Na čerstvě zveřejněnou recenzi na film
Jaromír Nosek: Když je hodně hustý měsíc, tak hraju třeba pětadvacetkrát, někdy třicetkrát. Ale třeba od prvního do osmého prosince jsem odehrál patnáct představení. To se mi ještě nikdy nestalo. Prostě masakr. To jsem myslel, že se asi zabiju, ale zase si říkáte: „Co kdyby nebyla práce?” Takže se snažíte makat, a když se to do tohohle vejde, tak se to vždycky nějak dá.
FDb: V jakých divadlech hraješ?
Jaromír Nosek: ABC, Rokoko, Rubín, Divadlo různých jmen, potom s Metaxou představení House of Love, Studio 2, Divadlo Broadway, Divadlo Pantheon, Divadlo v Rytířské, Divadlo Palace a Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo Komedie a chystám se do Příbramského divadla na hostovačku.
FDb: Kromě divadla samozřejmě hraješ i ve filmech. Dá se říct, jestli tě jeden z těch oborů baví víc?
Jaromír Nosek: To je vždycky taková otázka … Základní rozdíl je v tom, že ten film si nevybíráš – ten si vybírá tebe. Takže pokud nejseš nějaká jó provařená držka, tak je to takový malý zázrak a je to hrozně příjemné, když se to povede. Divadlo můžeš často odmítnout, pokud je to blbost nebo nějaká zájezdovka s divnýma hercema. Kdežto ten film se moc odmítat nedá, protože to je prostě film, který zůstane. Takže pokud tě chce někdo obsadit do filmu, tak pokud to není nějaká úplně prověřená blbost – nebudu jmenovat, ale určitě víš – tak prostě většinou ten film děláš a seš rád, že můžeš. Že pak zjistíš, že to třeba úplně nedopadlo, je omluvitelný, protože si to prostě nemohl vědět. Ale je to hrozně krásný. Každý herec chce točit filmy. A kdo říká, že ne, tak prostě kecá.
Divadlo je hrozně živé … já vždycky říkám, že z jednoho se učím do toho druhého. Ve filmu používáš civilnější herectví než v divadle. A když jsi na malé scéně, tak se ti hodí, co ses naučil na natáčení. Na druhou stranu na divadle si můžeš vyzkoušet nějakou expresi, která může být trochu moc, ale přeci jen někdo sedí v té patnácté řadě a chce to trochu vidět a slyšet. V divadle s tím taky v každém představení něco můžeš dělat, ale jednou to má derniéru a už to nikdy nikdo neuvidí. Zatímco ve filmu na to máš třeba deset jetí, ale potom už s tím nikdy nic neuděláš.
FDb: Minulý rok jsi hrál ve filmu Lovci a oběti. Čím si tě získali?
Jaromír Nosek: No, takhle vlastně vzniklo moje kamarádství s Danem Miňovským. Onehdy volala Eva Decastelo, že má nějaký scénář, což původně měla být klipovitá věc, kde mají být komiksové vstupy a stopáž má být maximálně hodina dvacet. Měla to být písničková věc, která měla být svým způsobem placená Óčkem. Takže to měl být hudební film, ale ne muzikál. Měl tam být takový příběh … nevím, k čemu to připodobnit. Strašně se mi líbil ten text, který byl fresh – nešustil papírem. A byly tam různé příhody. Třeba: kluk jede v tramvaji, holčička někomu kope do kabátu, paní říká: „Proč mu kope do toho kabátu?“ Druhá paní říká: „Ona si může dělat, co chce. Je demokracie.“ Kluk, co na to kouká, jí nalepí žvýkačku na čelo a řekne: „Co je? Je demokracie.“ Je to vtipný. Ten text byl fakt dobrej. To, že se z toho pak stal úplně jiný film, to nikdo nevěděl. Alespoň jsem se seznámil s tím Danem Miňovským, se kterým jsme potom dělali Prázdniny v Provence a teď snad budeme dělat ještě nějaký další projekty, takže to vypadá dobře.
FDb: Kdy by se Prázdniny v Provence mohly dostat do kin?
Jaromír Nosek: Původní teze byla, že by to mělo jít do kin v září nebo v říjnu 2015, ale když jsem se na to teď ptal, tak mi bylo řečeno, protože to je letní komedie, tak asi v horizontu června až září. Ale proč? To nevím. Kdysi jsem to bral za svoje dítě, ale uteklo mi pod prsty, takzvaně se vylilo i s vaničkou, takže k tomuhle filmu můžu říct, že se na něj půjdu podívat, ale vlastně už k němu mám jiný vztah. (Podle nejnovějších zpráv by měl film mít premiéru 15. září – pozn. aut.)
FDb: Takže jsi spoluautor scénáře?
Jaromír Nosek: Ano, ale aby to neznělo nějak namistrovaně, že píšu scénáře. Spíše to bylo tak, že ten Dan psal scénář a společně jsme proseděli milion hodin nad tím, že jsme si říkali různé příběhy, co by bylo dobré do toho filmu dát. A potom jsem ještě dělal takové korektury, že by ti lidé nemluvili spisovně, ale nespisovně. Aby to bylo takové nejvíc normální, podle toho, jak spolu prostě lidé mluví. Takže to spoluautorství mohlo být tak 25 procent.
FDb: Prázdniny v Provence režíroval Vladimír Michálek. Aňa Geislerová, Matěj Hádek a Jiří Macháček mi říkali, že spolupráce s ním byla úplně jiná, než s jinými režiséry. Vnímals to stejně?
Jaromír Nosek: Já jsem tam nakonec z původních dvaceti natáčecích dnů měl asi čtyři. Takže to setkání bylo malinké a ta moje role neměla ani moc textu, takže to bylo takové, že to ani nepostřehnete. Kdybych měl velkou roli a strávil s tím Vladimírem nějaký delší čas, tak bych tam něco objevil nebo o tom lépe promluvil.
FDb: O čem teda jsou Prázdniny v Provence?
Jaromír Nosek: Nevím. Původní příběh byl, že tři kluci jedou jako kapela za nějakou tetou do Provence. Ale nešlo ani o ten děj, jako šlo o charaktery těch kluků a šlo o situace, co se jim dějí. V tom textu bylo hodně hlášek, hodně situací, které skýtaly nějakou vtipnost. Jako francouzština a čeština. Ve smyslu, že potkáme holku, o které si myslíme, že umí jenom francouzsky, ale pak zjistíme, že je to původem Češka. Takže vznikají takové trapasy. Ale za těch pár dní jsem viděl, že nakonec jde o to, že úplně jiní tři kluci dělají jiné věci. Ty naše původní dějové linky z toho pravděpodobně vymizely. A ta hlavní postava-holka, o kterou se ti tři perou, tam vlastně moc není. Takže vůbec nevím. Dokonce si pamatuju, že Kuba Prachař říkal nějaký vtip o lemurech, takže se tradovalo, že to chce Vladimír přejmenovat na Tři lemuři ve Francii … ale v současnosti nevím.
FDb: Pojďme teď k tvýmu prvnímu filmu, kterým byli a jsou Rebelové. Musels tenkrát na konkurz?
Jaromír Nosek: Tam byla taková hezká příhoda. On Filip Renč chtěl dělat Rebely hrozně dlouho. Asi pět roků, ale neměl tehdy příliš dobrou pověst a nikdo mu na ten film nechtěl dát peníze. A původně se ten film měl jmenovat TWIST 68. A myslím si, že tenkrát mu Paegas (dnešní T-Mobile – pozn. aut.) slíbil, že mu na to dá nějaké peníze. Potom od toho odstoupil, ale najednou vznikly TWIST karty, takže mu vzali název. A pak tak nějak přemýšlel a napsal si na papírek Rebelové, což bylo i logo filmu, a nechal to tak. Potom se objevil pan František Janda, který se rozhodnul, že mu na to ty peníze dá. Byl to takový low budget. My jako herci jsme za to dostali hrozně málo peněz. Ale na druhou stranu ber to tak, že seš ve čtvrťáku na škole, točil jsi v Četnických humoreskách komparz, jednou jsi za 300 korun proběhnul v pohádce … a najednou ti někdo dává za jeden den tolik peněz, kolik jsi měl od rodičů na celý měsíc. A i když dneska jsou ty částky třeba sedmkrát vyšší, tak prostě najednou jsi měl pocit, že z tebe někdo dělá slavného a můžeš točit první film v životě, což je boží.
Točilo se to celé prázdniny. Filip dělal castingy v Praze, v Brně, dokonce snad i na Slovensku a dělal je dlouho. Říkal, že mu prošlo rukama asi dva a půl tisíce lidí. A on hledal hlavně těch šest nebo potencionálně devět lidí – Boba, Emana, Šimona, pak Buginu, Julču a Terezku, a pak ještě ty tři další týpky. A najednou se mu povedlo, že to celý obsadil, ale pořád ještě nevěděl, kdo bude hrát Buginu a Boba, což byla postava Betky Stankový a moje. A teď byla sranda, že já tenkrát chodil s Toničkou Talackovou a ta byla na tu postavu s Betkou, s níž zrovna chodil Filip. A na tu mojí postavu jsem byl já a Roman Vojtek. A Filip pořád nevěděl, takže furt byly ňáký doplňující kola, kde jsme chodili jen my čtyři. A teď to bylo: aby si lidi neřekli, že to bylo obsazený kvůli tomu, že s ní chodí. Myslim, že nakonec to rozštípl autor textu Zdenek Zelenka … A pak už klasika, kdy mi zavolali: „Míro, Míro, tak jste to vy a vaše holka ne.“ Tak co pak máte doma říkat? „Jupí, budu točit celý prázdniny film a ty ne?“Takže to dopadlo takhle. A sranda byla, že když se to asi dva roky potom dělalo jako divadlo v Divadle na Broadwayi, tak si vlastně Filip obsadil tu Toničku do tý divadelní verze. Jo a ještě … po tom filmovým castingu Romanovi řekli, že ho tam nechtěli, protože má velký nos, což je trochu paradox, když se podíváš na můj. (smích) Ale to natáčení bylo krásný. Já jsem měl asi třicet natáčecích dnů. To bylo fajn.
FDb: Byl jsi předtím na jiných konkurzech?
Jaromír Nosek: Jo, ale ber to tak, že dříve bylo málo castingových agentur. Spíše to byly castingy na reklamy a tyhle věci. Ono vlastně ani po těch Rebelech se nic nestalo. Já si pamatuju, že první roli, kdy mi někdo zavolal, že chtěli přímo mě, se mi stalo až třeba sedm roků po Rebelech. Takže to bylo takové srandovní.
FDb: Jak ses na tu roli připravoval?
Jaromír Nosek: No, jak seš z té školy, tak mě to hraní hrozně bavilo. Bavilo mě si tu postavu nějak gesticky vyrobit. Tak jsem se toho Filipa ptal ohledně osmašedesátého, jestli třeba ti lidé chodili jinak. A on na mě koukal jako na dementa ze školy, který je toho ještě plný. Takže na tu roli se vlastně nešlo nijak připravit. Akorát jsem se ptal doma, protože rodiče nenáviděli komouše, takže jsem se ptal, jak to bylo za minulýho režimu. Takže šlo spíše o historii té doby než nějaké stylizované hraní. My jsme prostě byli mladí kluci – Révaiovi bylo 27, Lubošovi 19, mně 22 a dělali jsme, že nám všem je osmnáct.
FDb: Nepřemýšleli jste někdy s Filipem Renčem nad možností natočit k Rebelům pokračování?
Jaromír Nosek: To by podle mě nemělo ani moc smysl. Ale je pravda, že Filip miluje tu dobu a hudbu 60. let. Sám mi i říkal, že v Lucerně byly večery, kam se chodilo na 60. léta. Proto samozřejmě vznikla k Rebelům různá „cédéčka“. A vlastně co tam jsou ty prostřihy do ateliéru, tak Filip chtěl, aby to byla pocta Ladislavu Rychmanovi, Vladimírovi Svitáčkovi, Jánu Roháčovi, co vymysleli klipy ještě před MTV a dělali je i Karlovi Gottovi. A vím, že tenkrát po Rebelech, kdy měl hotovou Válku barev a Requiem pro panenku, se Filip rozhodnul, že bude dělat jen pozitivní filmy, kde se tančí a všichni se smějí, ale najednou to zase už nedělá. Ale vím, že byl optimistický, protože na to sehnal peníze a povedlo se to. Jediné, co se na tom nepovedlo, bylo že v Brně, kde jsem studoval, mi v HaDivadle ti starší říkali, že jsem vrah a zabiják, protože Renč ukradl Hvězdy na vrbě a udělal z toho Rebely.
FDb: Myslíš, že se Bob s Emanem dostali až do San Franciska?
Jaromír Nosek: Myslím si, že se tam dostali, protože moje žena pracuje v James Deanovi (restaurace v centru Prahy – pozn. aut.) a tam jsou takové ikonické obrázky Elvise a Marlyn Monroe a těchto lidí. A asi před rokem se tam stavil nějaký asi osmdesátiletý pán. Koukal na ty obrázky a říkal: „Jo, s tím byla sranda, ale tahle, ta byla taková …“ A moje žena na to koukala a říkala si, že je to nějaký blbec, který předstírá, že zná Elvise a Marilyn. A ona se ptá: „Vy je znáte?“ A on říká: „Já s nima pracoval.“ A pak řekl, že se jmenuje Václav Kabourek … A když odešel, tak zjistila, že je to člověk, co se v pradávných dobách rozhodnul, že uteče. A utekl do Německa, což asi Eman s Bobem taky, a utekl takhle na těch kládách. Rok se chodil dívat na ty vlaky, a pak s kamarádem udělali to, že prostřední kládu nějak vyřízli, takže tam byli úplně nalepení a ty klády byly ještě natřené třeba hašeným vápnem, aby mezi ně nikdo nemohl. A přesto všechno se jim podařilo utéct do toho Německa a on potom v nějakých těch pramenech píše, že si myslí, že na hranicích stejně věděli, že tam někdo je. Ale když už viděli tu strašnou snahu, tak je pustili. A potom ještě vypráví, že abyste mohli z Německa do Ameriky, tak jste museli být jedině v armádě. Takže přestože byl povoláním něco úplně jiného, tak si udělal nějakou školu v Německu, kde ten jeho kamarád zůstal. V Americe byl potom v armádě, pak začal zametat ve studiích a nakonec se stal producentem hollywoodských filmů. A taky začal chodit s nějakou známou herečkou (Václav Kabourek nějakou dobu žil s Jayne Mansfield – pozn. aut.). Na netu má spoustu fotek s Elvisem a s různýma holkama, což bylo důkazem toho, že se opravdu dalo utéct. Kdo měl na to koule, tak mohl. Ale trvalo třeba tři roky, než se dostal do USA, což je krásný příběh.
FDb: A co myslíš, že tam Bob potom dělal?
Jaromír Nosek: Určitě tam hledal nějaký baby a hrozně se snažil naučit angličtinu. Třeba tam ještě někde jsou. A Šimon je pořád ve vězení.
FDb: Co se ti nejvíc líbilo na scénáři?
Jaromír Nosek: To takhle fakt nejde říct. Mně se to líbilo celý, protože to byl prostě první film. Takže ono když procházíš ten tlustý scénář a vidíš, že jsi na každé třetí stránce … to je pecka! Takže co se nejvíc líbilo na scénáři vlastně nejde říct.
FDb: Tys vlastně studoval muzikálový herectví, ale v Rebelech vůbec nezpíváš. Nemrzelo tě to trochu?
Jaromír Nosek: To je právě sranda, že já jsem s tím zpíváním měl takový problém. Měl jsem hrozně hodnou paní učitelku. Nejdříve jsem měl učitelku, která učila operu. A ta mi říkala, že zpívám úplně neskutečně dobře a že mám nádherný hlas. Ale bylo to spíš legrační, to moje zpívaní. Pak přišla změna učitelky a já byl takový uzavřený, že už bych zpívat neměl. Ale dneska už mi to je vlastně úplně jedno. I u toho filmu, protože za Révaie zpíval Bohuš Matuš, a myslím, že holky taky zpívaly samy jen některé. Pak byl casting na ty divadelní role a já jsem na žádný nemusel. Ani kvůli zpívání, protože jsem nezpíval, že jo. A Honzik Révai si myslel, že to bude hrát, jenže za něj zpíval někdo jinej a profesor Klezla tenkrát zle utrousil: „To bych dříve naučil zpívat vysavač,“ takže Honza nakonec nemohl hrát v tom divadle. Mně vlastně kvůli tomu tehdejšímu strachu ze zpívání vyhovovalo, že tahle postava nezpívá.
FDb: Máš v Rebelech nějakou oblíbenou scénu?
Jaromír Nosek: Mám rád ty z té fabriky, kde jsme byli schovaní a byly tam ty různý podchody, tak to bylo takový hezký. Ale pak mě bavilo to přičuchnutí k tomu filmu, že když jsme točili v tom Úštěku, tak furt pršelo, a když jsme chtěli točit Akáty šumí, když padá déšť, tak nic – sluníčko. Přijela prostě požárnická kára, dali nahoru hadici, a tím tlakem najednou pršelo na celý náměstí. Tak to bylo super. Nebo si pamatuju tu scénu na koupališti. Ty holky se museli tvářit, že je krásně a sluníčko, ale ve skutečnosti to bylo ve dvě v noci a bylo třeba jen sedm nad nulou. Tak to bylo úžasný sledovat, jak se to těma světlama dokáže udělat, aby byl v noci slunečný den.
FDb: Poslední věc k Rebelům – pamatuješ si nějakou veselou příhodu z natáčení?
Jaromír Nosek: Je tam taková příhoda, i když vlastně spíše tragikomická. Producent František Janda, když se rozhodnul, že dá ty peníze, tak mu šlo o to, aby se hlídala každá koruna. Ne že by byl držgrešle, ale nevěděl, jestli to vyjde. A stalo se hned první nebo druhý den … V Úštěku u České Lípy, což je krásný místo, kde se hodně točilo, je ten velký kostel, kam Šimon chodí za strejdou hrát na varhany. A tam se stalo, že chlapi přijeli před kostel s Mercedesem-Vitem, zaparkovali a začali tahat světla do kostela. Pak vyšli ven a auto tam nebylo. Takže škoda přes milion a vím, že tenkrát se pan producent rozhodoval, jestli to celý nezastaví a myslím, že zaplacení škody částečně rozdělil mezi několik lidí. A řekl, že jestli se to stane ještě jednou, tak zastaví natáčení. Pro nás veselá příhoda, pro producenty ne.
Pokračování příště (zítra) …
FOTO: divadlokomedie.eu, fdb.cz
