Jak básníkům chutná život

Jestli tenhle film někomu   prospěl, tak především   Janě Hlaváčové.   Mimořádně zdařilá   ukázka, jak se z vedlejší   role dá vytěžit maximum.   Hrála v mnoha filmech a   inscenacích, ale svou   excelentní kreací sestry   Toničky se zapsala do   širokého povědomí.   Neméně podařené je i   tradičně úsporné herectví   Rudolfa Hrušínského.

Pro mne ten nejlepší co se   týče vtípků a podobných   věciček. Tento díl jsem   viděl kdysi jako první,   protože mne na to vyslal   kamarád a vlastně teprve   poté jsem šel na díly   předešlé. U tohoto filmu   jsem se divil. Že některé   hlášky vůbec prošly.   Navíc se mi tento díl   líbí, že je tam pár   záběrů u hospody ve   Škvorci, ze které mne kdysi   málem vynesli nohama napřed.

Štěpán potkává svou   další dívku, Alenku neboli   Píšťalku.   Nejvydařenější hláška   filmu "A co když je to   dítě tvoje?" Říká   maminka Štěpánovi a ten   odvětí: "Vyloučeno,   takový jméno bych dítěti   nikdy nedal." Díl o   něco málo lepší než když   přicházeli o iluze.

S odstupem času od prvního   zhlédnutí a po natočení   dalších dvou dílů jsem   zvýšila ohodnocení a   přidala komentář. Protože   pak už byla kvalita jenom   nižší a kvalitního humoru   pomálu. Tady bych ještě   nevěděla co vyzdvihnout   více, zda sestřičku   Toničku v podobě Jany   Hlaváčové nebo natáčení   seriálu o mládeži v druhém   plánu příběhu nebo   vynikajícího Rudolfa   Hrušínského nebo Mirečka a   jeho delegaci ("Mirečku,   máš dolary?"   používáme doma velmi   často). Vejmělková lehce   unylá a předabovaná   sytějším hlasem Zlaty   Adamovské, Rostislav Kuba s   jeho plánovacím systémem se   svojí rolí zapsal do   nesmrtelných hlášek,   Václav Svoboda od   předešlého dílu k   nepoznání a musím zcela   souhlasit s komentářem   Petry.Barbie.

třetí pokračování je pro   mě osobně to   "nejslabší" ale   porád je tam dobrý humor a   skvělí herci,,, viděl jsem   ho také několikrát a   pořád si kvalitu drží i   když už se některé věci   trochu opakují a nemá to   takový tah na bránici jako   první dva díly.

Třetí filmová část   série, podle původních   plánů poslední, mají   všichni po škole a ubírají   se do víru dospěláckého   života. Pro chlapce to   znamenalo především odchod   na základní vojenskou   službu a tak tento díl měl   být především vojenský.   Ministerstvo národní obrany   to však nepovolilo, snad   kvůli zesměšňování   armády, či co, takže z toho   sešlo. Z dnešního pohledu   ohromná škoda. A tak se toto   životní období přeskočilo   a šlo se rovnou do   zaměstnaneckého procesu.   Vlivem doby, kdy se příběh   odehrává, samozřejmě   socialistického. A že ani   socialistické zdravotnictví   nebylo procházkou růžovým   sadem nám poetickým   nadhledem a humorem sobě   vlastním tento příběh   přibližuje. Štěpán   Šafránek nastupuje do   nemocnice, ale než se stačí   rozkoukat, končí jako   obvoďák. Počínání v   tomto zaměstnaneckém stavu   jako lehká satira kloubící   se s ryzý realitou se ukázal   jako výborný počin. Jana   Hlaváčová coby zdravotní   sestra naprosto   nezapomenutelná. A to by   nebylo, aby Štěpán také   neměl novou dívku. Zlí   jazykové ho už začali   porovnávat s Jamesem   Bondonem, neb jak známo, má   v každém filmu také jinou.   Eva Vejmělková coby   Píšťalka svou roli pojala   adekvátně a plně v souměru   s předchozími dívkami.   Bohužel, stejně jako Adriana   Tarábková v předchozím   filmu, byla také nadabována   a to Zlatou Adamovskou. No a   Kendy, ten už pracuje jako   pomocný režisér.   Studentský život je tedy   pryč, ale chlapcům jako by   to nevadilo. Potýkají se s   problémy jak v životě   soukromém, tak i pracovním,   avšak humor stále   neztrácí. Film jako takový   je samozřejmě jiný, než ty   předchozí, právě vlivem   dosáhnutí dospělosti všech   protagonistů. Na zábavnosti   a svěžesti to však   neubírá. Jen záleží na   úhlu pohledu, jak na to   divák pohlíží. Zohledňuje   se stále ještě mladická   nerozvážnost a nebo se to   už přiklání k   dospěláctví, kde by měl   mít už člověk rozum? V   rámci vyrovnanosti snad od   všeho něco. I tento film se   okamžitě stal filmovým   kultem, ke kterému se diváci   rádi vracejí. A   zaslouženě.

...aneb Jak se plánuje desetiletka:-))
Naplánovat desetiletku   včetně dovolené v   Jugoslávii a dvou dětí je   celkem snadné, ale je třeba   napřed být nejlepší, stát   se obvodním lékařem v   Bezdíkově a mít stále na   paměti, že: "To musím   zvládnout sám!" A to   včetně nástěnky, jež   může třeba vybízet, že:   "Zdravou výživou ke   zdravé stolici." Jestli   se do té zdravé výživy   počítají také vaječné   hody z balíčku pěti vajec   od pacientek, to nevím,   nicméně by to třeba   věděla nepostradatelná   paní Kiliánová, u níž   platí heslo: "Když   nemůžu, tak   nemusím..." K tomu je   nutno vyplnit spoustu lejster   a potvrzení, ovšem pozor na   to, aby se preventivní   prohlídky blížily   celostátnímu průměru. Že   je to na palici? Ano, to je,   takže - zbývá zaběhnout na   zámek na prohlídku a třeba   vyzkoušet postel na jedno   použití. Stylovou atmosféru   navodí zámek vymalovaný ve   všech ročních obdobích,   jenom na malíře nemluvte,   jestliže se Vám nebude něco   zdát na jeho obrázku, neb   Vám odpoví: "Já nejsem   nikde organizován, takže si   můžu malovat, co chci a jak   chci." Tak nic, lepší   je si koupit auto a aktivně   využít jeho přední   blatník, pak už vše půjde   samo:-))
Můj   nejoblíbenější   "básnický" díl,   který je naprosto bezchybný   od začátku až do konce.   Obodovala jsem ho však   stejně jako dvojku - tedy   deseti body. Dát devítku u   dílu dvě mi přišlo málo,   taktéž nemá chybu, čili v   připadě trojky bych musela   dát nejméně 20 a taková   stupnice zde není. Ačkoliv   jsou Básníci pentalogií,   pro mne zůstávají původní   trilogií, neboť   porevoluční díly už s nimi   mají pramálo společného,   hlavně tedy absolutně   nepovedená a politikou   prolezlá čtyřka, pětka se   paradoxně s větším   časovým odstupem povedla o   něco lépe, ale staré slávy   našich klasických Básníků   již také nedosahuje.

Štěpán Šafránek nastupuje   po absolvování fakulty jako   doktor do místní nemocnice.   Brzy si znepřátelí hned   místní primářku a stává   se doktorem na obvodním   středisku a jeho láskou se   stává dcera jeho pacientky   Hubáčkové Alenka.   Spolupracuje všestranně se   sestrou Toničkou a spíše   razítkuje než léčí. Svoje   povolání poznává i jeho   kolega Kendy, prostě jejich   život je úplně jiný než   si oba dva představovali.

Zatímco
prozatím poslední díl   básnické sextalogie by se   mohl jmenovat třeba:   "Jak básníci   přicházejí o humor".  
Snímek "Jak   básníkům chutná   život" je čistokrevnou   komedií, při které se   bavíte od začátku až do   konce.
Hlavní hrdina   Štěpán Šafránek nám   dospěl, vrátil se do   rodného hnízda a po   několika láskách, které by   uspokojily jeho mladistvý   chtíč, se porozhlíží po   děvčeti, které by bylo   vhodné také pro život a   založení rodiny. Po mnoha   humorných peripetiích se   nakonec rozhodne pro dívku,   kterou mu můžeme všichni   jen závidět.
Evička   Vejmělková ve svých   nejkrásnějších letech,   kouzelně předabovaná Zlatou   Adamovskou by okouzlila   prostě kohokoliv...
Třetí díl série o   mladíkovi z maloměsta,   který se rozhodne stát   lékařem a celý svůj život   věnuje hledání lásky se   mně osobně jeví, jako   nejpovedenější.

Pro mě to je asi nejlepší   díl Básníků, výborná   Jana Hlaváčová coby rázná   sestra Tonička, a pak musím   zmínit Pavla Zedníčka coby   saniťáka. Ten taky nemá   chybu. "Tak, a jsme v   prdeli i s ambulancí!"   Pohodová klasika, na kterou   se dá dívat pořád.

Další osudy Štěpána a   Kendyho.Už třetí.Štěpán   se po studiích dostává jak   se říká do   života.Nastupuje do místní   nemocnice,kde však po   neshodách s tamní   primářkou je přeřazen do   zapadákova Bezdíkova,kde se   setkává se svéráznou   zdravotní sestřičkou v   podání skvělé Jany   Hlaváčové i krásnou   dívkou píštalkou.Vysoká   latka zůstala zachycena.Film   se nese v příjemné   atmosféře prvních snímků.

Česká klasika kterou   můžete vidět i stokrát a   nikdy se vám neokoukají.   Kříž se ovšem ale v jiném   filmu nemůže realizovat. Je   tak charakteristickou postavou   že se prostě do jiného   filmu nehodí.

Štěpán a Kendy opustili   učebny a vpluli do   praktického života. Kendy   hledá štěstí mezi   filmaři, Štěpán oblékl   bílý lékařský plášť a   nastoupil své první místo v   ordinaci. Oba se v praxi   potýkají s řadou   překážek, k nimž   zaujímají svůj vlastní,   nekompromisní atrochu   výjimečný postoj.   Odmítají se vzdát výsady   mládí a zařadit se mezi ty,   kteří smířlivě a   odevzdaně vpluli do   každodenního stereotypu a   všednosti

Tenhle díl se mi líbí asi   nejvíc