Jen Bůh odpouští

Nejprve jsem si vůbec nebyla jistá, jestlise mi   film líbil, ale to je jedno - důležitější   je, že zapůsobil a zanechal dojem. Děj je v   podstatě jednoduchý a nezajímavý, mnohem více   mi utkvěly hry se světlem, atmosférou... no a   Gosling :)

Na mě podobné východoasijské krimi thrillery   nedělají žádný dojem. Byl jsem zvědavý na   Goslinga a Kristin, ale oba zapadli do poněkud   nesourodého děje, který se tak nejvíce   vyznačuje typickou asijskou krutostí. Klidně   prodají dcery do bordelu, ale na jejich čest jim   nikdo nesmí sáhnout. Film mě vyloženě   nenudil, ale nebyl k tomu daleko. Utahaný   hudební doprovod a písně připomínající   jakési karaoke tempu děje nepřidalo. Celkově   zklamání.

Ano, tento film je daleko lepší než se zdá.   Divák ovšem musí přistoupit na styl   vyprávění a na psychedelickou barevnost.   Bohužel jsem film viděla jen na počítači, v   kině by to bylo určitě úplně jiné a ještě   působivější.

Pro mnohé velmi těžkopádný snímek s enormně   pomalým tempem vyprávění, avšak s atmosférou   tak hustou, že by se dala krájet. A to doslova.   Příběh o pomstě a odpuštění s takovým   pochmurným tónem snad ještě uveden nebyl.   Syrová dominantnost vede celou dějovou linku   přes artové rozhraní, ale nebojí se   brutálního násilí a mučivého aspektu.   Příjemné melodické karaoke popěvky už jen   symbolizují přirozenou nevinnost. Uměleckou   hodnotou zde ztvárněnou je hlavně minimální   počet vyřčených slov. Tady se opravdu mluví   jen když musí, takže hloubku vyprávění   dodává hlavně mistrovská obrazová stránka   věci. Divák  zde musí být  na pozoru a   opravdu sledovat všechny aspekty děje, jinak se   vtom velmi rychle ztratí a nebude vědět která   bije. Rozhodně to není snímek pro každého.   Divák očekávající rychlé tempo a hlavně   svižnou akci bude mít s tímto snímkem nemalý   problém.

JEN BŮH ODPOUŠTÍ

Vina a trest. Možná ta   vina není ani tak veliká, ale to přece nikoho   nezajímá. Hlavně, že je potrestána. Tak se   vzájemně hezky mstí - on jemu, bratr   kamarádovi, matka kdoví komu a co pak? Pak si   zazpíváme !

Bože, odpusť mi, že jsem se na   tu kravinu vůbec dívala…

Refn začítná koketovat s režisérskou onanií,   oproti Drivu, kde měl dokonale odhadnuté do   jaké míry může styl šlapat na paty obsahu,   jsi tentokrát nedokáže stanovit žádné   hranice a naprosto se poddává pouze způsobu   vyprávění. Budování atmosféry tedy funguje   výborně, jen pod ní nic nehledejte, protože   nic nenajdete.

Pomalé a div ne zhudebněné pojednání o jedné   patologické rodině, karaoke po thajsku   (mimochodem dost otravném), kalužích krve a   připrcatělém mistru improvizace v používání   vražedných nástrojů... A červená je dobrá,   možná lepší, než modrá, Thomasová triumfuje   nad Goslingem a zosobněné zlo v obrazech a   hudbě nad násilím samotným. Cítila jsem   lynchovinu, ale jen v těch aspektech, při   kterých zvládám kočírovat nežádoucí emoce,   takže ohledně mé msty může zůstat Refn v   klidu, ale na víc, jak na 40% to nevidím...

Brutální,obrazovo-lyrická,fantasmagorická   jatka,v   thajsko-americko-švédsko-dánsko-francouzské   spolupráci a českou hudební stopou v podání   City of Prague Philharmonic Orchestra.Tak asi   takhle.

Dalo mi to práci se tím prokousat UF!! Pan Refn   natočil snímek kde je hodně dlouhých   záběrů, málo se tam mluví a je tam dost   násilí. Ještě že to trvá 90 minut! Je to   celkově neuchopitelné, nudné, divné,,,, Těch   40% je za hudbu, kameru, nádherné barvy a   některé záběry za zpívajícího policejního   plukovníka a za netradiční roli K.S.Thomas.

Bůh odpouští, já tuhle hrůzu ne!
Tohle mělo být co? Psychadelická halucinace z   Lynchova červeného pokoje v Twin Peaks,   opepřená brutalitou a sakramentskou nudou? Ne!   Tohle měl být film na který jsem se moc   těšil, pač pod jeho vznikem jsou podepsaní   pánové Refn a Gosling. Ti dva mě dostali   snímkem "Drive", ale tímhle patokem   mě zklamali jak mohli. Jediným plusem pro mě   byla Kristin Scott-Thomas, její drsná a   sebevědomá Crystal mě jako jediná opravdu   bavila. Gosling měl celý film jeden výraz a to   "utrápeného štěněte", chvilkama   jsem měl chuť ho proplesknout! Vizuál je pojat   výborně, ale to ostatní děs-běs. Pan Refn   jako by si chtěl hrát na Tarantina, ale velmi,   velmi špatně. Já jsem zklamaný a zcela   otrávený. Proto 50% s odřenýma ušima!