Jak básníkům chutná život

Pro mne ten nejlepší co se týče vtípků a   podobných věciček. Tento díl jsem viděl kdysi   jako první, protože mne na to vyslal kamarád a   vlastně teprve poté jsem šel na díly   předešlé. U tohoto filmu jsem se divil. Že   některé hlášky vůbec prošly. Navíc se mi   tento díl líbí, že je tam pár záběrů u   hospody ve Škvorci, ze které mne kdysi málem   vynesli nohama napřed.

Třetí filmová část série, podle původních   plánů poslední, mají všichni po škole a   ubírají se do víru dospěláckého života. Pro   chlapce to znamenalo především odchod na   základní vojenskou službu a tak tento díl měl   být především vojenský. Ministerstvo   národní obrany to však nepovolilo, snad kvůli   zesměšňování armády, či co, takže z toho   sešlo. Z dnešního pohledu ohromná škoda. A   tak se toto životní období přeskočilo a šlo   se rovnou do zaměstnaneckého procesu. Vlivem   doby, kdy se příběh odehrává, samozřejmě   socialistického. A že ani socialistické   zdravotnictví nebylo procházkou růžovým sadem   nám poetickým nadhledem a humorem sobě   vlastním tento příběh přibližuje. Štěpán   Šafránek nastupuje do nemocnice, ale než se   stačí rozkoukat, končí jako obvoďák.   Počínání v tomto zaměstnaneckém stavu jako   lehká satira kloubící se s ryzý realitou se   ukázal jako výborný počin. Jana Hlaváčová   coby zdravotní sestra naprosto nezapomenutelná.   A to by nebylo, aby Štěpán také neměl novou   dívku. Zlí jazykové ho už začali porovnávat   s Jamesem Bondonem, neb jak známo, má v každém   filmu také jinou. Eva Vejmělková coby   Píšťalka svou roli pojala adekvátně a plně v   souměru s předchozími dívkami. Bohužel,   stejně jako Adriana Tarábková v předchozím   filmu, byla také nadabována a to Zlatou   Adamovskou. No a Kendy, ten už pracuje jako   pomocný režisér. Studentský život je tedy   pryč, ale chlapcům jako by to nevadilo.   Potýkají se s problémy jak v životě   soukromém, tak i pracovním, avšak humor stále   neztrácí. Film jako takový je samozřejmě   jiný, než ty předchozí, právě vlivem   dosáhnutí dospělosti všech protagonistů. Na   zábavnosti a svěžesti to však neubírá. Jen   záleží na úhlu pohledu, jak na to divák   pohlíží. Zohledňuje se stále ještě   mladická nerozvážnost a nebo se to už   přiklání k dospěláctví, kde by měl mít   už člověk rozum? V rámci vyrovnanosti snad od   všeho něco. I tento film se okamžitě stal   filmovým kultem, ke kterému se diváci rádi   vracejí. A zaslouženě.

Zatímco
prozatím poslední díl básnické sextalogie by   se mohl jmenovat třeba: "Jak básníci   přicházejí o humor".
Snímek "Jak   básníkům chutná život" je čistokrevnou   komedií, při které se bavíte od začátku až   do konce.
Hlavní hrdina Štěpán Šafránek   nám dospěl, vrátil se do rodného hnízda a po   několika láskách, které by uspokojily jeho   mladistvý chtíč, se porozhlíží po děvčeti,   které by bylo vhodné také pro život a   založení rodiny. Po mnoha humorných   peripetiích se nakonec rozhodne pro dívku,   kterou mu můžeme všichni jen   závidět.
Evička Vejmělková ve svých   nejkrásnějších letech, kouzelně předabovaná   Zlatou Adamovskou by okouzlila prostě   kohokoliv...
Třetí díl série o mladíkovi z   maloměsta, který se rozhodne stát lékařem a   celý svůj život věnuje hledání lásky se   mně osobně jeví, jako nejpovedenější.

S odstupem času od prvního zhlédnutí a po   natočení dalších dvou dílů jsem zvýšila   ohodnocení a přidala komentář. Protože pak   už byla kvalita jenom nižší a kvalitního   humoru pomálu. Tady bych ještě nevěděla co   vyzdvihnout více, zda sestřičku Toničku v   podobě Jany Hlaváčové nebo natáčení   seriálu o mládeži v druhém plánu příběhu   nebo vynikajícího Rudolfa Hrušínského nebo   Mirečka a jeho delegaci ("Mirečku, máš   dolary?" používáme doma velmi často).   Vejmělková lehce unylá a předabovaná   sytějším hlasem Zlaty Adamovské, Rostislav   Kuba s jeho plánovacím systémem se svojí rolí   zapsal do nesmrtelných hlášek, Václav Svoboda   od předešlého dílu k nepoznání a musím   zcela souhlasit s komentářem Petry.Barbie.

Štěpán Šafránek nastupuje po absolvování   fakulty jako doktor do místní nemocnice. Brzy si   znepřátelí hned místní primářku a stává   se doktorem na obvodním středisku a jeho láskou   se stává dcera jeho pacientky Hubáčkové   Alenka. Spolupracuje všestranně se sestrou   Toničkou a spíše razítkuje než léčí. Svoje   povolání poznává i jeho kolega Kendy, prostě   jejich život je úplně jiný než si oba dva   představovali.

třetí pokračování je pro mě osobně to   "nejslabší" ale porád je tam dobrý   humor a skvělí herci,,, viděl jsem ho také   několikrát a pořád si kvalitu drží i když   už se některé věci trochu opakují a nemá to   takový tah na bránici jako první dva díly.

Štěpán potkává svou další dívku, Alenku   neboli Píšťalku. Nejvydařenější hláška   filmu "A co když je to dítě tvoje?"   Říká maminka Štěpánovi a ten odvětí:   "Vyloučeno, takový jméno bych dítěti   nikdy nedal." Díl o něco málo lepší než   když přicházeli o iluze.

Další osudy Štěpána a Kendyho.Už   třetí.Štěpán se po studiích dostává jak se   říká do života.Nastupuje do místní   nemocnice,kde však po neshodách s tamní   primářkou je přeřazen do zapadákova   Bezdíkova,kde se setkává se svéráznou   zdravotní sestřičkou v podání skvělé Jany   Hlaváčové i krásnou dívkou   píštalkou.Vysoká latka zůstala zachycena.Film   se nese v příjemné atmosféře prvních   snímků.

...aneb Jak se plánuje desetiletka:-))
Naplánovat desetiletku včetně dovolené v   Jugoslávii a dvou dětí je celkem snadné, ale   je třeba napřed být nejlepší, stát se   obvodním lékařem v Bezdíkově a mít stále na   paměti, že: "To musím zvládnout   sám!" A to včetně nástěnky, jež může   třeba vybízet, že: "Zdravou výživou ke   zdravé stolici." Jestli se do té zdravé   výživy počítají také vaječné hody z   balíčku pěti vajec od pacientek, to nevím,   nicméně by to třeba věděla nepostradatelná   paní Kiliánová, u níž platí heslo:   "Když nemůžu, tak nemusím..." K tomu   je nutno vyplnit spoustu lejster a potvrzení,   ovšem pozor na to, aby se preventivní prohlídky   blížily celostátnímu průměru. Že je to na   palici? Ano, to je, takže - zbývá zaběhnout na   zámek na prohlídku a třeba vyzkoušet postel na   jedno použití. Stylovou atmosféru navodí   zámek vymalovaný ve všech ročních obdobích,   jenom na malíře nemluvte, jestliže se Vám   nebude něco zdát na jeho obrázku, neb Vám   odpoví: "Já nejsem nikde organizován,   takže si můžu malovat, co chci a jak   chci." Tak nic, lepší je si koupit auto a   aktivně využít jeho přední blatník, pak už   vše půjde samo:-))
Můj nejoblíbenější   "básnický" díl, který je naprosto   bezchybný od začátku až do konce. Obodovala   jsem ho však stejně jako dvojku - tedy deseti   body. Dát devítku u dílu dvě mi přišlo   málo, taktéž nemá chybu, čili v připadě   trojky bych musela dát nejméně 20 a taková   stupnice zde není. Ačkoliv jsou Básníci   pentalogií, pro mne zůstávají původní   trilogií, neboť porevoluční díly už s nimi   mají pramálo společného, hlavně tedy   absolutně nepovedená a politikou prolezlá   čtyřka, pětka se paradoxně s větším   časovým odstupem povedla o něco lépe, ale   staré slávy našich klasických Básníků již   také nedosahuje.

Pro mě to je asi nejlepší díl Básníků,   výborná Jana Hlaváčová coby rázná sestra   Tonička, a pak musím zmínit Pavla Zedníčka   coby saniťáka. Ten taky nemá chybu. "Tak,   a jsme v prdeli i s ambulancí!" Pohodová   klasika, na kterou se dá dívat pořád.