FDb: Co vás na Pohádkáři nejvíce zaujalo?
Jiří Macháček: Tak zaprvé mi volal Vladimír Michálek, se kterým jsem nikdy netočil a říkal jsem si, že to by se mi líbilo. A díky tomu jsem s radostí sednul ke scénáři a byl jsem úplně nadšený, když jsem ho přečetl. Protože jsem si asi po dvou letech mohl říct: „To je skvělý, držím v ruce něco, co není komedie, ale je to něco, co má hlavu a patu a co vypadá nadějně a budu na tom pracovat s lidmi, kteří jsou úžasní.“ A to se mi líbilo.

FDb: A co si myslíte, že zaujme diváky?
Jiří Macháček: Já si myslím, že ten film má tu vlastnost, že vlastně od začátku do konce udržuje konstantní napětí. Že člověk se pořád ptá: „Aha, tak ono je to takhle, anebo je to jinak?“. A že tohle vlastně nepolevuje. Takže ten film má v sobě tuhle kvalitu.

FDb: Zmínil jste tedy spolupráci s Vladimírem Michálkem. Splnila vaše očekávání nebo snad dokonce předčila?
Jiří Macháček: Jako musím říct, že předčila, protože jeho přístup k hercům je kromobyčejný. Herce má hrozně rád a myslím, že je opravdu na špičce těch režisérů, kteří vědí, co ten herec potřebuje a kteří rozumí tomu procesu, kterým musí herec při tom natáčení projít.

FDb: Jak byste vy osobně popsal tu postavu, kterou v Pohádkáři hrajete?
Jiří Macháček: Je to takový chlapík, který má na jedné straně trochu problémy se zákonem. Zároveň není příliš schopen se dívat na svět jinak, než přes ženy. A taky má problém s tím, aby rozlišil, co pravda je a co pravda není.

FDb: Několikrát jste si už postěžoval, že nemáte tolik času na přípravu na roli, jako američtí herci. Tentokrát jste ale čas na přípravu měl. Takže jakým způsobem jste se na tu roli připravoval?
Jiří Macháček: Tak kromě nějaké standardní přípravy, což znamená nastudování toho konkrétního textu, jsem ještě rok chodil dvakrát týdně cvičit, abych shodil panděro. To byla podmínka, kterou jsme si s Vláďou Michálkem dali. Protože jsme si řekli, že ta role neskýtá možnost ji odehrát s panděrem. Také jsem se učil hrát na ukulele. A jinak jsem se to prostě naučil a snažil jsem se toho člověka nějak pochopit.

FDb: Vy máte ve filmu zajímavé scény jak s Aňou Geislerovou, tak s Evou Herzigovou. Myslíte, že vám ještě někdy někdo nabídne lepší roli?
Jiří Macháček: Které myslíte jako zajímavé? Myslíte ty intimní?

FDb: V tomhle konkrétním případě ano. Ale jinak jsou samozřejmě zajímavé i ty neintimní ...
Jiří Macháček: (usmívá se) Tak je to určitě výjimečné, mít dvě takhle úžasné partnerky. A tím nemyslím jenom jejich půvab a krásu, ale i jejich lidskost a schopnost domluvit se na tom, jak tyhle scény budete natáčet, což je úplně klíčové.

FDb: S Aňou Geislerovou se znáte už delší dobu, to je známá věc. Ale znal jste se s Evou Herzigovou už před natáčením Pohádkáře?
Jiří Macháček: My jsme se vůbec neznali. Jednou jsme si zatelefonovali z Vláďovýho telefonu. Takže jsme se vlastně znali přes telefon. Řekli jsme si, že až Eva přijede, tak budeme nějak zkoušet. A pak jsme teda měli asi čtyři zkoušky, kdy jsme si četli ten scénář, procházeli jsme si ty repliky a říkali jsme si, co bychom se třeba odvážili panu Epsteinovi změnit.

FDb: Vy jste vlatně nejen herec, ale taky výborný zpěvák (usmívá se). Cítíte se teda víc jako herec nebo jako zpěvák?
Jiří Macháček: No, mám to štěstí, že se nemusím cítit víc ani jako herec, ani jako zpěvák. Můžu se prostě cítit jako já. Jako člověk, který má to štěstí, že může obě tyhle profese vykonávat. A může si vybírat, co bude dělat. V tom spatřuju štěstí. A nutnost cítit se víc jako herec nebo jako zpěvák opravdu nepociťuju.

FDb: A kdy vás tedy budeme moct vidět v dalším filmu?
Jiří Macháček: Příští rok 1. října ve filmu Nejhorší zločin ve Wilsonově.

FDb: Můžete alespoň nastínit, jakou roli tam hrajete?
Jiří Macháček: Hraju tam agenta FBI, specialistu na boj proti zlu. 


FOTO: Falcon