Hlavní hrdina tohoto počinu pracuje jako autobusák (a jako takový vyslechne různorodé hovory cestujících). To už samo o sobě představuje hodně výjimečnou věc. Protože v kolika jiných byla hlavní postavou osoba této profese? Podotýkám, že Keanu Reeves a Sandra Bullock v Nebezpečné rychlosti se nepočítají! Ale pojďme dál, jelikož přichází další výjimečnost – jedná se o autobusáka, jenž tvoří poezii. Ale takovou tu, co se nerýmuje. Přitom to vypadá, že takřka nevyčerpatelným zdrojem inspirace se mu mohou stát obyčejné zápalky. Jinak má jakožto správný umělec svoje místečko, konkrétně u jednoho vodopádu. Kde také v jedné ze tří nejlepších scén potká vzdělaného „Číňana“.

Ale dál. Děj se odehrává ve městě Paterson ve státě New Jersey a ten hlavní hrdina se jmenuje … Paterson! Jasně, říkáte si asi, že je to trochu divné. V takovém případě nutno si uvědomit, že za českou fotbalovou reprezentaci chytal Petr Čech, z Irska pochází Stephen Ireland, za Slovensko nastupoval Samuel Slovák, barvy Andorry hájí Xavi Andorra a jednu dobu nechybělo mnoho a za St. Louis by si hokej zahrál Martin St. Louis, což by byl patrně největší extrém. Pokud mám zůstat ve světě filmu, pak můžu zmínit kupříkladu Winonu Ryder, která se narodila v minnesotském městě Winona.

Nás však bude zajímat Paterson. Nejprve takto: „Je zamýšlen jako poezie detailů, variací a denních interakcí a něco jako protiklad proti temným, těžce dramatickým nebo akčním filmům.“ Jinými slovy, Paterson je filmově-poetickým dílem. Vlastně nikoliv nepodobným těm, jaké najdeme například ve filmografii Jiřího Menzela. Respektive nikoliv nepodobným těm, jaké vznikly podle scénáře Zdeňka Svěráka, ačkoliv je pravda, že ty jsou natolik specifické a nebál bych se napsat svým nezaměnitelným způsobem kouzelné, že se k čemukoliv jinému připodobňují složitěji. Tři oscarové nominace (a jedna zřejmě nepřiznaná slavnější předělávka Tmavomodrého světa), z nichž jedna proměněná, budiž toho jasným důkazem.

Jestli při únorovém udílení zaboduje i Paterson, toť otázka. Přeci jen velká studia si mohou dovolit větší propagaci svých titulů, než nezávislé snímky. Někdy až nepřiměřeně velkou, jako tomu bylo třeba v případě Hurt Lockera. Nicméně zpět k Patersonovi. Ten podobně jako příběhy Zdeňka Svěráka neobsahuje žádný konflikt. Pouze náznaky potencionálního konfliktu. Příklady: Paterson chodí de facto každý večer se psem své manželky na procházku, přičemž se pokaždé zastaví v baru „na jedno“. Psa, jehož představitelka byla mimochodem v Cannes favoritkou na cenu Palm Dog, ale nechá venku uvázaného. Ukradnou ho? Nebo co když nešťastně zamilovaný ozbrojený černoch přepadne ten bar (podobně jako Samuel L. Jackson bistro v Cestě do Ameriky)? Jak to dopadne, když se mu jednou „vykydne“ bus (připomnělo mi veselou příhodu, která se nám stala ve čtyři ráno při natáčení Underworldu)? Zvládne to ukočírovat? Nedostane pak od někoho z pasažérů nakládačku, protože dotyčný či dotyčná (?) kvůli tomu nestihne být včas v práci? A nezmlátí ho ti výrostci nebo ten rapper? Rozhádá se někdy hodně se svou ženou? Třeba potom, co spatří, když přijdou z kina?

Ta jeho žena … No rozhodně spolu mají velmi pozoruhodný vztah. V některých momentech by se dalo napsat, že spíše sourozenecký. Ale jinak se zdá být jasné, jak tahle domácnost funguje. On patří k těm, kteří na sobě nechají dříví štípat. Ona si to zřejmě dobře uvědomuje a nedělá jí potíže ho nenásilnou formou přinutit k tomu, aby jí v podstatě takříkajíc zobal z ruky. Kdyby byl Paterson bohatý, asi bych ji klidně označil za zlatokopku. Jenže on bohatý není a vlastně je takhle spokojený. Takže mu nevadí ani to, že ona nepracuje, že musí venčit toho jejího psa (který ho evidentně moc nemusí) a že pověsí doma zrovna takové záclony.

Na druhou stranu: proč ne? Když je to hezká holka, která dovede být i doopravdy milá ... Výborně ji hraje Golshifteh Farahani, kterou jsme mohli vidět ve výborném Labyrintu lží. Distribuční materiály praví, že jde o první íránskou herečku, která se od revoluce 1979 (viz Argo – Fuck Yourself) objevila v hollywoodském filmu. Jenže tohle nebude tak docela pravda, jelikož ze zmíněné asijské země pochází ještě Shohreh Aghdashloo. Roli Patersona ztvárnil Adam Driver (že by kvůli jeho příjmení byl právě řidičem?), jenž se v Epizodě VII představil jako Kylo Ren. Tady předvádí pod Jarmuschovým (toho by v těchto dnech a týdnech mělo být v kinech i v televizi celkem plno) vedením docela jiný, civilní herecký projev a výtečnou práci s hlasem. V dalších úlohách se objevují spíše neznámí herci a neznámé herečky, což je filmu jedině ku prospěchu.

Paterson (aneb „Záhada věčně pokřivené poštovní schránky“) se odehrává v rozmezí osmi dnů, resp. od pondělního rána do pondělního rána. Neobyčejným způsobem zobrazuje stereotyp a běžnou rutinu, přičemž ale vlastně naznačuje, že vždycky je možné z ní vybočit. Tohle skvělé dílo je zároveň protkané jemným humorem, pyšní se vysoce příjemnou atmosférou a k tomu jde o jeden z těch počinů, které dokážou povznést a inspirovat. A vůbec nevadí, že poezii normálně fakt nemusíte. Proto doufám, že tak jako režisérovy předchozí filmy vyjde časem na DVD. Tím ovšem nechci odradit od cesty do kina, protože ač se tu nevyskytují výbuchy, automobilové honičky a přestřelky, Paterson je podívaná, kterou se vyplatí vidět i na velkém stříbrném plátně.

FOTO: Aerofilms