Hon na pačlověky

Svoboda v maorském podání
Nádherný snímek novozélandského filmaře   Taika Waititi je především o svobodě. O   svobodě, o útěku před společností svázanou   často nesmyslnými právními předpisy, o   lidskosti i o krásné novozélandské přírodě.   Obtloustlý maorský teenager Ricky, který   ztratil rodiče, si nemůže svobodně vybrat, s   kým chce žít, s kým je mu dobře, koho má   rád. Úřady prostě rozhodnou a přání a city   dítěte nerespektují. Proto se Ricky ocitne na   útěku před úřady ještě se svým strýcem   Hecem - v patách je jim nejen sociálka a   policie, ale nakonec i zvláštní komando a   armáda. Putování po novozélandské buši je   plné zážitků, poznání, krásy, ale i   nebezpečí a strádání. Ubručený strýc a   malý Ricky potkávají na své cestě buší   nejrůznější lidi - někteří jim fandí,   jiným jde o vypsanou odměnu za ulovení dvou   uprchlíků. Co je typické pro režiséra Taika   Waititi je osobitá poetika, nadsázka a hravost,   která filmu dodává výjimečné   "světlo".

Pokud jste se potulovali   jako děti přírodou, ať už jako skauti,   pionýři, trampové, anebo jen tak z radosti nad   tou krásou, pokud si tyhle zážitky dokážete   vychutnat i jako dospělí, je tento film pro vás   tou pravou vychutnávkou.

Skutečně zážitek koukat na malé vypasené   jelito, které bych fackoval v jednom kuse.   Dávám plusy pilotovi vrtulníku. Co ten se musel   nalítat kvůli těm záběrům na tu krásnou   přírodu. A to je také jediné plus celého   filmu. Tak na těch deset procent. A dalších   deset tedy přidávám za to, že jsem se sem tam   i zasmál.

Film je takový milý a úsměvný, se spoustou   skvělých postaviček, vtipných hlášek i   překrásné přírody. Moc mě to bavilo.