Antikrist

A tohle bylo co?
Po Jackovi jsem byl docela namlsanej, ale tohle   bylo totálně o ničem. Tři hodiny plné rádoby   psychoanalytického a psychoterapeutického   blábolení. To člověku dost výrazně sníží   IQ.

Během filmu se mi těžko dýchalo. Depresivní   atmosféra, pekelné obrazce, úchvatné záběry,   labyrint myšlenek, temné zvuky a objevení v   sobě něco démonického. Dech beroucí   zpomalené záběry jsou ukázkou Trierova umění   a otevřel nám dvířka do jeho démonické duše   (do jeho vnitra nahlédneme v plném rozsahu, je   to dlouhá temná cesta, která v nás zanechá   následky). Willem Dafoe už má tvář maniaka a   Charlotte Gainsbourgová zaslouží velké   ocenění za její výkon (neuvěřitelné co   všechno herci dělali na příkaz Triera). Film,   který nechce nikdo vidět podruhé. Démonické,   nadpozemské.

Totéž co v Melancholii. Prvních pět minut a   něco audiovizuální koncert a pak prostě nic.   Jako kdyby došla pára. Pro mne zase nudná   blbina se spoustou dialogů bez akce či děje.   Tedy celou hodinu. Pak už to ovšem jede jako   rychlík. Velmi těžce se hodnotí, když hodina   je odpad a zbytek dosti dobrý. Hm.   201209099052/9532

ANTIKRIST

Vyloženě artové dílo, které   nevzniklo pro běžného diváka. Je to dílo sice   zajímavé, odvážné, dráždivé, vizuálně   podmanivé, ale... Úvod filmu je úžasný,   excelentně nesnímaný a podkreslení hudbou je   fascinující. Zbytek filmu nabízí studii   rozkladu osobnosti v souvislosti s prožitou   hlubokou bolestí nad těžkou ztrátou. Vznikne   forma intimního manželského dramatu s   hororovým vyústěním, jenž je ozvláštněna   metaforou o vlivu pekla na lidskou duši.   Příběhová linie byla nahrazena velkou   mystikou, kterou většina diváků nepochopí,   protože o ní nic neví. Psychothriller o   pohlcující moci přírody, slabosti rozumu a   ďáblovi v těle ženy se mění v očistné   depresivní divadlo.

Ve filmu jsou odkazy na   jakousi mystiku, kterou neznám. Tak jsem trochu   pátrala a zjistila jsem, že existuje spousta   lidí, kteří nemají nic lepšího na práci a   tak vymýšlejí jakousi pseudovědu o pekle. Tito   lidé vytvořili učení nebo soubor podobenství   o tom, že příroda je stvořena ďáblem, že je   v ní zosobněno zlo samo. Ve filmu vidíme jen   negativní věci. Tři žebráci jsou bolest, žal   a zoufalství, které na sebe berou podobu tří   zvířat, objevují se postupně a nakonec   najednou. Na začátku umírá dítě, umírá   pokračování rodu. Jestliže muž a žena jsou   zde zástupci lidstva, umírá pokračování   lidstva, ale zbývá ještě plodivá síla,   kterou je potřeba symbolicky zničit útokem na   mužské i ženské pohlaví. Obráceně obuté   botičky symbolizují cestu zpět ke smrti. A tak   dále, a tak dále…Originalita se prý oceňuje   a tady jí je teda nepočítaně. Prostě   Antikrist byl natočen zřejmě jen pro stoupence   této antivíry. Pro většinovou populační   skupinu bude dílo zmatené a   nepochopitelné.

Samotný příběh pro   běžného diváka je hlavně o tom, jak se   změní člověk po obrovské osobní tragédii,   která jej potká, jak se dokáže vyrovnat s   pocitem viny a jak odolat nátlaku na lidskou   psychiku. Stačilo se zaměřit více na vztah   dvojice v dané životní etapě, případně   zajít dále do minulosti. A mohlo být tak   silné, tak působivé.

Takhle vznikl   nejkrásnější film o těch nejhnusnějších   věcech. Jenže zůstane jenom a pouze jako   čistě autorské a ryze osobní vidění situace.   Nezapomenutelné, ale podruhé už nikdy. A ti dva   vynikající herci, kteří se výborně shodli a   doplňovali, vytvořili geniální herecké   psycho.

Posledních pár minut filmu se dá   přirovnat k brutálnímu hororu, protože to, co   uvidíte tu, jen tak někde neuvidíte. Film pro   otrlého diváka, kterého pár lekaček a   řezání do údů či pohlavních orgánů   nedokáže rozhodit. Tohle je další případ   obrazových cvičení, které vtáhnou svou   bizarností, které vylekají a šokují. Zaujmou,   udiví, ale mně se to nelíbí. Ale to nic   nemění na tom, že je to neuvěřitelně   brilantně natočeno. Na druhé straně   nevěřím, že žena, která by skrze své   sexuální prožitky přišla při tamto aktu o   dítě, by se pak neustále chtěla milovat.   Dobře, film nastoluje smrt a pocit viny. To je   to, co chtěl režisér vlastně říci. Ale   zvolené metody k vyjádření tak jednoduché   pravdy jsou hodně zvláštní a nejsou   adekvátní. Někomu se to bude zdát absurdní,   někomu přehnané, někomu geniální, někomu   zase přízemní, zbytečně přehnané,   brutální a nelogické. Snímek využívá   satanských propriet k ohromující metafoře   rozkladu muže a ženy. Já jsem použité   jinotaje skoro neodhalila a ani mne nijak   nelákalo nad nimi přemýšlet, ani jim   porozumět. Satanista nejsem a tak mne to prostě   a jednoduše nebavilo.

ANTISHIT
Váhal jsem mezi 10-20% nakonec dávám 20% za les   a za to jak W.Dafoe se táhne s tím kusem u nohy,   to muselo dát zabrat to zahrát,jinak absolutně   film o ničem!!

I mistr tesař se někdy utne... Lars von Trier   ovšem ne!!! Ten se s Antikristem neutnul, ale   bohužel si přímo šlápl na hrábě...
  Naprosto famózní úvod s tragédií, po jaké   bych o rozum přišel i já, o tom žádná. V   mém případě tedy spíš o zbytky rozumu ;-)   Takže ušmiknout (né klitoris, ale ten   geniální úvod!) a postavit na piedestal TOP   nejsilnějších a nejpropracovanějších   filmových scén všech dob. A to, že matce   hráblo, to se dalo čekat, s tím opravdu   problém nemám. S čím mám docela problém je,   že hráblo i mému oblíbenci Larsovi, který se   kvůli filmařskému řemeslu již při   natáčení Království upsal ďáblu a kvůli   tomu si teď myslí, že mě může téměř celý   film mlátit klackem samoúčelnosti po hlavě a   já mu k tomu do rytmu budu tleskat rukama   zaprasenýma od krve a rochnit si, jakou čest mi   Lars svým „uměním“ prokazuje... Nebudu se   dál planě rozčilovat, ulehčuji si práci a bez   výhrad se podepisuji pod komentář Hugina. O   dvě hvězdy víc než on dávám, abych alespoň   nějak zmírnil psychickou újmu, kterou dva   dobří herci - Willem Dafoe a Charlotte   Gainsbourg, zcela jistě utrpěli při natáčení   těchto zhmotnělých režisérových   obsesí.

Závěrečné titulky: Tento   komentář byl volně inspirován mým skutečným   životem, jakákoli podobnost s komentáři   ostatních uživatelů je čistě náhodná. Při   psaní tohoto komentáře nebylo usmrceno nebo   zraněno žádné zvíře, ať němé, mluvící   nebo vycpané, ani nedošlo k jakémukoli   poškození žádných genitálií...

Takhle zdeptat, zadupat do země umí jedině Lars   von Trier. Už ho trochu znám a i pověst o   výjimečné brutalitě Antikrista ke mě dolehla,   přesto mě film vyplivnul absolutně   vyždímaného, ale - a to je důležité - ne bez   katarze. Všechny ty nechutnosti, ať už fyzické   nebo psychické se sice dotýkají hranic kdy už   se to nedá vydržet, ale nejsou samoúčelné.   von Trier velmi precizně sleduje, rozvíjí a   završuje myšlenku rýpající se v samotné   podstatě naší existence. V tom zápase Divokost   versus Civilizovanost nevyhnutelně vítězí   morálně netečná, všeobjímající příroda,   smrt a život, dobro a zlo v jednom lhostejném   chumlu. A tohle si připustit není pro naší   zbytnělou člověčí ješitnost určitě nic   příjemného.
Von Trier tady zcela opustil   všechna pravidla Dogmatu, která spoluvytvářel   a Antikrist je zatím jeho vizuálně   nejvytříbenější film, v němž skoro každý   záběr je malířským plátnem. Herci si   zaslouží ten nejhlubší obdiv a napadá mě,   jestli by nebylo od věci zřídit speciální   kliniku pro von Trierovy spolupracovníky,   protože účinkování v jeho filmech jim musí   přinášet doživotní traumata. Asi by šlo   stejnou myšlenku ztvárnit šetrnějším   způsobem, ale nebylo by to určitě zdaleka tak   působivé a zdrcující. Netuším, jestli   ještě někdy najdu odvahu se na to podívat a   zdráhám se ten film dokonce někomu   doporučovat. Ale nad stoprocentním hodnocením   neváhám ani vteřinu.

Jedním slovem masakr! Nepopírám, že to je z   Trierovy strany čirá dekadence, ale mě,   jakožto možného budoucího psychiatra doslova   pohltil!

Těžký, náročný, odvážný, pobuřující,   kontroverzní, zajímavý, překvapivý, do jisté   míry i nechutný film. Takovéto emoce ve mě   film vyvolal. Nejsem zrovna puritán, ale   některé scény si mohli tvúrci odpustit. Po   vizuální stránce byl začátek filmu moc dobře   udělaný, ale pak už to šlo od desíti k pěti.   A takové je i mé hodnocení- 5/10

Ufff, tam se děly věci jak na chatce ve   Smrtelném zlu 2!!!! Tak nějak nechápu, jak mohl   jeden a ten samý člověk stvořit   nejkrásnější prolog, jaký jsem kdy viděla a   následně mě nechat tápat ve stupňujícím se   strachu a hnusu, bez konečného vysvětlení,   proč jsem se na něco takového musela dívat?   Dávám dvě hvězdy za úvodní opojení krásou   obrazu a ty další za emoce, vyvolané proti mé   vůli, s kterýma teď nevím, co si počít.