My všichni školou povinní [TV seriál]

Je to jeden z nejlepších   seriálů ze školních lavic.   Kam se hrabou ty dnešní   seriálky. Těším se, až ho   zase uvidím na televizní   obrazovce. Víc k tomu není   co dodat.

Je mi líto,že komentáře tu   nenácházím nijak   lichotivé,ale každý má   právo na svůj názor,to   chápu, navíc to stejně   není ukazatelem,jaký serál   opravdu je...
Pro mně   má cenu velikou a řadím ho   ke svým nejmilejším
a znám ze svého okolí   dost lidí,kteří to mají   stejně.Spíše je myslím   chybou,že byl zařazován
a opakován poslední   dobou dost často a to se pak   snadno člověk   přesytí..
Jinak   seriál mám ráda pro svou   pestrost..pro příběhy   různých   postav,rodin,učitelů i pro   školní prostředí,
na které nakonec rádi   vzpomínáme..Báječná byla   Věruška   Galatíková,Jiřinka   Bohdalová,Jiří Sovák a   mnoho dalších....i Gabriela   Vránová,jejíž Hajská je   jen důkazem toho,jak dobře   roli zahrála a o to přeci   jde..
Pro mě seriál   velmi hodnotný a hudba jen   krásně potrhuje jeho   velikost.

Myslím si, že jeden z   najlepších seriálov zo   školského prostredia i   vôbec. Drobnou chybičkou   bolo možno to, že vystupuje   v ňom príliš veľa osôb a   rozpracovať súčasne a   podrobne všetky životné   osudy by sa dalo do 100   dielneho seriálu. Niektorým   menej zaujímavým osobám   (p.Joklová, p.Jokl) bolo   venované príliš veľa   času, čo sa javilo niekedy   ako naťahovanie času. Inak   boli osoby spracované veľmi   výstižne, ich chovanie a   správanie ako veľmi   vieryhodné. Takí žiaci ako   Jirka Oliva, Barča Hrdinová,   či namyslená Jitka   Povejšová naozaj existovali   i existujú. Tak isto aj   namyslená matka Povejšová.   Taktiež som poznal v živote   podobného učiteľa ako bol   učiteľ Lamač. A ten   učiteľský zbor mi pripadal   tiež taký, aký si ho   pamätám z mojich detských   čias. Mne osobne sa páčil   herecký výkon   začiatočníka Karfíka,   elektrikára Augustu, otca   Povejša a najmä učiteľa   Lamača (Sovák) a pani   riaditeľky (Galatíková).   Seriál som videl ešte ako   študent, potom o pár rokov   neskôr i teraz po toľkých   rokoch a vždy sa mi veľmi   páčil. Veľmi príjemná   spomienka na naše krásne   detské časy.

Vždycky, když se na to   kouknu, dýchne na mne   nostalgie. Nevím proč, snad   proto, že se mi myslí   pokaždé jen tak letmo mihne   - takhle to bylo, vzpomínám   si.... Jsem ročník 1964.   Proti dnešním dětem jsme   byli strašní chudáci, ale   .... Méně jsme záviděli,   protože vlastně ani nebylo   co, uměli jsme psát dopisy a   těšit se na ně, proti   dnešním smskám a   facebookům jsme se   spolužáky byli daleko méně   a přece jsme si byli blíže.   Telefon jsme prakticky   nepoužívali, my ho měli v   obýváku a to bylo námahy,   jak to vymyslet a zavolat   večer své školní lásce,   aby to nebylo nápadné   rodičům, kteří koukali na   televizi. Učitelkám se   neříkalo paní, ale   neosobně   "soudružko" a   přece jsme je měli ve   větší úctě. Naučily nás   mnohdy už na základní   škole více než umí   dnešní maturanti. Mluvily na   nás "zvrchu", sem   tam přiletěl pohlavek nebo   poznámka a s tím i strach,   co večer rodiče, běžně   jsme za trest makali v   osobním volnu na školních   zahrádkách - přesto na ně   dodnes vzpomínáme. Také   jsme dělali něco, co   dnešní děti ne - zpívali   jsme. Hodně, při každé   příležitosti, výlety,   lyžáky, táboráky,   brigády, školní akademie.   Tohle strašně spojovalo a je   škoda, že dnes už to děti   neumí. Tak moc nás tehdy   režim drtil, ale přesto se   mi nakonec zdá, že ti   chudáci jsou spíše naše   dnešní děti a my jsme proti   nim byli králové. Byli jsme   děti, bez starostí - patřil   nám svět. Kéž se to   vrátí.

Seriál beru tak jak je   natočen.Neumím si   představit, přenést děj do   dnešní doby, kdy se děcka   zapalují, krade a ne svačiny   ale třeba mobily, kdy se   nosí do školy nože, anebo   se vyhrožuje bombou. Bylo by   to velice zajímavý, ale čaj   by se u toho pit nedalo,místo   takového romantického   seriálu bychom měli tvrdej   akčňák...
Jestli   seriál patří k odpadu, tak   k recyklovanýmu a když budu   srovnávat s dnešními   seriály, co k nim říci,nic,   již pan Kodet v jednom filmu   použil vlastní příměr   PVZVMP,ani to nemůžu říci   nahlas...

Děkuji všem,kdož ve svých   komentářích vyslovili   názor, že seriál patří   mezi zdařilejší díla ČST.   Nemohu zcela souhlasit s   názorem MARiO, i když mu   rozumím a chápu jej. Pokud   si vzpomenu na myšlenku   Miroslava Ondříčka, že   považuje za opravdové a   dobré jen to dílo, které   dokáže v lidech vyvolat   pohnutí a emoce, tak to se   myslím v tomto případě   podařilo měrou vrchovatou.   Pokud Cesta64 a další   vzpomínají na dobu, která   souvisí s rokem vzniku tohoto   seriálu a konfrontují také   minulost a současnost, tak je   to přesné, protože naše   doba stojí na jiných   hodnotách, bohužel. Dnes je   to víra v sílu peněz,   umění se dělá z kdejaké   žumpy, stačí kus drátu,   postříkaného barvou, který   vyčuhuje z hromady cihel a   hned je to umění s názvem   Totalita. Vtip je v tom, že   dnes dosplí, ale tenkrát   děti, cítíly ve svých   učitelích autoritu a   oporu/ne samozřejmě vždy/,   také rodiny vypadaly   semknutější a navíc nebylo   špatné, že se nedostatek   obrátil v dostatek-třeba to   zpívání nebo radost z   každé maličkosti.

Ludvík Ráža se od   počátků své tvorby   věnoval práci pro děti,   případně o dětech. Tenhle   největší projekt jeho   režisérské kariéry pak v   sobě spojil obojí, i když   snaha o podívanou pro   vícegenerační diváctvo je   vždy cestou na tenký led.   Jasně, celé je to   prostoupené dobou vzniku, ale   v kontextu tehdejší tvorby   se na to dá podívat   (vybavuju si například   úsměvný dobový detail, kdy   Galatíková někoho zve do   ředitelny se slovy:   "Pojď na chvíli dál,   sehnala jsem čerstvý   kafe"). Podívat se na to   dá už jenom kvůli   hereckému ansámblu.   Přesněji, herců ve   vedlejších rolích. Věřím   tomu, že seriál napomohl k   růstu popularity Miroslavu   Vladykovi, ale postavit   značnou část děje na jeho   nepřesvědčivém hereckém   výkonu byla celkem tragédie.   Totéž se týká Veroniky   Žilkové. Zatímco dnes je z   ní okouzlující šarmantní   dáma, tady zamlada s   oplácaným ksichtíkem a   příšerným účesem   rozhodně nebyla sexuální   modlou (ano, po svazačce to   taky nikdo nechtěl). Jiří   Sovák výborný, nicméně   jeho čítankový prototyp   lidského chápajícího   pedagoga je málem těžko   uvěřitelný, i když já   osobně jsem se s takovým   učitelem na základce setkal.   To už je pro mě   příjemnější role jeho   manželky - Blanka Bohdanová   nám rozhodně není   sympatická, ale pro její   konání máme pochopení.   Stejně tak působí   čítankově manželský pár   Šulcová-Bartoška (i když   ten, aby jeho postava dostala   lidštější rozměr,   nechává se svádět letitě   provokující Evou   Hudečkovou). Jako jejich   příjemný protipól pak   působí prvoplánově   záporná Hrdinovic family   (Obermaierová-Augusta a ty   jejich dvě příšerný   děti). Za zmínku pak stojí   rozhodně fenomenální   Gabriela Vránová, kterou   jsem tady jako dítě   zaregistroval poprvé a dlouho   k ní pak hledal cestu, aniž   bych si nevybavil její   famózní kreaci hysterické   učitelky Hajské. A   přestože řada dalších   postav nedostala takový   prostor, jejich osobnosti jsou   lidštější větší   přirozeností a   střídajícími se   sympatiemi, které k nim   chováme (například Jiřina   Bohdalová nebo Jana   Preissová). Hudba Petra Hapky   je sice dobře   zapamatovatelná, ale hlavní   motiv není nijak nosný.   Proto se také sáhlo k   běžnému, často   používanému a přitom   lacinému triku, jak vyplnit   seriál hudbou - všimněte   si, že jako kulisa v pozadí   často znějí výhradně   Hapkovy písně.

Dynamit, dynamit, udělá bum
Seriál je to dobrý, ale až   moc vážný, holt učení   mučení, to je fakt. Tenhle   seriál na mne působil a   púsobí tak nějak smutně,   už ta hudba u filmu je   smutná, jako když se jedná   o tragédii. Herci to zahráli   dobře, ale prostě samé   nějaké řešení a žádná   švanda. Škola za školou s   Nárožným byla lepší, ale   ta byla až o studium na   stšední škole. Fakt je, že   naše ZŚ z těch dob poskytla   vzdělání, které se rovná   střední škole v USA, kde   řada studentů studuje díky   sportovnímu talentu s   vyznamenáním. Je pravda, že   tehdy sme měli z učitelů   velký respekt, obvzlášť v   prvních ročnících ZŠ. Ne   jako dnes kdy rozmazlené   dětičky si dovolí vše.   Měli jsme svačiny zadarmo,   školy v přírodě zadarmo.   Do školy sem se ze začátku   reltivně těšil, pak jsem   školu přežil a ke konci   jsem ji nesnášel.   Učitelský sbor na té naší   škole byl relativně dobrý,   ale měl sem smůlu na   třídní, ta se minula   povoláním,všichni jsme ale   milovali naši učitelka   dějepisu, ta uměla tak   poutavě vyprávět o   historii, že jsme jednou po   ní celá třída chtěli (6   ročník), aby sme měli   odpoledne ještě jednu   vyučovací hodinu navíc -   tak moc se nám její   vyučování líbilo! Ta milá   paní se jmenovala Řízková   a dodnes, když jí   stříbrovlasou potkám tak je   mi milo.

Někdy v 4 - 5 tř zš   jsem měl sen, aby s vyhodila   škola do povětří, tak moc   jsem školu tehdy nesnášel.   Ale asi jsem nebyl sám. Kraus   v jednom hovoru říkal   příhodu: když jsem   opouště ZŠ a učitel měl u   zavřených dveří šatny   poslední řeč o tom, že...,   zakřičel jsem na něj -   OTEVŘI TY DVEŔE!

Starší seriál zo   školského prostredia, na   ktorý sa ešte pamätám z   detstva, kde ho vysielali v   televízii. Dej tohto seriálu   bol dosť reály, a podrobné   opisoval žiakov na základnej   škole a ich učiteľov. Herci   tu na podali presvedčivé   výkony, čo sa odzrkadlilo aj   na sledovanosti tohto   rodinného seriálu.   Miroslavovi Vladikovi, úloha   triedneho učiteľa Karfika   sadla ako uliata. Medzi   svojimi žiakmi vyzeral ako   ich skutočný rovesník.

Příjemný oddechový   seriál, z českých ze   školního prostředí   jednoznačně nejlepší.   Především díky tomu, že   jej stačili natočit ještě   za normalizace. O takových 6   nebo 7 let později už by to   zřejmě bylo nekoukatelné,   tak jako naprostá většina   polistopadových seriálů.   Kvalitní scénář Markéty   Zinnerové, skvělé obsazení   nejlepšími herci té doby a   i ta depresivní hudba, to   vše společně vytvořilo   jednu českou seriálovou   legendu. Když pominu   osvědčenou hereckou gardu   (Sovák, Galatíková,   Havelková, Brabec,   Obermaierová, Menšík,   Augusta, Vránová a plno   dalších), tak mi zde byli   sympatičtí i herci tehdy   mladé generace, např.   Vladyka nebo Kudláčková.   Vlastně je toto jediný   seriál, v němž mi dokonce   ani Žilková nevadí a to už   je co říct. Je tu dobře   propojena linie školního   prostředí s osobními   rodinnými starostmi žactva i   učitelského sboru. S   různorodým vykreslením   charakterů se Zinnerová   nemazlila, jsou tu postavy   kladné, záporné i takové,   u nichž to jednoznačně   určit nelze, neboť se v   průběhu děje a nastalých   situací postupně vyvíjí a   mění. 75%

Na tomto seriálu nevidím nic   špatného. Je o rodinách,   učitelích< škole a   především dětech. Je to   milá a myslím i k   zamyšlení vhodná   podívaná. Pohled na   socialistické školství   možná někomu vadí.Já   sledoval lidi, kteří se   snažili pomáhat.Mně se to   docela líbilo.

Není to špatný, něco   samozřejmě zastaralo, něco   dneska působí úsměvně   (ředitelka sehnala čerstvý   kafe, řeči na schůzích-ty   ale naštěstí nejsou tak   častý ) ale jinak -spousta   seriálů je daleko horších   ( a to těch, který se   natáčí v dnešní době).   Zvláštní na něm je, že se   tváří jako seriál o   dětech, ale ve skutečnosti   je spíš o dospělých a   zdaleka ne taková sranda, jak   bych podle názvu čekala.   Tudíž výkony dospělých   herců jsou velmi dobrý,   horší je to s dětmi,   především představitelka   Jitky Povějšové je unylá   až hrůza a s její   přítomností se na plátno   vkrade nuda

Takový "učesaný"   seriál ze školního   prostředí... Snad jenom   postavička malého Jirky   působí živě a přirozeně,   na rozdíl od valné   většiny dalších. Od   Ludvíka Ráži jsem čekala   něco mnohem lépe   uchopeného, protože on   přece byl na dětskou   tématiku machr.

Ve své době jsem to sledoval   celkem s nadšením i když   byla repríza. Dnes už to   člověk bere jinak a seriál   je samozřejmě poplatný   době ve které byl natočen.   I tak oproti některým   nekonečným hovadinám i   dalším seriálům má porád   své jisté kvality!

Ve své době jsem tento   seriál měl dost rád i   proto, že jsem měl vlastně   školní zkušenosti z té   doby :-).
Dnes se sice   na něj taky rád občas   podívám, ale už to beru   poněkud s nadhledem.

My všichni školou povinní
Bohužel, pro mě jeden z   těch horších seriálů. Ne   že by se mi nelíbil Jirka   Oliva a jeho průšvihy, to   ano, ale to je tak vše.   Většina příběhů mě   bohužel nudila a těm   zajímavějším bylo   ponecháno celkem málo   prostoru. Sem tam se vložila   nějaká vsuvka, která se pak   stejnak dál nerozvíjela   (domácnost ředitelky školy,   ...). Nejvíc mě asi vadila   sršící komunistická   ideologie, kdy hodný   Bartoška nikdy nerozvedl   manželství, v kterém bylo   alespoň trochu naděje na   záchranu, Sovák byl zas   starý učitel, který chápal   jak problémy starých   kolegyň, tak nejmenších   žáků... A Vladyka s   Žilkovou? Jak už někdo psal   pode mnou, moc hrát tenkrát   ještě neuměli...

Kouzlo seriálu se nějak vytratilo...
...byly doby, kdy jsem tento   seriál doslova hltala (v roce   1989) a byla naprosto   okouzlena "hubatou"   Barčou Hrdinovou, u níž mi   pořád nešlo do hlavy, jak   si může rozumět s tou   nudnou a rozmazlenou Jitkou   Povejšovou, z níž chce   maminka mít herečku. Přímo   jsem nenáviděla učitelku   Hajskou za to, jak se   "vozila" po malém   rošťáčkovi Olivovi.   Postupem času mne ale tento   seriál přestal bavit. Ano,   podívám se na něj, dokonce   i ráda, ale...jak to   nejpřesněji říct...už mi   to tak nic moc nedává.   Holčičí soupeření mi   přijde trapné a malý Oliva?   Když vidím jeho drzost a   neposednost, začínám   litovat učitelku Hajskou a   nedivím se, že ztratila   nervy. Karfík? Řekněme,   docela sympaťák,   Vychodilová docela taky.   Pasáže s románkem Olivy st.   a jeho kolegyní od soudu   vyloženě nudí. Taky   rozvedení manželé v   podání J. Bohdalové a Vl.   Brabce působí tak nějak   prkenně a jejich   "potomci" se jeví   spíš jako jejich vnoučata.   Zachraňuje to Karel Augusta v   roli svérázného otce rodiny   - páně Hrdiny. Role matky   Povejšové v podání pí.   Preissové je sice protivná   jak činže, ale paní   Preissové budiž vzdán hold   za velmi přesvědčivý   herecký výkon, což u   jiných rolí až tak dobře   říct nelze. Více mohl být   rozvitý příběh ředitelky   školy v podání paní   Galatíkové a naopak mohlo   být ubráno na porozvodových   vztazích. Jestli se dnes   něčemu v seriálu usměju,   je to "madridské   mýdlo", které snaživý   žáček Oliva donese své   trpělivost ztrácející   paní učitelce Hajské.

Obecně nemám nic proti té   době ani tehdejším filmům   a seriálům, jen se mi   prostě většina z nich   nelíbí. Možná i proto, že   např. právě tohle je až   moc vážné. Neupírám   herecké výkony dospělých i   dětí, jen to není můj   šálek.

Tohle je jeden z nejhorších   seriálů všech dob. Měla by   se tu zavést rubrika Odpad,   tam totiž po právu patří.   Dost dobře jsem nepochopil,   proč Barrandov zařadil tuhle   příšernost do vysílání.   Když jsem dnes po letech   viděl znovu nervózní   Hajskou, rozmazlenýho malýho   Olivu a dvě totální pipky   Povejšovou a Hrdinovou,   málem se mi udělalo blbě.   Když pominu dobu, kdy to bylo   natočený tak tam není nic   pravděpodobný. Dialogy   umělý a škrobený. Docela   se divím, že kapicity typu   Sovák nebo Galatíková se   propůjčily v tomhle hrát.