Kawasakiho růže

Po dvaceti letech od pádu komunistického režimu   už jen tuctová variace na obehrané téma,   která má navíc, alespoň podle mého názoru,   dost nešťastné obsazení. Je sice zajímavé   vidět Ladislava Chudíka v nezvykle záporné   roli, ale obecně jsou herecké výkony dost   nepřesvědčivé a to je pro film s takovým   příběhem obzvlášť velký malér. Vidět se   to dozajista nechá, ale tandem   Hřebejk-Jarchovský nejednou dokázal, že to   umí o dost lépe.

Ve stejném roce natočila Lucie Bělohradská   snímek Archív, který je ve vícero aspektech   dost podobný jako Hřebejkova Kawasakiho růže.   Drama postupně odkrývající události minulého   režimu, kde lidé udávali na STB a sami byli   jejich spolupracovníky. Těžká doba, těžko   soudit. Jako velmi zdařilé bych kvitoval   obsazení Ladislava Chudíka do role bývalého   vyšetřovatele Kafky, jeho téměř dokonale   dobrácká povaha v něm zároveň skrývala   obrovské zlo, jehož propojení bylo perfektně   zahrané. Nešťastným tahem naopak spatřuji   obsazení Antonína Kratochvíla v roli   výtvarníka Bořka, který svoje věty pronášel   suchým a strojeným projevem zdůrazňující   jeho neherectví. Celkově se jedná spíše o   lehce nadprůměrný snímek ve filmografii Jana   Hřebejka. Nejvíc mě asi zaujala klasicky   výtečná hudba Aleše Březiny, z vetší   části se pohybující v gotických rovinách,   což tvořilo krásný a příjemný poslech.

Pro mně jasných 5 hvězdiček. Viděl jsem   dvakrát s časovým odstupem. Jak hodnotit film,   který se dotýká naší minulosti a   současnosti. Našeho temna a dnešního   procitání. Naší zpěněné žluče, která   stále bublá. A jak by sme se chovali my, kdyby   sme tehdy měli rodiny?

Proč tak dlouho trvá, než se přejde k jádru   pudla?? Nebaví - nudí. Nemám za co dávat   jakýkoli plus, protože ani napodruhé jsem   nepochápal, proč je to tak zdlouhavé, bez chuti   a zápachu, mdlé a nedovařené.   201209119053/9105-----
Tak jsem to zkusil   podruhé, abych si byl hodnocením jist. Mohu   přidat jen to, že to odporné chování těch   třech na začátku filmu kde spor řeší   filosoficky je děs. No jo. Rádoby inteligenti co   si hrají na duševní vzdělance. Na nervy   lezoucí hudba, vinou zřejmě ožralých mistrů   zvuku stokrát silnější než mluvené slovo mi   lezla na nervy po celou dobu. Chtěl jsem dát   něco za velmi dobré scény s panem Chudíkem a   jeho výpovědi, ale nedám. Tenhle paskvil si to   nezaslouží. 201311180/0

Průměrný film. Byl jsem na tom dnes v kině.   Začátek filmu absolutní nuda nic se tam 40   minut nedělo. Říkal jsem si vyhozené peníze,   ale nakonec jsme se dočkali slušného   scénáře, doprovodní hudba a napětí mě   nakonec přesvědčilo o tom, že to není film k   zahození. Chvilkami se ve filmu stále objevovaly   nudné scény o ničem. Jednoduše řečeno film   pro starší generaci...

Pan Hřebejk točí a točí a točit bude, ale   všechno se jednou přejí. Film má silné téma,   dobré herce a je stále asi aktuální, ale   nevím, nekoupil bych si ho ani znovu nepodíval.   Je takový trochu mdlý a nemá patřičný   náboj, toť můj názor. Ještě pochválím, že   vystihl situaci, kdy i slušný člověk může za   jistých okolností selhat!

Nemyslím si, že by film Kawasakiho růže   patřil mezi špatné filmy, ba naopak. Včera   jsem ho viděl a ikdyž zpočátku byl děj dosti   rozplizlý a nebylo jasné, co je hlavní   myšlenkou, od 2. třetiny jsem se začal dobře   orientovat. Chválím vynikající výkon M. Huby,   D. Kolářové a L. Chudíka. Tím nechci říct,   že ostatní byli průměrní. Byli taky   výborní, ale tito tři vynikli. Tak citlivě a   pravdivě mluvit o tomto tématu není jednoduché   a natočit film rovněž. Je dobře, že se   scénář mírně vymyká ustálenému klišé,   podle kterého se dá dobředu typnou vývoj   děje. Já za to tvůrce chválím a nevzpomínám   si na nic, co bych jim kategoricky vytkl. Proto   dávám 10.

Od tvůrčího dua Hřebejk – Jarchovský už   jsem nic velkého nečekal. Po pádu na samotné   dno v podobě Nestydy jsem nad nimi zlomil hůl. A   oni si najednou přijdou s tímhle…Ne že by to   byl kdovíjaký zázrak ale přece jenom se zdá   že Jarchovský šel do sebe a napsal něco mnohem   hodnotnějšího než jenom trapnou historku o   pochybném moderátorovi počasí. Ať totiž   hodnotím příběh z jakéhokoliv úhlu, nemám   co bych mu mohl vytknout – snad až na celkem   předvídatelný průběh. Pochválit naopak musm   cekové zpracování, kde nám režisér necpe tu   obecně rozšířenou „pravdu“ o tom, že   komunisti byli svině (sorry za uvozovky - vím,   vzhledem k mému věku mnozí namítnou, že já   do toho mám tak co kecat, ale historii VŽDY   píšou vítězové a žádný režim   nebyl/není/nebude ideální, nehledě k tomu, že   takhle už by to dnes prostě fungovat nemohlo).   Film tuhle moderní pravdu sice nepopírá, ale   ani se nesnaží o ní přesvědčit za každou   cenu - nechává to čistě na divákovi, což je   jednoznačně dobře. Navíc postavy jednají   docela uvěřitelně (když tedy vynechám trapnou   scénu manželského trojúhelníku či nezbedné   dcery/vnučky v obchodě – tohle působí   značně absurdně, prvoplánovaně a jaksi   násilně dotváří jinak velmi uvěřitelný   obraz jednoho lidského života či spíše obraz   série (špatných?) rozhodnutí učiněných   kdysi v sedmdesátých letech) a neměl jsem   nejmenší problém se s nimi (alespoň s   některými) ztotožnit. Možná je to tím, že   tuhle dobu jsem nezažil a proto jí nechápu,   možná je důvod prozaičtější, totiž že se   tenhle snímek opravdu povedl a já to nejsem   schopen přiznat. Navíc ve filmu se neobjevuje   jediná postava, která by na mě svým   charakterem působila jako postava záporná, což   je dáno asi tím, že lidé se nedělí na dobré   a špatné, spíše na špatné a ty ještě   horší… Další věcí, která mě   jednoznačně potěšila je absence profláklých   xychtů typu Jiří Macháček/Tatiana   Vilhelmová/Ivan Trojan a spol. Místo nich se mi   dostalo Daniely Kolářové, Lenky Vlasákové   nebo třeba mě zcela neznámého Martina Huby. A   ti za současnou českou hereckou elitou rozhodně   nijak nezaostávají. Další příjemnou věcí   jsou fajn dialogy, nulové pokusy o odlehčení a   už klasicky povedená hudba. Přestože se můj   komentář nese ve značně pozitivním duchu,   více než 7 bodů nedám. Snímek stojí určitě   za vidění, ale není to nic, co by ve mně   zanechalo nějaké hlubší pocity třeba jenom do   zítra, natož abych si na něj vzpoměl třeba za   měsíc. A pustit si to znovu? Možná za pár   let…Každopádně jsem ale byl příjemně   překvapen, takže se zdá že zlomit hůl nad   touto tvůrčí dvojicí byla přece jenom chyba.

Navzdory scénáři a zajímavým hercům je   Kawasakiho růže další zoufalou průměrností   současného českého filmového rybníčku.   Pojmout film jako natáčení dokumentu pro   televizi... no proč ne, ale příště bych   prosila to udělat záživnější formou,   protože vydržet až do konce, vyžaduje   nadlidských diváckých sil.

Tento rok je významný spoustou kouře a smradu,   tedy přesněji výrobou smradlavé kouřové   clony, která má zakrýt hnus a svinstvo   posledních dvaceti let, které tu vyrábí   malo-mocní tohoto společenství.
K tomu se   "jim" samozřejmě hodí bývalý   režim. Pro děti se pořádají akce a projekty,   točí se stupidní filmy, vše jen proto, aby se   zakryly oči.
Film je otravný maglajs, ale co   čekat od nejotravnějšího režizera českého   filmu, který ho pomáhá pohřbít.