Bůh masakru

Je libo trochu nepříjemných pocitů?
Film má zjevný půdorys zfilmované divadelní   hry. Hvězdně obsazená jednoaktovka pro čtyři   osoby, režírovaná neméně hvězdným   režisérem. O rodičovské návštěvě   snažící se vyřešit konflikt mezi dětmi,   který skončil vyraženými zuby. Zdvořilostní   návštěva je postupně čím dál   nepříjemnější a dusnější. Takové malé   citové vydíráníčko diváka, při jehož   sledování jsem trpěl. Což zřejmě byl   sadistický záměr tvůrců. Zajímavý nápad,   skvělé herecký výkony, ale celkově trochu   samoúčelnost, která asi málokterého diváka   potěší. Pokud to tedy není masochista   mezilidských vztahů. Z Polanského filmů mám   rozporuplné pocity. Některé jsou úžasné a s   chutí bych se na ně podíval znovu, (např.   Čínská čtvrť, Rosemary má děťátko), jiné   jsou úžasné, ale už bych je podruhé vidět   nechtěl, (např. Pianista). Film Bůh masakru   řadím mezi ty, které mi úžasné nepřijdou a   už bych je určitě podruhé vidět nechtěl.

Polanského spíš televizní inscenace a koncert   hereckého kvartetu se kterým celé představení   stojí a padá. Výborně vykreslené charaktery   postav a jejich změny nálad vás pohltí.   Doporučuji.

Komorní drama o schůzce dvou rodičovských   párů jednajících o svých synech, kteří se   někde poprali. Dramatizace pro čtyři herce   ukazující kam až takové jednání může   zajít. Najevo vyjdou takové věci, že si náhle   jeden druhému nemají co vyčítat. Roman   Polanski tentokrát zvolil pro něj takřka   neobvyklé téma a to s hvězdným obsazením. Pro   všechny to byla ohromná výzva, která se   povedla a která zanechává hluboký dojem.   Herecký koncert pro všechny zúčastněné, vše   výborně zrežírované. Snímek má na svůj   žánr delší stopáž, ale ta plyne jako voda.   Syrový realismus, břitký humor a kritika   společnosti je hlavní devizou tohoto snímku,   který je k zamyšlení a snad i k poučení.

Parádní konverzačka ve čtyřech lidech v   jednom pokoji. Od přetvářky slušného   chování ke skutečným charakterům. Herecký   prim hraje především Jodie Foster.

Bůh masakru
Tohle je ten typ filmů, které stojí na   dialozích, které posouvají dál celý děj.   Někdy film působí až křečovitě. Ku   příkladu když se pár, který přišel na   navštěvu, dvakrát poměrně nesmyslně vrátí   od výtahu zpátky do bytu, aby byly rozvíjeny   další a další debaty. Krom toho, že se toho   tady dost nakecá, tak se tu najde několik   význačných situací. Nebudete mi věřit, ale   já čekal na to, až jim tam Kate Winslet hodí   grcku uprostřed obýváku. Samozřejmě jsem se   dočkal, ikdyž konec konců nás tvůrci od   téhle scény měli raději ušetřit. Nicméně   lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se u filmu   nudil. Když se ke všemu navíc v závěru   přidal přítel alkohol, tak bylo teprve   pořádně veselo.

Nejhorší den jejich života
Já se opravdu bavil. Typická přetvářka v   "rozhovoru dospělých" se po několika   minutách (hodinách) u protagonistů postupně   mění a jakmile si přihnou kvalitní skotské,   tak se ve všech probudí jejich pravé já a   začne jízda. Skvěle vystupňované,   vybroušené charaktery jednotlivých (čtyř)   postav a fén v hlavní roli. Kdo nemá rád filmy   odehrávající se v jedné místnosti s minimem   postav, ten asi nadšen nebude. Ale i tak by to   měl zkusit, protože to stojí za to!

Hovadina o nicem - je strucny a jasny komentar k   tomuto filmu. Skoro jsem se   nedodival..................

Zohavil nám syna!
Drsná šavle, jemná skotská (osmnáctiletá!) a   kytice čerstvých tulipánů, která byla ve   finále zmasakrována (odtud asi ten název filmu   ;-). Počáteční ostych obou manželských   párů brzy překonán a Christoph Waltz sundává   kalhoty (pro fanynky – netěšte se, trenky si   nechal!). Jodie Foster otravná jak úředník z   berňáku, její muž na přeshubu, Kate Winslet   se zvednutým kufrem, jako by se s ní houpal   Titanic (i manželství), fénovaný mobil,   neskutečně hnusný jablko-hruškový koláč a   celou dobu dětinské slovní šarvátky na téma,   zda je větší ostuda vychovat ze synáčka   grázla nebo práskače. Zábavné i poučné.
 
Alternativní závěr: Výměna manželek :-)

Spíš inscenace než film. Jak stopáž, tak va   výprava dává najevo že to neni snímek zcela   obvyklý. Vše se odehrává prakticky v jedné   místnosti, tak jako se to odehrávalo v divadle.   Na zfilmování boha masakru by němělo být co   zkazit, ale Polanski jednoduché zadání trošku   vypiplal a tím dal přednost hereckému   obsazení, které je tedy excelentní. Scénář,   nebo námět nemusíme hodnotit, ten byl napsán   skvěe.

Tak nevím, jestli se tohle dá vůbec považovat   za film. Netradiční stopáž napovídá, že se   z námětu asi nedalo vydolovat víc. Celé to   visí na herectví čtyř účinkujících. Podle   mě pokus o něco jiného, netradičního, který   zůstal konverzační přestřelkou a   přeskupováním sil na scéně. Spíše je to   jako zfilmovaná divadelní hra. Zhruba od   třetiny jsem koukala na hodinky, kolik ještě   zbývá, protože mi z těch věčných hádek,   odchodů a návratů šla hlava kolem. Zajímalo   by mě, kdo z těch, kteří dali tolik hvězd, by   si to dal ještě jednou.