Romain Duris je hnusný pižďuch!!!
Navíc pižďuch nikoli   přírodní, pižmodojný, ale   jen suchopárný pižďuch   studiový, umakartový. A   neptejte se mě, co tím   přesně myslím, zkrátka je   to nepovedený pižďuch a   basta! Při pohledu na jeho   „herectví“ mi lezly   housenky po zádech a ježily   se mi odporem chlupy po celém   těle. Zajímaly by mě dvě   věci. Za co se mi Pascal   Chaumeil svým K(l)átičem   tak strašně pomstil? Prachy   mu přece nedlužím, ani   holku od oltáře jsem mu   neodehnal, tak za co, Pascale,   za co?! Druhou záhadou je   zdejší celkem vysoké   hodnocení. Dobrá, trailer   byl pěkný a zábavný (to   holt trailery bývají), ale   to, co pak ten otravný   pižďuch ve filmu   předváděl, to byla   nepoživatelná směsice   trapnosti, nudy a rádoby   romantických scén. V   jakémkoli jiném filmu mi   pohled na líbající se   Vanessu Paradis spolehlivě   zvýší nejen tep, tlak a   rosný bod, ale i napětí v   mém... kardiostimulátoru,   ale tohle cicmání mé   princezny s pižďuchem   Alexem, podivnou karikaturou   muže, to byla opravdu hrůza!   A přitom já se na ten film   tak těšil... Já debil.

Vizuálně povedené, ale   dějově slátanina. Kdyby   jim tam po rampě pyramidy   mezi chlupatými mamuty jezdil   taky naolejovaný buldozer,   ani by mi to, vzhledem k   ostatním pitomostem,   nepřišlo nějak divné...   Ale pokud člověk v mozku   vypne racionální myšlení,   rezignuje na příběh a   nevšímá si nelogičností,   tak si tu prehistorickou   olejomalbu na filmové plátno   může i celkem užít. Mě se   ale bohužel vypnout moc   nedařilo...

Mladý muž Jasper je   outsider. Na takovém   člověku už na startovní   čáře poznáte, že na to   nemá. A nejen podle jeho   ošmajdaných tenisek v   porovnání s tretrami a   naolejovanými svaly   ostatních závodníků. On   sám to totiž o sobě ví.   Proto se viditelně hrbí,   jako by čekal ránu. V tomhle   překážkovém běhu životem   prostě zůstane daleko vzadu,   dost možná i zakopne a   rozbije si hubu. Ano, Jasper   je jasný outsider. A byl by   blázen každý, kdo by si na   něj vsadil! Ale není to   lůzr. To by se na start   vůbec nepostavil, ležel by   doma na gauči a ten závod by   sledoval v televizi (koupené   za sociální dávky). Jasper   se prostě snaží. Nejen, že   má své sny a touhy, on je   ochotný za nimi jít. Třeba   i přes mrtvoly. Držel jsem   mu palce. Dokonce i při té   zparchantělým způsobem   inovované ruské ruletě.   Přál jsem mu vítězství,   dokonce i přes to, že to   muselo znamenat smrt někoho   jiného... A ano, v podstatě   je to jen průměrný film,   ale to kolečko   „soutěžících“ bylo   natočené fakt působivě. Se   všemi těmi týpky na place   to byla docela drsná   podívaná. Rozhodně patří   k těm, na které jen tak   nezapomenu.

Velmi poetický snímek.   Bohužel jsem ho viděl jen   jednou v ČT ve filmovém   klubu a nenahrál jsem si ho.   Příběh těch několika   válečných lásek bych vám   dnes už asi nepřevyprávěl   až do všech detailů, ale co   si pamatuji velmi zřetelně   jsou velice silné pocity,   které ve mě tenkrát   vyvolal. A tak to u dobrého   filmu má být.

Trocha buranské nostalgie nikoho nezabije.
Opravdu? Je čas zamlaskat na   koně a ... hyjé! Jen ať se   v morbidně setmělém   kinosále stříbrné plátno   tou zběsile radostnou   podívanou roztrhá na cucky.   A krev ať z něj špíchá   lidem na popcorn až do   posledních řad. Zvoní,   zvoní zrady zvon. Čí ruce   ho ze závěsu uvolnily?   Která ludra záludná mi to   doporučovala? Prý jako   komediální country-gore   oddychovku po nějakém   brutálním hororu... Se mi o   těch čtyřech tažných   koních v noci zdálo! A pak   si má člověk užít   nějaké to roztahování   nohou :-) Brrr... Zlatej   Lesní duch. I s celým   ulamovákem! No nic, blíží   se poledne. Jdu si radostně   zatančit slepičí tanec s   Granny Boone, než mi zazvoní   umíráček :-)

Dokonalá vlna v Dokonalé   bouři? Kýlem vzhůru   obrácený Poseidon?   Vražedné tsunami nebo   digitální „vlnka“ co   smete New York... to všechno   jsem už viděl mockrát. Ale   NECHAT SPLÁCHNOUT HIMALÁJE   ?! Tak to musím vidět !   Abych však zbytečně   netrpěl, rozhodl jsem se   tentokrát opravdu vypnout   mozek. Vydržet   nelogičnosti,dějové perly i   perlivé dialogy, nenasírat   se a prostě si jen užívat   katastrofu a těšit se na   spláchnutí velehor. No, dalo   se to... ale se zaťatými   zuby. Bohužel jsem ve finále   vyměknul u zašprajcovaných   vrat, to už jsem nedal...   Když už, tak bych jim navrhl   ještě nějaká ta   dramatická vylepšení :   zvířatům z té Noemovy   sbírky by mohl nějaký   záškodník (a byl by to   muslim) otevřít   klece...Kapitán na můstku   dává povel zavřít vrata   lodi a obsluha hlásí   „Kapitáne,to nepůjde!   Nemůžu zmáčnout ten blbej   čudlík, nemám totiž čím,   tygr mi právě ukousnul   ruku!“ Jo, a taky mi tam   chyběla při nástupu davu   srdceryvná scéna   rozdělování rodin, protože   půlka lidí je infikována   Ebolou... Abych skončil   něčím co mě potěšilo,   tak to byl Woody Harrelson a   jeho parádní pošuk Charlie   – opět potvrzeno, že   „není malých rolí“
P.S. ale spláchli to   kvalitně ... :-)

Retardovaní netopýři.
Upíři v jedničce byli   krvelační, chytří a   svinsky otužilí. Ten nápad   s Aljaškou byl přímo   geniální a mě z nich   třicet dní a nocí fajně   mrazilo hrůzou. I když pak   ve finále trochu zvadli (že   by už moc velká kosa? :-).  

Jejich   bratranci ve dvojce už nebyli   takoví kabrňáci. O té   sestřenici z Čachtic ani   nemluvě. Sice se všichni   hrozně snažili být hrozně   moc hrozní a tak neustále   vrčeli jak vysavač v   posledním tažení nebo   syčeli jak napařovací   žehlička s pár posledními   kapkami krve v nádržce, ale   co je to všechno platné,   když to byli pěkní blbci.   Už je mi jasné, kde se vzala   ta jejich divná řeč. Jedna   babička Rumunka, druhá   babička Maďarka. Bohužel   společný dědeček - Mongol.   Takže upíři honí u sebe   doma v podzemí čerstvé   maso. Fajn. To před nimi   zdrhne do špajzu a tam se   zarýgluje na petlici   (vypadala docela chabrus). Co   udělají hladoví upíři?   Notabene když vládnou tou   nadlidskou silou, že...   Kopnou do těch dveří aspoň   jednou? Ať už z hladu nebo   aspoň ze vzteku? NE. Oni   vyrazí na lov do města...  

Cože?! No   nekecám, opravdu! Vyrazí na   lov :-D A to snadno dostupné   maso u nich doma jim zatím   zdrhne ze špajzu. KRETÉNI.   Pardon, ale to se nedá jinak   nazvat. Navíc do sebe při   bitkách s lidmi nechají   střílet jak do asfaltových   holubů na střelnici a i   jinak jsou spíš k   politování. Obávám se, že   v jedničce by, místo   zmasakrování celého města,   tihle retardovaní netopýři   sami skončili naporcovaní na   stejky v ledničkách obyvatel   Barrow.

Klasický případ pro   střihače... zkrátit o blbou   a zbytečnou vatu, čili na 30   minut nebo méně :-) a byla   by to špica   krátkometrážní komedie.   Ale je fakt, že některé   scény byly dost vymazlené -   viz ukázková detonace   medvídka s hláškou   "Měl jsem ho rád ! ...   a tebe kurva neznám ..."  
Prostě film, ze   kterého si pár scén budu   pamatovat i po letech, si ode   mě těch 70% zaslouží

Přece jen s určitou   (auto?)cenzurou vybrané a   natočné scény mučení   teroristů, ale jinak velmi   působivý film. Téměř v   dokumentárním duchu pojatý   a přitom mě strhnul natolik,   že jsem ani nevnímal tu   stopáž. Mě tedy přehnaná   nepřišla. Alespoň to   pomalé tempo vyprávění   pomohlo ilustrovat ten   šíleně se vlekoucí marný   lov Usámy, trvající tolik   let. Mimochodem, mrakodrapy   Twin Towers v New Yorku   opravdu stály. A toho   11.září jsem si sice u   televize připadal (a asi jsem   nebyl sám) jako v nějakém   béčkovém filmu, ale   bohužel to byla realita.   Takže v komentářích k Zero   Dark Thirty (i jinde) se   nějak lacině navážet do   Američanů a jejich lovu na   Usámu, jen proto, že u nás   zatím terorismus nezabíjel,   to mi přijde dost   krátkozraké. A teorie, že   bez jejich honby za ropou by   se neobjevil žádný Usáma?   Přečtěte si aspoň pár   pasáží z Koránu, třeba o   svaté (a záslužné)   povinnosti každého muslima   zabíjet bezvěrce a možná   změníte názor.

Roní Rónin slzy?
Odpověď najdete v americké   pohádce o Japoncích.   Včetně té jejich dementní   mentality (japonské   příběhem, americké formou   zpracování). Film určený   míšencům (anglických   námořníků s Japonečkami)   a skalním fanynkám Keanu   Reevese, které si rády v   kině zabrečí. Já si užil   jen tu čarodějnici, lišku   podšitou. Škodila často,   škodila s gustem a měla moc   hezké oči. No fakt! Jedno   krásnější než druhé! :-)   A je to i pro děti? Bez obav.   Hlavy i oudy se sekají, ale   bez krve! Jediná skutečně   krvavá scéna je říznutí   do palce, tedy postupně do 47   palců. A harakiri (slovo   seppuku neužívám, plete se   mi se septikem) bylo sice   požehnaně, ale filmařsky   odfláknutých. Jen   naznačený první pich a hned   střih!

Co   dál? Na kostýmech se   rozhodně nešetřilo,   cválání uprostřed hor i   jiné scény mi asociovaly   LOTRa a Hobita. Ostatně, Kai   by mohl klidně zapíchnout   Šmaka, však natrénováno   už má! Katany byly ostré   (až na „mine is broken“),   japonské šoupací dveře ani   jedinkrát nezavrzaly (nemají   panty), jenže nevrzli si ani   Kai s Mika (jen o tom mleli   pantem). Navíc jeden samuraj   byl tlustý jako prase a   cachtal se v rybníčku, až   se mu sádelnaté kozy   natřásaly (a kačeny v sále   se tomu řehtaly, což bylo   pochopitelné). Závěrem   něco z úvodu filmu:   myslivost má očividně   tradici i v Japonsku, ale   hlavu té šestioké nestvůry   bych pověšenou nad krbem   fakt mít nechtěl!

Celkový verdikt:   ale jo... oddychovka, která   neurazí, ale ani nenadchne.

Boží trest.
Jsem moc a moc rád, že jsem   se k tomuto filmu dostal a že   ho mám! Protože můj svět   je plný plyšových   zvířátek, mladých,   krásných a hodných lidí,   spolehlivých přátel,   nezištně poddajných   kamarádek i beznadějně   zamilovaných biletářek. A   samozřejmě také lidí,   včas mi vracejících   vypůjčené peníze. Ahoj   Lukáši. Ovšem kromě nich,   jak už to v životě chodí,   však to znáte sami, sem tam   zakopnu i o pěkného vola,   krávu, svini, případně   přímo hyenu skvrnitou...   Tím ale nemyslím šéfa,   sousedku drbnu, policajta nebo   exmanželku. Ahoj lidi. (Né,   tůten Auctus tady, to opravdu   nejsem já... no fakt ne!   Copak bych si vybral tak blbej   nick? ) A pokud mi nějaká   ta, jak je pro sebe nazývám   „genetická vada“ s   gustem dupne na kuří oko, co   s tím? Zneuctít, zamordovat   a sežrat? V tomhle nebo v   jiném, výživnějším   pořadí? A co takhle se   pomstít nějak elegantně,   nekrvavě, a hlavně   legálně? Doporučením   „nového super filmíku,   zaručenou bombou!“ Co by   gentleman pro své nepřátele   neudělal... Seven Below je   pro tyto účely naprosto   ideální. Zábavný,   podmanivý, mysteriózní,   dechberoucí a   kuleivlasyrvoucí   superhoror!
Můj   bývalý oblíbenec Val Kilmer   se mi kdysi dost líbil   například v Nelítostném   souboji. Při té poslední   bankovní loupeži ho ovšem   postřelili. Myslel jsem si,   že do ramene nebo kam, ale   už je mi jasné, že musel   koupit taky jednu do hlavy...   A to, že vzal roli v téhle   slátanině, odfláknutém,   nudném a kreténském shitu a   to, jak se tam debilně   mátožil od ničeho k ničemu   (ostatně stejně tak se   mátožil i děj filmu) se dá   vysvětlit jedině tou kulkou,   která mu uvízla v hlavě a   tlačí mu na mozek! Tuhle   jeho „filmovou“ toaletní   roli neomluví ani nutnost   taky nějak platit   složenky...
Pánbůh   mě zřejmě tímhle   veledílem potrestal za to,   že kromě poctivého   kupování filmů,   samozřejmě za   nekřesťanské peníze, taky   občas stahuju...

HOLKY SE NEBIJOU !
Mě při hlášce Bílého   Helgeho „ Tak hoďte do   ohně Sněhurku!“ zaskočil   kešu oříšek do dýchací   trubice, lehce jsem zfialověl   a kus filmu prochrčel...   Ale nejen kvůli dobrým   gagům mám tuhle sice   blbounkou, ale místy docela   vtipnou komedii, zařazenu v   šuplíku Mít po ruce. Je to   hlavně za HOLKY SE NEBIJOU !  

Totiž, já   byl mámou vychovaný jako   rytíř (na bílém koni, jak   jinak)... A za jednu etudu s   prknem (na téma konkrétní   problémy trpaslíků se   ženami, které je dostaly do   vyhnanství v chaloupce), bych   rád udělil Zlatou desku - za   geniální scénku s mravním   přesahem.

Šilhoun: „K čemu by mi   byla kouzelná lampa? Můj   problém je, že NEDOKÁŽU   UHODIT ŽENSKOU, prostě to   nedokážu!“ A tak ho celý   jeho život ženské   ponižovaly a tloukly, a on se   tomu nemohl bránit. To, jak   ho Sněhurka vyléčila, to   mě upřímně dojalo. Tak   dlouho Šilhouna schválně   mlátila deskou do hlavy a   posmívala se mu   „Prohrál..! Prohráál... !   Prohrááál... !“ až_____   BUM !!! Koupila pumelici a   šla pod stůl... Hned bych   jí dal pusu, kočce jedné   černovlasé, dojemně   obětavé :-) A Šilhoun   výskal radostí „Kluci, já   jsem praštil ženskou! To je   úžasný! Dokázal jsem to   !“ A já zase jednou   dojetím brečel jako vůl...   nad obětavostí Sněhurky,   nad Šilhounem, i nad sebou...  

Ale teď už   musím končit, jsem pozvaný   k přátelům na večírek,   budeme hrát DESKOVÉ HRY : Na   slepou bábu, Trpaslíku   nezlob se, ale nejvíc se   těším na mnohem   složitější hru – na   Dvojitou hlavu !

9 ½ týdne jsem poprvé   viděl před víc jak   čtvrtstoletím (tý brďo, to   to letí - tfuj tfuj na   kukačkové hodiny), rok   poté, co jsem přišel o   panictví a tudíž jsem se   měl stále ještě hodně co   učit :-) Takže ty erotické   hrátky s jídlem ,s medíkem,   mlíkem, feferonkami a jinými   laskominami při snídani –   to byla bomba. Čuměl jsem na   to jako péro z gauče... Ale   je mi jasné, že dnešní   mládež už ten film asi moc   oslovit nemusí – dnes   stačí kliknout na myšku a   hned k vám do ložnice z   chlívserverů lezou   rozcapené slečny a   flegmaticky (nebo za velmi   špatně hraného vzrušení)   provádí samohanu s okurkami   obřích rozměrů,   popřípadě s ředkvičkami   na provázku, o další   zelenině raději ani nemluvě  
Dnes už se může   zdát 9 ½ odsouzený do   EROTICKÉHO PROPADLIŠTĚ   DĚJIN (to se mi povedlo, tak   by se dalo decentně říkat   pracovnímu nástroji staré,   vysloužilé ku..vy ), ale   myslím, že mu to nehrozí.   Například pro mě má tento   film své jedinečné kouzlo   stále. Třeba ta špica   muzika při hrátkách s   potravinami při snídani...   Aha, to už jsem říkal :-)

Tu ránu pažbou samopalu do zubů jsem nečekal
... na vteřinu jsem vyměkl a   přestal se krýt, vzápětí   jsem dostal kanadou kopanec   mezi nohy a než jsem stačil   popadnout dech a začít   kňučet, už mi na tepnu na   krku tlačil břit nože...   Tohle všechno mi způsobila   ta scéna se Sněhurkou a   partou vojáků. Kluků, co   druhý den odlétají pokusit   se nepadnout v Afghánistánu   (a taky se vrátit vcelku, se   všemi končetinami).

9 rota je   působivý a silný   (proti?)válečný film,   natočený na světové   úrovni Rusy, o pro ně velice   citlivém tématu, naprosto   obyčejně, bez příkras nebo   ideologických kudrlinek . Ze   žádného zákopu na mě   nečouhaly rohy pěticípé   hvězdy a když četa při   teoretické přípravě na to,   jaký jsou Afghánci   nebezpečný ludry, sborově   recituje ideologické   oddůvodnění proč vlastně   lezou do té země a s jakým   cílem, člověk to nebere   jako agitku zaměřenou na   diváka, ať už rudou nebo   protiválečnou, ale jako   prosté svědectví doby. A   jednoho tragického,   neúspěšného a hrozně   zbytečného válečného   dobrodruství.
Zdravím kamaráda M. do   Lógaru. Prý letos prostí   vesničané v horách měli   bohatou sklizeň. Díky   skrytému, ale   všudypřítomnému dozoru   Tálibánu. A produkce opia   je už zase na úrovni před   vpádem Amíků. Stejně jako   všechny armády před nimi, i   oni nakonec budou muset tu   zemi opustit (a tvářit se,   že to vlastně žádná   porážka nebyla).

Z té haly jsem   tenkrát utekl, Sněhurku jsem   jako jediný z party   nepomiloval a z Opavy do   války v Afghánistánu jsem   odletěl umřít jako panic.   Na tu krásně zpocenou holku   s něžně vykrojenými rty,   tak udivenou, že jí   říkají Venuše, co z   mořské pěny vystoupila,   klečí jí u nohou a   všichni naráz je líbají,   jsem už jen marně s   lítostí vzpomínal.
  „Už ti někdo řekl, jak   moc jsi krásná?“
  „Co tak koukáš, zamiloval   ses do mě? Tak se se mnou   ožeň, a tihle tvoji   kamarádi k nám budou chodit   na návštěvu...“
„Jsi bohyně...“
„A ty jsi idiot...“

Tak tímhle filmem mě někdo   zkouší. Někdo po mě jde. A   já jsem asi udělal chybu.   Velkou chybu. Pustil jsem si   to, aniž bych tušil, že to   prý má být komedie, byť   černá. A vzal jsem to   vážně. Tak se pak nemůžu   divit, že jsem z toho byl   zaraženej. Moc zaraženej. A   nasranej na... Já vlastně   ani nevím na koho. Proč   vůbec mi tohle někdo   udělal!

A   vzal mi moji víru, moje   jistoty. Řeknu vám, tohle   mě zneklidnilo. Velice   zneklidnilo. Navíc mi při   urážení Toho, kdo je nad   námi nade všemi, málem taky   začala téct krev z ucha.   Ačkoli, když nad tím tak   přemýšlím – s vousy by   možná byl ještě   charismatičtější, než s   knírkem. À propos, abych   nezapomněl, nevíte někdo,   jestli měl Hitler rád   jablkový koláč? P.S. Filmu   jsem dal původně jen jednu   hvězdu. Proč? Prostě proto,   že jsem racionalista   (neplést s nacionalistou!). A   nesnášenlivej a zlej ateista   (mám to napsaný i v   papírech, že jsem zlej).   Ale po čase, zhruba po po   šesti týdnech, jsem to   hodnocení změnil.

„Ahoj Wednesday !
Jak   se máš? Já se mám docela   špatně, ale snáším to   docela dobře. I díky Tobě,   moje milovaná, morbidní   holčičko. A co bráška.   Nezlobí Tě? Už se Ti   podařilo ho usmažit na   elektrickém křesle?
Jak už jsem Ti psal, mám   takovou divnou nemoc. Jsem   kinofil a prý se to nedá   nijak léčit. Doktoři   říkali, že mi zbývá už   jen pár desítek let   života... Ale díky té mojí   chorobě vím, co všechno   Tě čeká v budoucnosti.   Prozradím Ti pár věcí, na   které se můžeš těšit.   Vyberu nějaké pěkné   děsuplné zvrácenosti, abych   Ti udělal radost.
Tak   si představ, že starej   hnusnej negr Tě bude hrůzu   dní držet „V   řetězech“ A jenom v   kalhotkách - wow! Asi Ti bude   trochu zima, ale bude Ti to   moc slušet. A ten černoch   bude navíc celou dobu   opruzovat drnkáním na kytaru   a zpívat Ti o nějakém   černém hadovi. No opravdu!   Naštěstí fakt hezky a   srdceryvně. A proč tě   sváže řetězy? Prý aby Tě   (kazišuk jeden...) vyléčil   ze závislosti na sexu ( teď   ještě asi nevíš, co to   je, ale kdybys to chtěla   časem naučit, tak mi   určitě napiš!). A nebo   Liam Neeson, hodný,   seriózní pán. Ten Tě celou   svlíkne a půl filmu Tě   nechá ležet nebo se   procházet úplně nahatou   přímo před kamerou. To už   budeš velká holka, pěkně   vyvinutá, takže wow ... wow!   Jenže Ti bude ještě   větší zima. Dokonce   taková, že si budeš myslet,   že jsi mrtvá. Že už máš   „Po životě“. Ale   nebudeš si to chtít   přiznat. Bohužel nikdo Ti   nepodá pomocnou Ruku... Ale   zdaleka to nejzvrácenější   Tě čeká hned v druhém   díle o vaší rodině. Zlí   rodiče Tě pošlou, ó   hrůzo, na pionýrský   tábor... brrr!!! No, budu   muset končit, mám na   zahrádce dost práce s   růžemi. Tak se měj zatím   fajn. Jo, a prosím Tě, na   brášku už příště neber   nůž! Sekera je lepší... S   pozdravem Tvůj fanda až za   hrob. Pavel. “
Addamsova rodina – moje   srdeční záležitost!   Láskyplný svět   černočerného humoru a té   správně morbidní rodinné   pohody tak trochu jinak   žijících milých monster.   Nelítostně a bez smilování   hrst hlíny a 100% na rakev.   Ruku na to :-)

„Ahoj Wednesday !
Pamatuješ, jak jsem Ti v   dopise po prvním díle vaší   Addamsovy rodiny prozradil,   že Tě v druhém díle zlí   rodiče šoupnou na tábor...?   Vidíš, měl jsem pravdu. Ale   viděl jsem, že sis to   náramně užila, stejně jako   v jedničce. Už věříš,   že díky mé chorobě (   kinofilii ) vím, co Tě v   budoucnosti čeká? Těšíš   se, až se ocitneš polonahá   „V řetězech“, jak jsem   Ti psal minule ? A chtěla bys   znát i jiné roztomilé   zvrácenosti, které pro Tebe   svět filmu připravuje ?
Nebojíš se duchů?   Hloupá otázka, viď :-)   Tuhle mi Casper říkal, že   už se na Tebe moc těší,   prý jen co Ti umře maminka.   Ta zatracená kočka! To byla   fakt hrůza - no co, nikomu se   nemůže povést všechno... O   pár let dříve, než půl   filmu proležíš nahá na   pitevním stole před Liamem   Neesonem (jak už jsem Ti   psal minule), zažiješ   Ledovou bouři, tentokrát   naštěstí přiměřeně   oblečená. Tedy až na ten   poklopec riflí - „ukážu   ti svou, když mi ukážeš   svýho“ To víš, to jsou   ty nástrahy   dospívání...
A pak   už to bude v sexu lítat -   Všichni moji muži (vlastně   Tvoji muži) by mohli   vyprávět! Taky bohužel   začneš z mladické   nerozvážnosti kouřit a   čeká Tě Osudová sázka o   200 cigaret. Ale neprozradím   Ti, jestli ji vyhraješ. Co Ti   prozradím je, že výlet do   místa s nevinným názvem   Ospalá díra si určitě   užiješ, má milovaná   morbidní holčičko... Budou   se tam kolem Tebe kutálet   lidské hlavy v uspokojivém   množství – já jsem   napočítal sedmnáct   useknutých hlav! Ale prý   jich tam bylo ještě víc,   říkala 261972...
A   když Tě přestanou bavit   chlapi, rozdáš si to s   ženskou. Neboj, bude to   dostatečně odporná Zrůda.   Já vím, být za morbidní   holku už od malička, to je   asi Prokletí, viď?
Jo a prosím Tě,   Wednesday - jestli si chceš   opravdu pořádně užít   Strach a hnus ;-), tak si v   roce 1998 zajeď do Las   Vegas... Abych se rozloučil   nějak optimisticky - jak   říkal Tvůj táta mámě   Morticii, když ji trápily   starosti: „Miláčku,   nemuč se! ... To je moje   práce...“
S   pozdravem Tvůj fanda až za   hrob. Pavel “
- - - -   -
Kdysi jsem s   Christinou Ricci četl   rozhovor, že nezávislé   filmy jsou sice fajn, ale prd   placené, tak doufám, že už   si finančně polepšila.   Nerad bych, aby má sladce   mrtvolná láska musela z   hladu jíst krysy, netopýry a   pavouky. Rozhodně ne beze   mě ...

Seriál plný   (závěrečných) řečí o   tom, že pro echt-právníky   neexistují žádní viníci   či nevinní, ale pouze   odsouzení či osvobození. A   o tom jaké všemožné   krávoviny jsou prdlí   Američani schopní hnát až   k soudu. Jen bych ze seriálu   vyškrtl postavu Ally McBeal   (heh - a tedy i přejmenoval   seriál) s jejím neustálým   otravným, leč marným   hledáním partnera, ideálně   klonu jejího otce, že..   Vystačil bych si s hnusným   pragmatikem, empatií   nepolíbeným Richardem Fishem   (zajímavá úchylka na laloky   vytahané kůže na krku   milfek) a s neskutečným   pošukem Johnem Cage s jeho   schopností orat se soudci i s   porotou a vykecat jim díru do   hlavy při obhajování   neobhajitelného.

Ale fuj! To byl ale hnusnej   pavouk! Aby taky ne, když ho   hrál Andrew Garfield,   tragický výsledek   genetických pokusů   zkřížit herce s prknem.   Navíc ten jeho sklípkan   Peter Parker byl pěkně   blbej, jak blackout o   Vánocích. Upřednostnil   elektrosex a místo aby   zasunul do Gwen, strkal to do   zásuvky, zkrat nezkrat, prý   aby zachránil celý N.Y. a   nahodil vyražené pojistky.   Naproti tomu Max Dillon, to   byl sympaťák! Zpočátku   single, nesmělý až   uťápnutý, později   roztomilý elektrický šmoula   s přerostlým egem a s   jiskrou v oku, nabitý zlostí   jak baterie Duracell. Tomu   jsem fandil! Škoda, že   dostal ve scénáři tak málo   prostoru. Takhle, ono se dalo   dívat i na Spider-Mana,   jakmile ukryl svůj hnusný   ksicht pod tu hezkou pavoučí   masku a kromě páchání   dobra občas spáchal i   nějaký ten vtípek.   Bohužel, jakmile masku   sundal, bylo zle... Toho   Andrewa Garfielda bych   nejradši umlátil plácačkou   na mouchy!

Ssssssss...trašné!
To jsme si tuhle vyrazili s   partou na Borneo, narvat si   pár orchideí do herbáře.   Kámoška měla blbej nápad a   skočila z lodi do řeky, že   si odtamtud zatelefonuje,   když vtom... BAF! Krokodýl!   Velkej jako stodola, ale   naštěstí kolozubej,   pidlookej a úplně blbej.   Neuměl ani pořádně chytit   kořist do čelistí   (jizvička na ruce té holky   jen na tři stehy). Tak jsem   hupsnul krokodýlovi na   hřbet, skotačil na něm,   válel s ním sudy a pěkně   si s ním zapíchal. Tedy, ne   s ním, do něj. (Nožem,   čuňata! :-). Holky na lodi   mě pak žraly, což bylo   fajn. Dokonce i jejich malá   opice mi lezla na klín a   tvářila se vilně. Nevím,   jestli byla makak, ale   zkoušela na mě makat! To mě   dost rozrušilo, nečuměl   jsem pořádně na cestu, s   lodí vjel do vodopádu a tím   jsem ji totálně zrušil. Pro   holky jsem už pak nebyl   geroj, ale debil. Za trest   jsem ty kozy zatáhl do   džungle a jejich kámoše   nechal sežrat jednou   přerostlou užovkou. Holky   začaly bulit a mě bylo   jasný, že jsem to přehnal.   Proto jsem je zkusil přivést   na jiné myšlenky: „Po   takovýmhle jídle bude ten   had trávit dlouho... Tak jdem   na ty kytky, když už jsme   tady, no ni?“ Užovka to   odsouhlasila, lehla na dno a   začala tiše trávit. Holky   to odsouhlasily taky a šlo   se.

Cestou   pralesem nás romanticky   ožužlávaly pijavice,   prostě pohoda výlet. Až na   to, že ta chlípná opice se   nás furt držela jako   klíště. My jsme si jí   radši nevšímali,   prosekávali jsme se pralesem   jako praví chlapi a u toho   jsme vedli babské řeči,   abychom zmátli domorodé   lovce lebek. Mezitím ale   bestii anakondě nějak   vyhládlo, zvedla prdel ze   dna, nenápadně nás   předběhla rákosím a   zřejmě kdysi viděla   Čelisti, protože se pokusila   sežrat naši náhradní loď.   To se jí sice nepovedlo, ale   loď aspoň vybuchla. Hadice   se lekla a vyplivla právě   sežraného kapitána, což   nebylo dobře, protože tím   pádem zůstala zase hladová.   Naštěstí byl zrovna říjen   a hadi byli v říji. Asi   dvacet samců zatáhlo naši   milou anakundu do mlází a   tam ji začali... Jak to   říct slušně...? No   prostě, začaly tam probíhat   hadí orgie. Tou dobou mě už   celej ten výlet docela   štval. Moskyti protivně   bzučeli, opice zuřivě   vřeštěla a holky   zodpovědně hysterčily. Ale   hadi to měli všechno na   háku a vesele se pářili,   jako by se nechumelilo. Jenže   u toho sexu jim všem   samozřejmě děsně vyhládlo   (to znáte, ne?). Plazi   zanechali muckání a začali   nás zase žrát, jednoho po   druhém, přesně dle rozpisu   ve scénáři. Kámošku to   už docela otravovalo, tak   jednomu nenažranýmu   syčákovi uťala jediným   máchnutím hlavu, jak blahé   paměti Bajaja drakovi. A do   toho mumraje rozkvetly   konečně ty pitomé kytky. No   sláva! Teď už jen zbývalo   se kvůli nim vzájemně   postřílet, a pak konečně   vyrazit domů. Na oslavu konce   filmu jsme si ještě   rozvítili jednoho hada,   hupsnuli jsme na vor a byl   šlus. BACHA, SPOILER! Ovšem   ta retardovaná uječená   opice bohužel taky přežila.   A zase na mě makala! :-(

Hrabal se točí opravdu   těžko, ale v tomhle   případě jsem byl s   filmovým zpracováním více   než spokojený. Je to sice   podobný případ jako u filmu   Limonádový Joe, některé   postavy příběhu i celkové   vyznění vyznívá u filmu   lehce odlišně než v   knižní předloze, ale film   má zase svoje jiné kouzlo.   Dal bych 8 hvězd, ta devátá   je čistě osobní - jako   člověk, živící se již   roky jako obchodní zástupce,   mám představu, co to je za   bombu "udělat   drogistu" :-)

Naštěstí nejsem kocour.
Kdybych totiž byl kocour,   hrozilo by mi u každého   dílu (a že jsem jich už   bohužel viděl - syn tu   myšku doslova žere), že se   na tu ocasatou baletící   potvoru (jó balet, ten taky   "miluju") se   zavrčením vrhnu... a   rozplácnu se o obrazovku   televize. Za mě hvězda, syn   dává devět, tak holt   průměr. Nejstrašnější   díl byl ten, jak se tam furt   ty růžový rocny mrcasily po   sklepení a u toho kvílely   "Ještě   sýýýr...ještě   sýýýr!" Neptejte se   mě proč.

Působivý dokument z cyklu   "Zapomenuté   výpravy" jen nevěřím,   že má jen 23 minut... na mě   zapůsobil jako skoro   hodinový. Budu si ho muset   zase někdy pustit - nejlíp   jako motivační záležitost,   až se budu připravovat na   "výlet" do Dolomit   nebo do Alp ...

I mistr tesař se někdy   utne... Lars von Trier ovšem   ne!!! Ten se s Antikristem   neutnul, ale bohužel si   přímo šlápl na   hrábě...
Naprosto   famózní úvod s tragédií,   po jaké bych o rozum přišel   i já, o tom žádná. V mém   případě tedy spíš o   zbytky rozumu ;-) Takže   ušmiknout (né klitoris, ale   ten geniální úvod!) a   postavit na piedestal TOP   nejsilnějších a   nejpropracovanějších   filmových scén všech dob. A   to, že matce hráblo, to se   dalo čekat, s tím opravdu   problém nemám. S čím mám   docela problém je, že   hráblo i mému oblíbenci   Larsovi, který se kvůli   filmařskému řemeslu již   při natáčení Království   upsal ďáblu a kvůli tomu si   teď myslí, že mě může   téměř celý film mlátit   klackem samoúčelnosti po   hlavě a já mu k tomu do   rytmu budu tleskat rukama   zaprasenýma od krve a rochnit   si, jakou čest mi Lars svým   „uměním“ prokazuje...   Nebudu se dál planě   rozčilovat, ulehčuji si   práci a bez výhrad se   podepisuji pod komentář   Hugina. O dvě hvězdy víc   než on dávám, abych   alespoň nějak zmírnil   psychickou újmu, kterou dva   dobří herci - Willem Dafoe a   Charlotte Gainsbourg, zcela   jistě utrpěli při   natáčení těchto   zhmotnělých režisérových   obsesí.

Závěrečné titulky:   Tento komentář byl volně   inspirován mým skutečným   životem, jakákoli podobnost   s komentáři ostatních   uživatelů je čistě   náhodná. Při psaní tohoto   komentáře nebylo usmrceno   nebo zraněno žádné   zvíře, ať němé, mluvící   nebo vycpané, ani nedošlo k   jakémukoli poškození   žádných genitálií...

Kdybych byl ředitelem CIA a   někdo mi navrhnul plán na   exfiltraci pár Američanů z   rozdivočelého Íránu,   nemlich tímhle hollywoodsky   komiksových způsobem,   vyrazím s ním dveře. Ten by   letěl!!! Z mé kanceláře i   od zpravodajců vůbec. Už   bych ho nenechal v Langley   dělat ani vrátného.   Jenže... No, asi je dobře,   že nejsem ředitelem CIA.   Příběh je natočený   napínavě a se zajímavým   kontrastem mezi   „prohnilým“, leč   poklidným západním světem   a zemí náboženských   magorů, zmítanou   revolučním vražděním a   špiclováním všeho a   všech. Dramatický souboj   Velkého Satana a Velkého   Ajatolláha probíhá   uprostřed papundeklových   pomalovaných kulis filmových   studií, stejně jako v   ulicích Teheránu,   zaplněných zfanatizovaným   davem a lemovaných   oběšenci, houpajícími se   na ramenech stavebních   jeřábů. Strašidelný,   napínavý, zábavný i   poučný příběh. Jo, a   ocitnout se v kůži jednoho z   těch šesti Američanů,   posr... bych se strachy.

Což o to, ten film   "mluví spotřebitelsky   dobře". Jen je to   dlouhé a náročné, jak 19ti   hodinová šichta servantek v   jídelně Papá Songa. A ano,   je to výpravné a plné   divadelních převleků, ale   film pouze běhá jako veverka   v bubnu od jedné reinkarnace   padoucha (či hrdiny) k   druhé, vážné otázky   svobodné vůle člověka být   zlým nebo dobrým moc   nenakousne, neb role jsou   osudem/Bohem/scenáristou   jasně rozdány a celé to   působí dost fatalisticky.   Prostě - blbá karma   člověka přečká i   apokalypsu! :-))

Pravda, v otázce   reinkarnací nám dělá   trochu bordel demografický   vývoj obyvatel planety Země.   Dnes je nás 7 miliard, v   době jedné z příběhových   linií, v roce 1849, to byla   jen 1 miliarda. Čili každý   pirát či otrok z té doby se   reinkarnoval do sedmi lidí   dneška? A nebo je to vždy   jen kus za kus? Čili je dnes   na Zemi 6 miliard lidí,   kteří nemají žádné   minulé životy? Zřejmě   pouhé tělesné schránky, v   nádrži vyrobení jídlonoši   :-) A to nemluvím třeba o   úsvitu faraonů, 4000 let   př. n. l., odhad je jen 20   milionů lidí na Zemi,   sakumprdum. Cha! 7 miliard   děleno 20 miliony dává   tristní výsledek 350. Čili   nám tu dnes běhá 350 lidí,   co byli kdysi Tutanchamónem,   při tom zakopávají o pár   stovek Máří Magdalén,   desítky Kryštofů Kolumbů a   pět, šest reinkarnovaných   Hitlerů! Jak by řekl docent   Chocholoušek: „Vy nás ale   zásobujete!“.

Ale nešť, logiku   stranou. Berme to chvíli   karmicky :-) Takže třeba   já. Škodím, kudy chodím.   Ok. Svobodně se rozhodnu   opravit si karmu (kombinačky   značky reca mám), nebýt   již svině a zbytek života   budu už jen páchat dobro.   Hodnej kluk! Takže v   příštím životě můžu   být třeba i novodobou Matkou   Terezou? A nebo budu zase   svině, jen o trošku menší?   A kolik reinkarnací je tedy   potřeba, abych se konečně   úplně odsvinil? Jenže tyhle   zásadní otázky v našem   paperbackovém Atlasu světa   ani nenakousnuli. Za dvě a   půl hodiny času! Proto   dávám jen sedm hvězd, za ty   masky a za snahu. Za   natočení základní   informativní brožurky pro   laiky (kteří dosud znali jen   tu karmu, co jim visí v   koupelně nad umyvadlem).

Klasika
Nebojím se říct že je to   klasika od Disney/Pixar
(citace: „Okamžitá   klasika“ – Richard   Corliss, TIME :-).
Zcela nepochybně. Jeden   čas náš uličník   sjížděl ty oplechované   příběhy v takovém tempu,   že mi pak auta jezdila v   hlavě ve dne v noci ještě   pár týdnů poté, co   přešel na rybičku Nemo...   :-)

Co ještě dodat k této   klasice? Veškerou svou   infantilní invenci jsem   vyčerpal u jedničky. Dvojku   už jsme s mým synem   sjížděli v obráceném   gardu. On za volatem a já   chrápající na sedadle   spolujezdce.
Ještě   snad s dovolení ocituji něco   z popisků distributorů:   „... auta nám pomáhají   uvědomit si, že na světě   existují i důležitější   věci než trofeje a sláva...   učí děti hravou formou   poznávat hodnoty,   rozeznávat, co je správné a   co ne...“ (sic!)
P.S.   pokud čtete tento komentář   omylem, protože jste   původně hledali jiný film   (o autech a lásce...),   rozhlédněte se, jestli něco   nejede, a rázným krokem   přejděte k mému NOVÉMU   komentáři filmu Crash (1996)   ;-)

Seriál s plnou nádrží.
Našemu uličníkovi se   tenkrát ta oživlá autíčka   moc líbila, jeden čas je   „sjížděl“ denně a   tudíž mám nakoukáno i   já.
Naštěstí jsem   se ale do žádného z   autíček od Kardanové Lhoty   u Dálnice 66 nezamiloval ;-).  
Nespolehlivý Johny,   soutěživý Ej, rozvážný   Miles, Franklin, Isidora,   ambiciózní Blesk McQueen   (synův favorit), ohnivá   Španělka Maria, ošuntělý   Burák, Profesor, dokonce ani   autice Sally, ani EMMY - ta   ovšem není auto (?), to je   ta baba, od které   několikrát dostal tento   seriál cenu...
ti   všichni mě nechávali   citově chladným (a nejen   kvůli tomu amíkovsky   nabubřelýmu moralizování a   otravnýmu mlácení pantem,   pardon, vlastně kapotou...).   Zkrátka mě nechali   chladnějším než chladič   odstaveného vraku. Snad jen   skromná, ale tajnosnubná   Bludička, s tou bych si   možná dal říct ;-)
 
P.S. malý test pro   filmové echt- kinofily   "od sousedů": dvě   z výše jmenovaných   autíček nepocházejí z   tohoto seriálu, ale z   pozdější   "konkurenční"   Disneyovky Auta 1 (a Auta 2).   Máte na odpověď 100   vteřin:
Tik ... Tik   ... Tik ... Tik ... Tik ...   Tik Tik Tik Tik Tik Tik ...   TAK !
?
Nic ?   Pche... ! Prej   odborníci...
;-)

Jako byste se dívali na obraz   šternberského (z tohoto   kraje jsem se naplavil do   Plzně) naivního malíře   Libora Vojkůvky a někdo se   vás pak zeptal, O ČEM ten   obraz byl? Takže – ano,   bylo to o tom. Takové ryze   Andersonovské... Bylo to   plné sytých barev, sytých   charakterů, sytých skautů a   sytých dialogů. Hladové   byly jen ty dvě divné,   nezvykle sofistikovaně   uprchlé děti.
A   ačkoli byly tak velice   divné, hladové po lásce   byly úplně normálně. Jako   kdokoli z nás - z našeho   dospělácky šedého světa -   kdysi dávno taky býval. Jen   divný Sam a ještě   divnější Suzy ten hlad   brali tak nějak víc od   podlahy, bez kompromisů. Jak   řekla Suzy po krvavé bitvě:   „bylo to buď my, nebo   oni“
Jo, jo, pamatuju   si - taky jsem chtěl kdysi   dávno v mých pionýrských   letech utéct z domova,   vybaven příručkou   zálesáka. I vzduchovku jsem   měl a sirky taky... Vlastně   mi chyběla jen ta kánoe.   Ovšem, co s kánoí na Hané,   že. A taky jsem tak nějak   ani neměl s kým utíkat,   což je chyba dosti zásadní   ...

Tak jsem si   to alespoň teď v dospělosti   dodatečně užil při tomhle   krásně groteskním   Andersonově úletu do   barevnějšího a   láskyplného světa. A jeden   malý, něžný vzkaz těm,   kdo by se tuto nádhernou   naivní malbu na filmové   plátno odvážili hodnotit   jako blbost :
Nešahejte mi na tento   film...! Nebo vás bodnu   nůžkami pro leváky!
V případě   protichůdných názorů na   tento film je totiž situace   jasná: buďto my, nebo vy   ;-)