Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 21.1.2021
#
Jde o díly nepřesahující svou délkou, (s vyjímkou posledního), čtvrthodinu, takže všech osm dílů má délku přibližně běžného celovečerního filmu. Mé dojmy z tohoto „filmu“/seriálu jsou poněkud rozporuplné. Zajímavý námět „kyberšikany“ je slušně řemeslně natočen. Včetně zvládnutí takových těch „thrillerových“ kamerových fíglů zvyšujících napětí i u scén jinak nenapínavých. Některé herecké výkony jsou opravdu výborné, (zejména Mártyho rodiče, pro mě neokoukaní Jan Grundman a Petra Bučková, výborný je taky v úvodu Jan Zdražil v roli řidiče, který Mártyho srazí a zabije). Problematický je ale scénář, sice dokáže místy vytvořit napětí, ale příliš z něj trčí „didaktičnost“, (bylo snad zadání aby fungoval jako „školní pomůcka“?). V tom případě je ovšem dost „boomerský“, asi spíš jako pomůcka pro rodiče, než žáky, /ti asi budou v tomto tématu dost napřed/. Jde o to, že fejkový profil vnadné dívenky Elišky z Martyho vyláká kompromitující masturbační video a pak ho vydírá. Na jedné straně jsou ve scénáři místa, která dokáží vytvořit (detektivní) napětí a „našponovat“ diváka, ale na druhé straně jsou v něm strašné „díry“ a kostrbatosti, které děj velmi znevěrohodňují. Například postava učitele – jinak postava klasického „falešného podezřelého“, je silně nezvládnutá a nevěrohodná. I jednání dalších postav. Například scéna, kdy Eliškou zaúkolovaný Márty přijde vylákat "fotku její kundy", ze své přítelkyně je velmi nevěrohodná. Mě tedy navíc vadila i „muzika“ použitá v tomto „filmu“. Za co ale tvůrcům připisuji bod je to, že mi ta „fejková dívenka“, (tedy její facebookový profil), přišla nějaká povědomá a nakonec jsem zjistil, že jí mám na Facebooku v přátelích! No toto!?! To je dobrej PR tah!
Škoda, kdyby byl scénář trochu víc propracovanější, tak to mohla být naprostá pecka. I tak ale rozhodně „miniseriál/film“ stojí za vidění. Nakonec i tak to stačilo na to aby dostal ceny, takže…
.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 30.4.2018
O tomhle filmu jsem věděl, že hlavní roli hraje Aneta Langerová. A když jsem někde narazil na zmínku o ruské básnířce Anně Barkové, o které film pojednává, rozhodl jsem se film shlédnout. A byl jsem jím velmi příjemně překvapen. Je to velmi originální dílko. Žádný tuctový, filmově životopisný portrét. Básnířka Anna Barková, byla "jiná", nejen pro svou lesbickou orientaci. A tak i obsazení "neherečky" Anety Langerové, (která je jiná), do její postavy, je kongeniální, (nejen pro její lesbickou orientaci). Film ozvláštňují i originální animované pasáže. Úděl internace do gulagu na Sibiř, je ztvárněn bez patosu a citového vydírání. Hodně silná mi přišla scéna znásilnění jedné z internovaných žen, které proběhlo ze strany dozorce tak samozřejmě, že vlastně ani nepůsobilo jako znásilnění. Ten film mi přijde osobitej a silnej, má taky velmi originální hudbu, proto mi přišlo líto, že tak zapadl. Aspoň jsem tedy nezaregistroval, že by vzbudil nějaký větší ohlas, nebo dostal nějakou cenu :-(
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 20.8.2021
Tento starší film od režiséra filmu „Rytíři spravedlnosti“ rozhodně není méně šílený. Opět v něm exceluje Mads Mikkelsen tentokrát v roli fanaticky altruistického faráře. Hraje tu člověka, kterého pokouší sám ďábel a sám je ďábel, (minimálně co se hereckého výkonu týče). Ztvárňuje postavu, která je ten typ absolutně v Boha věřícího člověka, který, když ho jeho bližní udeří do tváře, (a to nijak symbolicky), tak mu ochotně nastaví druhou tvář. Jak dopadne jeho setkání s neonacistou, kterého má napravit? Samozřejmě velmi groteskně, místy až katastroficky. Film ale není pouhá jednoduchá komedie, ale má v sobě hluboké okamžiky lidství ve svých různorodých podobách, i těch které si raději nechcete připouštět. Třeskutý mix víry a cynismu, síly i slabosti, velkorysosti s trapností a to vše zcela bez patosu. Je to film nabitý třeskutými fóry, které vás určitě nerozesmějou, spíš rozmetají na mraky. Jestli vás tenhle film neuzemní, tak už jste uzemněný...
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 21.3.2017
Nebe nad Paříží...
Bessonovská variace na Wima Wenderse. Neboli Lucova verze „Nebe nad… …Paříží“. O tom, co se stane, když se život malého, u mafiánů zadluženého, šíbříka, nevyhnutelně řítí do naprosté řiti, a ve chvíli, kdy se rozhodne svůj život skončit skokem z mostu, tak se vedle něj objeví strážný anděl. Přesněji blonďatá andělská „bohyně“, s vizáží luxusní call girl a vlastnostmi Brutální Nikity.
V černobílé verzi má tato romantická, ale drsná „pohádka pro dospělé“, podobu filmového komiksu. Ovšem rozhodně nejde o komiks laciný, či lacině komerční. Precizní filmové zpracování, „fotografická“ kamera, inteligentní dialogy, skvělá psychologizace postav a okouzlující herecké výkony, film posouvají do sféry – „výsostného“ umění. Jamel Debbouze, v roli malého lůzra Andrého, je naprosto úchvatný. A Rie Rasmussen(ová) zpodobňující jeho strážnou andělku, jménem Angel-A, je vskutku nadpozemská. Tenhle filmový kousek se zručnému tvůrci hi-fi akčních, komerčních trháků, náramně povedl. Vhodný i pro ty fajnšmekry, na které je Brutální Nikita, či Leon, moc velká komerce.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 26.1.2017
Nečekaně svižný pohled na neokoukanou Štiku
Tenhle film jsem si stáhnul proto, že mám, (Troška ví proč?), potřebu sledovat současnou českou filmovou tvorbu. S vyjímkou té úplně nejpitomější, ale laťku mám nastavenu dost nízko, (skoukl jsem i Lídu Baarovou). Od tohoto filmu, který je žánrově „teenagerská romance“, jsem nečekal žádné zázraky, jen jsem byl prostě zvědavej. Hlavně na to zobrazení světa parkouristů. To nejsou lidi, co skáčou na koni, ale lidi co skáčou sami, přes všechno možný i salta a přemety jen tak. Ve městě přes různá zábradlí, zídky, zdi, schodiště, po kandelábrech, sloupech a jiných trubkách. Po billboardech, dopravních značkách, prostě parkour je o překonávání všemožných překážek, na který člověk narazí a mohl by je sice obejít, ale nemusel! Taková out-doorová gymnastika.
A tento film, ze světa parkouristů, respektive trasérů, (psáno: traceur) a trasérek, je velice radostně koukatelnej. Hodně sympatická a taky příjemně neokoukaná je představitelka hlavní role Barbora Štikarová. A vůbec blbej není ani ten její příběh hledání si svého místa, (a lásky!, VNPŘ), ve světě parkouristů. I trochu snově fantasy rovina filmu je nenásilně a nepřehnaně realitu okořeňující. Opravdu velice mě překvapilo, jak dobře se mi na film koukalo, i jako muži, teenagerovskému věku, už pár let odrostlému.
Film má výbornou kameru a je v něm spousta skvělých lokací. Například Žižkovské Nákladové Nádraží. Přitom kameraman při jejich obrazovém „prodávání“ netlačí na pilu, takže to prostředí působí vizuálně atraktivně, ale přirozeně. I ty parkouristické výkony nejsou žádné přehnané, bombastické exhibice, ale čiší z nich přirozená radost z pohybu. Fakt potěšení se na takový svěží film podívat.
*
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 31.1.2017
Lepší, než jsem se obával...
Ke shlédnutí tohoto filmu jsem se trochu odhodlával. Jednak jsem měl obavu, jak dopadne film podle skutečné české události, natočený očima, (a postupy), britských tvůrců a pak to také není „film na dobrou noc“. Zejména pokud trpíte empatií. Přeci jen „heydrichiáda“, která po úspěšném atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha následovala, je traumatickým okamžikem české historie. Ze školního dětství mám v paměti film zobrazující stejné téma – Atentát režiséra Jiřího Sequense. Na tom jsme byli se školou několikrát a měl jsem po něm vždy pár nocí noční můry, (ale ještě větší jsem míval po jiném oblíbeném školním filmu – Klíč /r.: Vladimír Čech/, ve kterém byly naturalistické scény poprav pankráckou gilotinou).
Tak začnu klady filmu – velice věrohodně jsou zobrazeny vizuální historické reálie, tedy prostředí a kostýmy, ty působí naprosto věrohodně. Dost dobré jsou herecké výkony, (i českých herců v epizodních rolích, například Anna Geislerová, Jan Budař, Alena Mihulová), mě osobně zaujal výkon Tobyho Jonese, v roli Jana Zelenky-Hajského, (po kterém je pojmenována na Žižkově ulice).
To že se Angličani nebudou ve filmovém příběhu úplně držet historických reálií jsem očekával a tak tím nebyl příliš pohoršen. Byť to tedy v mých očích občas drhlo. Například chování parašutistů v okupované Praze, nepůsobilo úplně věrohodně. Škoda, že scénář se víc věnoval jejich milostným avantýrám, než možnosti vytvořit zajímavou a nosnou zápletku, ze stále ne zcela objasněných historických realit, Čurdovy zrady a zaseklého (?), Gabčíkova stengunu. Místo toho, „vnitřní boje“ se svou vlastní slabostí a záchvaty paniky, mi nepřišly příliš originální, byť se asi, ve vypjatých situacích, reálně stávají i speciálně vycvičeným vojákům. A pak samozřejmě, že závěrečná přestřelka v kostele je natočená hodně v „americkém akčním duchu“, ale ještě vcelku únosně. Celkově hodnotím filmový výsledek, jako solidní a stojící za vidění. Dokázal bych si to představit lepší, ale také mnohem horší.
*
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 15.2.2017
Adoptovali bratři Coeni Woodyho?
Od bří. Coenů jsme bývali zvyklí na lehce bizarní tvrďárny, kořeněné velmi černým humorem, (ve filmech typu Zbytečná krutost, Fargo, Muž, který nebyl, nebo Tahle země není pro starý). Tento jejich film, je ale z jiného soudku. Je to laskavá pocta starému, (dobrému?), Hollywoodu. Film, pro filmové fajnšmekry, žádný drsňácký trhák. Retro příběh, (z cca 50. let minulého století), hollywoodského producenta, který marně bojuje se svou závislostí na nikotinu a hřeší cigaretou, z čehož se chodí vyzpovídávat do kostela. Ke všem jeho dalším starostem, mu z jeho výpravného velkofilmu, potrhlá banda marxistů, unese hlavní hvězdu, představitele Caesara. Toho hraje s kouzelnou přiblblostí George Clooney. Jde o klasický film ve filmu, který odkrývá zákulisí natáčení. Tedy něco, co bylo natočeno již natisíckrát, ale bratři Coenovi to, po tisící první, udělali s velmi neotřelým půvabem, jaký by zasvěcený filmový divák očekával spíše od takového Woody Allena. Pro filmové gurmány, je to čirá divácká radost, pro milovníky krvavých drsáren, velké zklamání
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 20.7.2018
Motor kapitalismu...
Je to drsný western z prostředí "naftokopů". Sugestivní a syrový a místy s drsnými scénami, jak od Tarantina. Film je natočen podle románu Uptona Sinclaira, česky "Petrolej". Sice podobné téma, jako v seriálu Dallas, ale rozhodně to není film pro fanoušky Džejára a spol. Tohle je úplně jiná story. Úděsná stopáž tří hodin, děj je ale natolik strhující, že se dá vydržet. Byť jsou v něm i náročnější, minimalistické plochy, bez dialogů. Velkorysá výprava a skvělé herecké výkony. Krystalická studie počátků kapitalismu, co to znamená jít za penězi "až na krev". Když je ta touha silnější, než soucit s bližními, i než víra v Boha. Velmi výrazná, a až nepatřičně vyčnívající je hudba Johnny Greenwooda (+ houslový koncert Johhanese Brahmse). Opravdu silný divácký zásah.
.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 29.8.2018
Dokument o slovenské, samozvané domobraně, pod vedením mladého, egomaniakálního armádofila. Běhal mi z toho dost mráz po zádech. Zejména z poznání, že dril a šikanu, kterou jsem já během své povinné vojenské služby vnímal, jako nesnesitelné omezení osobní svobody, po tom někteří dobrovolně touží. Brrrr…
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 9.5.2019
Takže po úspěchu Snowboarďáků a menším úspěchu Rafťáků se někdo tedy pokusil v rybníčku českém filmu, "vytěžit" ještě i cyklisty. Přišlo mi to ovšem, jak o totální zoufalost, naprosto nevtipná komedie. Sled trapných scének, který ozvláštňovala jen hezká černoška – Celeste Buckingham, tedy politicky korektně řečeno Afrošvýcarka :-P Říkal jsem si, to je ale slabota, Kameňák hadr. Do titulků pak zapěl mladej Mišík, který ve filmu hraje, (respektive učinkuje), společně s tátou v duetu písničku Variace na renesanční téma, (Láska je jako večernice) – au!, au! to bolelo. Tak říká se, že rodičovská láska je slepá, v tomto případě asi i hluchá :-( I když věřím, že gayové z této kníkavé verze mohou být nadšení. U těch závěrečných titulků jsem pak byl ještě zaskočen informací, že scénář napsal Petr Kolečko, tedy ten samý autor, co napsal taky Most! Ciwe?!? Ale tak, může to být optimistický příklad toho, že se z úplných zoufalostí dá vypsat, až k originálním a zajímavým scénářům.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 27.2.2019
Povídkový film v žánru western, ve velmi, velmi černohumorném stylu. Filmařsky brilantní miniatury s perfektními hereckými výkony. V jedné z povídek má úchvatně sugestivní roli Tom Waits! Některé příběhy jsou groteskní, jiné trochu morbidní, jeden dokonce skoro poetický, ale mají jednotící linku – všechny skončí špatně. Třaskavý koktejl absurdity, s hyperrealismem. Coeni zjevně, bez skrupulí natočili film pro velmi vytříbené filmové fajnšmekry a lahůdkáře. Tenhle film není pro multikinové diváky. Tenhle film není pro milovníky happy endů. Tenhle film je pro fanošuky! Někteří z nás fanošuků dostanou chuť pustit si tenhle film znova, hned po závěrečných titulcích. Jiní až druhý den a někteří možná až za týden, ale dostanou jí všichni! Všichni, Dejve!
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 3.3.2020
Tak za mě tedy celkový dojem víc než dobrý. Pravda, je to potřeba nahlížet pohledem "žánru‟, který je špionážní thriller, není to žádný "hraný dokument‟. Přesto ale dobu těsně před a po "sametové revoluci‟ přibližuje velice věrně. Na výpravě se nešetřilo. Byl to docela nostalgický pohled na tu ještě nezgentrifikovanou a nezturizovanou Prahu. Ovšem taky mi místy běhal mráz po zádech, ze vzpomínek na všechny ty estébáky, fízly a bonzáky. Dobový prostředí bylo zobrazený opravdu výborně, k tomu skvělé herecké obsazení i výkony, (u mě zabodovali zejména "mostecký‟ Luďan - Martin Hofmann a Lenka Vlasáková). Místy dost napínavý děj s nečekanými zvraty byl pravda trochu příliš "hollywoodský‟, ale bavil mě od začátku, až do nahořklého konce.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 4.10.2018
Skutečným příběhem inspirovaný film o devítiletém židovském klukovi Jurkovi/Srulikovi, kterému se za druhé světové války, povede utéci z Varšavského ghetta a protlouká se po polském venkově. Aby měl větší šanci vzbudit v Polácích sympatie a soucit a tedy větší šanci přežít, předstírá, že je křesťanský sirotek. Zapomene na své židovské jméno Srulik Fridman a stane se z něj Jurek Staniak. Jde to trochu hůř, když jste černovlasý a tmavooký a úplně nejhůř, když někdo zjistí, že vám chybí předkožka. Na své pouti narazí na lidi povah různých. Na ty, kteří riskují život, tím že mu pomáhají i na ty, co ho, kvůli vypsané odměně za židovské děti, udají Němcům. Tato německá důkladnost je pozoruhodná a nepochopitelná, že vynaloží tolik práce a peněz na to, aby pochytali židovské děti a mohli je zlikvidovat rovnou, či v koncentračních táborech. Film je dojímavě drsný a pro empatického diváky místy krutý. Charismatické jsou výkony dětských hereckých představitelů hlavního hrdiny. Toho totiž hrají dvojčata(!?!) Andrzej a Kamil Tkaczové. To jsem tedy ve filmu nepostřehl a proč tomu tak je netuším, možná to souvisí s trikovými záběry, když hrdina po úrazu přijde o ruku? Co mi ale vadilo, byla příliš dokonalá "americká" kamera. Ten hollywoodský, příliš přesycený barevný kontrast, který snižoval autenticitu prostředí a také přílišná akčnost některých chlapcových útěků. Film stojí za vidění, ovšem pokud jste soucitnými diváky, budete místy dost trpět a slzet. Ovšem pokud jste zavilými odmítači syrských dětí, (nebo jakýchkoli jiných utečenců postižených válkou), tak si ho raději nepouštějte.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 10.4.2020
Tuhle tu perlu "trezorové klasiky" je radost si znovu připomenout. Je to de fakto nemilosrdná politická satira nekompromisně zesměšňující falešné budovatelství "reálsocialismu", a ještě je to ke všemu opravdu vtipný a zábavný. Tomu, že je na to radost pohledět i po víc než padesáti letech dost napomáhá ta "old school" hvězdná herecká sestava (Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Bohdalová, Chramostová,...).
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 20.3.2019
Hraný film o dánské bojové misi v Afghanistánu, který působí tak autenticky, že místy vypadá, jako dokument. Naprosto přesvědčivé bojové scény, ze kterých běhá mráz po zádech. Poté, co se jeho jednotka dostane pod palbu a jeden z mužů je zraněn, velitel Claus požádá o leteckou podporu, (bombardování), aniž si je stoprocentně jistý cílem. Zachrání tím svou jednotku, včetně zraněného muže. Ovšem později se ukáže, že bombardování zasáhlo civilní domy, ve kterých zabilo 11 obětí. Claus je okamžitě odvolán domů. U své rodiny, (má manželku a 3 děti), pak čeká na vojenský soud. Výsledek soudu, (který zásadně ovlivní výpověď jednoho ze spolubojovníků), nebudu prozrazovat, ale rozhodně, celá situace nutí k přemýšlení. Když už někoho pošleme do války, tisíce kilometrů od domova, kde riskuje svůj život… Jistě, civilní oběti jsou smutným a nespravedlivým důsledkem, (či výsledkem), asi každé války. Ovšem je správné a spravedlivé hnát někoho k odpovědnosti za to, že udělal neúmyslnou chybu v situaci, kdy mu šlo o život, a kdy tou chybou zachránil život svůj i svých spolubojovníků? Mě to přijde hodně problematické. Zvlášť když vás soudí někdo, kdo si zatím doma mohl v klidu chodit do hospody, do kina, do divadla, na koncerty, jíst, pít, souložit a jinak si užívat… Film Boj je ve vykreslení těchto dvou bojů, v Afghanistánu i Dánsku, velice realistický a sugestivní. Je dobře, že takový film vás přinutí se nad podobnými otázkami zamyslet.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 4.2.2021
Když jsem si po letech přeci jen pustil film Borat (1) zjistil jsem, že mi přeci jen humor Sasha Baron Cohena nepřijde tak „blbácký“, jak jsem se obával. Takže jsem si tedy pustil i tohoto Borata 2, ve kterém se Borat z Kazachstánu vydá do USA, aby svou dceru věnoval jako dárek víceprezidentovi. Ano, opět je tu spousta humoru velmi nekorektního, politicky i sexuálně. Opět ale nijak Sasha nešetří ani sám sebe a své si schytá i nejmenovaný prezident USA – idiot. Ano, byly tam scény, které mi přišly více trapné než vtipné, ale u mnoha jsem se opravdu od srdce zasmál. Nakonec votom ty komedie sou, né?
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 20.2.2020
Ruský válečný film jsem neviděl už dlouho. Tenhle je z Afghanistánu a příjemně mě překvapil, žádný falešný patos, ani prvoplánová politická, agitační masírka. Jen někteří gerojové jsou ve filmu až příliš gerojové, jak to mívají ruské a americké filmy společné. Kvalitně natočená story o okolnostech, za jakých opouštěly sovětská vojska území "nevyhratelné" války, kde zanechali své afghánské spojence na pospas mudžahedínům. Krásné hory, (film se natáčel na Kavkaze), a nekrásné situace including. Stejnou zkušenost o pár let později učiní i Američané, (s naší spoluúčastí). Stejného opuštění se zřejmě opět dostane i jejich místním spojencům. Některá místa na této planetě mají holt opakovaně pech. Už v sedmém století, (po Ježíškovi), dobyl toto území islám. V devatenáctém století tu třikrát válčili Britové, kdy si to jednou o Pandžáb rozdali i s (tehdy carskými) Rusy. Po několika následných občanských válkách si tu zaválčil i tehdejší Sovětský svaz. Po jejich odchodu následovaly další občanské války, na které navázala současná válečná účast USA, potažmo NATO. Za posledních dvě stě let se na tomto území neválčilo jen pár krátkých období. Zlatá česká kotlina. Některé ruské válečné filmy jsou pro soudného diváka za trest. Tento ne, myslím, že stojí za vidění, nejen pro milovníky stříleníčka a boucháníčka.
.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 3.4.2017
Je libo trochu nepříjemných pocitů?
Film má zjevný půdorys zfilmované divadelní hry. Hvězdně obsazená jednoaktovka pro čtyři osoby, režírovaná neméně hvězdným režisérem. O rodičovské návštěvě snažící se vyřešit konflikt mezi dětmi, který skončil vyraženými zuby. Zdvořilostní návštěva je postupně čím dál nepříjemnější a dusnější. Takové malé citové vydíráníčko diváka, při jehož sledování jsem trpěl. Což zřejmě byl sadistický záměr tvůrců. Zajímavý nápad, skvělé herecký výkony, ale celkově trochu samoúčelnost, která asi málokterého diváka potěší. Pokud to tedy není masochista mezilidských vztahů. Z Polanského filmů mám rozporuplné pocity. Některé jsou úžasné a s chutí bych se na ně podíval znovu, (např. Čínská čtvrť, Rosemary má děťátko), jiné jsou úžasné, ale už bych je podruhé vidět nechtěl, (např. Pianista). Film Bůh masakru řadím mezi ty, které mi úžasné nepřijdou a už bych je určitě podruhé vidět nechtěl.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 24.3.2017
God bless Us...
Dokument ukazuje různé protagonisty „Islandské finanční krize“ v roce 2008, (způsobenou dopadem americké hypotéční krize a nezodpovědným hazardováním islandských bank v honbě za ziskem). Film zachycuje to, jak na různé jednotlivce krize fatálně dopadá. Od mladého policisty, (jehož otec je také policista), přes jednoho z bankéřů, až po „psí kadeřnici“, (sic!). Ta chodí z finanční nouze i dumpsterovat, islandský dumpster diving vypadá luxusně. Dokument zachycuje i to, jak se v zemi dosud spokojeného blahobytu, rázně probudilo občanské hnutí. Při demonstracích islandská policie použila proti demonstrantům poprvé po 60 letech(!) slzný plyn. Právě příběh mladého policisty je možná nejsilnější v tom, jak je na něm vidět to dilema, (zjevně to není ACAB), bránit před spravedlivým rozhořčením lidí ty, kteří na dramatické situaci mnoha Islanďanů, mají vinu. Poučné v tom, že hazardování finančníků dopadne nejvíc na chudé a bankéři většinou vyváznou bez potrestání, často i bez finanční újmy. Takže se dá očekávat, že to brzy, (jen možná někde jinde), udělají zas. Aneb: „Kapitalismus může za vaše posrané životy“.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 24.3.2017
Sladká romantická komedie, ale...
Začínám těm klasickým hollywoodským „filmům pro pamětníky“ přicházet na chuť. Byt je okouzlující hořkosladká (tragi)komedie o malém úředníčkovi v mašinérii velké firmy, který neumí nikomu říci ne. Bravurní konverzační hříčka o C.C.Baxterovi, malém kolečku v soukolí velké firmy, (bravurní Jack Lemmon). Tuctový loajální uředníček se zamiluje, do podobně bezvýznamného kolečka na nejspodnější příčce společenského žebříčku – sličné výtahářky. Imigrantku se slovanským jménem Kubelíková,(sic!), (tu hraje Shirley MacLaine, která krom neskrytelného půvabu, ve filmu ukazuje i svůj nesporný herecký talent). Kolem krásné, ale svým imigrantským původem determinované dívky, ovšem krouží mnohem silnější firemní žraloci. Síla, (mnohaoscarového), Wilderova filmu je v tom, že skrz popředí zábavně komických situací, nechá diváka sociálně kriticky(sic!), nahlédnout do temného pozadí světa velké pojišťovací firmy. Do prostředí falešné morálky, podvádějících manželů s oportunisticky ochotnými spolupracovnicemi. Do světa odcizeného, bezskrupulózního kariérismu, ve kterém se ztrácí prostor, pro obyčejnou lidskost, čestnou morálku, a kde v neposlední řadě není místo ani pro opravdovou nezištnou lásku. Oč nenápadnější a neprvoplánovitější je tento Wilderův filmový pohled, o to silněji může diváka zasáhnout. A diváka, kterého tento sociální osten nijak nezasáhne, protože je k němu hluchý a slepý, toho stále ještě Wilder královsky pobaví, v intencích klasicky komediálního příběhu. Ve kterém se lež a přetvářka, až detektivně odhalují, pomocí mistrných detailů. Bravurní filmový kousek!
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 19.2.2017
Podivná je podivná..., cesta do Říma.
Vyloženě artový filmeček. Lehce surrealisticko groteskní příběh má dvě roviny. Jednak vlakovou road-movie s vyprávěním obskurních životních příběhů. A druhak rovinu světa mimo vlak, které dominuje vizuální složka filmu. Trochu mi to připomnělo některé filmy „české nové vlny“, (Sedmikrásky, Ovoce rajských stromů jíme), z 60. let minulého století. A nebo, z těch současnějších, filmy Paola Sorrentina, (Mládí, Velká nádhera), ve výpravně skromnější verzi. Někomu může připomenout i nejranější filmy Louise Buňuela.
Včetně toho, že příběh je tu jen kulisou, pro efektní vizuální podívanou. Pro ty diváky, kteří očekávají „normální“ filmový příběh, to ke koukání asi nebude, ale ti, kdož mají rádi, poněkud groteskně poťouchlé pokoukáníčko, by si na své přijít mohli.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 28.2.2017
Ke slávě přes Hrozny hněvu...
Můj oblíbený režisér Hal Ashby, (Návrat domů, Byl jsem při tom), pojal životopisný příběh písničkáře Woody Guthrieho, jako sociální drama. Ze všeho nejvíc film připomíná Steinbackovy Hrozny hněvu. Žádné romantizování tuláckého života a opěvování geniality tvůrce, který byl vzorem a idolem Boba Dylana. Woody byl sice nezodpovědný divočák a rebel, (který uměl opustit ženu a dítě), ale také měl silné sociální cítění a bojoval proti vykořisťování chudých „uprchlíků“, kteří se hrnuli do Kalifonie, za „Velké hospodářské krize". Do „zaslíbené země hojnosti“ utíkali, coby „ekonomičtí imigranti“, s vidinou práce na farmách. Stejně, jako Woody. Ten ale měl to štěstí, že se mohl začít živit svou kytarou, svým hlasem a svými písněmi. Woody Guthrie nejenže neváhal opustit výnosný džob, tam kde nemohl hrát své odbojné písně, které se stávaly hymnami chudých česáčů, ale při pokusech o zakládání odborů, krom síly svých písní, neváhal použít ani sílu svých paží.
Hlavní roli skvěle ztvárnil David Carradine, (který si později zahrál i zloducha Billa v Quentinově Kill Billovi). Film pravděpodobně nadchne, jak fanoušky Woody Gutrieho, tak i fanoušky Boba Dylana, možná ho ale nezkousnou voliči ODS a TOP 09. „Odbory!, Odbory!“.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 23.3.2021
Na film jsem byl velmi zvědav, neb ho předcházely velmi pozitivní recenze i „nominace na Oscara“. V úvodu jsem si trochu skepticky říkal, já vím že v Polsku tohle téma vnímají jinak, ale co bude tak vyjímečného na příběhu kluka z pasťáku, který se vydává za kněze? Děj filmu ale postupně nabere opravdové „grády“ a přes „méně uvěřitelnou zápletku“, působí velice autenticky a opravdově. Takže dokáže vyvolat silné emoce i u diváků v zemi, kde církev zas tak silně do občanského života nezasahuje. Předkládá totiž základní filozofické otázky, nejen o víře, ale i o cti a morálce a o hierarchii v lidské společnosti. Falešný „otec“ se možná chová na kněze „neortodoxně“, (spíše jako představitel nějakého „Letničního hnutí“), ale svou opravdovostí dokáže věřící strhnout a přehodnotit své „tradiční“ postoje. Rozhodně doporučuji všem „fanošukům“ opravdových filmů.
Tematicky film připomíná Vláčilovu Markétu Lazarovou. Není sice tak obrazově dokonalý, ale podobně historicky přesvědčivý. Odehrává se v době třicetileté války a v roli zchudlého šlechtice tu exceluje Rudolf Hrušínský. V roli jeho mladé konkubíny – děvečky je okouzlující Iva Janžurová. Za pánem skromného sídla přijíždí protřelá dvojice vyslanců francouzského krále a snaží se ho přesvědčit k protihabsburskému odboji. Tomu se do toho zprvu nechce a raději by zůstal u poklidného způsobu svého rezignovaného života. Ve chvíli, kdy se konečně rozhodne a zmobilizuje své poddané, válka skončí. On však přesto vyráží do svého ztraceného boje. Film je velice přesvědčivý, vykreslením dobových reálií a hereckými výkony. Ikonická je scéna s Josefem Kemrem: "Žrát, chci žrááát!". (K dohledání na You Tube :-) ).Výrazná je také hudba, jejímž autorem je legendární skladatel filmové hudby Zdeněk Liška. Rozhodně tento Bočanův opus stojí za vidění, (a za slyšení!), i po tolika letech.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 12.4.2017
Chudej, nemajetnýmu nevěří...
Dokument o „bílém“ filmaři, který vyřeší svou životní, (porozvodovou) krizi tím, že se nastěhuje do romského ghetta na předměstí Ústí. Kde o svém soužití s místními „černými domorodci“ točí dokument. Je to jeho reakce na obvyklé rasistické klišé, kterého se mu dostalo ve facebookových debatách: „když se jich tak zastáváš, tak si běž mezi ně bydlet“.
Později si k tomu také přidá to, že začne objíždět protiromské demonstrace, jejichž vlna se zrovna zvedla, než se česká nenávist přesunula na uprchlíky. Tady ukazuje české „bílé“ proromské aktivisty, kteří se snaží lokality, kde bydlí Romové před náckovskými pochody bránit tím, že si do těchto míst nahlašují svoje vlastní demonstrace. Proto, aby byla Policie ČR, ze zákona, nucena je bránit, před případnými náckovskými narušiteli. Byť té se do toho zjevně moc nechce. Pěkné „chucpe“ předvede i veřejnoprávní ČT, která si na demonstraci najme jako svou ochranku skinheady s jižanskými vlajkami na rukávech a ještě se tváří, že jako nechápe, co na tom proromským aktivistům a Romům samotným vadí. Tak je fakt, že z oportunistického hlediska je to taktika dobrá. Je větší šance, že náckové proti „vlastním“ nezaútočí.
Kratochvíl se snaží do své „romské“ dokumentární aktivity zapojit i svou vlastní rodinu. Takže natáčí i dobře míněné předsudky prarodičů, když je přijede navštívit , („No jen aby se ti tam něco nestalo. To víš, oni jsou takový divoký“). A nakonec zorganizuje i návštěvu svých rodičů, u jeho romské „bytné“ rodiny. Přičemž jeho otec byl voličem Sládka. Není to ale zase nějaké laciné lakování situace na růžovo, nebo jen trošku. Protože ta situace růžová rozhodně není. Byť to, že si „slušní Češi“ – vzor: „Já nejsem rasista, ale“, našli nového nepřítele – uprchlíky, to Romům jistě trochu ulevilo. V dokumentu dostanou příležitost promluvit i ti, co protestují proti Romům. Nejčastěji z nich vyhřezne frustrace z vlastních „posraných životů“ na sociálních dávkách a to že při tom uvěřili nevymýtitelné fámě o tom, že Romové mají sociální dávky vyšší. Falešná závist a strach o vlastní osud je dobré podhoubí rasismu. Z vlastní zkušenosti vím, že na bezdomovce nejvíc nadávají ti, kteří ve své životní situaci, k nim mají jen malý krůček.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 12.4.2017
Mnoho tváří Bessona
Luc Besson je režisér mnoha rozmanitých tváří, krom komerčně úspěšných akčních příběhů, ala Hollywood, natočených ve stylu pro trochu náročnější diváky, (jako např. Brutální Nikita, Leon). Točí také originální sci-fi příběhy, (Pátý element). Nebo velkolepé historické eposy, (Johanka z Arcu). Na druhé straně ale točí i podivně „artové filmy“ pro milovníky „nezávislých filmů“, (Podzemka, Magická hlubina, Angel A). A stejně tak dokáže natočit klasický životopisný film „ze současnosti“, jako je film Dáma. Ten vcelku konvenčním, (ale filmařsky velice kvalitním), způsobem přibližuje životní příběh barmské disidentky Aun San Su Ťij. Dcery zavražděného generála Aun Schana, který v roce 1947 vyjednal nezávislost Barmy na Británii a v témže roce byl zavražděn svými konkurenty. Aun Su Ťij vystudovala na Oxfordu v Anglii, kde se seznámila se svým manželem Michaelem Arisem, se kterým má dvě děti. Do Barmy se vrátila v roce 1988, aby se starala o svou nemocnou matku. V tomto roce se odehrály v Barmě velké demonstrace, po kterých se ujala moci vojenská junta. Su Tij se zapojila do politiky a stala se představitelkou odpůrců barmského vojenského režimu, dlouhodobě vězněnou v „domácím vězení“. Přičemž jí byla nabídnuta svoboda, pokud zemi opustí. To ale odmítla. Strana Národní liga pro demokracii pod jejím vedením výrazně vyhrála volby v roce 1990. Vojenská junta je ale prohlásila za neplatné a zůstala u moci. V roce 1991 jí byla udělena, (na návrh Václava Havla – sic!), Nobelova cena míru.
Krom „politické story“ je film i příběhem velké odloučené lásky s jejím manželem Arisem, který jí zůstal věrný a podporoval jí, po zbytek svého života, přestože už se s ní nikdy nesetkal. V roce 1999 zemřel, poté, co mu ani jako vážně nemocnému, nedovolily barmské úřady Su Ťij navštívit.
Silný film, který ovšem zřejmě příliš neuspokojí akční fanoušky Luca Bessona, je spíše pro obdivovatele těch jeho dalších filmových tváří.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 16.4.2017
Takový sympatický muž - taková krásná žena
Silný a dobře natočený životopisný film, podle života skutečné osobnosti. Počáteční novomanželská idyla manželů – malířů, kterou kazí jen jejich marná snaha o početí potomka, se změní poté, co Einar Wegener, sám úspěšný malíř krajinář, zapózuje své ženě Gerdě Gottlieb, jako model v ženských šatech, místo modelky, která nedorazila. To, co se zprvu jeví jako rozpustilá kratochvíle, a jeho ženě přinese konečně úspěch, coby portrétistce, naprosto změní jejich život.
Obrazy žen, na kterých jí, coby žena, pózuje její manžel, se velmi líbí a vzbuzují zájem výstavních galerií i obchodníků s uměním. Pro Einara se ale převlékání za ženu promění v posedlost, která ho přivede k poznání, že je žena v mužském těle. Dnes už se, o existenci transsexuálů všeobecně ví a není to tak senzační téma. I jejich operativní přeměny nejsou neobvyklé. Né tak ale na počátku minulého století. Někteří doktoři se ho snaží „léčit“ různými šarlatánskými metodami, jiní ho chtějí nechat rovnou zavřít do blázince, coby schizofrenika.
Manželé odjedou z Dánska a usadí se v umělecké a volnomyšlenkářské Paříži, kde Einar/Elbe mohl(a) otevřeně žít jako žena a Gerda s ním, jako lesbička. Nakonec najde v Německu osvícené lékaře, kteří se ho pokusí změnit na ženu, pomocí v té době zcela experimentálních operací. Z Einara Wegenera se stane Lili Elbe… Jeho žena stojí věrně při něm, i když se změnilo jeho pohlaví, ale jejich cesty se musí rozejít. Dánský soud anuloval jejich manželství a Lili se povedlo legálně změnit jméno i pohlaví. Einar/Lili byl(a) pravděpodobně tzv. intersexuál, (neboli hermafrodit) s jedním chromozomem navíc, (tzv. Klinefelterův syndrom). Film toto „senzační“ téma zobrazuje velice seriózně a věrohodně, jen s malými posuny vůči skutečné realitě. Herecký výkon Eddieho Redmayneho v roli Einara/Lili je úžasný. Stejně jako Alicie Vikander v roli jeho ženy. Rozhodně zajímavý film, nejen pro LGBT komunitu.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 27.3.2020
Tak přiznám se, že mě na tomto filmovém zpracování Lustigovy povídky o útěku dvou židovských mladíků z nacistického transportu, nejvíc fascinuje ta legendární "nejdelší kamerová jízda v dějinách filmu", (minimálně tedy toho československého). Mladý režisérský debutant Jan Němec musel mít neskutečnou přesvědčovací schopnost, když dosáhl toho, že se údajně na místo natáčení svezly kamerové koleje ze všech filmových studií v Čechách, (od Barrandova, přes Hostivař, až po Zlín, tehdy Gottwaldov), ze kterých se vybudovala neskutečně dlouhá trať pro kamerový vozík a ještě k tomu vedoucí i do prudkého kopce! Údajně se na tento úvodní minutový záběr spotřebovala třetina rozpočtu filmu. Tak je ten záběr, z blízka sledující úprk do kopce, fascinující a sugestivní to ano, ale přeci jen se vkrádá otázka… Nešlo by to pomocí střihů a ruční kamery, (kterou jinak ve filmu kameraman Jaroslav Kučera hojně používá), natočit úsporněji? Inu, začátečnický režisér Jan Němec zjevně dokázal své okolí přesvědčit, že nešlo. Po tomto famózním antré film pokračuje hodně modernisticky - ártově. Děj je zachycený "neklidnou" kamerou s množstvím střihů a protkán vzpomínkovými flashbacky u kterých často není zřejmé co je představa, sen a co realita. Další atraktivitou filmu pro mne je to, že jsou v něm i záběry Děčína, (kde jsem v tamější porodnici poprvé spatři světlo světa) a ze suťokamenitého kopce Haďák, nad mou rodnou dírou Jílové, (kde jsem prožil prvních 18 let života). Není to film pro konvenčního díváka, je to vyjímečná filmová lahůdka pro fajšmekry, kterou se režisér doslova zapsal do dějin kinematografie. Krom tohoto filmového "démantu" natočil ještě jeden pozoruhodný a významný film "O slavnostech a hostech". V emigraci, do které se dostal po srpnové okupaci, nenatočil téměř nic, (nebo nic významného), a filmy které v Česku natočil po svém návratu a změně režimu, po "sametové revoluci", jsou hodně rozporuplné, (např. klímovská adaptace V žáru královské noci, či fantasmagorie Jméno kódu Rubín, až po poslední, již né zcela dokončený, autobiografický film Vlk z Královských Vinohrad).
.
Je to pozoruhodná dystopie. Jeden z ”trezorových filmů‟, který se po ”osvobození‟, ruskými tanky od ”kontrarevoluce‟, do kin už nedostal. Metaforické podobenství o tom, jak obyvatelé městečka začnou reagovat na tajemnou hrozbu a nejistou budoucnost. V původně tragikomické férii, pozoruhodných lidských postaviček a střetů světa herců a diváků, postupně narůstá ta tragická poloha, pod tlakem existenciálních otázek. Co znamenají tajemné vagony, které se objevily na nádraží? Kam nás jimi chtějí odvést? Ve filmu jsou i celkem odvážné sexuální scény hereček, které nemám v povědomí, jako ”svlékací‟. Svá lepá ňadra tu ukáže Květa Fialová, (v originální erotické scéně na sýpce v obilí). Herečka Luba Skořepová tu hraje postavu, kterou členové národního výboru, (sic!), kolektivně znásilní s ”full frontal‟ pohledem na její sexy tělo. Počáteční rozverná grotesknost filmu se postupně mění v mrazivě postapokalyptické vyznění. Není to úplně ideální film na ”dobrou noc‟, ale stojí za to ho vidět.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 5.8.2020
Naprostá allenovská klasika, o vztazích mezi muži a ženami a o New Yorku. Zatímco vztah mladé, začínající novinářky a jejího stejně mladého přítele - neukotveného intelektuála, (s fitzgeraldovským jménem Gatsby – sic!), se zproblematizuje dívenčiným rozhovorem, (pro školní časopis), se slavným, (starším), režisérem, který jí vezme do světa celebrit. Tak město New York je tu těžce a bezvýhradně adorováno, i přestože v něm stále prší, jak ani v Londýně ne. Nebo možná spíš právě proto, že v něm tak krásně(!) romanticky prší. Pravdou je že ”NY in the rain“ je náramně fotogenický. Okouzlil mě v něm pozoruhodný ”zvířecí orloj‟ někde v Central parku, který jsem ještě nikdy, (myšleno tedy v žádném filmu), neviděl. Protože jinak, (live) jsem z Nového Jorku neviděl ani ”podlaží nula“, ”brůklynský nuselák“, ani ”chiméru svobody“ :-P Já mám tyhle ”nenápadné“, neakční filmy hodně rád. I když on vlastně docela akční je, film totiž má, přes očekávatelnost děje, zajímavě vypointované zápletky. Jen ty výbuchy v něm jsou jen emocionální, bez použití dynamitů a semtexů. Pro mě osobně je také zajímavé, že Woody Allen si typově vybírá herečky, které mi nejsou na první pohled moc sympatické, (zde Elle Fanning), ale nakonec je ”vezmu na milost‟. Zato hlavní mužský hrdina ”mladý intelektuál allenovského typu‟ (Timothée Chalament), mi byl sympatický hned. Možná proto, že mi připomínal jednoho ze synů, (a také herců), známého českého spisovatele, dramatika, divadelníka a trampa Marka Tomana. Nevím tedy kterého ze dvou Markových synů, protože si je pletu. Nebo vlastně, jak jsou si podobný, tak mi Chalamenta připomínají oba :-P Jo, pořád je Woody (84) ještě dobrej a ”točí mu to‟. Je to takovej ”americkej Otík“ (Vávra), ten svůj poslední film natočil v 91 letech! Jen tedy bez toho, že by Woody dostal ”řád Martina Luthera Kinga“, od Baracka Obamy i ”bílý kříž Josepha McCarthyho“, od Donalda Trumpa :-P