Byli jednou dva písaři [TV seriál]

K tomuto černobílému   seriálovému skvostu těžko   cokoli dodávat, protože   dostatečně mluví sám za   sebe. Francouzský venkov   půle 19.století a dva   podivínští, poznání   chtiví pánové tvoří   kulisu pro gejzíry a   vodopády laskavého humoru.   Pan Gustave Flaubert a jeho   román Bouvard a Pecuchet tady   dostávájí úplně novou   tvář (kdo četl ten   potvrdí, že kniha není ani   zdaleka taková zábava)   Nechci srovnávat s našimi   současnými seriálovými   "hity" ale tenhle   kouzelný francouzský výlet   bych já osobně zařadil do   TOP 10 v historii naší   televizní tvorby. Tady nikde   nic nepřečnívá, nikde nic   nechybí a pánové Roháč,   Sovák a Horníček   obdarovávají diváky opravdu   prvotřídní zábavou v tom   nejlepším smyslu slova.

Upřímně, už mě to nijak   zvlášť nebere, spíš jen   některé scény. Krom   hlavních protagonistů perlí   J. Dvořák, hlavně v díle,   kde chtějí hrát   představení. Věta   přibližně: "Dívá se   do sálu plnýho lidí, kde   nikdo není..."

Žádná z českých televizí   se už nikdy nezmůže na   lepší adaptaci klasického   díla. Takový režisér a   představitelé hlavních   rolí se již nikdy nenajdou.   Hltám vždycky každý díl a   nemohu se dočkat dalšího   vysílání.

Jednou jsem seriál viděl,   dost mě pobavil a na   Sovákovi a Horníčkovi je   vidět, že je seriál vzal za   srdce. O Horníčkovi, že   ztratil syna při filmování   jsem se dozvěděl později a   obdivuji ho, že seriál   nehodil za hlavu ale jako   profesionál jej dofilmoval.   Jak nemám rád Horníčka,   tak jej obdivuji, je to machr   a seriál se povedl...

Nejvíce mne vzaly mistrně   napsané dialogy,   všudypřítomná improvizace   a hravost, která byla   typická pro způsob vedení   režie Jána Roháče.

Bouvard & Pécuchet
V době premiéry mi bylo cca   13 let a moje preference   ještě mířily poněkud   jinam, takže mě konání   těch dvou rozumbradů   absolutně nebavilo. Leč čas   oponou trhnul, já rozumu   nabrala a celý seríálek si   naopak zamilovala natolik, že   dodnes nevynechám jedinou   jeho reprízu. Něco tak   nádherně milého, plného   čiré lidskosti, laskavé   poetiky a jedinečně   humorných dialogů se totiž   vidí opravdu málokdy.   Hluboce smekám před celým   štábem, především ale   před panem Horníčkem,   který i přes ohromnou   tragédii, která jej během   natáčení potkala, dokázal   svoji práci tak mistrně   dokončit.

Naprosto vydařený film s   panem Sovákem. Film, u   kterého se člověk nemusí   bát, že se nezasměje. Film,   který si oblíbí jak   starší, tak ta mladší   generace.

Výborný seriál
Moji předchůdci, pisatelé   komentářů již   ,,řekli", napsali k   tomuto seriálu vše   podstatné - souhlasím s   nimi, je to vynikající   seriál! :-)

Jen dodám - najít   přítele, který má   společné zájmy, je jako   najít poklad. A tihle dva ten   poklad našli a pak si spolu   hráli, bádali a vymýšleli   své nové   "převratné" , ale   hlavně zábavné objevy.

Je libo originální přírodní WC či poustevník?
Nebo   "rychloběžné"   dřevěné chůdy či   skutečně originální   koňský experiment přímo od   zdroje? Ne, to není ono, je   lépe se objednat ke dvěma   lékařům, co vyléčí vše   na světě, včetně jedné   velmi bohaté vdovičky ze   sousedství...Jen pozor na to,   aby Vás také neoznačila   jako "mišugé",   pokud se pustíte do stejného   dobrodružství:-)) Co ještě   říct! Tento seriál je   natolik skvostný, že už   nemám cokoliv dodat. A to si   představte, že role pana   Horníčka mi nikdy nijak   blízké nebyly, ovšem zde je   to veliká výjimka, neboť   jak on, tak pan Sovák, zde   odehrávají naprostý   herecký koncert dvou   "popletů" písařů   a jejich "hokus -   pokusy" na kouzelném   statku baví i po dlouhých   letech od svého vzniku. Paní   Havelková v roli vdovičky   jim zdatně sekunduje,   nostalgie nás přepadá při   pohledu na krásnou tvář   Kláry Jernekové v roli   služebné, velmi nadané   herečky, jejíž život   skončil na současný lidský   věk velmi brzy...Vím, toto   je komediální seriál, tak   smutnění není na místě. I   když mnozí jeho aktéři na   nás již shlíží z   hereckého nebe, jejich   umění a obrovský náboj,   jež do svých rolí vložili,   nás bude bavit stále.

Francouzský venkov a pánové   Horníček a Sovák vytvořili   nezapomenutelnou směsici   vlídného a inteligentního   humoru. Moc ráda se do této   společnosti vracím, když je   příležitost.

Tento seriál jsem si   oblíbil, pro jeho milý   humor. Libí se to zápolení   s venkovským životem, kdy na   všechno jdou vědecky a na   všechno mají knihy. Pánové   Horníček a Sovák jsou   skvělí a zobrazili   odlišnosti povah   znamenitě,že se dá jejich   přátelství opravdu věřit.

Nevím jestli se něco tak   krásného na půdě našich   seriálů ještě někdy   odehraje, ale jsem velmi rád,   že se tak stalo alespoň zde.   Musíme si přiznat, že   takových velikánů jako je   Werich, Voskovec, Burian,   Horníček, Sovák, Menšík   je vždy poskrovnu a když   dostanou opravdový prostor   má možnost se objevit   takový skvost jakým tenhle   seriál opravdu je. Lehkost,   jemný humor, hravost a   neopakovatelná atmosféra a   živost díky improvizaci a   inspiraci s hůry je zde   zachycena a působí dodnes.

Příliš krátký seriál
Seriál Byli jednou dva   písaři dává díky   neopakovatelnému herectví   Miroslava Horníčka a   Jiřího Sováka a scénáři   Jaroslava Dietla vzniknout   nadčasovému dílu, které se   stalo jedním z nejlepších   českých seriálů. J.D. se   inspiroval knihou Gustave   Flauberta Bouvard a Pécuchet   a z knihy o dvou nudných   chlapících, která je   mimochodem taky nudná   (odložil jsem ji po několika   stránkách), udělal seriál   s jemným humorem a ironickým   nadhledem a skvěle   vybroušenými dialogy,   plnými slovních hříček.   M.H. a J.S. hrají ve vzácně   propojené symbióze a jejich   charaktery jsou životné a   plnokrevné. Můj   nejoblíbenější seriál.   BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V   MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU   DOBRÝCH STO TŘICET LET.   JEDEN Z NICH SE JMENOVAL   FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ   BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN   ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT   DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI   SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ   ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI   VE VŠEM SVÉM   KONÁNÍ...ŠŤASTNI.Díky   pánové !!!

"Já o tom mám celou knížku!"
Když jsem famózní   skotačení vážených pánů   písařů Cyrila Justina   Romana Pécucheta a Františka   Diviše Bartoloměje Bouvarda   viděl při prvním uvádění   tohoto seriálu, nabyl jsem   vcelku pochopitelně dojmu,   že Flaubertův (mimochodem:   až posmrtně vydaný) román   Bouvard et Pécuchet zřejmě   musí být děsná prča, i   sháněl jsem. A sehnal! - Já   tedy čítal hodně, skoro   furt. Ale pokud se pamatuji,   tuhle knížku se mi tehdy   dočíst nepodařilo. Ta   sranda se holt musí umět   domyslet.
O to větší   poklona pánům Dietlovi,   Roháčovi, Horníčkovi a   Sovákovi, kteří z této   předlohy udělali takovou   pochoutku, že nad ní mlaská   už bůhvíkolikátá   generace!
Ale aspoň   mohu podnes s panem Bouvardem   říkat: "Já o tom mám   celou knížku!" (a kdyby   se pan Pécuchet zeptal, zda   "s obrázky," hrdě   odpovím:   "Pochopitelně."

Seriál Byli jednou dva   písaři dává díky   neepakovatelnému herectví   Miroslava Horníčka a   Jiřího Sováka a scénáři   Jaroslava Dietla vzniknout   nadčasovému dílu, které se   stalo jedním z nejlepších   českých seriálů. J.D. se   inspiroval knihou Gustave   Flauberta Bouvard a Pécuchet   a z knihy o dvou nudných   chlapících, která je   mimochodem taky nudná   (odložil jsem ji po několika   stránkách), udělal seriál   s jemným humorem a ironickým   nadhledem a skvěle   vybroušenými dialogy,   plnými slovních hříček.   M.H. a J.S. hrají ve vzácně   propojené symbióze a jejich   charaktery jsou životné a   plnokrevné. Můj   nejoblíbenější seriál.   BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V   MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU   DOBRÝCH STO TŘICET LET.   JEDEN Z NICH SE JMENOVAL   FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ   BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN   ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT   DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI   SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ   ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI   VE VŠEM SVÉM   KONÁNÍ...ŠŤASTNI.

Velmi dobře herecky obsazený   seriál dělaný zejména   jeho protagonisty s láskou.   Je tu mnoho dobře zahraných   humorných etud ale chybí mu   epizody silné a   zapamatovatelné jež by   vynikly nad ostatními.
Bohužel scénář je   složen z mnoha drobných   epizod, které jsou   nahromaděny víceméně   náhodně a nikam   nesměřují. Seriál je   schematický, nemá spád a   jeden díl za druhým jsou si   velice podobné a tak se   stále dočkáváte jen   dějových schemat, které   znáte z minulých dílů.   Vynecháte-li některý díl   ani to nepoznáte. Nedokážu   se k jeho sledování vrátit   což je nepominutelný zápor   pro jeho hodnocení.

Bezpochyby jeden z   nejlepších našich   seriálů.Když sem to viděl   poprvé moc sem to nepochopil   až ve vyším věku jsem si   začal vychutnávat herecké   výkony pana Sováka s   Horníčkem které jsou   famozní.

Je to opravdu nesmrtelný   seriál. Herecké výkony pana   Sováka a pana Horníčka   nenajdou napodobení. Milý a   laskavý humor ze seriálu jen   vyzařuje a já osobně si   dodnes rád toto vydařené   dílo z doby normalizace (jí   navzdory) vychutnávám.

Trochu nudný seriál, občas   trochu legrační. Příběhy   dvou starých mužů a jejich   soužití včetně vztahů s   lidmi v okolí jsou někdy i   zajímavé, většinou jsou   spíš unylé a nezajímavé,   bez humoru .

Jeden z nejlepších českých   seriálů všech dob. Humor a   výtečná atmosféra,   skvělé výkony hlavních   představitelů. Příhody   dvou "potrhloušů"   (hodně sympatických) baví i   po několikáte repríze   jejich supermoderními   vynálezy. Koncert Horníčka   a Sováka.

toaneta
Seriál patří k tomu   nejlepšímu, co tehdejší   Československá televize   vytvořila. Výborně   obsazené, krásně zahrané,   vtipné, plné lidského   humoru. Ani se nechce   uvěřit, že pan Horníček   při natáčení musel   prožít tragickou ztrátu   syna.