Antikrist

Totéž co v Melancholii.   Prvních pět minut a něco   audiovizuální koncert a pak   prostě nic. Jako kdyby došla   pára. Pro mne zase nudná   blbina se spoustou dialogů   bez akce či děje. Tedy celou   hodinu. Pak už to ovšem jede   jako rychlík. Velmi těžce   se hodnotí, když hodina je   odpad a zbytek dosti dobrý.   Hm. 201209099052/9532

Antikrist
Moc jsem tedy nepochopil, k   čemu vlastně to. Mělo to   diváka znechutit? Proč ale   až tak detailní   pornografické scény? Mělo   to v divákovi nechat něco na   zamyšlení? K čemu ale pak   ty nechuťárny blížící se   ke slavné Saw? Nebo je to   snad pobuřující   psychologické drama? Mno -   přiznejme si to, samotná   myšlenka snímku také nic   extra. Skoro mi to přijde   jako dílo nějakého   úchyláka, který chtěl být   trochu kontroverzní a ukázat   na sebe. Na mě ale vůbec   nezapůsobil. Slyšel jsem   sice na režiséra samou   chválu, ale po shlédnutí   Antikrista nevím, jestli se   ještě kdy na nějaké jeho   dílko kouknu...

ANTISHIT
Váhal jsem mezi 10-20%   nakonec dávám 20% za les a   za to jak W.Dafoe se táhne s   tím kusem u nohy, to muselo   dát zabrat to zahrát,jinak   absolutně film o ničem!!

Po vizuálně úchvatném,   zpomaleném, černobílém,   úvodu, se úroveň filmu   snižovala každou minutou. V   ději se začali objevovat, v   podobě srny, lišky a vrány,   Slunečník, Měsíčník a   Větrník, kteří postupně   kladli do cesty hlavní   postavě různé překážky a   tím zkoušeli jeho   odhodlání, odolnost a vůli,   tentokrát se však nejednalo   o prince Velena ale o, ve   filmu bezejmenného,   psychoterapeuta, jež se   snaží pomoci své psychicky   vyšinuté manželce. A aby to   nebylo příliš banální   byly přidány nějaké ty   psychologické kecy, mystika,   sex, sex a sex. Snad v rámci   budování si vlastní   pověsti kontroverzního   režiséra zařadil von Trier   do filmu zcela zbytečné   scény za které by se   nemusely stydět i autoři   nejodpadovějšího žánru   tortureporn, stříhání   klitorisu, provrtávání nohy   apod., což film zcela   dorazilo.   Pseudointelektuálská   zvrhlost. Po shlédnutí filmu   jsem si „vygůgloval“   „odborné“ recenze plné   psychologických analýz a   interpretací, ve kterých se   pátrá po smyslu každého   spadlého žaludu či významu   ohnutého stébla trávy. V   nich jsem se například   dověděl, že: „… jde o   film plný dichotomií:   juvenilní energie i   sardonického misogynství,   masivní ironie a   nejdelikátnějšího   patosu…odkazující k   intelektuální morbiditě   hanekeovského či   dumontovského typu…“.   Zajímavé. Tento   zjednodušující pohled mě   pobavil podstatně více než   celý film. Nehodlám pátrat   po hlubším smyslu tohoto   díla, neboť jde, dle mého   názoru, o vizualizaci   režisérových vlastních   depresí v nichž se umocňuje   jeho nenávist ke všemu a ke   všem. (viz. jeho ostatní   filmy). Když liška pronese   větu: „Chaos vládne.“   vystihuje tím v podstatě   celý film.

ANTIKRIST

Vyloženě artové dílo,   které nevzniklo pro   běžného diváka. Je to   dílo sice zajímavé,   odvážné, dráždivé,   vizuálně podmanivé, ale...   Úvod filmu je úžasný,   excelentně nesnímaný a   podkreslení hudbou je   fascinující. Zbytek filmu   nabízí studii rozkladu   osobnosti v souvislosti s   prožitou hlubokou bolestí   nad těžkou ztrátou. Vznikne   forma intimního manželského   dramatu s hororovým   vyústěním, jenž je   ozvláštněna metaforou o   vlivu pekla na lidskou duši.   Příběhová linie byla   nahrazena velkou mystikou,   kterou většina diváků   nepochopí, protože o ní nic   neví. Psychothriller o   pohlcující moci přírody,   slabosti rozumu a ďáblovi v   těle ženy se mění v   očistné depresivní   divadlo.

Ve   filmu jsou odkazy na jakousi   mystiku, kterou neznám. Tak   jsem trochu pátrala a   zjistila jsem, že existuje   spousta lidí, kteří nemají   nic lepšího na práci a tak   vymýšlejí jakousi   pseudovědu o pekle. Tito   lidé vytvořili učení nebo   soubor podobenství o tom, že   příroda je stvořena   ďáblem, že je v ní   zosobněno zlo samo. Ve filmu   vidíme jen negativní věci.   Tři žebráci jsou bolest,   žal a zoufalství, které na   sebe berou podobu tří   zvířat, objevují se   postupně a nakonec najednou.   Na začátku umírá dítě,   umírá pokračování rodu.   Jestliže muž a žena jsou   zde zástupci lidstva, umírá   pokračování lidstva, ale   zbývá ještě plodivá   síla, kterou je potřeba   symbolicky zničit útokem na   mužské i ženské pohlaví.   Obráceně obuté botičky   symbolizují cestu zpět ke   smrti. A tak dále, a tak   dále…Originalita se prý   oceňuje a tady jí je teda   nepočítaně. Prostě   Antikrist byl natočen   zřejmě jen pro stoupence   této antivíry. Pro   většinovou populační   skupinu bude dílo zmatené a   nepochopitelné.

Samotný příběh pro   běžného diváka je hlavně   o tom, jak se změní člověk   po obrovské osobní   tragédii, která jej potká,   jak se dokáže vyrovnat s   pocitem viny a jak odolat   nátlaku na lidskou psychiku.   Stačilo se zaměřit více na   vztah dvojice v dané   životní etapě, případně   zajít dále do minulosti. A   mohlo být tak silné, tak   působivé.

Takhle vznikl   nejkrásnější film o těch   nejhnusnějších věcech.   Jenže zůstane jenom a pouze   jako čistě autorské a ryze   osobní vidění situace.   Nezapomenutelné, ale podruhé   už nikdy. A ti dva   vynikající herci, kteří se   výborně shodli a   doplňovali, vytvořili   geniální herecké psycho.

Posledních pár   minut filmu se dá přirovnat   k brutálnímu hororu,   protože to, co uvidíte tu,   jen tak někde neuvidíte.   Film pro otrlého diváka,   kterého pár lekaček a   řezání do údů či   pohlavních orgánů   nedokáže rozhodit. Tohle je   další případ obrazových   cvičení, které vtáhnou   svou bizarností, které   vylekají a šokují. Zaujmou,   udiví, ale mně se to   nelíbí. Ale to nic nemění   na tom, že je to   neuvěřitelně brilantně   natočeno. Na druhé straně   nevěřím, že žena, která   by skrze své sexuální   prožitky přišla při tamto   aktu o dítě, by se pak   neustále chtěla milovat.   Dobře, film nastoluje smrt a   pocit viny. To je to, co   chtěl režisér vlastně   říci. Ale zvolené metody k   vyjádření tak jednoduché   pravdy jsou hodně zvláštní   a nejsou adekvátní. Někomu   se to bude zdát absurdní,   někomu přehnané, někomu   geniální, někomu zase   přízemní, zbytečně   přehnané, brutální a   nelogické. Snímek   využívá satanských   propriet k ohromující   metafoře rozkladu muže a   ženy. Já jsem použité   jinotaje skoro neodhalila a   ani mne nijak nelákalo nad   nimi přemýšlet, ani jim   porozumět. Satanista nejsem a   tak mne to prostě a   jednoduše nebavilo.

Ufff, tam se děly věci jak   na chatce ve Smrtelném zlu   2!!!! Tak nějak nechápu, jak   mohl jeden a ten samý   člověk stvořit   nejkrásnější prolog, jaký   jsem kdy viděla a následně   mě nechat tápat ve   stupňujícím se strachu a   hnusu, bez konečného   vysvětlení, proč jsem se na   něco takového musela dívat?   Dávám dvě hvězdy za   úvodní opojení krásou   obrazu a ty další za emoce,   vyvolané proti mé vůli, s   kterýma teď nevím, co si   počít.

Existencialistická nuda
Za shlédnutí stojí pouze   úvodní mimořádně   povedený porno videoklip;   jinak film pokračuje   přeceňovanou   existencialistickou nudou,   velehorami z klišé atd.   Nepřežil jsem už druhou   rádoby emotivně-depresivní   sekvenci.

Tak nevim co o tomhle   napsat,na film jsem se tesil   ale zklamal.Dva lidi v lesnim   srubu,mluvici liska a ustrihly   poštevak tot dej filmu.....

Tak jsem se konečně dokopala   ke zhlédnutí Antikrista a   nemám jiné volby než dát   100%. Důvody jsou celkem   prosté. Takhle pojatý film   tu ještě nebyl. Originalita   se cení, a pokud provokuje,   tím lépe. Ač po plátně   běhají prakticky jen dva   herci, film neomrzí. Smekám   před jejich odvahou   zúčastnit se takového   projektu, protože ne každý   by na to měl žaludek. Oni si   se svými rolemi poradili na   výbornou. Také chválím   kameru, střih i hudbu, která   skvěle plní svůj účel -   nenechá diváka usnout,   skrývá v sobě   netušené.
Antikrist   není pro davy, chvíli vám   bude nevolno, budete   pociťovat mrazení v zádech   a možná se dostaví i lehká   deprese (výsledek tmavě   laděného exteriéru).   Přesto na Antikrista vyražte   a udělejte si svůj obrázek.

Po všech těch   kontroverzních, pobuřujích   reakcích je to konečně tady   a co na to říct, než chmm.   Tato záležitost je natočena   přesně pro praktický život   nepoužitelné   pseudointelektuály učící   na filosofických fakultách a   jejich snaživé žáky,   kteří se jim snaží co   nejvíce přiblížit. Moc se   těším až si přečtu ty   "odborné" články,   opravdu jsem zvědav co   všechno v umělcově   výpovědi nenašli, jak si   režisér geniálně zahrává   s diváky (který tvůrce vám   řekne něco jiného, každý   chce být za umělce) a   podobné bláboly. Já nechám   všechny tyto věci stranou,   budu hodnotit jako každý   jiný film. Digitální kameru   nesnáším a považuji ji za   nesmírné zlo, které   bohužel nechce umřít. K   tempu bych použil hlášku z   Šimona a Matouše jedoucí na   Riviéru "Přidej trochu,   šlápni na to", neboť i   šnek po obrně je   rychlejší, pak přijde   podivné finále, u kterého   se všichni absolventi   filmových oborů udělají   alespoň desetkrát. Bylo   vzrušující pozorovat   divácké reakce a jejich   komentáře dění na   plátně, nejvíce se mi   zamlouval kořeň   pronášející krásnou   brněnštinou "Vona ho   chce snad vykopat".

I mistr tesař se někdy   utne... Lars von Trier ovšem   ne!!! Ten se s Antikristem   neutnul, ale bohužel si   přímo šlápl na   hrábě...
Naprosto   famózní úvod s tragédií,   po jaké bych o rozum přišel   i já, o tom žádná. V mém   případě tedy spíš o   zbytky rozumu ;-) Takže   ušmiknout (né klitoris, ale   ten geniální úvod!) a   postavit na piedestal TOP   nejsilnějších a   nejpropracovanějších   filmových scén všech dob. A   to, že matce hráblo, to se   dalo čekat, s tím opravdu   problém nemám. S čím mám   docela problém je, že   hráblo i mému oblíbenci   Larsovi, který se kvůli   filmařskému řemeslu již   při natáčení Království   upsal ďáblu a kvůli tomu si   teď myslí, že mě může   téměř celý film mlátit   klackem samoúčelnosti po   hlavě a já mu k tomu do   rytmu budu tleskat rukama   zaprasenýma od krve a rochnit   si, jakou čest mi Lars svým   „uměním“ prokazuje...   Nebudu se dál planě   rozčilovat, ulehčuji si   práci a bez výhrad se   podepisuji pod komentář   Hugina. O dvě hvězdy víc   než on dávám, abych   alespoň nějak zmírnil   psychickou újmu, kterou dva   dobří herci - Willem Dafoe a   Charlotte Gainsbourg, zcela   jistě utrpěli při   natáčení těchto   zhmotnělých režisérových   obsesí.

Závěrečné titulky:   Tento komentář byl volně   inspirován mým skutečným   životem, jakákoli podobnost   s komentáři ostatních   uživatelů je čistě   náhodná. Při psaní tohoto   komentáře nebylo usmrceno   nebo zraněno žádné   zvíře, ať němé, mluvící   nebo vycpané, ani nedošlo k   jakémukoli poškození   žádných genitálií...

Opravdu silná káva a   ačkoliv si většina bude   pamatovat ustříhnutý   klitoris a mluvící lišku o   vládnoucím chaosu   (mimochodem bla uchvatná),   tak pro mě nejsilnější   moment byl při ráně polena   do Dafoeova rozkroku s   následnou ejakulací krve v   bezvědomí. Nicméně jde   hlavně u vizuálnost než   příběh a to v tomto   případě opravdu šlo.

Takhle zdeptat, zadupat do   země umí jedině Lars von   Trier. Už ho trochu znám a i   pověst o výjimečné   brutalitě Antikrista ke mě   dolehla, přesto mě film   vyplivnul absolutně   vyždímaného, ale - a to je   důležité - ne bez katarze.   Všechny ty nechutnosti, ať   už fyzické nebo psychické   se sice dotýkají hranic kdy   už se to nedá vydržet, ale   nejsou samoúčelné. von   Trier velmi precizně sleduje,   rozvíjí a završuje   myšlenku rýpající se v   samotné podstatě naší   existence. V tom zápase   Divokost versus Civilizovanost   nevyhnutelně vítězí   morálně netečná,   všeobjímající příroda,   smrt a život, dobro a zlo v   jednom lhostejném chumlu. A   tohle si připustit není pro   naší zbytnělou člověčí   ješitnost určitě nic   příjemného.
Von   Trier tady zcela opustil   všechna pravidla Dogmatu,   která spoluvytvářel a   Antikrist je zatím jeho   vizuálně   nejvytříbenější film, v   němž skoro každý záběr   je malířským plátnem.   Herci si zaslouží ten   nejhlubší obdiv a napadá   mě, jestli by nebylo od věci   zřídit speciální kliniku   pro von Trierovy   spolupracovníky, protože   účinkování v jeho filmech   jim musí přinášet   doživotní traumata. Asi by   šlo stejnou myšlenku   ztvárnit šetrnějším   způsobem, ale nebylo by to   určitě zdaleka tak   působivé a zdrcující.   Netuším, jestli ještě   někdy najdu odvahu se na to   podívat a zdráhám se ten   film dokonce někomu   doporučovat. Ale nad   stoprocentním hodnocením   neváhám ani vteřinu.

Jedním slovem masakr!   Nepopírám, že to je z   Trierovy strany čirá   dekadence, ale mě, jakožto   možného budoucího   psychiatra doslova pohltil!

Náročný film,pro   náročného diváka.Na   filmovém festivalu v Cannes   vyvolal velmi rozporuplné   reakce asi především kvůli   kontroverzním krvavým   scénám,jenž se v tomto   snímku objevují.Režisérovi   se zkrátka podařilo natočit   provokativní snímek,který   neskousne každý.

Originalita, obrazová   dokonalost a výborné výkony   herců si zaslouží 100%.   Zvrácenost, odpornost až   hnus nic. Nedivím se, že   snímek působí rozporuplně   nejen na diváky, ale i na   filmové kritiky. Je to velmi   zvláštní film, který po   zhlédnutí nehodíte jen tak   za hlavu, ale v myšlenkách   se k němu vracíte, aniž   byste chtěli. Možná, že   právě to si Lars von Trier   přál - šokovat. A nebo je   tak trochu úchyl. A to on je,   v to dobrém slova smyslu.   Přesto mám velký problém s   tím jak film ohodnotit.Pro   slabší povahy doporučuji,   připravit si na poslední   půlhodinu pytlík na zvratky.

Trierovo dílo se někomu   může jevit, jen obtížně   stravitelné, ale když se   hlouběji vnoříme do jeho   pocitově vyprávěného   příběhu, kdy je námětem   jedno z nejtěžších   traumat, jaká mohou člověka   – zejména matku –   postihnou. Zatímco   rodiče(Willem Dafoe,   Charlotte Gainsbourg) se   oddávají milostným   hrátkám ve sprše, jejich   dítě vyleze z postýlky a   namíří si to přitahováno   k otevřenému oknu.   Černobílý zpomalený obraz,   vlnící balet propletených   těl, kapek vody i vloček   sněhu, vytváří v úvodní   sekvenci až magický   časoprostor. Prolínající   se jím proslulá árie z   Händelovy opery Rinaldo v   souznějícím významovém   splynutí výstižně nazvaná   „Nech mne oplakávat“. S   mistrnou sugescí jakou   vyvolává, až ho   lze(nejspíš důvodně)   podezírat, že se pokouší   léčit běsy ve vlastní   duši. „Antikrist“ ovšem   zůstává svébytnou,   nezaměnitelnou výpovědí,   která se vyznačuje jednou   úžasnou předností a to že   dokáže prolomit   znecitlivělou slupku našeho   vnímání.

Tak z tohoto filmu mám hodně   rozporuplné pocity a hodně   těžko se to hodnotí. Prolog   filmu je přímo umělecky   natočený úvod, kdy   sledujeme záběry   milujících se rodičů, kdy   se ale zároveň neodvratně   blíží tragická smrt jejich   dítěte. Zbytek filmu byl   občas docela náročný, a to   jsem zvyklý na ledacos.   Hodně detailní a odvážné   záběry ale k tomuhle filmu   asi patří a člověk ho   musí chápat trochu jinak   než jiné filmy. Jinak oba   hlavní herci jsou úžasní.

Těžký, náročný,   odvážný, pobuřující,   kontroverzní, zajímavý,   překvapivý, do jisté míry   i nechutný film. Takovéto   emoce ve mě film vyvolal.   Nejsem zrovna puritán, ale   některé scény si mohli   tvúrci odpustit. Po   vizuální stránce byl   začátek filmu moc dobře   udělaný, ale pak už to šlo   od desíti k pěti. A takové   je i mé hodnocení- 5/10

A tohle bylo co?
Po Jackovi jsem byl docela   namlsanej, ale tohle bylo   totálně o ničem. Tři   hodiny plné rádoby   psychoanalytického a   psychoterapeutického   blábolení. To člověku dost   výrazně sníží IQ.

No já teda docela nechápu,   jak se někomu mohl tenhle   film líbit... Vůbec sem to   nepochopila a netušim, co tim   vlastně chtěli říct... Mý   dvě hvězdičky sou jasný -   jedna za zajímavej   černobílej začátek filmu,   protože to bylo taky to   jediný, co mě bavilo. Druhá   hvězdička je za originalitu   a hlavně naprosto úžasnou   atmosféru filmu. Ale nic se   nemá přehánět, poněvač   tohle je kombinace hnusu,   porna a odpornosti. Prostě   sem si tenhle film   představovala úplně jinak,   tohle bylo moc i na mě.   Místama mi dokonce příde,   že to natočil ňákej   zvrácenej úchylák...   Celkově mě film dost nudil,   divim se, že sem ho vůbec   dokoukala. Přišlo mě, že   se tam něco děje až v   poslední půlhodině. Jenže   to, co se tam dělo, je   naprostej vrchol humusu.   Prostě HNUS a velký   zklamání.

...Lars vonTrier dokáže   vytvořit opravdu   kontroverzní a šokující   snímky a tento mezi ně   určitě patří. No podruhé   tento film vidět nemusím a   některé scény bych   vynechala, ale možná právě   díky nim je pro mě tento   snímek nezapomenutelný...

Tak tohle byl prostě úlet.   Pokud se chystáte tento film   zkouknout, připravte se na   kombinaci porna,   psychologického dramatu a   slabšího odvaru Saw.   Záběry milujících se   manželů jsou v určitých   momentech více než   odvážné. A můj obrovský   obdiv mají oba hlavní   hrdinové. Hlavně herečka   Charlotte Gainsbourg. Já bych   takové natáčení asi   nezvládla. Zvláště jedna   scéna, kdy se její postava   oddává masturbaci...no   někteří z vás asi ví.   Chvílemi se mi zvedal   žaludek. Jediné co bych   vytkla je zdánlivá   nesmrtelnost Williama Defoua.   Prostě noha provrtaná   železným rezavým drátem,   na ní závaží, při   nejmenším zlomený penis a   dvě rány nůžkama do zad a   on si na konci filmu   spokojeně odkráčí. To už   bylo silné kafe. Film bych   opravdu doporučila jen   trošičku silnějším   žaludkům :-)

Po dlouhých úvahách jsem se   rozhodl že tento film   hodnotit nebudu tento film by   mohl mýt 10,50 nebo klidně   100 procent protožě ba i já   jsem nevěděl co tím   režisér zamíšlel a proto   že tento film je od Larse   triera který si dělá filmy   většinou pro sebe a šokuje   s nimy celá osazenstvo   (nejen) kin takže tento film   nemám komu doporučit .

zlo
Už je to pár týdnů, co   jsem na to byl v kině.   Nevím, jestli toho lituju,   ale byl to ten   nejodpornější film, jaký   jsem kdy viděl(donedávna to   byla Taxidermia, ale kam se   hrabe na tohle). Při   sledování druhé poloviny   jsem měl nutkání zvracet a   na chvíli jsem musel ze sálu   i odejít. Slabším povahám   opravdu nedoporučuju. Takhle   si představuju   "zlo" ve své   čisté podobě. Nemluvím   tady ale o kvalitě...
Neustále vracející se   nechutné výjevy z filmu v   mojí hlavě mě přiměly   něco napsat. Možná jsem si   ten film vzal příliš   osobně...

Od znechucení až po   nadšení- celá škála   pocitů a celá škála   možností, jak ten film   zhodnotit. Nevím ale, jestli   si budu někdy jist   správností ktérékoli z   nich. Věc se má tak, že   jsem se občas neubránil   úsměvu- Larsova neschopnost   nebo neochota brát taky   jednou něco vážně mi   celkem překážela. Ovšem   atmosféru to má epesní,   zvířecí výjevy mě budou   budit ze spaní a Charlotte s   Willemem do toho dali ze sebe   všechno...

O tomto filmu snad nikdo   nemůže říct, že ho má   rád, ale přesto dávám sto   procent - protože Trier opět   posunul hranici toho, co jsem   si myslel, že je   natočitelné. Příběh je   obrovské psycho, ale   obrazově naprosto dokonalé.   často si pouštím jen   určité scény, abych se   pokochal(třeba jak leží v   trávě)...

Tak tohle byla jedním slovem   depka, ale fakt šílená ;-)   oba herci byli neuvěřitelně   přesvědčiví..a to ve   všech scénách :) pocity   nesmírně negativní, ale   zároveň nemůžu hodnotit   míň..čím to?!

Nekonvenčně těžké
Opravdu těžký film na   shlédnutí. Už jen z   principu: komorní drama (2   herci), mrtvolné tempo filmu   + atmosféra, ve které se   nelze nadechnout, to vše   slibuje slibuje nevšední   podívanou. Herecky bravurní,   detailně emocionální a   místy nadmíru zvrácené.   Až na poslední čtvrtinu   skutečně famózní, v ní   už se tento démonický   projekt vymkl von Trierovi z   rukou.

Zajímavosti
Evě Green byla nabídnuta   hlavní role, ta jí ale   kvůli komplexnosti   natáčení odmítla.
Je zajímavé, že Willem   Dafoe tu hraje Antikrista, ale   už má na svém kontě i   nejslavnějšího filmového   Ježíše ze Scorsesesiho   Posledního pokušení Krista.

Pre mňa veľké sklamanie.   Vôbec som nepochopil   myšlienku tohto filmu. Body   dávam len za výkony W.Defoa   a Ch. Gainsbourgovej.

Zklamání
několik lidí mi film   doporučilo, pro jeho   atmosféru. Atmosféra je   opravdu zajímavá, některá   filmové prvy hodně   silné,... ovšem nejvíce   působivá je hlavní scéna,   pak už film tolik nedá. Co   mi však u filmu chybělo byla   pointa... příběh terapeuta,   který se po vlastní   životní krizi (smrt   dítěte) rozhodne léčit i   vlastní manželku (ta krizi   snáší hůře), a vezme ji   tak z péče psychiatrů. A   nakonec selže nejhorším   možným způsobem... mi   nepřipadl nějak zajímavý a   docela silně plytký... z   filmu jsem si nic neodnesl,   žádnou myšlenku,... smysl   toho všeho...

Během filmu se mi těžko   dýchalo. Depresivní   atmosféra, pekelné obrazce,   úchvatné záběry, labyrint   myšlenek, temné zvuky a   objevení v sobě něco   démonického. Dech beroucí   zpomalené záběry jsou   ukázkou Trierova umění a   otevřel nám dvířka do jeho   démonické duše (do jeho   vnitra nahlédneme v plném   rozsahu, je to dlouhá temná   cesta, která v nás zanechá   následky). Willem Dafoe už   má tvář maniaka a Charlotte   Gainsbourgová zaslouží   velké ocenění za její   výkon (neuvěřitelné co   všechno herci dělali na   příkaz Triera). Film, který   nechce nikdo vidět podruhé.   Démonické, nadpozemské.