Tahle banda je sice taky čtyřčlenná, ale není vyloženě divoká. Tvoří ji Nicky, Joe, Booker (nikoli tento) a šéfka se jmenuje Andy. Mají vynikající bojové schopnosti, a proto se jim ozve chlapík jménem Copley (nikoli Sharlto), pro kterého už zřejmě pracovali a který teď shání někoho kvalifikovaného, kdo by dokázal dostat v Jižním Súdánu holky ze zajetí. Na rozdíl od týmu, my jakožto diváci brzy zjišťujeme, že se jedná o past. Po příletu na místo jsou všichni zasypáni hromadou střel, takže logicky padnou na zem. Jenže už po chvilce (nikoli až 3. den) znovu vstanou z mrtvých a veškeré rány na těle se jim rychle zacelí. Copley si na jednu stranu zadělal na problémy, jelikož všichni čtyři o jeho podrazu vědí, na tu druhou si tím potvrdil, co si myslel, takže dá info bezpáteřnímu výzkumníkovi s legračním britským přízvukem Merrickovi, který je chce spolu s kolegyní Kozakovou (malinko Mengele v sukních) zkoumat a vydělat na tom, že se mu podaří zajistit, aby se takhle dokázali hojit všichni lidé světa.

Tihle týpci nejsou jako X-Meni a jen o něco blíže mají k Highlanderovi, tedy k nejbizarnější fantasy franšíze, jaká to kdy dotáhla ke kultovnímu statusu. Ale to pouze díky té nesmrtelnosti. Zatímco v ní hlásá Connor McLeod, že „There can be only one“, v Nesmrtelné stráži to vypadá, že vždycky musí zůstat čtyři. To znamená, že když se najde někdo pátý, s velkou pravděpodobností to znamená, že někdo z těch ostatních dříve či o něco později ztratí schopnosti regenerace a stane se obyčejným člověkem. Jinak není vysvětleno, jak přesně nesmrtelnost vzniká, ani se přesně nedozvíme, proč o sobě nesmrtelní navzájem sní, natož aby nám bylo prozrazeno, kolik roků je Andy, která po světě chodí déle, než všichni ostatní.

 










 

Celá mytologie tohoto titulu, byť tedy (možná lehce alibisticky?) nenabídne odpovědi na všechny položené zajímavé otázky, rozhodně není nezajímavá. To bylo docela příjemné překvapení, vzpomeneme-li si, jaké rozpačité počiny Netflix obvykle prezentuje coby svoje předpokládané vlajkové lodě. Pořád ale platí, že Nesmrtelná stráž nedosahuje kvalit Pozemšťana, přestože ten si většinově vystačí s jednou místností, pár lidmi a poutavým vyprávěním svého předlouhého příběhu, během kterého dostal jeden šibalský nápad. V tomto případě můžeme věřit, že nám ledacos patrně bude dovysvětleno ve dvojce, která se aktuálně nachází ve fázi postprodukce.

Linka Andy se spolubojovnicí a kamarádkou Quynh (legendární vietnamská kráska Thanh van Ngo/Veronica Ngo), se kterou jsou obviněny z čarodějnictví, se tváří býti uměleckým ztvárněním nějaké osobní ztráty, jakou zažil autor komiksové předlohy Greg Rucka, podle něhož byla kdysi natočena už Bílá smrt. Šlo by tedy o podobný přístup, jaký zvolil po násilné smrti přítelkyně James O’Barr, stvořitel Vrány. Nicméně tady nejde o vizuál, jako o samotný příběh, který paní režisérka vypráví pečlivě a s citem pro jednotlivé situace. Dokonce se jí podařilo dosáhnout toho, že se můžeme snadno přistihnout, že nám přijde vtipné, když jedna osoba střelí druhou rovnou do hlavy. To se opravdu nestává často a kolikrát takovéto legrácky nemusí fungovat ani u tvůrců typu Edgara Wrighta nebo Stevena Soderbergha. Jasně, v Nesmrtelné stráži víme, že nejde o fatální zranění.

Je to vskutku celkem příjemná podívaná, dokud tvůrci naprosto brutálním a i v současnosti málo vídaným způsobem nezačnou jednou zdánlivou drobností sloužit korektnosti. Po takovýchto vnucovačkách klidně můžeme získat dojem, že zástupci a zástupkyně menšin třeba ani o takovouto korektnostní nekompromisnost nestojí. Možná, že tohle může být také důvodem, proč se v posledních, řekněme, sedmi rokách urodilo tak málo bijáků, které by si získaly všeobecný kultovní status, přestože se (pomineme-li dva pandemické roky) točí více, než kdy předtím. Kolik projektů (bavíme se samozřejmě o filmech, nikoli o hrách) se od roku 2015 může svou popularitou rovnat snímkům typu Sedm statečných, Halloween, Barbar Conan, Desperado, Chyť mě, když to dokážeš, Kill Bill, Avatar nebo 96 hodin?

 










 

Je fakt, že celkově vzato se u Nesmrtelné stráže nejedná o nic vyloženě originálního, ale i fikané poskládání už známých věcí může filmu zařídit řadu věrných fanoušků a fanynek. Takový Quentin Tarantino na tomhle přece do značné míry postavil svoji kariéru. Také tady se například dočkáme záporné postavy, u které se ukáže, že má morální zásady a vlastně taky v jádru dobré srdce, a proto se promění spíše v polozápornou. Pravda, jinde byly lépe napsané. Také tady cestujeme po světě, byť bychom nemuseli. Finále s trestem je ovšem pořád působivé, tak věřme, že nebude zazděno hned v úvodu dvojky, ve které se snad podíváme víckrát do vzdálenější minulosti.

Nesmrtelná stráž je film, který hojně sází na akční scény, se kterými má Charlize Theron bohaté zkušenosti. Matthias Schoenaerts už jich má taky pár za sebou a Kiki Layne s nimi evidentně rovněž nemá a patrně ani nebude mít problém. Film nedostal nejvýhodnější přístupnost, takže něhem akčních sekvencí mohla paní režisérka klidně přitlačit na pilu, co se naturalističnosti týče, tak jako to dělává třeba Antoine Fuqua, ačkoli zrovna jeho dravému, syrovému stylu se málokterý současný tvůrce vyrovná. Nelze se zabavit dojmu, že jak Nesmrtelné stráži, tak Válečnicím trochu uškodila střihová skladba. A to nejen v případě těch akčních sekvencí.

FOTO: cinema.de