Ačkoliv oceňuji snahu   slovenských tvůrců   přiblížit se, nebo dokonce   vyrovnat populárním   španělským mysteriózním   krimi seriálům, bohužel se   to ve výsledku minulo   účinkem. Je to ale škoda,   neboť hlavní dějová linka   ohledně záhadných vražd   vesměs mladých venkovanek   podstoupivších interrupci,   pátrání po vrahovi a   postupné rozplétání   souvislostí je na   středoevropské poměry   kupodivu na poměrně slušné   úrovni. Divák nemá šanci   jednoznačně uhodnout, kdo je   vrah a když už má téměř   jasno, na scéně se rázem   objeví věrohodnější   podezřelý. V tomto směru je   scénář propracovaný i se   všemi postupně odhalenými   tajemstvími. Co ovšem velmi   kazí požitek a vyvolává   rušivý element je   přítomnost těch dvou   dementních četníků. Jednak   povětšinou jejich vyloženě   trapné eskapády nemají   žádnou souvislost s hlavním   případem a jsou do děje   zakomponovány účelně, pro   rádoby humorné pasáže a   když už se nějak podílejí   na odhalování vraha, tak   všechno totálně pohnojí.   Zde by bohatě postačila ta   trocha humoru v podání   uštěpačných a ironií   hýřících dialogů mezi   detektivem Martonem a   strážmistrem Černým.   Nebýt těch četníků,   udělil bych 6 * a 65%,   nicméně když vezmu v potaz,   že kvůli nim jsem vždy   musel polovinu každého dílu   přeskakovat, vychází mi z   toho podprůměrné 4 * a 45%.

Mladá absolventka   pedagogického institutu   Taťána Ivanovna Kolosovová   nastoupí na základní školu   a vyfasuje třídnictví v 5.   B, na níž se kupí   stížnosti učitelů. Žáci   nejprve navštíví její   prarodiče a pak se rozhodnou   mladou učitelku otestovat.   Jeden bude zlobit a vyrušovat   během vyučování, jiný   zjistí, jak je zapálená do   literatury a další   předstíráním nemoci   prověří její soucit.   Dětem se ovšem prověrka   jejich nové třídní   poněkud vymkne z rukou a   málem zapřičiní, že si   Taťána zažádá o zbavení   třídnictví v 5. B. V   průběhu těchto   prověřovacích akci se do   Taťány zamiluje školní   lékař (a především   kontrolor čistých rukou)   Jurij Maximovič Dimov. Docela   příjemný a zábavný   sovětský rodinný film,   jenž probruselští a   proameričtí kavárníci z   Kavčích hor zaručeně již   nikdy ze svého archivu   nevytáhnou a neuvedou do   vysílání. P. S. Koktejl   Botanika bych si ale dle   ingrediencí, jež obsahuje,   nedal, na mě by to bylo   příliš sladké a já jsem   spíš na kyselé nápoje.:)   Hodnotím nadprůměrnými 7 *   a 70%.

Kluci si uvědomí, že jejich   kapela potřebuje muzikanta,   který ovládá syntezátor a   tak se ponoří do inzerátů.   Dlouho si v nich ale   nepočtou, vyruší je Johana   a sdělí jim, že Katka a   Helena na ně čekají v   tělocvičně. Tam se Johana   dá do řeči s dlouhovlasým   klukem jménem José a chvíli   to vypadá, že se chlapci   proto na holky hněvají.   Nakonec ale vyjde najevo, že   José je právě ten   klávesák, kterého do kapely   potřebují. Zazní tu   několik vtipných hlášek.   "Jednou popadl kudlu a   vyskočil na stůl."   "To je hrůza, zapíchl   někoho?" "Ne, jen   si namazal chleba máslem, ale   nůž byl ostrej.":)   Nebo: "Nezaslechl jsi   nějaký hlas?" "To   nic, to zaštěkala nějaká   vzteklá fena.":) 100%

Přesně takovýto typ   rodinných filmů s   příměsí sociálního   dramatu, jaké se u nás   točily pouze ve zlatých   časech normalizace mám rád.   Majka nemá zrovna idylické   dětství. Přestože její   handicap není nikterak   vážný, na vesnici se to   přece jen bere trochu jinak.   Spolužáci se jí vysmívají   a hanlivě ji přezdívají   "kačica". Ani v   rodině se Majce příliš   porozumění nedostává,   pouze pobožná babička se   jí s láskou věnuje. Navíc   matka Majce zakazuje   přátelit se s její jedinou   kamarádkou Jankou, neboť   její matka roznáší drby o   Majčině starší sestře   Madleně. Třebaže si Majka   našetřila na bicykl, rodiče   jí ho odmítají koupit a tak   jedinou Majčinou zábavou je   sbírání ubrousků a i o ně   při sestřiných zásnubách   přijde. A když ji zklame i   spolužák Miro, jenž jí   měl jít za družbu na   svatbě, Majka si připadá,   jak říká její babička,   jako ta poslední litera v   abecedě. Film naštěstí   končí optimisticky, operace   Majčiných nohou se podaří.   Příjemný a dojemný   (nikoliv však citově   vyděračský) film. 65%

Hodinová inscenace o třech   aktérech. Dva bratři a   přítelkyně staršího z   nich žijící v jedné   domácnosti, zatímco rodiče   jsou dlouhodobě pracovně v   Beninu. Zápletka o   nečekaném těhotenství je   triviální a jako přes   kopírák, takových filmů   už bylo natočeno bezpočet.   Představitel Maca Robert Roth   musel tehdy mít vadu řeči,   konkrétně v sykavkách, dost   často mu totiž není   rozumět. Na jedno shlédnutí   to celkem ušlo.   Podprůměrné 4 * a 35%.

Dívky se ještě nestačily   vzpamatovat z Danielova   odjezdu. Podobně je na tom   Marc, jehož se snaží   utěšit paní   Bellefeuilleová a Marc s   "galantností" jemu   vlastní jí za její péči a   úklid ještě pořádně   sprdne.:) Vincent se seznámí   s Adeline, kmotřenkou paní   Bellefeuilleové a ihned se do   ní zamiluje. Ukecá Gérarda,   aby ho pustil do tělocvičny,   kde před Adeline machruje,   dělá se starším a nakonec   slítne do bazénu. Claire   Vincentovu první vážnou   lásku, navíc o 5 let   starší těžce nese. Není   to špatný díl, ale chtělo   by to více vtipných   hlášek. 85%

Námětem orientální   normalizační studiovky   patří mezi mé oblíbené   české pohádky, ovšem tato   mě příliš nezaujala. Děj   je jednoduchý i na tak   krátkou stopáž, moudrost i   humor jaksi schází a   tentokrát ani kostýmy nic   moc. Jediné, co pohádku   trochu vyzdvihuje je docela   pěkná orientální hudba a   kreace břišní tanečnice.   Jinak se tam na můj vkus až   příliš sténá, huláká a   ječí. Tentokrát to na víc   jak 4 * není. 40%

Zřejmě poslední sociální   drama, které   českoslovenští filmaři   stačili natočit, než jim   kapitalistická diktatura   navždy zakázala toto téma   pouštět na obrazovku. Pak   už se totiž začaly točit   výhradně filmy o zazobaných   podnikatelích a podobné   buržoazní verbeži. Na tomto   filmu se mi líbil   optimistický nadhled a humor,   s jakým babička i její vnuk   brali svoji nepříznivou   finanční situaci. Na druhou   stranu ale nemusela těm   fízlům dávat stovku   vypůjčenou od kamarádky,   natož vyděračskému   dědkovi cpát klobásy za   pár ulámaných větviček.   Docela mě iritovaly koledy   vyhrávající v angličtině,   i když chápu, že to mělo   evokovat přítomnost té   krkavčí matky kdesi v   Kanadě. Když spočtu   pozitiva a negativa, dávám 5   * a 50%.

Předně podotýkám, že   knižní předlohu neznám a   nikdy jsem ji nečetl. Přesto   (nebo možná právě proto)   mi tato třídílná   minisérie zas až tak   špatná nepřipadá. Pravda,   na polovinu 80. let je to   trochu slabší a spíš bych   to hádal na začátek   devadesátek, kdy už se   kvalita filmů pro děti a   mládež začala zhoršovat,   ale i tak se na to dá bez   problémů dívat. Herecké   výkony jsou podle mě celkem   v normě. Jak stopáží, tak   detektivní zápletkou to dost   připomíná podobné počiny   jako Ohrožené prázdniny či   Podezřelé prázdniny.   Uděluji slabý průměr 5 * a   50%.

Je známo, že Česká   televize za posledních 20 let   neumí točit jiné seriály,   než pouze dva žánry -   politické (tzn.   antikomunistické) a pak celou   řadu kriminálek. Toto je   další z mnoha počinů té   druhé skupiny. Z nudy jsem se   rozhodl se na to mrknout.   Když nemáte nic lepšího po   ruce, v případě nouze   nejvyšší se to dalo   přežít. Nevím proč má   většina uživatelů ČSFD   problém sledovat cokoliv s   Bohdalkou, mně osobně   nevadí, znám daleko horší   herečky. Zde Bohdalová hraje   jakousi Marplovou v českém   provedení, i když tou   dotěrností a vynalézavostí   mi její role připomíná   spíš Resi Berghammerovou z   Big Bena. Velkým mínusem   tohoto seriálu bylo plno   nezkušených herců po boku   těch osvědčených. Za   velké mínus a zvlášť u   detektivky považuji, když je   diváku hned na začátku   ukázán zločin včetně   vraha i jeho motivu. Této   zábavě pro nenáročné o   malinký chloupek   koukatelnější než Tomsa   uděluji 30%.

Katka má nervy z toho, jak se   ji Tomáš Fava ve studiu   snažil líbat a mrzí ji, že   vše nepřiznala Heleně.   Johana ji ujistí, že   vymyslí způsob, jak se   Favovi za vše pomstít. A   nemusejí čekat dlouho, v   garáži se staví Natálie a   když se seznámí s Favou,   Johana dostane nápad. Ona a   Katka Natálii namluví, že   se Favovi líbí a bylo by   dobře, kdyby ho Heleně   přebrala. Natálie se jejich   lsti chytne a ještě týž   večer jde s Favou na   večeři. Povedená a vtipná   epizoda, např. scéna s   Johaniným novým parfémem,   který v Kristiánovi   vyvolává alergii. A když   Fava chtěl, aby se kvůli   líbání zhaslo, Katka si do   něj rýpla: "Když jsi   tady ty, je to příliš   nebezpečné, mohl by ses   splést.":) 100%

Velmi vtipná epizoda,   nejspíš díky tomu, že   Gérard a paní   Bellefeuilleová tentokrát   dostali mnohem více prostoru,   zatímco dívky byly poněkud   upozaděny. Gérard novou   kosmetiku Thierry Nosbrouka   prezentuje vskutku   sugestivně, ovšem výsledek   nedopadne zrovna podle jeho   představ, zvlášť paní   Ospisová je zafačovaná jak   mumie.:) I Marc perlí   hláškama "Byl jsem u   dermatologa, toho   nejlepšího. Na receptu má   tolik titulů, že ani nemá   kam předepsat léky.":)   90%

Seriál Alle lieben Julia   vznikl ve spolupráci   společnosti AB Productions s   německou soukromou televizní   stanicí RTL. Tvůrci si od   toho zřejmě slibovali   snazší export seriálu   Helena a její chlapci do   německy mluvících zemí.   Celkem bylo roku 1994   natočeno a odvysíláno 26   epizod, poté bylo natáčení   zastaveno. Obsahově se jedná   o téměř přesný přepis   scénáře z francouzského   originálu. Úvodní znělka   je též německou verzí   původní písně "Pour   l’amour d’un garçon"   Osobně mě německá verze   mého oblíbeného seriálu   nijak nezaujala. Kluci jsou   nevýrazní, ženské naopak   nepřirozeně přehrávají a   že už nejsou ve věku   studentek je zjevné. Helen   and the Boys jsem udělil   slabé 4 * za účast Rochelle   Redfield, zde dávám velmi   slabé 3 * (jednak je za snahu   a také proto, že oproti   americké verzi to skopčáci   nezabalili hned po jednom   dílu, ale natočili jich   alespoň těch 26).

Má nejoblíbenější   epizoda, pochopitelně díky   scéně z plesu. Strašně mě   baví, jak starostce postupně   zamrzá úsměv. Nejdřív   proto, že Engströmovi sebou   vzali Alvu, pak jí Lisabet   shozením židle přerušila   zpěv a ještě si   provokativně stoupla před ni   a odsekla skvělou hláškou o   šatníku. Otec Jonas taky   perlí: "Chudí dnes   budou mít nádherný večer,   tak na chudobu". Zpěv   starostky okomentoval, že je   čas na procházku v parku. A   nakonec scéna, kdy Alva   tancuje s kominíkem, všichni   snobové znechuceně   opouštějí parket a kapela i   přes zákaz starostky hraje   dál jen pro ty dva.:)   Posledních pár scén dílu   je opět vánoční tématika,   skvělé zakončení   nádherného seriálu.

Tento ruský historický   romantický seriál jsem až   doposud neznal, nicméně na   Aquillesovo doporučení jsem   ho přece jen vyzkoušel a   nenechal se odradit zdejším   nespravedlivě nízkým   hodnocením. Je to docela   zajímavý seriál, i když   bych k němu měl mnohé   výhrady. První dva, tři   díly mi sice připadaly   strašně statické a   studiové, že jsem chtěl   sledování předčasně   ukončit, ale dal jsem tomu   ještě šanci a dobře jsem   udělal. Jak díly   postupovaly, časem se děj   stále více vylepšoval,   hlavně od okamžiku, kdy   Vladimir, Anna a Michail   začali společně   vyšetřovat vraždu   Vladimirova otce. Co se mi na   seriálu hodně líbilo až   dojalo bylo kavalírství a   nezlomné přátelství mezi   Vladimirem a Michailem. I   když mezi nimi došlo dokonce   na souboj o Annu, ani jeden   nedokázal vystřelit na toho   druhého a nakonec se jen   poprali ve sněhu. Dějová   linka v paláci mezi díly 30   - 70, tj. po odjezdu Olgy   Kalinowské a carevičově   sbližování s německou   princeznou Marií i Natašou   Repninovou mě vůbec nebavila   a většinu toho jsem   přetáčel. Připadalo mi,   že děj se v tomto směru   vůbec nikam neposouvá, jen   se tam nesmyslně tlachá o   ničem. Zato veškeré   dějové linky na venkově mě   velice zaujaly, ať už   milostný trojúhelník   Vladimir-Anna-Michail, tak   vyšetřování vraždy   Vladimirova otce, Lízino   pátrání po svém otci i to,   jak se snažila zbavit   manželství s intrikánským   dědkem Zabalujevem. A i humor   by se tu našel, zejm. na   panství Korfa. Pokaždé,   když se Karl Modestovič   spřáhl s Polinou, jeden   druhého vždy nějak zradil a   pak se navzájem mstili   (nezapomenutelná scéna, kdy   Polina v třeskutém mrazu   nechá Modestoviče nahého v   konírně).:) Dějové linky s   cikány v jejich táboře (ať   už skrývání Anny, tak   později i Olgy) navozovaly   poetickou atmosféru. Také se   mi líbilo, že po letech   nenávisti se Vladimir   usmířil se svoji tetou   Syčichou, která odhalila   celou pravdu o Anastázii v   ten pravý čas. Mrzí mě,   že po všech svých   zločinech nebyla Maria   Alexejevna nijak potrestána,   i když je pravda, že   vědomí, že svoji   nenávistí ke Korfovým   způsobila smrt vlastního   syna je pro ni nejspíš   největším trestem. Škoda   že Nikita nenašel své   štěstí, po všech těch   rodinných skandálech   Dolgorukých i vraždách   Marii Alexejevny by i jeho   láska se Soňou mohla projít   bez povšimnutí, jenže na to   byla Soňa příliš   zbabělá. Někdy mě   iritovala Annina naivita,   zejm. během jejich pobytů v   Petrohradu a Sonina zbabělost   a schopnost mařit odhalení   pravdy. Svým sobeckým a   nadřazeným chováním se mi   těsně po zinscenované smrti   zprotivila i Olga, i když   dříve jsem ji přál, aby ji   Benckendorf nezajal. V   každém případě jde o   zajímavý a koukatelný   počin a možná se k tomuto   seriálu v budoucnu ještě   vrátím. Uděluji vyšší   průměr 65%.

Jeden z mých   nejoblíbenějších dílů,   pochopitelně proto, že se   vrátila Johana!:) Zprvu o tom   ale nikdo neměl ani tušení.   Anežka zanechá zprávu, že   už pro ni v pokoji děvčat   není místo, což kupodivu   nikdo nepochopí. Helena si   podá Natálii, vyčte jí,   že spolu s Favou ukradla   Kristiánovu píseň pro   Johanu Možná v září.   José Anežce vyzná lásku,   ta jej ale odmítne, přesto   však přijme jeho nabídku k   dočasnému bydlení u něj.   Všichni pak v garáži   čekají na Anežku,   předpokládají, že   odjíždí a chce se s nimi   rozloučit. Miluju tu scénu,   kdy Kristián čeká sám v   garáži, vzpomíná na   události poslední doby, do   toho hraje Peut-être qu'en   septembre, v garáži se   objeví Johana a s radostným   výkřikem "Králíčku   Kri-kri!" skočí   Kristiánovi kolem krku. 100%

Natálie oznámí chlapcům,   že její kamarád hledá   skupinu, která by   doprovázela zpěváka na   turné po Anglii. Kristián je   nadšen, zato Mikuláš a   José se k tomu staví   poněkud skepticky. Jednak   proto, že tím Natáliiným   kamarádem je John Wander, s   nímž kdysi Johana zahnula   Kristiánovi. A také se jim   nechce na celý měsíc   opustit své dívky. Jakmile   se děvčata o turné   dozvědí, rozhodnou se jet   taky. Natálie:   "Děvčata, hledám vás   už hodinu." Johana:   "To nás mrzí. Víš co   bys měla udělat? Dát si na   nás píšťalku jako na   klíče. Zmáčkneš knoflík   a víš kde jsme.":)   "Holky jsou od toho, aby   čekaly na návrat lovce,   který jde hledat zvěř, aby   nakrmil svou rodinu."   "To ti sedí, Kristiáne.   Představ si to, kůži mamuta   s kyjem přes rameno. Velký   Kri-kri z Neandrtálu.":)   95%

Chlapci a zvlášť Kristián   jsou zásadně proti tomu, aby   děvčata s nimi jela do   Anglie, ale nevědí, jak jim   to oznámit, aby je neranili.   Lola se svěří Heleně, že   ji Sebastián pozval, aby s   nimi do Anglie jela také.   Předchozí večer byli spolu   na večeři a políbili se.   Lola ale cítí, že dál to   nemůže zajít, protože   Sebastián stále chodí s   Lindou. Sebastián se s   pozváním Loly a jejich   počínajícím vztahem   svěří Mikulášovi. Helena   přesvědčí Benediktu a   Lolu, že kluci budou v Anglii   pracovně a ony tam budou   navíc a tak se cesty   dobrovolně vzdají. Pouze   Johana nehodlá ustoupit a   předhodit Kristiána davu   anglických fanynek. Nakonec   se ale i ona umoudří. Oproti   předchozímu dílu je tento   méně vtipný, spíš se tu   víc řeší počínající   vztah Sebastiána a Loly. 90%

Nejprve jsem shlédl seriál   Moja malá přincezná a   teprve pak jsem se skrze   hlavní dětskou   představitelku obou seriálů   Beren Gökyıldız pustil i do   tohoto tureckého dramatu.   Musím přiznat, že se mi na   Matky a dcéry nekoukalo   zrovna nejlépe. Nemluvím   teď o kvalitách seriálu,   nýbrž o tíživé   atmosféře, která onen   seriál po celou dobu   provází. Z toho, jakými   hrůzami týrání si od toho   zmetka Cengize, ale i vlastní   matky Şule musela malá Melek   projít mi bylo neskutečně   teskno a stále jsem doufal ve   šťastný konec, který ne a   ne přijít. Bodejť by   přišel, když ten houf   ženských Güneşových byl   totálně neschopný k   nějakému radikálnějšímu   činu. Ani ten reportér s   policajtem nebyli schopni si   Cengize někde za rohem a beze   svědků podat, naopak stále   všichni jen skákali, jak   Cengiz a Şule pískají,   věčně do nich jen pro nic   za nic cpali prachy a ke konci   dokonce i nemovitosti. Snad   jen biologická matka Zeynep   díky tomu, že půlku života   strávila v kriminále oproti   ostatním ke konci jen   zbytečně netlachala, ale   konala. Seriál je to vskutku   těžkopádný, své kvality a   to jak chytit za srdce v sobě   má, nicméně kvůli   iracionálnímu jednání   většiny postav víc jak   průměrné hodnocení a 50%   udělit nemohu.

Příběh mě sice moc   neuchvátil, ovšem čert   děvkař, jenž má hned dvě   ženské najednou, to je pro   pohádku velmi originální   zápletka, což oceňuji.   Stejně tak jak si ty dvě   nápadnice nejprve vjely do   vlasů a následně se spikly   proti němu. I na tak lacinou   studiovku to má výborné   obsazení tehdejšími   hereckými špičkami. A   užívali si to i Hrubý,   Jirák a Vydra v menších   rolích čertů. Takže ve   výsledku ten průměr 5 * a   50% přece jenom dám.

Toto pokračování Arabely   buď nemělo vůbec vzniknout   a nebo když už, tak   minimálně o 5 let dříve,   tj. před listopadem 1989. To   že jej natočili až v nově   nastoleném režimu seriálu   nejvíce uškodilo. Nedá se   přece jeden příběh točit   ve dvou různých politických   režimech, zákonitě to pak   ovlivní i výsledný efekt a   především scénář.   Zatímco v původní Arabele   natočené za socialismu se   autoři dokázali vyhnout   všemu, co s režimem jakkoliv   souviselo, v lidském světě   se drželi výhradně   komediální linie a v   pohádkovém zase té fantasy,   v tomto polistopadovém   pokračování už to zdaleka   tak neplatilo. Tak např.   postava zazobaného   podnikatele Pappa s luxusní   vilou, bazénem, armádou   služebnictva a pořádáním   snobských večírků se do   pohádkového příběhu   absolutně nehodí, třebaže   Labudův herecký výkon   neměl chybu. Dále   čarodějnice, která se   přeškolila na kartářku a   věštkyni, což je v   kapitalismu vlastně   zlegalizovaná forma   zlodějny, jak okrádat   důvěřivé lidi, dnes   takové šarlatánky lezou na   obrazovky v pokleslých   pořadech EZO.TV nebo Volejte   věštce. Zlatokopka a   prospěchářka Roxana se sem   taky moc nehodí. Nesmyslné   přeobsazování rolí -   Šafránková namísto   Nagyové a Ševčíková   místo Týblové. Příběh mi   přišel zbytečně   rozvláčný a   překombinovaný a taky   přibylo plno zbytečných   postav. Svižnost děje a   méně postav by si vystačily   i se 13-ti díly jako   předchozí seriál, tady to   ovšem bylo zbytečně   roztaženo na dvojnásobek. Co   seriál úplně nepohřbilo a   v mém hodnocení vytáhlo   alespoň na lepší 4 * jsou   herecké výkony, zejm.   starší generace herců.   Škoda že se nové Arabely   nedožil Menšík, myslím,   že by toho dost zachránil.   45%

William odjede na křížové   výpravy, ale místo něj se   na Covington Cross vrací   nejstarší syn a polní   kuchař Armus. Podle mě   dobrý tvůrčí tah, William   mi připadal poněkud   nevýrazný, Armus je daleko   víc charismatický. Epizoda   nepostrádá napětí, neboť   celá rodina Greyových i   další hosté vévody jsou   zadržováni bandity. Dokonce   ani ve chvílích ohrožení   života si svůdník Cedric   najde chvilku k laškování s   Mullensovou dcerou   Alexandrou.:) "Víš co   bys mohl, mnichu? Zmínit se   nějak šikovně o těch   zatracených daních!":)   Z původních 8 * zvyšuji na   9, přece jen tento díl   patří k těm   zajímavějším. 90%

Další z tureckých dramat na   téma lpění na tradicích,   rodu a krevní mstě, v   mnohých ohledech   připomínající seriály   Sila a Spútaný motýľ.   Zpočátku jsem váhal, zda to   mám vůbec sledovat, první   dva díly mají velmi špatný   obraz bez barev a kamera se   strašně hýbe, nicméně po   pár dílech se kvalita obrazu   trochu ustálila. Děj je   vcelku poutavý, neboť kromě   krevní msty a tradic se tu   řeší i organizovaný obchod   s heroinem v astronomických   rozměrech. Celkově mi   přijde, že první půlka   seriálu měla svižnější   tempo, ve druhé se vše   vleče. Mnohé zdlouhavé   scény, zejména hudební,   vzlykající a patetické   tokání Savase s Yasemin jsem   musel přetáčet. Některé   postavy mě neskutečně   iritují, především Sevgi a   Savasova sestra Nazan, jak   jsou velmi hloupé a   opakovaně naivně   důvěřují tomu   vypočítavému kurevníku   Borovi, co z nich jen tahá   prachy. Hakan a jeho dcera   Lara mě nudili, podle mě   zbytečné postavy, to už   radši tvůrci měli nechat   Nadju a Cema. Intrikující   autoritativní matka Sahnur mi   velmi připomíná babu Azize   ze Spútaného motýľa,   štvala mě, jak neustále   zahlazovala Mustafovy činy a   vlastně tak i svým vlastním   přičiněním ho dostala do   kriminálu. Pár dílů před   koncem si tvůrci mohli   odpustit nevěru strýce Pala   vůči Fidan s tou štětkou   Ceydou a rovněž mi přišlo   nesmyslné tři díly před   koncem vyrukovat s levobočkem   Baldarových Hasipem. I když   Savasův boj s Yavuzem se   těsně v závěru vyřešil,   diváci byli ochuzeni o svatbu   a usmíření rodů ve Vanu,   namísto toho byla natočena   zbytečná scéna se Savasem,   Yasemin a jejich dětmi o 10   let později. Co v tomto   dramatu postrádám je střet   sociálních rozdílů, jenž   by mé hodnocení mohl   navýšit. Takhle je to jen na   slabý průměr, lepší 4 * a   40%.

Zkusil jsem další turecký   romantický seriál   obsahující notnou dávku   humoru. Dějová linka je od   začátku téměř do konce   postavena na množství lží   ústřední dvojice. Zeynep je   svobodná matka a Fatih   zasnoubený s ženou, kterou   nemiluje. V letadle z Ameriky   do Istanbulu se dohodnou, že   budou před svými rodinami   předstírat manželský pár.   Vyvolá to mnoho komických   situací, neboť v každé   rodině mají alespoň jednoho   člena tak trochu vyšinutého   - u Şekercizadeových je to   Fatihova matka Mukaddes (mně   osobně velmi   připomínající Luisu z   Divokého anděla) a u   Taşkınových Zeynepin otec   kapitán Şevket. Musím   přiznat, že hlavní pár mě   často iritoval sobeckostí,   kdy do svých lží a podvodů   zatáhli své rodiny a   přátele a namísto toho, aby   jim následně byli vděčni   za pomoc je seřvali pro   malichernosti nebo že i oni   před nimi v jejich zájmu   něco tajili. Zřejmě   nejchytřejší postavou je   Zeynepina malá sestřenice   Elif Su, ty její   dospělácké hlášky nemají   chybu. Další originální a   zábavnou postavou je   výstřední internetová   závislačka Șaziment, která   se fyzicky objeví až ve   druhé řadě (v první se o   ní pouze často mluví).   Několikrát jsem se zasmál i   při slovní smršti v   podání Fadik a ráznosti   její matky   "nosorožce" Ayfer.   Rovněž je sympatická   pospolitost, kdy hlavní   páry, ale i celé jejich   rodiny občas prožívají   společná dobrodružství,   např. na ostrově, v horách   nebo při sbírání čaje v   Rize. Naopak mě často   iritovalo Yadigarino věčné   naříkání a lamentování.   Ze zápletek mě bavily   zejména noční eskapády v   rezidenci, jako třeba   schovávání omráčeného   Ertana. I krátkodobé   spojenectví Şevketa a   Mukaddes (jeden na útěku z   kriminálu a druhý z   blázince) obsahovalo   zábavné pasáže. Zápletka   s Vahitem (únos a otrávení   Zeynep a následné shánění   protijedu) mi přišla   příliš natahovaná, oproti   tomu závěrečná zápletka s   Ertanem, kdy s Cansu unesli   Selima je splácána velmi   narychlo a nedořešená.   Totéž platí o závěrečné   zápletce posledních dílů   ohledně hromadného   ztroskotání na neobydleném   ostrově ve stylu Dva roky   prázdnin, především proto,   že náhle zmizí Mukadder a   ani do posledního okamžiku   záchrany nepadne o jejím   osudu žádné vysvětlení. Z   páru, jehož příběh mě   nejvíc dojal vybírám   drsného Şevketa a černou   Meryem. Dlouhých 26 let byli   od sebe násilně odloučeni,   po mnohaleté neopodstatněné   nenávisti se do sebe znovu   zamilovali, vrátili se k   sobě a pár dnů po svatbě   se opět museli odloučit   skrze Şevketovo skrývání   před policií. Přestože   scénář má mnohé   nedostatky, už pro tu smršť   komických scén a dialogů a   četné přírodní scenérie   mimo Istanbul si tento seriál   alespoň těch 5 * a 50%   zaslouží.

Docela solidní, z mého   pohledu průměrné drama, z   počátku trochu   připomínající Lásku a   nenávist Istanbulu. Nic   výjimečného, nicméně   díky tomu, že se tam stále   něco děje a hluchých míst   je zde málo, udrží   pozornost diváka až do   konce. Trochu mi vadí mnohé   nedořešené záležitosti,   třeba že Yiğit se nikdy   nedozvěděl, že Iclal   čekala dítě s Firatem. Na   druhou stranu, kdyby se to   provalilo, tohle už by Nur   nikdy neodpustil, že to   věděla a zatajila mu to.   Taky mi poněkud vadil ten   předěl mezi koncem 2. a   začátkem párepizodní 3.   řady, kdy uplynuly tři   měsíce Nuriny vazby,   protože bych rád viděl, jak   Yiğit a Fatih postupně   objasňují, co ta zákeřná   psychopatka Fikret provedla   Nur, toho pátrání byli   diváci ochuzeni a vlastně   Fikret nebyla nikdy dopadena.   V té předposlední scéně   (střelba u bazénu) jsem se   zalekl, že tvůrci to   hodlají ukončit tak   stupidně, jako Nekonečnou   lásku, naštěstí po   chvilkové rozpačitosti   následoval šťastný konec,   možná dotočený až   dodatečně, tvůrci se   zřejmě obávali silné   kritiky ze stran diváků. Z   postav je mi sympatická   Yağmur, nově objevená   sestra Kozanových, škoda že   se dostala na scénu až v   poslední čtvrtině seriálu.   Též ve druhé půli   potěšila napravená Elmas a   oproti začátkům se k   lepšímu změnil i Tayyar,   zejména po smrti Hafize.   Naopak mě v posledních   dílech velmi iritoval hloupý   a intrikánkou Nazan totálně   zmanipulovaný Cahit.   Víckrát vidět nemusím,   nicméně jedno shlédnutí si   toto rozsáhlé drama   zaslouží. A tak jako u   naprosté většiny tureckých   seriálů, sledování též   zpříjemní vynikající   slovenský dabing. 5 * a 50%.

Škoda, mohl to být celkem   zdařilý rodinný film,   nebýt rozvláčnosti děje a   přemíry fiktivních scén.   Tvůrci se měli raději   zaměřit především na   reálnou linii příběhu. To   neustálé skákání z   reálného světa do   pohádkového mě dokázalo   spíš odradit, než zaujmout.   Střídání reálného děje   s fiktivním mi nikdy   nesedělo a zpravidla se   filmům podobného ražení   vyhýbám, proto víc jak   průměr dát nemohu.

Naprosto postrádající   reálnost typicky americké   klišé, jak se zazobaný   vykořisťovatel zabouchne do   chůvy jeho rozmazlených   parchantů, kteří ji nejprve   nesnášejí a vzápětí   milují. Jeho snoubenka -   klasická karikatura macechy,   jakoby okopírovaná podle   epizodní role Milionajdy z   Kačeřích příběhů.   Neskutečně povrchní kýč   bez hlubší myšlenky, kde   ani pařížské scenérie   nemají šanci zachránit   tento slaboduchý brak od   totálního dna. Tohle se   může líbit leda   pubertálním slepicím po   lobotomii nebo zlatokopkám   coby studijní pomůcka k lovu   papalášů.

Jeden ze starších   pozapomenutých   Večerníčků, který bůh   ví proč ČT už 13 let   nevytáhla z archivu. Nebylo   to žádné veledílo, ale   mně se to celkem líbilo.   Normálně bych dal 5   hvězdiček, ale už kvůli   nostalgii a proto, že ČT   tento Večrníček zarytě   odmítá reprízovat, jsem se   rozhodl zvýšit na 7. Matně   se mi vybavuje díl o   závodech, ale především mi   utkvěla v paměti říkanka,   kterou každý díl začínal:   "Jede Toník v autíčku,   po zeleném chodníčku. Jede,   jede do pohádky, jede tam a   zase zpátky. Kdo pojede s   ním?"

Lola pokračuje ve   štrikování a navíc se   zajímá, kde a s kým byla   minulý večer Adéla. Když   nedostane uspokojivou   odpověď, usmyslí si, že i   ona čeká dítě. José se   celou noc věnoval   rozebranému syntetizátoru.   Natálie přinese Kryštofovi   k prohlédnutí své album   fotek a při té   příležitosti mu opět   předhazuje neznámého   frajera, s kterým Adéla   včera odjela. Až později   Kryštof přizná, že na   všech fotkách, co mu   Natálie ukazovala byla zcela   nahá. Pozdě v noci jde   Adéla na další tajnou   schůzku s neznámým   motorkářem, ale tentokrát   ji při tom načape Helena. I   tento díl je poněkud   slabší, i tak ale dám   slabých 9 * a 85%.

Nezábavná Pawlowská s   feministickými sklony a   očima zmalovanýma jak   pracovnice z Dubí má v TV   kvokací pořad, myslí si o   sobě, jak je vtipná, když   uděluje podobně   smýšlejícím divačkám   rady do života a mně se při   náhodném zření byť jen   kousku tohoto rádoby   intelektuálního blábolu   chce zvolat pověstnou větu z   jedné z povídek Šimka a   Grossmanna "Pozor,   blíží se satelit!"