Gallipoli

Mladý a málo skúsený Mel   Gibson ešte nedokázal   ťahať film, ale jeho   samotného táto rola určite   posunula vpred. Peter Weir na   režisérskej stoličke urobil   dobrú roboru, aj keď filmu   pri prospelo viac   dramatických scén, nielen v   závere.

Mladé nadšení v konfrontaci   s brutalitou války. Další   námět nejednou použitý v   rámci protiválečné   filmové kampaně. Tento   příběh je z období první   světové války   odehrávající se na   poloostrově nacházející se   v provincii Çanakkale v   Evropské části Turecka. A   není nezajímavý.   Pomalejší tempo zvýrazňuje   myšlenku děje v souběhu s   krásnými scenériemi naší   matičky Země. Ano, kamera je   ve své smyslu ohromující,   ať se děje co se děje. Po   výpravné stránce jsou i   bitevní scény na vysoké   úrovni. Scenáristicky už je   to takové všelijaké. Máme   tu dva mladíky vstupující   do armády, kteří potěší   jistou sympatií k sobě   samém, ale bohužel nějak   zůstává utajeno, proč tak   vlastně činí. Jsou snad   motivováni propagandou   médií? A proč je vlastně   pro Austrálii Gallipoli tak   důležitá, že jim stojí za   to tam bojovat? Možná divák   najde odpověď právě v   daném příběhu a to hlavně   v rámci absurdity   válečných skutků. Ale i   tak ta informace nějak   chybí, poněvadž si tak   nejsme jisti, zda jsme svědky   statečnosti, vymývání   mozků nebo obojího. V rámci   emoční rezonance však   filmového poselství   dosaženo je a to v plné   výši. Jediné, co divácky   zabolí, je násilné   zakončení filmu. Emočně,   ani jinak psychologicky, to   prostě nezabírá. Jestli se   jedná o jeden z nejlepších   protiválečných filmu je na   diskuzi, ale je fakt, že je   krapet opomenut a je to už po   filmové stránce škoda.

Shoduji se s většinou   komentů níže, že se film   hodně vleče a rozhodně   nejde o prvoplánově   válečný film, kde by to   hlavně řachalo a bouchalo.   Na jasnou ukázku naprosté   zbytečnosti jakéhokoliv   válečného úsilí stačí   posledních dvacet minut filmu   a je to dvacet minut, které   vyzdvihnou celý film. Herci   nevýrazní, pletli se mi, ale   jasně je všechny   převyšoval mladičký Mel   Gibson. Musím také zmínit   Jarrého hudbu, když prvně   zazněla, úplně mě   rozhodila, ale byla   zajímavým oživením   snímku. Za sebe nikdy   nepochopím nadšení   mladíčků jít do války,   protože každý ví, že   válka je vůl.

Začátek se trochu vlekl,až   po pochodu pouští a   následném přijetí k vojsku   to začalo být víc   dobrodružnější a   zábavnější(hlavně   dotěrní Egypťané kteří   se snaží prodat co se dá i   během výcviku vojáků) a   až ke konci už to   přecházelo v drama když se   Austrálské vojsko na rozkaz   vydá na sebevražedný útok.

Australané ve válce
Jeden z těch dalších   anti-válečných filmů, na   které by se nemělo   zapomínat. Na Gallipoli jsem   se docela těšil, o to více   mě mrzelo, že vlastně   celých 80 minut se ve filmu   neděje nic, co by stálo za   zmínku. Jasný, příběh to   posune, ale na film, který si   připomíná jedinou   australskou historickou vsuvku   do první světové války je   to hodně málo. Na druhou   stranu bylo sympatické   slyšet ve filmu muziku Jean   Michel Jarreho. Znělo to v   něm tak jako docela dost   zvláštně, ale sedlo mi to.   Je to zvláštní, kdyby mi   někdo řekl, že ve   válečném filmu hraje jeho   muzika, asi bych se posmál.   Přitom to opravdu docela   pěkně funguje. Přesto mě   ale film celých 80 minut   vcelku schopně nudil, o to   více mě překvapil samotným   koncem. Do té doby je to   vcelku průměrné drama, ale   od té doby neskutečně   dobrý anti-válečňák, kde   ta poslední scéna ukáže,   jak je válka krutá. Jenže   by to nemuselo být až tak   průkazné....takový   příběh prožívala každá   linie za první světové   války. A co měli řikat ti,   co prožívali zákopovou   válku ve Francii? Ti   teprv...Ale tak co. Film to   byl i tak pěkný. Rozhodně   měl něco do sebe. To tyhle   filmy maj. Ale k dokonalosti   jim vždycky něco chybí

Gallipoli je film, na který   jsem si vzpomněl díky   některým scénám, které se   mi utkvěly v paměti. Je to   více než válečné drama.   To nejdůležitější   zvážíme ve chvílích, kdy   už je pozdě a v těch   okamžicích se snažíme   danou situaci brát nad věci.   Nerozluční dva kamarádi   spojeni v jednu duši,   přišli o to nejcennější   co je v životě spojovalo.   Průběh filmu nás   připravoval na gradující   závěr, aby člověk nedostal   šok, ale ten šok přijde   stejně a vy jen smutně   přihlížíte k tomu, co se   vše odehrálo a v paměti si   přetáčíte celý film na   zpět. Tragický konec s velmi   emotivním zakončením,   hází do pytle všechny   válečné filmy, které jsem   kdy viděl a jsem rád, že   jsem snímek opět spatřil.   Fantastické herecké výkony,   režie a hudba.

Ano jsou válečné filmy,   které umí i s minimem akce,   nebo efektů vykouzlit   tísnivou atmosféru, že po   jeho shlédnutí, řeknete   dobrej film a zasraná válka!   Nevím jestli to je případ   tohoto filmu? Příběh   dobrý, film nebyl špatný,   ale dle mého náboj nejvíc   ztratil právě na bojišti.   Celé to bylo nezajímavé a   vlastně čekal jsme co z   bojiště bude ukázáno a   téměř nic. Já tento film   do svých top válečných   nezařadím. Jinak herecké   výkony dobré, Mel Gibson   výborný, ale celek mdlý!

Tak tenhle film jsem viděl   prvně,jako malej kluk a   musím říci,že se mně vryl   do paměti a ani po   letech,když jsem ho viděl   dospělýma očima mě   nezklamal. Jako pacifistu mě   jeho protiválečné vyznění   těší a jako člověka   patřičně dojímá. Mel si   odehrál svůj nadstandart a   myslím,že i díky kvalitám   tohoto snímku se za nějaký   čas jak Gibson,tak režisér   Weir napevno uchytili v   Hollywoodu.

Tento film na mě zapůsobil   strašně moc lidsky. Celý se   odehrává v duchu velkého   přátelství a člověk si   myslí, že se nic nemůže   stát. Z toho mě ovšem   vyvedla závěrečná scéna,   ze které se mi skoro klepou   kolena. Podle mě je to jedna   z nejlepších závěrečných   scén filmové historie.

Podle mě jako válečné   drama celkem nepůsobivé a   bez šťávy. Tím nemyslím,   že by tam mělo být víc   akce, ale spíš že film   vyznívá tak nějak do   prázdna. Takže souhlasím s   tím, co napsal   "huron": je to celé   takové rozvláčné.

Vynikající válečné drama   jednoho z nejlepších   současných režisérů   Petera Weira se svoji   uměleckou kvalitou rozhodně   vymyká běžné filmové   komerci. Scénář, herecké   výkony, prokreslení postav,   napětí, vše funguje v   dokonalém souladu.

Absurdita boje
Film je samozřejmě   zajímavý hlavně tím, že v   něm začíná mladičký Mel   Gibson, ale hlavní pozornost   na sebe přece jen upoutá   Mark Lee v roli talentovaného   18-ti letého běžce Archieho   z Australské buše. Příběh   jew rozdělen na dvě části,   v té první se rozvíjí   přítelství mezi Dunnem   (Gibson) a Archiem(Lee) a v   té druhé je syrová realita   války. Dnes naprosto   nepochopitelný způsob boje   britského impéria je v tomto   filmu oprávněně   kritizován. Absurdnost smrti   stovek australských vojáků   vás rozhořčí, ale realita   byla bohužel taková.

Z filmu mám rozporuplné   pocity. Protiválečné drama   se snaží být naléhavé,   ale je spíše rozvláčné a   roztěkané. Na tu správnou   strunu uhodí až v poslední   půlhodině, ale to už jsem   měl problém to správně   vnímat. Jednoznačným plus   je Mel Gibson, který na sebe   strhává pozornost nejen svou   současnou popularitou - jeho   postava je neskutečně   charizmatická. Co mi opravdu   hodně vadilo, byla hudba   Jean-Michel Jarreho - nezlobte   se na mě, ale elektronická   hudba k filmu,   odehrávajícímu se v roce   1915?