„Jmenuju se Dalton Russell. Dávejte dobrý pozor na to, co říkám, protože já svá slova volím pečlivě a nikdy se neopakuju. Své jméno už jsem řekl. To máme kdo. Kde by se nejvíc ze všeho dalo popsat jako vězeňská cela. Ale je velký rozdíl být zavřený v malé cele a ve vězení. Co je snadné, protože nedávno jsem naplánoval dokonalou bankovní loupež. To máme kdy. Na dotaz proč je kromě zjevné finanční motivace dost snadná odpověď. Protože můžu. Takže nám zbývá jen jak. No a v tom, jak nám praví klasik, je ten pravý háček.“ Tolik hned na úvod prozradí de facto klíčová figura celého příběhu.  

Nikdy neodejdeme, dokud nedokončíme práci. To stojí na boku malířského auta, ze kterého vystoupily v malířských outfitech čtyři osoby, a nasměrovali si to rovnou do banky Manhattan Trust, kterou vlastní respektovaný Arthur Case. Když se dozví o přepadení zrovna téhle pobočky, značně znejistí, jelikož obsah jeho bezpečností schránky číslo 392 by se nikdy neměl dostat na veřejnost. Proto kontaktuje šikovnou právničku Madeleine Whiteovou, která dokáže řešit problémy s precizností Winstona Wolfea. Před banku brzy dorazí policie v čele s Keithem Frazierem, jenž má celý případ na starosti. Jenže i zkušenému detektivovi na sebevědomí pranic nepomůže, když si uvědomí, že strůjce celé loupeže je pořád minimálně o krok napřed.

 










 

Tenhle Dalton Russell je totiž stejně inteligentní jako celý film. Pro jeho plán přitom platí, že v jednoduchosti je síla. Nic si zbytečně nekomplikuje. Na rozdíl třeba od hrdinů bijáku Muž na hraně, kterým nedochází, že jejich plán jest ve své dokonalosti poměrně nedokonalý a že jsou v podstatě z některých úhlů pohledu odkázáni na přízeň paní Štěstěny. Oproti Daltonu Russellovi nedokážou předvídat. Hlavní figura Spojence přesně ví, co dělá. A když by se náhodou objevila nějaká nepředvídatelná událost, dokáže na ni ve vteřině zareagovat. Jako když se jednotka Willema Dafoea rozhodne zaútočit o něco dříve, než by pro dokončení plánu potřeboval.

Nebo když ho Frazier napadne poté, co souhlasil s tím, aby se v prostorách banky setkali. Výborná scéna, stejně jako ta, kdy dovnitř může vejít Madeleine. Zloděj si se všemi hraje. Malířské kombinézy, do kterých mezitím obléknul všechny rukojmí, totiž měl s sebou. Teď potřebuje jenom získat čas. Takže obas přijde s nějakou tou hádankou (jakékoli srovnání se záporákem ve Smrtonosné pasti 3 však není na místě), jindy zase klidně odpoví na otázku, jak se z banky dostane ven. Jelikož ví, že si všichni včetně Fraziera, budou myslet, že jeho odpověď je až příliš neuvěřitelná na to, aby byla pravdivá. Jako když kapitán Jack Sparrow řekl oficírům, že „mým cílem je zrekvírovat jednu z těhle lodí, naverbovat posádku v Tortuze a přepadávat, plenit, loupit, co mý hříšný hrdlo žádá.“

 










 

Režisér Spike Lee si byl sakra dobře vědom toho, že má k dispoici vynikajcí scénář Russella Gerwitze (na který tenhle autor paradoxně nikdy nedokázal navázat), který ještě pomohli vylepšit samotní herci. Ať už některými improvizovanými momenty, anebo svou precizností. Sledovat Denzela Washingtona, Clivea Owena, Christophera Plummera a Jodie Foster je čirá radost, která se násobí, když mají společné scény. Přesně to je ten důvod, proč tolik zbožňujeme filmy! Opomenout bychom neměli ani Chiwetela Ejiofora, Willema Dafoea, úžasnou Kim Director nebo i cameo výstup Floriny Petcu, která má za úkol překládat z albánštiny. Také všichni ostatní jsou typově velice trefně obsazení a svým přirozeným projevem přispívají k fimovému zážitku natolik vytříbenému, že sotva kdy vznikne remake. Dost na tom, že existuje nemastné neslané porakčování. Místo toho, aby byl natočen prequel soustředící se na backstory Daltona Russella.

Spojenec? To je dvouhodinová ukázka ryzího filmařského mistrovství, jaká neprávem zůstává ve stínu těchne největších klasik, včetně Casablanky, Podrazu nebo Nelítostného souboje. Nejenže pobaví, rozesměje i překvapí, ale hlavně zůstane už napořád v paměti. Přesto se ovšem neomrzí ani po několikátém zhlédnutí. Asi není nutné se podrobněji rozepisovat o počinu takovýchto kvalit, který šlape tak brilantně, že je ve všech směrech v podstatě dokonalý. Shrňme si to asi tak, že existují špatné filmy o bankovních loupežích (Taxi), existují dobré filmy o bankovních loupežích (Dokonalá loupež), existují výborné filmy o bankovních loupežích (Čistá práce), a pak existuje Spojenec.

P. S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsahuje vedle KOMENTÁŘE REŽISÉRA SPIKEA LEE také dvacet minut VYNECHANÝCH SCÉN, kterým dominují výslechy propuštěných rukojmích (ve filmu i jako flashforward), údajně většinově improvizované. Dále tady máme víceméně tradiční desetiminutový FILM O FILMU. A ještě zhruba stejně dlouhý pokec, ve kterém se Spike Lee baví s Denzelem Washingtonem o vzájemné spolupráci. V případě Spojence byla celkově už čtvrtou, a proto se tohle video jmenuje ČÍSLO 4/NUMBER 4. Extra materiálů u tohohle skvělého thrilleru určitě mohlo být víc, protože možnost nahlédnout do tvůrčí kuchyně takovýchto profesionálů bývá maximálně poučná a inspirativní. Proto není pochyb představit, že by mnozí bývali jistě uvítali české titulky.

FOTO: cinema.de