KŘÍŽÁČEK MNE V KINĚ KŘIŽOVAL.
MOJE PRVNÍ FILMOVÁ RECENZE   aneb KŘÍŽÁČEK MNE V KINĚ   KŘIŽOVAL.

Jsem milovníkem   kvalitních filmů a nikdy   jsem neuveřejnil žádnou   filmovou recenzi na   shlédnutý film. Nyní však   jsem nucen udělat vyjímku.   Na letošním MFF v KV (2017)   měl film Křižáček   světovou premiéru. Moc jsme   se s manželkou těšili, neb   Karla Rodena máme rádi a   historická a poetická   témata nás všeobecně   lákají. To, co jsme však ve   velkém kinosále hotelu   Thermál zažili, byl pro nás   šok. Nuda,nuda,nuda !   Jaroslav Vrchlický, podle   jehož básně byl film volně   inspirován, se v hrobě   jistě obracel. Film o ničem.   Inspirace Vláčilem patná v   plynutí děje a statických   obrazech, ale Vláčil je o   něčem na rozdíl o   Křižáčka. Roden nic   nehrál a jistě jsou to pro   něj nejsnadněji vydělané   peníze v jeho kariéře.   Záběry na jeho zarostlou   tvář jsou dominantou filmu a   po chvíli začnou nudit.   Myslím, že za peníze   České televize strávil   Roden pěknou dovolenou na   Sadinii a Apulii, kde se film   natáčel. Film nezachránily   ani záběry na pro nás   exotickou sardinskou   přírodní scénérii a ani   krásní koně, na kterých se   Roden projížděl ba ani   meditativní hudba sourozenců   Havlových. Toto je asi   největší úlet i ředitele   ČT pana Dvořáka, který   evidentně vsadil jen na face   Karla Rodena. V celém filmu   se moudra nedočkáte. A   jediný filozofující dialog   mezi Rodenem a mladým   křižákem, který jej   doprovází na cestě za   ztraceným synem vyznívá   skutečně blbě. Roden   sděluje, že musí syna   najít a se o něj postarat   než vyroste (jakéto moudro).   Načež mladý křižák   odpoví, že pokud se o něj   bude starat a nedá mu   svobodu, tak nikdy nevyroste.   Volně slova parafrázuji.   Tato odpověď by měla   možná smysl, kdyby Roden   hledal pubertálního syna,   který se začíná   osamostatňovat a nikoliv 8-10   letého, který rodičovskou   peči jistě nutně   potřebuje. Upřímně   milovníky poetických filmů   před tímto paskvilem varuji.   Ušetříte si vzácný čas.   Ostatně jsem sdílel stejný   pocit jako můj soused v   kině, který mi řekl, že   kdyby neseděl v řadě   uprostřed a nechtěl svým   předčasným odchodem rušit   ostatní diváky, jistě by po   15 minutách dávno odešel.   Ano i já jsem cítil, že mne   Křižáček v sedadle kina   křižuje. Libor Čihák