Na rozdíl od Úsměvů smutných mužů se spíše soustředí na Úsměv smutného chlapce, protože hlavní postava Adam má něco kolem devatenácti roků. Zprvu se to zdá býti asi tolik pravděpodobné, jako kdyby vzniklo drama, ve kterém se devadesátiletý důchodce musí léčit proto, že je závislý na hraní „GéTéAčka“ na PlayStationu. Naštěstí má Abstinent vcelku uvěřitelný vývoj, takže po těch cca pětasedmdesáti minutách nejenže uvěříme, že byl Adam na alkoholu opravdu závislý natolik, že musel do vodmašťovny, ale zároveň nám bude jasné, že takových mladých alkoholiků může být docela dost.

Z dramaturgického hlediska film předkládá různé situace, do kterých se skutečně mohla hlavní postava dostat. Jenže celý koncept působí strašně naivně, což je na jednu stranu velice pozoruhodné. Adama v podstatě stáhnul ke chlastu kamarád Kamil, který ho k pití vyhecoval, což nedalo dlouhého přemlouvání. Sám přitom věděl, kde má svůj strop. A zase musím zmínit, že titulní antihrdina jest doopravdy antihrdinou, jelikož mohl říct, že prostě nechce. To znamená, že rozhodně není vnitřně tak silný, jak se nás po celou dobu snaží přesvědčit. Chce to opravdu pevnou vůli se nenapít, když všichni kolem chlastají.

Za svoje problémy si zkrátka může sám. A to se pak může jeho představitel Josef Trojan pokoušet, jak chce, a stejně nepřesvědčí o tom, abychom s ním nějak soucítili a drželi mu palce. Evidentně nezapře, že je podobný Ivanovi a soudě dle jeho výkonu není vyloučeno, že jednou tátových hereckých kvalit dosáhne. Jenom bude muset nabrat další zkušenosti. Uvidíme v Šarlatánovi, kde si zahráli oba (Cenu za štěstí, kde se objevuje pro změnu s matkou Klárou Pollertovou-Trojanovou nechce raději zcela stranou). Průvodcem, resp. takovým andělem strážným se mu stává šéf protialkoholního, jemuž nechybí nadhled a pravidělně přispívá nějakou chytrou poznámkou a ve snaze pomoci „pacošům“ sem tam možná i zalže.

 










 

Není pochyb, že Adam začal chlastat z nudy, protože mu vlastně nic nechybělo. Rodiče nebyli rozvedení a ve své dobrotě a důvěře si ničeho nevšimli. Neučil se marně a mohl jít dělat, cokoli by se mu zachtělo. Do toho měl slečnu, kterou postupně kvůli pití zanedbával. Teď, když se ucho uhtrhlo, se občas fatálně rozklepe a při pohledu na „kolegu“ v deliriu se dost vyděsí. Do toho se pere se svým svědomím. V léčebně se ke všemu skamarádí s holčinou Gábinou (Andrea Verecková) a hloupě se vymlouvá, načež ho mrzí, že vztah vyšuměl do ztracena. A k tomu všemu sledujeme linku, ve které dochází právník, jelikož Adamovi hrozí vězení (léčebna je svým způsobem taky vězení, a proto si o tom s Gábinou fatálně povídají). Tedy sledujeme rozsáhlou retrospektivu (paralelně s děním v současnosti), avšak nakonec vlastně není jasné, o co přesně šlo a hlavně jak to dopadlo. Ani titulkem se totiž nedozvíme, jak to bylo u soudu.

Abstinent je film, který se svým způsobem snaží povýšit alkohol na samostatnou postavu, neboť má svůj vlastní (diegetický) hudební motiv. Jenomže to úplně nevyšlo, tak jako další záměry zjevně nevyšly podle představ. Nelze se zbavit dojmu, že si tvůrci zvoleným tématem ukousli velké sousto, což platí v podobné míře třeba také o Narušiteli. Nicméně na Abstinentovi můžeme vidět, že vznikal s obrovským nadšením. Dokonce má i vlastní song s videoklipem. Ta naivita je tedy ve finále vlastně sympatická. A ať už tvůrci přijdou příště s jakýmkoli námětem, jsem si jistý, že výsledek bude zase o něco lepší.

FOTO: CinemArt