My všichni školou povinní [TV seriál]

Je to jeden z nejlepších seriálů ze školních   lavic. Kam se hrabou ty dnešní seriálky.   Těším se, až ho zase uvidím na televizní   obrazovce. Víc k tomu není co dodat.

Příjemný oddechový seriál, z českých ze   školního prostředí jednoznačně nejlepší.   Především díky tomu, že jej stačili natočit   ještě za normalizace. O takových 6 nebo 7 let   později už by to zřejmě bylo nekoukatelné,   tak jako naprostá většina polistopadových   seriálů. Kvalitní scénář Markéty   Zinnerové, skvělé obsazení nejlepšími herci   té doby a i ta depresivní hudba, to vše   společně vytvořilo jednu českou seriálovou   legendu. Když pominu osvědčenou hereckou gardu   (Sovák, Galatíková, Havelková, Brabec,   Obermaierová, Menšík, Augusta, Vránová a plno   dalších), tak mi zde byli sympatičtí i herci   tehdy mladé generace, např. Vladyka nebo   Kudláčková. Vlastně je toto jediný seriál, v   němž mi dokonce ani Žilková nevadí a to už   je co říct. Je tu dobře propojena linie   školního prostředí s osobními rodinnými   starostmi žactva i učitelského sboru. S   různorodým vykreslením charakterů se   Zinnerová nemazlila, jsou tu postavy kladné,   záporné i takové, u nichž to jednoznačně   určit nelze, neboť se v průběhu děje a   nastalých situací postupně vyvíjí a mění.   75%

Ve své době jsem to sledoval celkem s nadšením   i když byla repríza. Dnes už to člověk bere   jinak a seriál je samozřejmě poplatný době ve   které byl natočen. I tak oproti některým   nekonečným hovadinám i dalším seriálům má   porád své jisté kvality!

Dynamit, dynamit, udělá bum
Seriál je to dobrý, ale až moc vážný, holt   učení mučení, to je fakt. Tenhle seriál na   mne působil a púsobí tak nějak smutně, už ta   hudba u filmu je smutná, jako když se jedná o   tragédii. Herci to zahráli dobře, ale prostě   samé nějaké řešení a žádná švanda.   Škola za školou s Nárožným byla lepší, ale   ta byla až o studium na stšední škole. Fakt   je, že naše ZŚ z těch dob poskytla   vzdělání, které se rovná střední škole v   USA, kde řada studentů studuje díky   sportovnímu talentu s vyznamenáním. Je pravda,   že tehdy sme měli z učitelů velký respekt,   obvzlášť v prvních ročnících ZŠ. Ne jako   dnes kdy rozmazlené dětičky si dovolí vše.   Měli jsme svačiny zadarmo, školy v přírodě   zadarmo. Do školy sem se ze začátku reltivně   těšil, pak jsem školu přežil a ke konci jsem   ji nesnášel. Učitelský sbor na té naší   škole byl relativně dobrý, ale měl sem smůlu   na třídní, ta se minula povoláním,všichni   jsme ale milovali naši učitelka dějepisu, ta   uměla tak poutavě vyprávět o historii, že   jsme jednou po ní celá třída chtěli (6   ročník), aby sme měli odpoledne ještě jednu   vyučovací hodinu navíc - tak moc se nám její   vyučování líbilo! Ta milá paní se jmenovala   Řízková a dodnes, když jí stříbrovlasou   potkám tak je mi milo.

Někdy v 4 - 5 tř zš   jsem měl sen, aby s vyhodila škola do   povětří, tak moc jsem školu tehdy nesnášel.   Ale asi jsem nebyl sám. Kraus v jednom hovoru   říkal příhodu: když jsem opouště ZŠ a   učitel měl u zavřených dveří šatny   poslední řeč o tom, že..., zakřičel jsem na   něj - OTEVŘI TY DVEŔE!

Ve své době jsem tento seriál měl dost rád i   proto, že jsem měl vlastně školní zkušenosti   z té doby :-).
Dnes se sice na něj taky rád   občas podívám, ale už to beru poněkud s   nadhledem.

Děkuji všem,kdož ve svých komentářích   vyslovili názor, že seriál patří mezi   zdařilejší díla ČST. Nemohu zcela souhlasit s   názorem MARiO, i když mu rozumím a chápu jej.   Pokud si vzpomenu na myšlenku Miroslava   Ondříčka, že považuje za opravdové a dobré   jen to dílo, které dokáže v lidech vyvolat   pohnutí a emoce, tak to se myslím v tomto   případě podařilo měrou vrchovatou. Pokud   Cesta64 a další vzpomínají na dobu, která   souvisí s rokem vzniku tohoto seriálu a   konfrontují také minulost a současnost, tak je   to přesné, protože naše doba stojí na jiných   hodnotách, bohužel. Dnes je to víra v sílu   peněz, umění se dělá z kdejaké žumpy,   stačí kus drátu, postříkaného barvou, který   vyčuhuje z hromady cihel a hned je to umění s   názvem Totalita. Vtip je v tom, že dnes dosplí,   ale tenkrát děti, cítíly ve svých učitelích   autoritu a oporu/ne samozřejmě vždy/, také   rodiny vypadaly semknutější a navíc nebylo   špatné, že se nedostatek obrátil v   dostatek-třeba to zpívání nebo radost z   každé maličkosti.

Na tomto seriálu nevidím nic špatného. Je o   rodinách, učitelích< škole a především   dětech. Je to milá a myslím i k zamyšlení   vhodná podívaná. Pohled na socialistické   školství možná někomu vadí.Já sledoval   lidi, kteří se snažili pomáhat.Mně se to   docela líbilo.

Obecně nemám nic proti té době ani tehdejším   filmům a seriálům, jen se mi prostě většina   z nich nelíbí. Možná i proto, že např.   právě tohle je až moc vážné. Neupírám   herecké výkony dospělých i dětí, jen to   není můj šálek.

Vždycky, když se na to kouknu, dýchne na mne   nostalgie. Nevím proč, snad proto, že se mi   myslí pokaždé jen tak letmo mihne - takhle to   bylo, vzpomínám si.... Jsem ročník 1964. Proti   dnešním dětem jsme byli strašní chudáci, ale   .... Méně jsme záviděli, protože vlastně ani   nebylo co, uměli jsme psát dopisy a těšit se   na ně, proti dnešním smskám a facebookům jsme   se spolužáky byli daleko méně a přece jsme si   byli blíže. Telefon jsme prakticky   nepoužívali, my ho měli v obýváku a to bylo   námahy, jak to vymyslet a zavolat večer své   školní lásce, aby to nebylo nápadné   rodičům, kteří koukali na televizi.   Učitelkám se neříkalo paní, ale neosobně   "soudružko" a přece jsme je měli ve   větší úctě. Naučily nás mnohdy už na   základní škole více než umí dnešní   maturanti. Mluvily na nás "zvrchu", sem   tam přiletěl pohlavek nebo poznámka a s tím i   strach, co večer rodiče, běžně jsme za trest   makali v osobním volnu na školních zahrádkách   - přesto na ně dodnes vzpomínáme. Také jsme   dělali něco, co dnešní děti ne - zpívali   jsme. Hodně, při každé příležitosti,   výlety, lyžáky, táboráky, brigády, školní   akademie. Tohle strašně spojovalo a je škoda,   že dnes už to děti neumí. Tak moc nás tehdy   režim drtil, ale přesto se mi nakonec zdá, že   ti chudáci jsou spíše naše dnešní děti a my   jsme proti nim byli králové. Byli jsme děti,   bez starostí - patřil nám svět. Kéž se to   vrátí.

Není to špatný, něco samozřejmě zastaralo,   něco dneska působí úsměvně (ředitelka   sehnala čerstvý kafe, řeči na schůzích-ty   ale naštěstí nejsou tak častý ) ale jinak   -spousta seriálů je daleko horších ( a to   těch, který se natáčí v dnešní době).   Zvláštní na něm je, že se tváří jako   seriál o dětech, ale ve skutečnosti je spíš o   dospělých a zdaleka ne taková sranda, jak bych   podle názvu čekala. Tudíž výkony dospělých   herců jsou velmi dobrý, horší je to s dětmi,   především představitelka Jitky Povějšové je   unylá až hrůza a s její přítomností se na   plátno vkrade nuda