Jdi a dívej se

Skvělý film, i když   možná trochu zbytečně   dlouhý. Pokud je pravda to,   jak se točil tak hluboce   smekám před všemi, co byli   u toho. Já tedy válečné   filmy nějak nemusím, ale na   tento jsem by zvědav   a nelituji času. Je fakt,   že jsem třeba začátek   nepochopil, ale to není   podstatné. Celkově je   nadprůměrný a to již   podstatné je.

Jeden z nejlepších   válečných filmů, kdy se   někdy musí zavřít oči.   Tak se lehce likvidovali   vesnice, ve kterých přežili   lidé minimálně. Takových   vesnic zmizelo z povrchu země   stovky, pro vesničany horor   utrpení, pro fašisty   pokoukání...

Proměna čtrnáctiletého   chlapce v depresivně   psychicky zoufalou lidskou   trosku je na plátně opravdu   zničující. Díky všem   záběrům snímaných ruční   kamerou si připadáte jakoby   jste vše prožívali přímo   v centru dění, je to silně   autentické. Události, které   se zde odehrávají jsou jedny   z nejbestiálnějších,   které se za druhé světové   války udály. Zajímavě je   použitá i hudba, kdy   slyšíme jen různé ruchy a   ambietní hukot,   prostřídané vážnou   muzikou od Johanna Strausse a   W.A.Mozarta, zejména jeho   Requiem v závěrečných   obrazech má pekelnou sílu!   Mimo finální masakr mě   uhranula scéna, ve které se   Fljora s Glašou brodí až po   krk bažinou a to vše v   jednom dlouhém záběru,   právě doprovozeným   zpomaleným samplem   Straussového valčíku,   podobně, jak stejný motiv   použil Zdeněk Liška ve   Vláčilovém mega opusu   Adelheid (že by náhodná   shoda, nebo pocta?). Silný   snímek o tragédii lidství.

To je jeden z nejlepších   válečných filmů, co jsem   viděl. Neukazuje osudy   vojáků v zákopu, ale   ukazuje, jak válečné hrůzy   dokážou zdecimovat dětskou   psychiku. Bod navíc je za to   syrově zpracované násilí.

Plný hodnocení dávám   filmům, který chci vidět   znovu. Tohle znovu vidět   nechci. Celej ten náš   Protektorát byly pohodový   lázně zalitý sluncem a   pokud člověk neměl zrovna   ve sklepě schovanýho   parašutistu, dala se ta doba   celkem bez problémů ustát.   Zatímco tohle je   doopravdická válka a tady   šlo o hubu bez výjimky   všem.

Až surrealisticky natočené   hrůzy Velké vlastenecké   války. Strhující je   zejména závěr, kdy   předčasně zestárlý a   vrásčitý sotva odrostlý   chlapec jakoby mstí se   střelbou do obrazu Adolfa   Hitlera spadlého v blátě a   představuje si v zpětném   chodu různé fáze Vůdcova   života, dokud nedojde až k   malému Dolfíkovi, coby   dítěti v matčině   náručí. Mstitel v tu   chvíli zapláče a puška mu   bezmocně klesá... Děti jsou   přece nevinné.

Je to dost odvážně   natočený film v tehdejším   SSSR,a asi dost reálně   popisuje přežívání v   Bělorusku. Obrazově i   hudeně Super!

pokud od válečného filmu   očekáváte velké bojové   scény,neohrožené   hrdiny,vítězné radostné   konce,přehlídku bojové   techniky apod.tak se tomuhle   filmu zdaleka vyhněte. v jdi   a dívej se naleznete depresi   obyčejných lidí,zvrácenost   války,reálně vyobrazené   scény dané doby a   místa,dokonale zobrazené   chování člověka v naprosto   odlišných situacích,zvuk a   hudba která dokresluje celou   absurditu války kterou vždy   odskáčou obyčejní   lidé.odvážný počin   režiséra s ohledem na rok   vzniku filmu-rozhodně   neuvidíte statečné   sovětské partyzány ale   samotné Bělorusy aktivně a   nadšeně pomáhající   německému vyhlazovacímu   komandu. doporučuji v   puvodním znění. znám   spoustu lidí kteří tenhle   film prostě nestráví a   nedodívají ho z mnoha   duvodu.

Zvědavý jsem byl pouze na   ruské zpracování příběhu   z 2. sv. války. Film je   naprostá blbost, kde z herců   hrají jedině ti malí kluci   a holka. Kamera je nejslabší   stránkou celého filmu.   Unavné statické záběry, co   snímají zepředu obličeje   herců jsou otravné.   Příběh byl zajímavý, ale   to ruské zpracování je   ubohé. Zdlouhavý úvod a   přetažené dialogy o ničem   vše jenom zhoršili. Jediné   co kromě dětských herců   stojí za pochvalu jsou   válečné efekty, jinak to   nestojí za nic.

Pro mne jeden z   nejdepresivnějších   válečných filmů, jaké   jsem kdy viděl. O to   působivější, že jde o   příběh zprostředkovaný   nám spíš z pohledu oběti,   než z pohledu filmaře nebo   vojenského historika. Film,   který mne dostal do kůže   čtrnáctiletého kluka s jeho   šíleně krutou a bolestnou   ztrátou dětství a vlastně   i ztrátou velké části jeho   duše.

Dlouho jsem se k tomuto   snímku nemohl dostat a pak   jednou běžel na ČT,   vydržel jsem hoďku a šel   spát, nic se nedělo a bylo   pozdě večer, já musel do   školy. Poté mě kolega v   práci řekl jak je to drsná   a reálná podívaná, po   letech to vyšlo na dvd a já   zakoupil a těšil se.   Zkrátím to je tam spousty   vaty a nudy a přestože   některé scény jsou   zajímavé a ta kde vypalují   Němci vesnici brilantně   natočená a byl jsem u ní   naměkko a odvracel oči je to   málo. Čekal jsem tvrdou   pomstu, kruté boje a nic.   Tady mě absence válečných   scén chyběla a dodnes nevím   jak toto kult. dílo   hodnotit?! Skvělý námět a   vizuální zpracování, ale   jinak u mě hořká pachuť   nenaplněného. Je to v   podstatě velmi dlouhá a   nudná, hypnotická   podívaná, ale už jen za   kameru, výpravu a to   vypálení té vesnice méně   nedám.

Na území Běloruska   docházelo za druhé světové   války k mimořádně krutým   událostem. Tak jak u nás   byly vypáleny Lidice, na   území Běloruska bylo   vypáleno několik stovek   vesnic. Film je připomínkou   některých takových   událostí. Výtvarně je   pojat tak, že diváka přímo   vtáhne do událostí a   prožitků hlavního   šestnáctiletého hrdiny. Z   dítěte se stává člověk   plný nenávisti a chuti   pomstít se. Bohužel dnes už   existuje velká snaha   zapomínat na teror a   zrůdnosti, které předvedli   nacisté za druhé světové   války. Je to něco, na co by   se zapomínat nemělo.   Novodobá propaganda má však   jinou snahu.

I Když film mapuje   působivým, někdy až   děsivým způsobem úsek   rusko-německé historie, na   mě působí negativně   přítomnost klišé, do   kterých v mnohých momentech   sklouzává. Možná, že ve   mně je stále zakořeněný   odpor vůči všemu   sovětskému, čehož jsem si   užil za čtyřicet let až   běda.

Upozornuji, ze nejsem   fanatickym komunistou, ale   tento film je to nejsilnejsi,   co kdy bylo o druhe svetove   natoceno, zobrazujici valku,   tak jaka ve skutecnosti byla.   Zadne prehnane hrdinstvi, kdy   kolem ostrilenych vojaku   litaji srapnely a oni se u   toho tvari jako u nedelni   prochazky. Zadne naposledni   chvili prichazeji zachranci.   Tvrda realita bez okolku. Jak   rikam jen z nejslinejsich   filmu, co jsem kdy videl.

Když jsem ten film kdysi   dávno viděl poprvé,   pamatuju si, že mi bylo až   fyzicky špatně. Dneska jsem,   pravda, trochu otrlejší, ale   to nic nemění na síle, s   jakou na mě Klimovova   apokalyptická vize   válečných hrůz působí.   Nekompromisně dokumentární   způsob nazírání ve   spojení s ubíjející   hudebně-ruchovou složkou   totálně rozemílá zbytky   iluzí, které divák   vychovaný hrdinskými eposy   všeho druhu o válce ještě   má. Realističnost jde do   krajnosti: Výbuchy nemohou   být autentičtější   (žádné efektní exploze se   spoustou ohně), běh postavy   kamera často sleduje a   nestříhá, mlha je mlha a   močál je skutečně močál.   Vrcholem všeho je masakr   vesnice, jehož   systematičnost a chladná   odtažitost s jakou je   nasnímán, nemá ve filmu   obdoby. Absenci typicky   sovětského zjednodušování   a patosu pak podtrhuje scéna,   kdy se Fljora při střelbě   na Hitlerův portrét zarazí   při představě Hitlera jako   kojence, stejně nevinného   jako byly děti upálené v   kostele.
P.S. Je to   neuvěřitelné, ale i v   téhle hrůze se našel   humorný moment. Schválně,   který myslím...?

Hrůza,hrůza,hrůza.Ten film   se neměl vůbec pouštět do   kin.Je to naprostá   kravina,nic proti   partyzánům,těm všechna   čest,ale takhle sprzněnej   film jsem už dlouho neviděl

Při sledování tohoto filmu   mi vytanula na mysli   vzpomínka z dětských let,   kdy naši známí měli   přátele v NDR - německou   rodinu,odsunutou po válce ze   Sudet. Žili potom v Rostocku   a my k nim o prázdninách   jezdívali k moři. Starý pan   Otto byl válečný   invalida,kdesi pod Moskvou mu   omrzly nohy natolik,že o ně   přišel. Jednou prý říkal   mému tátovi, že když   přijely do Litoměřic tanky   Rudé armády a on si   vzpomněl na všechno to, co   viděl při svojí cestě   Polskem, Běloruskem a   Ukrajinou,tak naprosto   nevěřil,že by jako Němec   mohl vůbec přežít. Nevím,   jestli i on tam někoho zabil   - nejspíš ano. A přitom to   nebyl zlý člověk... Mně i   bráchu vyloženě   miloval,houpal nás na   pahýlech nohou,krmil   sladkostma a pokoušel se s   námi domluvit pomocí těch   pár českých   slovíček,která znal. Dodnes   si pamatuju jeho slova: "   Ten vojna byl chrozný   věc,chrozný..."

Ač mám německý jazyk   ráda, po zhlédnutí tohoto   filmu jsem ho nějaký čas   nemohla vůbec slyšet.   Samotnou mě překvapilo, jak   moc silně to na mou psychiku,   zvyklou již na ledasco,   zapůsobilo. Poté jsem se   celé hodiny jen ploužila   bytem, neschopna soustředit   se na cokoliv jiného,   poněvadž se mi v hlavě   znovu přehrávaly ty hrůzné   scény, které ještě   nedospělý Fljora zažil. A   při představě kolik   takových Fljorů ve   skutečnosti bylo, dělalo se   mi zle. Doporučuji opravdu   jen silným náturám, kterým   nebude vadit, že příštích   několik hodin (možná i   dnů), stráví v hluboké   depresi.

Čtrnáctiletý Fljora je v   létě 1943 naivním   běloruským chlapcem,   odhodlaným zapojit se do   partyzánského odboje. Na   konci příběhu je lidskou   troskou, z jejíž tváře   navždy zmizely stopy dětské   nevinnosti. Fljorův osud   plný utrpení, ve kterém   nechybí místo ani pro první   erotické okouzlení a   tragikomické okamžiky,   prožila většina z těch,   kteří dospívali za druhé   světové války.

Výborné a psychicky hodně   náročné válečné drama,   které zůstane v hlavě   hodně dlouho po shlédnutí   hlavně díky dokonale   zvárněné atmosféře a   skvělému hlavnímu hrdinovi,   který si musel při   natačení projít peklem.

Hrůza a děs!
Jeden z nejotřesnějších   filmových zážitků, jaké   jsem kdy zažil. V dobrém   slova smyslu! Nelze srovnávat   s tradičními válečnými   filmy hollywoodského typu.   Tento je obohacen o   psychologickou dimenzi díky   zajímavé práci se zvukem a   kamerou. Naturalistické   scény a zběsilý výraz   obličeje chlapce v závěru   filmu ve mně budou ještě   dlouho doznívat...