';

Recenze: Bledě modré oko (Netflix)

Vydáno dne 21.01.2023 (560 přečtení)
Třetí spolupráce Christiana Balea s režisérem Scottem Cooperem ty předchozí dvě o něco předčí. 

 










 

Uvedená oznamovací věta na první pohled asi vypadá zajímavě, jenže předčit Out of the Furnace a Hostiles není zase až tak složité, protože více, než solidní námět promrhaly a bohužel se proměnily v ty počiny, u kterých je obtížné si třeba necelého půl roku po zhlédnutí vybavit příběh či nějakou scénu. V tom se obrovsky liší oproti gangsterce Black Mass: Špinavá hra, ve které se i díky dalšímu preciznímu výkonu Johnnyho Deppa v úloze Whiteyho Bulgera hustá atmosféra podsvětí nekompromisně valí ven z plátna/obrazovky. V podstatě už od samotého začátku. Kdežto u Bledě modrého oka si musíme na moment, který zvedne z křesla, počkat přes devadesát minut.

Do té doby má film problém udržet diváckou pozornost, protože se v něm dějí zvláštní věci. Nikoli z hlediska mysteriózního, nýbrž logického. Napřiklad hlavní hrdina Augustus Landor se nějakou prapodivnou náhodou často objevuje i tam, kde by se zrovna objevovat neměl. I na rozdíl od Paroží, tentokrátCooper trable s budováním dobové atmosféry, v tomto případě 19. století, konkrétně roku 1830. Nedá se přitom tvrdit, že by z tohoto úhlu pohledu Bledě modré oko bývalo fungovalo v kině lépe. Pochopitelně by v něm nevynikly ani odkazy na tvorbu Edgara Allana Poea, protože k tomu je třeba znát jeho dílka, ideálně včetně poslední povídky nazvané Landorova vila.

 










 

Teď se však vraťme do doby, kdy přední představitel hororové literatury působil jako kadet na Vojenské akademii Spojených států amerických. V jedné hospodě se spřátelil s detektivem Landorem, který vyšetřuje úmrtí jiného z kadetů, jehož našli pověšeného u stromu (nohy měl ovšem na zemi) a jemuž později někdo vyříznul srdce. Obětí bude víc, nicméně okruh možných pachatelů není zase až tak široký. Přesto Scott Cooper prokázal, že na poli detektivního žánru lze pořád přijít s něčím zajímavým. Ačkoli tohle plus jde možná za autorem knižní předlohy. Přitom Landor rozhodně není žádný Sherlock Holmes, ani Hercule Poirot, což se dá pochopit nejen proto, že mu bylo vyšetřování přiděleno, byť se zrovna potýká s velkým zármutkem. Jeho postup se nezakládá na prezicní dedukci, nýbrž do značné míry na náhodě.

Samotné vyšetřování je pro režiséra víceméně druhořadé. Spíše ho zajímá vztah mezi Landorem a Poem. Nedá se ale tvrdit, že by ho ten starší přijal za svého syna, resp. že by v něm ten mladší našel nového otce. Především během konfrontace, myšleno tedy druhého dějství scenáristického paradigmatu, jsme svědky scén, které vlastně vyšetřování nikam neposouvají. A když už dojde na ty, které posouvají, stává se, že jsou doprovázeny nevhodnou, tuctovou hudbou (viz namáčení stránky z deníku Leroye Frye, neboli té první oběti). Současně není vždycky jasné, jak dlouhá doba uplynula mezi probíhající scénou a tou předcházející. Dvě hodiny? Dvanáct hodiny? Dva dny?

 










 

Kapitolu samu o sobě představuje právě postava Edgara Allana Poe, jehož jeho představitel Harry Melling ztvárňuje jako bizarního podivína s nepříjemným hlasem, který si je sám vědom toho, že je ve škole outsider, ale přesto si stěžuje, že si o něm ostatní myslí, že je outsider. V té době už měl potíže s alkoholem, avšak ten je zmíněn pouze v souvislosti s Landorem. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se měl časem proměnit v autora, o kterém se bude ve školách učit i 200 roků poté a na kterého se v 60. letech 20. století zaměří Roger Corman, aby stvořil osm unikátních adaptací, z nichž jednu jsme si už taky přiblížili.

Bledě modré oko je film, jehož název nám při pátrání může trochu vypomoct, ale hlavně se jedná o film, jehož závěrečných patnáct minut výrazně vylepšuje celkový dojem. Naštěstí existuje ještě jeden biják, ve kterém pomáhá s vyšetřováním právě bostonský rodák. Havran z roku 2012 se soustředí na závěrečné dny jeho života, o kterých se toho ví velmi málo. Tvůrci tedy nabídli ve fiktivním příběhu svoji verzi, ve které jde o snoubenku (Alice Eve), pachatelem se stává spisovatelův (John Cusack) velký fanda a kterému škodí vedle digitální krve, kterou si režisér James McTeigue zjevně oblíbil při práci na projektu Ninja Assassin, akorát hrstka drobností. To znamená, že kdyby tenhle počin neexistoval, Bledě modré oko by si velmi pravděpodobně vysloužilo v hodnocení ještě jednu hvězdičku navíc.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Víly z Inisherinu Dnes

Do českých kin vstupuje film, který byl nominovaný na 8 Zlatých glóbů (tři možnosti proměnil ve vítězství),... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení