i o síle jejího   citu, jehož slabost se   částečně projevila již v   kostele (byť ke konci   přišla snaha otrávit se).   Na otázku vždy Borisovi   odpověděla, ale z jejích   úst nikdy nevyšlo   "Miluji Tě".
Výborní herci v   neobvyklém prostředí   rozestavěného sídliště.

A Marine Story otevřeně   vystupuje proti americkou   armádou praktikované   zásadě "Don't ask,   don't tell". I když byla   loni tato zásada zrušena,   pořád má film   vypovídající hodnotu.   Možná se kapku táhne, ale   odměnou je alespoň   načrtnutí problému,   kterému homosexuálové   čelili. Bývalá mariňačka   se vyrovnává s uzavřenou   etapou svého života a   přemýšlí, jak dále   pokračovat.

A Perfect Ending je   ošidnější, než by se na   první pohled mohlo zdát.   Můžeme ho brát jako prostý   erotický snímek hotovo,   tečka. Ale navíc, když se   zaměříme na věk hlavní   hrdinky (a že to není   žádná křepelka) a scény,   ve kterých vystupuje, je   nutné pochválit tvůrce za   odvahu. Prvoplánově své   filmové ovečky rozhodně   nelákají. Velmi šikovně si   hrají s divákem, který   téměř do poslední chvíle   netuší, kdo že tu rakovinu   vlastně má (u nás máme   výhodu v příslovečném   "ová", dámy).
Vyzdvihnout zaslouží   též kamera, která se   snaží podtrhnout umělecké   prostředí, jak jen to jde a   tím posunuje APE o stupínek   výš.

Geniální. Krátké, vtipné,   výstižné. Zástupcům PETA   se možná otevírá kudla v   kapse, ale mistrovství Heleny   a Bena popřít rozhodně   nemohou. Inspirace a vzor pro   všechny reklamní agentury.   Tuto reklamu jen tak z hlavy   nevypudíte. Závěrečné   "...doctor?"   čtyřminutový zážitek jen   podtrhne.

Citově velmi silný film,   který se občas neubrání   feelingovému vydírání. Nad   Haleyem asi hodně lidí   zaplesá, ale u mě je jasným   favoritem Jude Law. Jeho   postava prostě nemá   konkurenci.

Adaptace má tu smůlu, že si   to nejzajímavější nechala   až na závěrečných 30   minut. Do té doby nám Cage   servíruje svá dvojčata,   která ale diváka moc   nenadchnou - působí neslaně   nemastně, nevzbuzují   žádné sympatie, natož aby   chlapci ukázali nějaké   emoce. Sledování vnitřních   pochodů scénáristy   Charlieho Kaufmana (Cage   poprvé) zkrátka nevzbudí u   diváka zájem. Tímto   způsobem člověk protrpí   velkou část filmu, aby mu   pak Meryl Streep prudce   vyrazila dech svou Susan.   Závěrečné minuty se   skutečně povedly a snaha   vrátit Adaptaci reputaci se   cení, ale úplně zahladit   scénáristův či   režisérův přehmat se už   nepovedlo. Možná by i jim   neškodilo navštívit   seminář McKeeho.

Poptávka po udatných   hrdinech v Rusku neustále   stoupá a tady máme výsledek   filmařského snažení.   Námět je skvělý,   zpracování také, jen ty   herecké výkony mi k   takovému velkofilmu nesedí.   S mimikou a gestikulací se   dají dělat zázraky, ale   tady to hercům asi nikdo   neporadil.

Admirál Nachimov je velmi   působivý film. Není tam   tolik patosu a plamenných   řečí o skvělosti a   velikosti impéria   pronášené samotnými   geroji. Na věrohodnosti mu   přidává i fakt, že respekt   zde v přiměřených   hranicích vyjádří   nepřátelští generálové   Turecka a Anglie. Silné až   do poslední minuty.

Tajemná žena, jež zamíchá   kartami jednoho obyčejného   policejního manželství.   Každý má svá tajemství,   která netouží ukázat   světu. Zápletka s prasaty je   hodně slabá, spíše jen   taková zástěrka. Ale   psychologický záběr je na   televizi ucházející.

... a Bond se může jít   zahrabat. Matt Damon tu   předvádí akční koncert, u   kterého člověk zapomene i   dýchat. Hudební podkres je   naprosto nekompromisní.   Tvůrci si můžou gratulovat,   že tak nadupanou sérii   zvládli víc než se ctí.

Věrohodnost či   nevěrohodnost zobrazení   náboženských bojů bych   nechala stranou, protože   filmy jsou filmy, točí se,   aby pobavily spoustu lidí a   vydělaly hromady peněz.   Navíc nikdo z nás tam nebyl,   a co je psáno v kronikách,   nemusí být zase až tak   pravdivé. Takže teď k   Agoře: Mě naprosto vtáhla   do děje a šíleně rychle mi   uběhla. Zároveň mi   rozšířila obzory, protože   jsem sice věděla, že už v   dávných dobách lidem nedaly   spát planety, jejich koloběh   atd... ale že by to zkoumala   žena? Je vidět, že církev   zapracovala na zkreslování   dějin dost důkladně...
Co Agoře sebralo 10.*   byla kamera a věčné   vesmírné pohledy na Zemi.

Člověk by neřekl, jak se   pobaví při sledování   čtyř páprdů, kteří si   poklidně vysedávají na   verandě hotelu. Jakmile ale   zaslechnou slovo renovace   hotelu, mizí jejich   netečnost, rozpomenou se na   svá mladá léta a my si   můžeme užít kolotoč   scén, hlášek a gagů,   který se zastaví až se   závěrečnými titulky.   Velmi vtipná podívaná, u   které vás důchodci   přesvědčí, že do starého   železa rozhodně nepatří.

Alenka má pro mě jednu   zásadní chybu a tou je   příšerně jednoduchá   dějová linie. Chápu, že se   film snaží prezentovat jako   "pohádka" (ač   občas kapku drsnější), ale   takhle mi připadá, že Tim   nejel na plný plyn. Ani   výběr Alenky se mi moc   nezdá, Mia Wasikowska mě   prostě herecky   nepřesvědčila. Pochválit   naopak musím opětovnou   spolupráci Johnnyho Deppa s   Helenou Bonham Carter - těm   hraní spolu prostě   svědčí. Oba své   prapodivné hrdiny zobrazili   nezapomenutelným způsobem a   překvapilo mne, jak zdařile   se své role Bílé královny   ujala Anne Hathaway - každý   její pohyb a pohled dokazuje,   že nám ještě může   předvést širokou škálu   svých schopností. Celkový   dojem už jen podtrhává   kouzelná burtonovská krajina   se všemi možnými obyvateli   - trochu mi to asociovalo   Avatara. Takže sečteno a   podtrženo - hrdých 7 hvězd   a přidávám těšení se na   další dílo trojky   Burton-Depp-Carter.

Zajímavá vztahovka, ve   které moc děje nečekejte.   Potenciální akční scéna   je jaksi mimo kameru, takže   divák uvidí jen hemžení   modrejch mužíčků a pásku   Crime Scene Do Not Cross, ale   to All Over Me ubere jen pár   bodů. Alison Folland i Tara   Subkoff odvádí dobrou   práci, kterou maskují   jednoduchost a naivitu děje.   S tím souvisí i postava   Marka - zlo asi podle tvůrců   musí být absolutní. K   hudebnímu podkresu nemám co   dodat, protože celé dílo   slušně táhne nahoru a těch   90 minut příjemně uteče.