Křižáček

Křižáček je určen výhradně klubovému   publiku. Pochybuji, že by konzumní diváci   vydrželi film shlédnout až do konce. Já to   mám tak půl na půl. Je velká škoda, že film   není černobílý, ztratily by se tak   nevěrohodné reálie, které na mě jako   středověk moc nepůsobily a nebyl by tak ani   vidět ten televizní obraz, i když byl snímek   natočen v klasickém tv ořezu 4:3. Samotný   příběh, kde Karel Roden putuje krajem a hledá   svého syna má zvláštní atmosféru, ovšem   některé strojové dialogy vyloženě šustí   papírem a scéna s předávání mince v   dětských rukách je nekonečně zdlouhavá.   Největší klady spatřuji ve zvuku (zpěv   ptactva) a v meditativní hudbě Ireny a Vojtěcha   Havlových (soundtrack mám doma na vinylu),   pasáže na violoncella mě chvílemi   připomínala Vladimíra Godára v Záhradě.   Každopádně mezi novodobou českou   kinematografií je Křižáček úplně jinde.

Tyhle filmy bývají náročné. Ta baladičnost a   poetika. A nesmíte u něj usnout, tak jako já. A   když jsem se probral, věděl jsem stejný prd o   čem to je, jako ti, kteří bděli.

Zajímavá na tomhle filmu byla místy pouze   kamera. Jinak to bylo natočeno úplně   zbytečně. Jak tohle může dostat nějakou cenu?

Ne, tohle se fakt nepovedlo. Je to dlooouuuheee,   je to nevypovídající, je to zbytečné. A   poslední scéna s předáváním mince, jakkoliv   měla být podobenstvím, pohled na ty pomalé   dětské ruce mě už docela vytáčel. Prostě je   to jen pokus o umělecké dílo. Avšak každé   umělecké dílo je vnímáno subjektivně. Toto   mě neoslovuje.

Křižáček - film z jiného světa - ze světa absolutn
Křižáček režiséra Václava Kadrnky není   rozhodně filmem pro komerční diváky.   Zajímavé je, že i artoví diváci i filmoví   kritici se dosti různí, při hodnocení tohoto   filmu.
Film byl natočen volně podle literární   předlohy Jaroslava Vrchlického Svojanovský   křižáček, historické období - středověk,   začátek 13. století, hlavními postavami jsou   rytíř Bořek ze Svojanova a jeho devítiletý   syn Jeník. Malý Jeník ovlivněný pověstmi o   dětských křížových výpravách se rozhodne   utéci z domova, aby se přidal k dětské   křižácké výpravě a osvobodil   Jeruzalém.
Jeho otec se vydává po jeho   stopách, aby syna dovedl zpátky domů. Cestou   potkává několik lidí, kteří mu sice podají   nějakou informaci o jeho synovi, ale jediný, kdo   mu opravdu pomůže je mladý rytíř, který je   oddán svaté myšlence a chce se přidat k   výpravě k osvobození Jeruzaléma.
Děj je tedy   velmi jednoduchý, u Křižáčka je však daleko   důležitější to, jak byl tento film natočen   než to, o čem pojednává.
První je do očí   bijící velmi rozvláčné tempo. Pár akčních   momentů se ve filmu také najde, ale celkově se   film odvíjí velmi, velmi pomalu. V kontextu s   tím drží linii minimum dialogů a naprosto   úsporná mimika všech postav, ať už ve   významnějších či vedlejších   rolích.
Vizuální stránka filmu mně osobně   ladila s celkovým rozpoložením či náladou   snímku, i když jsem hned v prvních minutách   projekce želel, že Křižáček neběží na   nějakém výpravnějším formátu, ale pouze na   4:3. Dobře, může to být moje zhýčkanost   některými historickými opusy, ale pokud je i   tato strohost formátu uměleckým záměrem, OK.   Navíc překvapí čistota zpracování - o   syrovosti a krutosti středověku asi nikdo   nepochybuje, mnozí filmaři hrají na tuto notu a   dávkují divákům porce násilí, špíny a   hnusu. Křižáček zůstává čistý   (téměř).
Kamera, byť se mi nezdá nijak   hravá či vynalézavá, ladí s celkovým   podáním filmu - nelze jí upřít chvílemi i   malebnost nebo působivé detaily, avšak dlouhé   pomalé záběry převažují. Co mne oslovilo,   byl hudební doprovod Ivany a Vojtěcha   Havlových. Opět na minimalistickou notu, ale   podle mého názoru působivé a nádherně   doplňující celkovou atmosféru   filmu.
Použité zvuky - byť nenápadně, ale   dobře doplňují celkovou dějovou linku.
No a   dostáváme se k jadérku věci - co chtěl autor   svým dílem sdělit? Prvoplánově by se   nabízela myšlenka charakterizovat určitou etapu   středověku v souvislosti s dětskými   křížovými výpravami. Nabízí se i hypotéza   - film je paralelou s dnešní vlnou mladičkých   fanatiků bojujících za jakoukoli víru.
Podle   vyjádření autora se však jedná především o   symbol dětství a dospívání, kdy i malé   dítě, ztracené a opět nalezené zůstává   rodičům neustále vzdálené.
Podobenství lze   ve filmu nalézt mnoho - nejsem si jist, že se   vždy jedná o režijní záměr - ale i když   divák nachází své jinotaje v nejrůznějších   scénách či detailech, lze to filmu přičíst   jedině k dobru.
Někteří diváci porovnávají   Křižáčka k filmům Františka Vláčila   Markéta Lazarová příp. Údolí včel. To   porovnání není vůbec na místě - cítím, že   Václav Kadrnka nám přináší zcela jiné   sdělení a navíc s použitím minima   vyjadřovacích filmových prostředků (na   rozdíl od zmíněných velkolepých historických   opusů).
Co divák, to názor. Já osobně   považuji Křižáčka za skvělý filmový   experiment, který přes své neduhy a nedostatky   má zcela jistě nárok na nepřehlédnutelné   místo ve světě českého filmu.
PS:   Křižáček je naprosto minimalistický film, za   jehož možným neúspěchem v kinech může stát   i minimální snaha zaujmout diváky (pokud se   nenajde dost takových, které zaujme právě   totální Křižáčkův minimalismus - pokud při   projekci neusnou :o) ).

KŘÍŽÁČEK MNE V KINĚ KŘIŽOVAL.
MOJE PRVNÍ FILMOVÁ RECENZE aneb KŘÍŽÁČEK   MNE V KINĚ KŘIŽOVAL.

Jsem milovníkem   kvalitních filmů a nikdy jsem neuveřejnil   žádnou filmovou recenzi na shlédnutý film.   Nyní však jsem nucen udělat vyjímku. Na   letošním MFF v KV (2017) měl film Křižáček   světovou premiéru. Moc jsme se s manželkou   těšili, neb Karla Rodena máme rádi a   historická a poetická témata nás všeobecně   lákají. To, co jsme však ve velkém kinosále   hotelu Thermál zažili, byl pro nás šok.   Nuda,nuda,nuda ! Jaroslav Vrchlický, podle jehož   básně byl film volně inspirován, se v hrobě   jistě obracel. Film o ničem. Inspirace   Vláčilem patná v plynutí děje a statických   obrazech, ale Vláčil je o něčem na rozdíl o   Křižáčka. Roden nic nehrál a jistě jsou to   pro něj nejsnadněji vydělané peníze v jeho   kariéře. Záběry na jeho zarostlou tvář jsou   dominantou filmu a po chvíli začnou nudit.   Myslím, že za peníze České televize strávil   Roden pěknou dovolenou na Sadinii a Apulii, kde   se film natáčel. Film nezachránily ani záběry   na pro nás exotickou sardinskou přírodní   scénérii a ani krásní koně, na kterých se   Roden projížděl ba ani meditativní hudba   sourozenců Havlových. Toto je asi největší   úlet i ředitele ČT pana Dvořáka, který   evidentně vsadil jen na face Karla Rodena. V   celém filmu se moudra nedočkáte. A jediný   filozofující dialog mezi Rodenem a mladým   křižákem, který jej doprovází na cestě za   ztraceným synem vyznívá skutečně blbě. Roden   sděluje, že musí syna najít a se o něj   postarat než vyroste (jakéto moudro). Načež   mladý křižák odpoví, že pokud se o něj bude   starat a nedá mu svobodu, tak nikdy nevyroste.   Volně slova parafrázuji. Tato odpověď by měla   možná smysl, kdyby Roden hledal pubertálního   syna, který se začíná osamostatňovat a   nikoliv 8-10 letého, který rodičovskou peči   jistě nutně potřebuje. Upřímně milovníky   poetických filmů před tímto paskvilem varuji.   Ušetříte si vzácný čas. Ostatně jsem   sdílel stejný pocit jako můj soused v kině,   který mi řekl, že kdyby neseděl v řadě   uprostřed a nechtěl svým předčasným odchodem   rušit ostatní diváky, jistě by po 15 minutách   dávno odešel. Ano i já jsem cítil, že mne   Křižáček v sedadle kina křižuje. Libor   Čihák