Křižáček

Tyhle filmy bývají   náročné. Ta baladičnost a   poetika. A nesmíte u něj   usnout, tak jako já. A když   jsem se probral, věděl jsem   stejný prd o čem to je, jako   ti, kteří bděli.

Ne, tohle se fakt nepovedlo.   Je to dlooouuuheee, je to   nevypovídající, je to   zbytečné. A poslední scéna   s předáváním mince,   jakkoliv měla být   podobenstvím, pohled na ty   pomalé dětské ruce mě už   docela vytáčel. Prostě je   to jen pokus o umělecké   dílo. Avšak každé   umělecké dílo je vnímáno   subjektivně. Toto mě   neoslovuje.

Zajímavá na tomhle filmu   byla místy pouze kamera.   Jinak to bylo natočeno   úplně zbytečně. Jak tohle   může dostat nějakou cenu?

Křižáček je určen   výhradně klubovému publiku.   Pochybuji, že by konzumní   diváci vydrželi film   shlédnout až do konce. Já   to mám tak půl na půl. Je   velká škoda, že film není   černobílý, ztratily by se   tak nevěrohodné reálie,   které na mě jako středověk   moc nepůsobily a nebyl by tak   ani vidět ten televizní   obraz, i když byl snímek   natočen v klasickém tv   ořezu 4:3. Samotný   příběh, kde Karel Roden   putuje krajem a hledá svého   syna má zvláštní   atmosféru, ovšem některé   strojové dialogy vyloženě   šustí papírem a scéna s   předávání mince v   dětských rukách je   nekonečně zdlouhavá.   Největší klady spatřuji ve   zvuku (zpěv ptactva) a v   meditativní hudbě Ireny a   Vojtěcha Havlových   (soundtrack mám doma na   vinylu), pasáže na   violoncella mě chvílemi   připomínala Vladimíra   Godára v Záhradě.   Každopádně mezi novodobou   českou kinematografií je   Křižáček úplně jinde.

Křižáček - film z jiného světa - ze světa absolutn
Křižáček režiséra   Václava Kadrnky není   rozhodně filmem pro   komerční diváky. Zajímavé   je, že i artoví diváci i   filmoví kritici se dosti   různí, při hodnocení   tohoto filmu.
Film byl   natočen volně podle   literární předlohy   Jaroslava Vrchlického   Svojanovský křižáček,   historické období -   středověk, začátek 13.   století, hlavními postavami   jsou rytíř Bořek ze   Svojanova a jeho devítiletý   syn Jeník. Malý Jeník   ovlivněný pověstmi o   dětských křížových   výpravách se rozhodne utéci   z domova, aby se přidal k   dětské křižácké   výpravě a osvobodil   Jeruzalém.
Jeho otec   se vydává po jeho stopách,   aby syna dovedl zpátky domů.   Cestou potkává několik   lidí, kteří mu sice podají   nějakou informaci o jeho   synovi, ale jediný, kdo mu   opravdu pomůže je mladý   rytíř, který je oddán   svaté myšlence a chce se   přidat k výpravě k   osvobození Jeruzaléma.
Děj je tedy velmi   jednoduchý, u Křižáčka je   však daleko důležitější   to, jak byl tento film   natočen než to, o čem   pojednává.
První je   do očí bijící velmi   rozvláčné tempo. Pár   akčních momentů se ve filmu   také najde, ale celkově se   film odvíjí velmi, velmi   pomalu. V kontextu s tím   drží linii minimum dialogů   a naprosto úsporná mimika   všech postav, ať už ve   významnějších či   vedlejších rolích.
Vizuální stránka filmu   mně osobně ladila s   celkovým rozpoložením či   náladou snímku, i když jsem   hned v prvních minutách   projekce želel, že   Křižáček neběží na   nějakém výpravnějším   formátu, ale pouze na 4:3.   Dobře, může to být moje   zhýčkanost některými   historickými opusy, ale pokud   je i tato strohost formátu   uměleckým záměrem, OK.   Navíc překvapí čistota   zpracování - o syrovosti a   krutosti středověku asi   nikdo nepochybuje, mnozí   filmaři hrají na tuto notu a   dávkují divákům porce   násilí, špíny a hnusu.   Křižáček zůstává   čistý (téměř).
Kamera, byť se mi nezdá   nijak hravá či vynalézavá,   ladí s celkovým podáním   filmu - nelze jí upřít   chvílemi i malebnost nebo   působivé detaily, avšak   dlouhé pomalé záběry   převažují. Co mne oslovilo,   byl hudební doprovod Ivany a   Vojtěcha Havlových. Opět na   minimalistickou notu, ale   podle mého názoru působivé   a nádherně doplňující   celkovou atmosféru filmu.
Použité zvuky - byť   nenápadně, ale dobře   doplňují celkovou dějovou   linku.
No a dostáváme   se k jadérku věci - co   chtěl autor svým dílem   sdělit? Prvoplánově by se   nabízela myšlenka   charakterizovat určitou etapu   středověku v souvislosti s   dětskými křížovými   výpravami. Nabízí se i   hypotéza - film je paralelou   s dnešní vlnou mladičkých   fanatiků bojujících za   jakoukoli víru.
Podle   vyjádření autora se však   jedná především o symbol   dětství a dospívání, kdy   i malé dítě, ztracené a   opět nalezené zůstává   rodičům neustále   vzdálené.
Podobenství lze ve filmu   nalézt mnoho - nejsem si   jist, že se vždy jedná o   režijní záměr - ale i   když divák nachází své   jinotaje v nejrůznějších   scénách či detailech, lze   to filmu přičíst jedině k   dobru.
Někteří   diváci porovnávají   Křižáčka k filmům   Františka Vláčila Markéta   Lazarová příp. Údolí   včel. To porovnání není   vůbec na místě - cítím,   že Václav Kadrnka nám   přináší zcela jiné   sdělení a navíc s   použitím minima   vyjadřovacích filmových   prostředků (na rozdíl od   zmíněných velkolepých   historických opusů).
Co divák, to názor. Já   osobně považuji Křižáčka   za skvělý filmový   experiment, který přes své   neduhy a nedostatky má zcela   jistě nárok na   nepřehlédnutelné místo ve   světě českého filmu.
PS: Křižáček je   naprosto minimalistický film,   za jehož možným   neúspěchem v kinech může   stát i minimální snaha   zaujmout diváky (pokud se   nenajde dost takových, které   zaujme právě totální   Křižáčkův minimalismus -   pokud při projekci neusnou   :o) ).

KŘÍŽÁČEK MNE V KINĚ KŘIŽOVAL.
MOJE PRVNÍ FILMOVÁ RECENZE   aneb KŘÍŽÁČEK MNE V KINĚ   KŘIŽOVAL.

Jsem milovníkem   kvalitních filmů a nikdy   jsem neuveřejnil žádnou   filmovou recenzi na   shlédnutý film. Nyní však   jsem nucen udělat vyjímku.   Na letošním MFF v KV (2017)   měl film Křižáček   světovou premiéru. Moc jsme   se s manželkou těšili, neb   Karla Rodena máme rádi a   historická a poetická   témata nás všeobecně   lákají. To, co jsme však ve   velkém kinosále hotelu   Thermál zažili, byl pro nás   šok. Nuda,nuda,nuda !   Jaroslav Vrchlický, podle   jehož básně byl film volně   inspirován, se v hrobě   jistě obracel. Film o ničem.   Inspirace Vláčilem patná v   plynutí děje a statických   obrazech, ale Vláčil je o   něčem na rozdíl o   Křižáčka. Roden nic   nehrál a jistě jsou to pro   něj nejsnadněji vydělané   peníze v jeho kariéře.   Záběry na jeho zarostlou   tvář jsou dominantou filmu a   po chvíli začnou nudit.   Myslím, že za peníze   České televize strávil   Roden pěknou dovolenou na   Sadinii a Apulii, kde se film   natáčel. Film nezachránily   ani záběry na pro nás   exotickou sardinskou   přírodní scénérii a ani   krásní koně, na kterých se   Roden projížděl ba ani   meditativní hudba sourozenců   Havlových. Toto je asi   největší úlet i ředitele   ČT pana Dvořáka, který   evidentně vsadil jen na face   Karla Rodena. V celém filmu   se moudra nedočkáte. A   jediný filozofující dialog   mezi Rodenem a mladým   křižákem, který jej   doprovází na cestě za   ztraceným synem vyznívá   skutečně blbě. Roden   sděluje, že musí syna   najít a se o něj postarat   než vyroste (jakéto moudro).   Načež mladý křižák   odpoví, že pokud se o něj   bude starat a nedá mu   svobodu, tak nikdy nevyroste.   Volně slova parafrázuji.   Tato odpověď by měla   možná smysl, kdyby Roden   hledal pubertálního syna,   který se začíná   osamostatňovat a nikoliv 8-10   letého, který rodičovskou   peči jistě nutně   potřebuje. Upřímně   milovníky poetických filmů   před tímto paskvilem varuji.   Ušetříte si vzácný čas.   Ostatně jsem sdílel stejný   pocit jako můj soused v   kině, který mi řekl, že   kdyby neseděl v řadě   uprostřed a nechtěl svým   předčasným odchodem rušit   ostatní diváky, jistě by po   15 minutách dávno odešel.   Ano i já jsem cítil, že mne   Křižáček v sedadle kina   křižuje. Libor Čihák